Poustevníci

22. března 2017 v 20:21 | Sammael |  Pravidla
Trochu blbnou obrázky, my za to nemůžeme. Stěžujte si na blog.cz.

Všechny základní herní ranky pro vás pokryl v sérii článků již Kryštov Psohlavý. KatoLARP je ale hra bohatá na všemožné výjimky z →pravidel a exotický obsah vůbec, takže ani můj zkušený kolega nemohl materiál tak snadno úplně vyčerpat. Kariéra poustevníka navíc zpravidla není pro hráče nijak zvlášť atraktivní. Ti, kdo se zajímají o →magii, zvolí zpravidla spíše kariéru →velebníčka, rozený podržtaška se stane →ministrantem nebo →kostelníkem a dumaví →fanoušci lore, →modliteb a →dějin spásy vstupují do →řeholních řádů.

I mezi katolarpery se nicméně vyskytují samotáři, jimž nevyhovuje ani režim těch nejstriktnějších klášterů. Hra je natolik pohltila, že by se jí rádi věnovali sedm dní v týdnu a dvacet čtyři hodin denně a nehodlají se přitom zahazovat s casual hráči. Těmto závislákům říkáme v žargonu LARPu poustevníci a není divu, že se z jejich řad často rekrutují →svatí munchkini, kteří pak bývají trochu paradoxně dáváni za vzor.

Oblíbený sport všech poustevníků: ochrana divé zvěře před lovci.
Chcete-li hrát druida v KatoLARPu, lepší možnost neseženete.

Co na naší hře ale →není →paradoxní, že jo?

Poustevník žije v takzvané pustevně, dostatečně vzdálené od ruchu vnějšího světa. Tam věnuje svůj čas nejnutnějším pracím nutným k zajištění obživy, ale především modlitbě a rozjímání nad Pánbíčkovou úžasností. Pokud je zároveň knězem, slouží si →mši svatou. Krom duchovní funkce může být poustevník i řeholníkem, leč nebývá to zvykem. Mniši a jeptišky si o sobě totiž zpravidla myslí, že jsou upgradovanými poustevníky.

Může za to historická perspektiva, neboť se řeholní život postupně rodil právě z toho osamělého. Když totiž KatoLARP v Římské říši přestal být pronásledován, začal se těšit výhodám a →pontifuck a jeho →biskupové dost zbohatli, nahrnuli se do nově protežované hry zástupy oportunistů. Souběžně s tím se vytrácel puch →evangelia, což zasloužilé harcovníky docela tankovalo.

Mezi další populární kratochvíle patří rugby s démony, zakončené neférovým →exorcismem.

Než aby si ale založili vlastní →herezi nebo rozdmýchali →schizma, rozhodli se tito stateční mužové a chrabré ženy k odchodu na poušť, kde mohli nerušeně blouznit z hladu a žízně o havranech, kteří jim nosí jídlo a o satanovi a jeho padlých →andělech, kteří je svádějí ke →hříchu. Když někdo z nich zemřel, Pánbíček poslal jeho kolegu a pár lvů, aby mrtvole dopřáli →pohřební obřady a pak ji zakopali.

Existuje i několik speciálních odrůd poustevníka pravého: na přelomu starověku a středověku se rozmohla i na munchkinovské poměry dost drastická móda, kdy takzvaní stylité trávili všechen svůj čas na vrcholu sloupu. Kam chodili na záchod, zůstává záhadou -- možná jim Pánbíček udělil milost a jejich výměškům udělil duchovní, imateriální, neexistující podstatu, kterou si obvykle rezervuje pro svá →požehnání.

Tři magoři předcvičují pro ostatní věřící.

Českým specifikem byli zase ivanité, poustevníci organizovaní do bratrstev. Pokud vám tenhle způsob života připomíná spíš řeholi, nejste až tak daleko od pravdy. Češi zkrátka musejí mít vždycky něco extra, i kdyby to bylo úplně na hovno.

Ivanité se nazývají podle legendárního poustevníka a munchkina Ivana, který se tomuto koníčku věnoval v tuzemsku nejspíš jako první (pokud existoval, pseudohistorické týmy KatoLARPu o tom stále vedou spory). Ivanova příkladu následoval záhy svatý Vikýř Vintíř a později i jeho slavnější kolega, velké zvíře středověkého paření, Prokop.

Katolická poznávačka: najdi svatého Ivana.

Poustevničení se nicméně můžete věnovat i dnes, brněnská diecéze pro tuto classu vydala dokonce i obsáhlý manuál. K životu v samotě a modlitbách se můžete přihlásit snadno, stačí jenom prokázat potřebný zájem, pár let si to nacvičit a odevzdat církvi svůj veškerý majetek. To zní fajn, nebo ne?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama