Červen 2017

Abrahám IV: Izák hledá ženu

21. června 2017 v 19:21 | Kryštov Psohlavý |  Dějiny spásy
U nás, v realitě, jsme s tímto relativně všichni obeznámeni a víme, že nás to čeká všechny. Protože se →orgové snaží, aby se lore co nejvíce přibližovalo realitě (až na hovadiny typu →1+1+1=1 nebo →bezhlavý úprk) tak je nasnadě, že i pohádkové bytosti z →bible, musejí jednou zemřít a uvolnit své místo v aktivní roly postavám jiným, jejich →dušička pak zasedne v →krychli nebeského Jeruzaléma po fotrově pravici, orgové sice mnohdy životnost postav natahují, co to jde, viz. →Adam či mnoho jiných, ale nakonec, musí všichny zaklepat bačkorama.

Tak se stalo i Abemu, ten tedy nezemřel sám (spoiler alert: zatím) ale tak nějak mu zemřela jeho bezvýznamná lepší polovička Sára, tím tedy neztratil jen manželku, sestru, ale i chodící →inkubátor. Protože byl Abrahám podnikatel (z minulých dílů víme že podnikal na poli →otrokářství a prostituce) a nechtěl se obtěžovat s problematikou →pohřebních záležitostí (ať už po finanční stránce tak co se údržby hrobu týče) rozhodl se tedy vrazit svou božku nebožku do hrobu v cizí zemi aby se o ni museli starat tamní, zaplatil drobný manipulační poplatek a bylo vystaráno (bych si Abeho najal aby mi udělal daně).

Menší flashback na Abého, jak jej fotřík napálil.

Jak si tak Abram přebíral uplynulé události v hlavě, došlo mu, že má-li pánbožko dostát svému slibu, potřebuje pro svého syna nějaký jeho vlastní chodící inkubátor (ono neposkvrněné početí je přeci jenom možné jen u žen, i když pro Fotra by nemělo být nic nemožné). Jak si tak Abe seděl, a uvažoval kde nějakou cuchtu sehnat (otrokyně se mu obětovat nechtělo), tak se mu v hlavě zrodil geniální plán, na co nejsnadněji získáte nějakou tu zlatokopku, ano na velbloudy. A protože byl Izák kůže líná, tak Abe pověřil nějakého ze svých služ-otroků, aby nabral si 10 velbloudů, takový základní kapitál, a vyrazil zpět do země Abeho původu, kde hledal izákovy přijatelně vypadající pannu (protože Izák neměl sestru, bylo hledání jeho manželky poněkud komplikovanější). Pánbožko však opět nemohl necht věcem volný průběh, a tak přiměl poslat vzít pouze tu ženštinu, která odpoví kódovou hláškou, posel si řekne o vodu a cuchta odpoví: "Napij sa chlape a aj tvým ťavám cosik nalyju." Jak si, tak tedy posel dřepí u studně a čeká, až se objeví nějaká ta kost, došla za ním Marta: "Hoj holka nechceš mi trochu nalít?" Řekl posel Marta však odpověděla: "vyliž si ocasu!" tento scénář se opakoval s Mařkou, Simonou a Klárou.

Izák sesílá kouzlo požehnání.

Když tu náhle se u studně vyskytla zlatokopka Rebeka dcera Milky (jo orgové prostě ta jména kradou kde můžou, pro skeptiky nalistujte si gen 24, 15) všimla si posla s 10 velbloudy a ten se jí zeptal, zda mu dá napít, holka prostě nemohla říct ne, třeba z toho něco vytříská. Podivná pak následovala od posla otázka: "Jsi panna?" No tak raději zalhala že je, aby se vyhnula nepříjemnému znásilnění (každý dobrý hráč ví že otrokyně panna má dvojnásobnou hodnotu tak proč tak utrácet). To mi stačí zaveď mě k tvému fotříkovi a spolu ti domluvíme →svatbu. Ještě, než slunce zapadlo tak posel táhnul sebou Rebeku na špagátu jakožto novou manželku pro Izáka (docela atraktivní způsob, dneska dlouho randit až z toho nakonec nic není). A na úsvitu dne si již Izák užíval s novou kostí jako Áďa na počátku věků a o co zvrácenější, jejich poprvé proběhlo v posteli Izákovy mrtvé matky.

Abe si pak vzal ještě jednu kůstu a s tou zplodil ještě dalších 6 synů (dcery dle tradice KatoLARPu nepočítáme) ti však nejsou příliš důležití neb právě Izák je nositelem odkazu Abého. Abé se dožil chabých 175 let.
Tak jsme tedy konečně uzavřeli Abeho, fotra většiny monoteistických LARPů co svět zná. Nyní se tedy více zaměříme na Izáka, jeho skutky a omyli, uvidíme, zda bude stejný byznisman jako jeho tatík.

Jožo Kopretinka

15. června 2017 v 18:09 | Sammael |  Svatí
Dnes si představíme jednoho z velmi netypických →munchkinů naší oblíbené hry. Svatý Jožo Kopretinka, známý i pod zkomoleným jménem Kupertinský, se narodil v zemi špaget, pizzy a tolika starých barabizen a krámů ze starověku, že už je lidi nechávají v muzeích ležet na hromadách. Kopretinka se ale neproslavil ani jako kuchař, ani jako oprašovač zašlých starožitností. Místo toho se dal na pohodlnou dráhu →nicnedělání a stal se →řeholníkem.

V mládí ho prý panenka Mery vyléčila mocným healing spellem a dospívající Jožo měl každou chvíli nějakou hezkou vizi, ve které viděl →kůry andělské a další propriety z →nebíčka. Většina lidí si pochopitelně myslela, že chudák kluk potřebuje nějaká psychofarmaka (které ještě pánbožkudík nebyla známa), našli se ale i takoví, co Kopretinku v jeho exkurzích do říše snů podporovali a radili mu, aby se stal →velebníčkem a šířil své bludy z kazatelny →kostela.

Svatý Jožo jde na přistání.
Mniši signalizují andělům, aby prozatím kroužili nad přistávací plochou,
aby nedošlo k nebezpečí srážky.

Jožovi se studovat samozřejmě nechtělo -- kvůli tomu se na modlení nedal -- ale nakonec podlehl sociálnímu tlaku. Nakonec to tak tak dotáhl na kněze a začal se věnovat obvyklým povinnostem své classy. Vystrojoval →bufet, probouzel ve svých →ovečkách →pocity viny, blábolil →nesmysly a jeho sláva se rychle šířila. Hlavně proto, že Kopretinka ovládl mocnou herní →magii a dokázal se vznést do vzduchu!

Jak tak poletoval okolo, znelíbil se své duchovní konkurenci z širého okolí, která na něj poslala inkvizitory. Své cirkusové číslo ale předvedl i před nimi, takže jim spadla brada a radši Jožu poslali za samotným →pontifuckem. Náměstek Ježicha Krystruse na Zeměplacce hleděl na podivnou, mnišským hábitem zafačovanou existenci se značným podezřením, ale když Kopretinka předvedl přímý vzlet z místa, vrhl se střemhlav a vznesl se tak vysoko, že s ním začaly cloumat turbulence, i sám poupa vyměkl.

Kopretinka využívá pšoukací pohon
k leteckému průzkumu interiéru kostela.

Abyste pochopili: lítat může podle →pravidel jenom ten úplně nejvíc zasloužilý uživatel katolické magie. Dokonce ani v čupr knížce →Bibli není moc týpků, kteří něco takového uměli. V paprsku světla uměl levitovat akorát sám Šéf náš, velký Ježek, který po své →velikonoční eskapádě zdrhl okolo Velkého vozu zpět na nebíčko za →taťkou a domácím mazlem holubem. Krom něj umí lítat už jenom andělé, jako třeba →Metatron.

Magie spojená s letem je totiž daleko rozšířenější u IsLARPerů, kteří jsou ale →falešné víry a proto potřebují kobereček. Levitovat umí i buddhalarpeři, kteří ale musí nejdřív upadnout do stavu meditace (stav vymetené mysli, který si katolarpeři navozují opakováním →růžence nebo Očenášku).

Jožo i přesto nakonec vyvázl bez trestu, i když zůstal v očích →orgů už napořád podezřelý. Představení ho překládali z kláštera do kláštera, ale když Kopretinka chtěl, prostě jim frnkl a šel se podívat na polární záři nebo se prošel po Měsíci. Proto se stal patronem pilotů, kosmonautů, parašutistů a samozřejmě i mizerných studentů, kteří skládají zkoušku. Jeho životní příběh nám jasně říká, že naše věda stojí za hovno, protože kdyby Pánbíček jen trochu chtěl, nemusí nás cestování stát majlant a ušetříme za péči o životní prostředí. Ale to bychom museli nejdřív hezky poprosit.

Papežka Jana

8. června 2017 v 20:56 | Kryštov Psohlavý |  Nesvatí
Na chvíli odložme stranou naše současná témata a pojďme se podívat na jednu velice zajímavou záležitost. Jak všichni víme, tak od →Diákona po →Pontifucka jsou v současnosti týče →ženám zapovězeny (co se jáhenek týče, uvidíme, co náš rudnoucí poupa vymyslí za hovadinu), každé setkání vyšších herních ranků vypadá jako slez párků. Avšak nebylo tomu tak vždy, víme že v minulosti mohly být jáhenky, a někteří →heretici a →schizmatici doposud umožňují ženám podstoupit →kněžské svěcení (redakce s tímto plivancem do tváře Fotra samozřejmě nesouhlasí, neb v →bibli je jasně psáno že ženy mají být zticha a jen rodit syny).

Spojler, celý podfuck zkazí děcko.

Avšak i KatoLARP byl pošpiněn tímto satanovým výtvorem, zvaným žena. A na tuto rouhačku se dnes společně podíváme, řeč bude o papežce Janě. První zmínky o ní pocházejí z 9tého století, z kronik jakéhosi Anastasia Bibliothecaria (ach ty herní přezdívky). Hodně historiků však tuto zmínku nepovažují za věrohodnou tož se musíme spokojit se zápisem ze století 13tého z brku pisálka Marti z Opavy. Ze střípků lze poskládat docela slušná storka. Děvče se dostalo do německa v rámci šíření Pravdy. Fotr (ten biologický) ji po nějaké době strčil do kláštera, kde se stala →řeholnicí, tam se naučila číst, psát, počítat a spoustu dalších užitečných věcí (vím na co myslíte vy úchyláci to máte za jeden Očenášek). Ženská je prostě ženská, a tak se nám Janka zabouchla do mnicha Ulfia, převlékla se za muže a vstoupila do stejného kláštera co on. Časem se vydali společně na →misijní pouť po Evropě (pravá víra se přeci sama pohanům nevnutí). Společně studovali →pohádkářství v Aténách. V Aténách však Ulfias zaklepal bačkorama a tak se Janička vydala hned po →pohřbu domů do Mohučského kláštera. Cestou se stavila v Římě, kde se nechala překecat k tomu, aby se tam usadila. Stoupala na žebříčku Hierarchie LARPu až se stala →Kardinál-biskupkou a po smrti poupy Lva IV byla vysvěcena jako pontifuck (stále v přestrojení za muže).

Vselá procházka v kostýmu, když tu náhle...

Jedna věc však Jance zůstala, přitahovali ji mniši až se naskytl jeden mnich ochotný posloužit v tomto ohledu papeži, jaké bylo jeho překvapení, když zjistil že papež je žena. Jen ať svět zná jméno tohoto →hříšníka, mnichovo jméno znělo Flodoros. Vztah se takhle táhl nějakou dobu dokavaď Jana zničeho nic nebyla v pánbožkem →požehnaném stavu, nikdo si nevšiml že se pontifuck nějak nafoukl a změny nálad připisovali tehdejší →orgové spíše začínající senilitě. Až přišel čas velikonoční. Tehdy bylo v Římské vesnici zvykem, že se pontifuck producíruje v procesí na cestě mezi koloseem a jakýmsi herním prostorem kostela (dodnes je tato tradice držena a je považována za skvělou příležitost ukázat se v herním kostýmu). Někde na půli cesty mezi koloseem a kostelem san Clemente Janku překvapili porodní bolesti všechny ženy za tuto lahůdku můžou poděkovat →Evičce). A tak se stalo, že pontifuck odrodil ve splašky páchnoucí škarpě syna, čímž byla okamžitě zbavena funkce a následně →exkomunikována. Z důvodu této záležitosti touto uličkou již žádný poupa neproše (ani náš stále více rudý Frank se neodváží do této uličky vstoupit, co kdyby třeba porodil, trasa procesí tedy musela být upravena).

Leze, leze, po železe.

Jak to bylo s Janou dále nevíme, snad vstoupila opět do kláštera, kde prožila zbytek života v pokání, nebo spíše pravděpodobněji byla hned na místě ukamenována mírumilovnými křesťany. Co se spratka týče, byl odchován jeptiškami a stal se dokonce pontifuckem Hadrianem který to dotáhl až na →svatého. Římané posléze postavili poupě Janě pomník, sochu na místě, kde vypustila pucha a opustila ji její neexistující →duše. Toto místo navštívil i hříšník a heretik Luther, zakladatel LutheroLARPu od kterého odvozuje svůj původ celá řada protestlarperů. Ve svých poznámkách označil toto místo za peklo na zemi a vyjádřil podiv nad tím, že orgové dopustí takhle pošpiňovat svou bezúhonnou pověst (za →redakci s ním nemůžu než souhlasit, i když se v současnosti smaží v →pekle).

V závěru tedy něco k důsledkům Jančina extempore. Nutno podotknout že tato storka byla uznávaná až do konce 17tého století coby autentická, stejně jako storka o →potopě světa či →válce na nebesích, na rozdíl od nich však byla z lore orgy vyškrtnuta, páč se jim nehodila do krámu. Od této doby byla prováděna u pontifucků zkouška mužství, kandidát si sedl na spejšl stoličku s dírou dole (jako má kadibudka) a pak jeden z kardinálů svou útlou ručkou otestoval kandidátovo pohlaví, když nahmatal, co potřeboval, poupa byl vysvěcen. Tahle židla je nadále v invetáři herního státu Vatikánu a orgové v současnosti předstírají, že neví, na co to je (lepší, než kdyby ji nechali zmizet, jako →relikvii prvotní tmy).

Katolický týdeník

4. června 2017 v 21:20 | Sammael |  Pravidla
Pokud jste si mysleli, že druhý z redaktorů webu záhadně zmizel nebo dokonce zaklepal bačkorami, jak onehdá vyhrožoval soudruh bratr Asterius, nemusíte se bát. Dal jsem si prostě jenom krátkou pauzičku a místo vytváření obsahu jsem se →modlil za úspěch našeho projektu, což samozřejmě vůbec nepomohlo. Abych vám dlouhou mezeru nějak vynahradil, mrkneme se spolu dnes na nejrozšířenější katolarperský bulvární plátek v této bezbožné zemi.

Katolický týdeník přináší, jak jeho název koneckonců napovídá, pravidelné zpravodajství o stavu komunity hráčů v Čechách a na Moravě, okrajově se ale věnuje i informacím ze skutečného světa. Krom tištěné verze existuje i webový portál, na němž najdete aktuální články i archiv toho, co už vyšlo. Autory obsahu jsou běžní →laici, ale samozřejmě i →velebníčci všech hodností.

Když munchkin Franta Saleský ukázal řeholnicím první číslo, úplně se jim podlomila kolena.

Ve zpravodajské sekci si počtete, jak probíhal nedávný →magický rituál svěcení →biskupa, ale i kam se vydal →poupa křenit na zahraniční cestu (třeba do pizzerie dvacet kroků od Vatikánu). Zajímavější je ale záložka Téma, pod kterou najdete pestrou směsici nejrůznějšího herního folklóru -- od zjevení →máti Mařky, přes nejrůznější →fanouškovské projekty až třeba o výklad toho, jak se kněží učí indoktrinovat své ovečky v rámci →homiletiky.

Ta správná prča ale začíná až v Odpovědnách, kde se naopak ustaraní katolarpeři obrací na →organizátory akce s dotazy ohledně →pravidel. Ptají se, zda může →Mikuláš používat →kostelní harampádí při chození s koledou (ano), jestli je dobré, když čte důstojný pán při →mši zaklínadla z tabletu (ne, ty internety by se měly zakázat) a zda mohou požádat hráči o pomoc konkurenčního šamana při hledání geopatogenních zón (těžko říct, tázaný neodpověděl).

Pokud si Frenk potřese pravicí s nějakým pánem, hned to musí být v Týdeníku!

Následují Rozhovory, kde můžete číst přepisy kafrání mezi redaktory plátku a známými hráči, Publicistika, kde je docela bordel a konečně Přílohy, což je bordel na kvadrát. Pokud ani potom nemáte dost, čekají na vás čtenářské blogy, názory a také zpravodajství z diecézí.

Katolický týdeník vznikl za komára, aby šířil blafy tehdy populárního marxismu-larpismu mezi čtenáře, kteří si mysleli, že kupují herní periodikum. KatoLARP je sice zhruba stejný nesmysl jako marx-larpismus, ale aspoň v něm máte imaginárního kamaráda Ježicha Krystruse. Není tedy divu, že se hráči na kontaminaci výlevkou konkurenční stoky záhy vykašlali a plátek živořil, dokud ho komančové nakonec zase nezatrhli.

Franta poté, co vyhrál rallye Dakar.

Stejně jako mnoho →svatých a koneckonců i sám Ježek ale ani Týdeník nezdechl tak snadno a po sametové revoluci vstal z mrtvých. Záhy se stal baštou liberálních →heretiků a konzervativní magoři si museli založit vlastní plátky typu →Duší a hvězd nebo časáku Te Deum. V Katolickém týdeníku totiž působí příležitostně "osobnosti" typu →Toma Halíka nebo Marka Orko Váchy.

Čtení a předplatné můžeme doporučit zejména progresivním katolarperům, kteří se s pravidly hry zas tolik neserou, chodí do →bufetu, občas ke →zpovědi a jinak LARP neberou moc vážně. Ostatní hráči by měli sáhnout po některé alternativě uvedené výše, případně se jim alespoň doporučuje kombinovat konzumaci novin s →exorcismem, →posty a oddrmolováním →litanií. Pro nehráče pak jde o parádní zdroj nechtěného humoru.