Papežka Jana

8. června 2017 v 20:56 | Kryštov Psohlavý |  Nesvatí
Na chvíli odložme stranou naše současná témata a pojďme se podívat na jednu velice zajímavou záležitost. Jak všichni víme, tak od →Diákona po →Pontifucka jsou v současnosti týče →ženám zapovězeny (co se jáhenek týče, uvidíme, co náš rudnoucí poupa vymyslí za hovadinu), každé setkání vyšších herních ranků vypadá jako slez párků. Avšak nebylo tomu tak vždy, víme že v minulosti mohly být jáhenky, a někteří →heretici a →schizmatici doposud umožňují ženám podstoupit →kněžské svěcení (redakce s tímto plivancem do tváře Fotra samozřejmě nesouhlasí, neb v →bibli je jasně psáno že ženy mají být zticha a jen rodit syny).

Spojler, celý podfuck zkazí děcko.

Avšak i KatoLARP byl pošpiněn tímto satanovým výtvorem, zvaným žena. A na tuto rouhačku se dnes společně podíváme, řeč bude o papežce Janě. První zmínky o ní pocházejí z 9tého století, z kronik jakéhosi Anastasia Bibliothecaria (ach ty herní přezdívky). Hodně historiků však tuto zmínku nepovažují za věrohodnou tož se musíme spokojit se zápisem ze století 13tého z brku pisálka Marti z Opavy. Ze střípků lze poskládat docela slušná storka. Děvče se dostalo do německa v rámci šíření Pravdy. Fotr (ten biologický) ji po nějaké době strčil do kláštera, kde se stala →řeholnicí, tam se naučila číst, psát, počítat a spoustu dalších užitečných věcí (vím na co myslíte vy úchyláci to máte za jeden Očenášek). Ženská je prostě ženská, a tak se nám Janka zabouchla do mnicha Ulfia, převlékla se za muže a vstoupila do stejného kláštera co on. Časem se vydali společně na →misijní pouť po Evropě (pravá víra se přeci sama pohanům nevnutí). Společně studovali →pohádkářství v Aténách. V Aténách však Ulfias zaklepal bačkorama a tak se Janička vydala hned po →pohřbu domů do Mohučského kláštera. Cestou se stavila v Římě, kde se nechala překecat k tomu, aby se tam usadila. Stoupala na žebříčku Hierarchie LARPu až se stala →Kardinál-biskupkou a po smrti poupy Lva IV byla vysvěcena jako pontifuck (stále v přestrojení za muže).

Vselá procházka v kostýmu, když tu náhle...

Jedna věc však Jance zůstala, přitahovali ji mniši až se naskytl jeden mnich ochotný posloužit v tomto ohledu papeži, jaké bylo jeho překvapení, když zjistil že papež je žena. Jen ať svět zná jméno tohoto →hříšníka, mnichovo jméno znělo Flodoros. Vztah se takhle táhl nějakou dobu dokavaď Jana zničeho nic nebyla v pánbožkem →požehnaném stavu, nikdo si nevšiml že se pontifuck nějak nafoukl a změny nálad připisovali tehdejší →orgové spíše začínající senilitě. Až přišel čas velikonoční. Tehdy bylo v Římské vesnici zvykem, že se pontifuck producíruje v procesí na cestě mezi koloseem a jakýmsi herním prostorem kostela (dodnes je tato tradice držena a je považována za skvělou příležitost ukázat se v herním kostýmu). Někde na půli cesty mezi koloseem a kostelem san Clemente Janku překvapili porodní bolesti všechny ženy za tuto lahůdku můžou poděkovat →Evičce). A tak se stalo, že pontifuck odrodil ve splašky páchnoucí škarpě syna, čímž byla okamžitě zbavena funkce a následně →exkomunikována. Z důvodu této záležitosti touto uličkou již žádný poupa neproše (ani náš stále více rudý Frank se neodváží do této uličky vstoupit, co kdyby třeba porodil, trasa procesí tedy musela být upravena).

Leze, leze, po železe.

Jak to bylo s Janou dále nevíme, snad vstoupila opět do kláštera, kde prožila zbytek života v pokání, nebo spíše pravděpodobněji byla hned na místě ukamenována mírumilovnými křesťany. Co se spratka týče, byl odchován jeptiškami a stal se dokonce pontifuckem Hadrianem který to dotáhl až na →svatého. Římané posléze postavili poupě Janě pomník, sochu na místě, kde vypustila pucha a opustila ji její neexistující →duše. Toto místo navštívil i hříšník a heretik Luther, zakladatel LutheroLARPu od kterého odvozuje svůj původ celá řada protestlarperů. Ve svých poznámkách označil toto místo za peklo na zemi a vyjádřil podiv nad tím, že orgové dopustí takhle pošpiňovat svou bezúhonnou pověst (za →redakci s ním nemůžu než souhlasit, i když se v současnosti smaží v →pekle).

V závěru tedy něco k důsledkům Jančina extempore. Nutno podotknout že tato storka byla uznávaná až do konce 17tého století coby autentická, stejně jako storka o →potopě světa či →válce na nebesích, na rozdíl od nich však byla z lore orgy vyškrtnuta, páč se jim nehodila do krámu. Od této doby byla prováděna u pontifucků zkouška mužství, kandidát si sedl na spejšl stoličku s dírou dole (jako má kadibudka) a pak jeden z kardinálů svou útlou ručkou otestoval kandidátovo pohlaví, když nahmatal, co potřeboval, poupa byl vysvěcen. Tahle židla je nadále v invetáři herního státu Vatikánu a orgové v současnosti předstírají, že neví, na co to je (lepší, než kdyby ji nechali zmizet, jako →relikvii prvotní tmy).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama