Březen 2017

Poutě a posvícení

30. března 2017 v 21:56 | Sammael |  Magie
Většinu profláklých katolických kouzelných obřadů už jsme si na KatoLARPu popsali, naposledy →transsubstanciaci oplatku do Ježichových tkání. Vynechat nesmíme ale ani ty méně časté, neboť právě během speciálních eventů můžete nejsnáze získat tolik potřebné bonusy. Jednou za rok se při →kostele v každé farnosti koná takzvaná pouť. Při ní se hráči intenzivně →modlí k místnímu →svatému patronovi a vůbec mu různě lezou do zadku.

Patronovo →požehnání má totiž obří plošný efekt a zasahuje všechny herní i neherní prostory do určité vzdálenosti. Na něm poskytuje všem hráčům výrazné imaginární bonusy. Je-li svatým ve vaší farnosti třeba Antonín, bude se vám snáze hledat ztracené →kostelní harampádí. Svatý Florián zase posílí schopnost →ministrantů zhasit po →mši svíčky, aniž by zapálili koberec nebo jej pokapali voskem. Samozřejmě jenom na papíře, přece nemůžete od →orgů chtít, aby ty jejich →pindy skutečně fungovaly.

Vesničané se radují, že jim konečně skončila mše.

Plošné požehnání je nutné jednou ročně obnovit při takzvané pouti. Aby to šlo snáz, pozve občas →velebníček do své vesničky →biskupa nebo jiný důležitý herní rank. Prostí →laikové napečou občerstvení, →kostelník pořádně vypucuje všechno nádobí a v ideálním případě se pozve i profesionální pěvecký sbor, aby pozdvihl nevalnou kvalitu →soundtracku. Nachystá se taky dostatek květinové výzdoby. Po mši svaté zpravidla následuje →adorace, při níž mohou zaznít též →litanie.

Tomuto typu pouti se říká též posvícení, hody nebo zkrátka výroční pouť. V KatoLARPu ale existuje i tradičnější typ pouti spočívající v tom, že se jednoduše seberete a jdete do prdele. Nejjednodušší bývá zaskočit si třeba do vedlejší vesnice, když mají zrovna hody, protože se při té příležitosti nadlábnete, a navíc můžete parazitovat na →magických bonusech. Ty jsou ale vzhledem ke krátkosti pouti pouze velmi dočasného charakteru.

Poutnice kráčí do háje.

Ti fakt nejhustější kabrňáci se proto vydávají třeba do Říma, ideálně rovnou na audienci s →pontifuckem. Cestou si mohou v Tuříně prohlédnout tamní →hadr na podlahu, který nějaký vandal ve středověku →počáral Ježichovým xichtem. Jiní borci dokonce váží cestu do Jeruzaléma, Nazareta či Betléma, míst tak známých ze všemi oblíbených →Starých židovských pohádek.

Vydat se ale můžete třeba i do Španělska za svatým Kubou Kubikulou (jeden z →Dvanáctky). Co je na něm tak zajímavého, nemám šajn, ale lidi na to letí už stovky let. Spoustu míst se zvýšeným výskytem herní magie ale máme i v tuzemsku, jako například Velehrad. Když byl naposledy v Česku předchozí poupa Benda XVI, skočil si jako správný munchkin do Staré Boleslavi, kde zemřel patron celé naší země →Venca.

Španělské poutní místo →Santa Jaga jde Kompostovač.

Narůstající přízni →fanoušků se v poslední době těší místa, kde se údajně →zjevila Mařka, Šéfova máti. Ta si posmrtnou turistikou nejspíš kompenzuje, že celý pozemský život trčela v chajdě kdesi na Předním východě. Patření na Pánbíčka v →Nebeském Jeruzalémě, údajně supr činnost, k níž by měl směřovat každý člověk, se už každopádně Mařce nejspíš zprotivil. Není divu: žít v jedné domácnosti se svým Fotrem, manželem, Synátorem a šíleným holubem v jedné osobě (nebo ve →třech? Kdo se v tom má vyznat…) je asi dost na budku.

S poutěmi se pojí ještě jedna zajímavost: čím delší a náročnější bude vaše cesta, tím vyšší magický bonus nakonec obdržíte. Nejlepší je vydat se proto pěšourem a brát to přes každý křák. Tolik dnešní pro tip od skutečného hráče a zatím se mějte spánbožkem.

Don Bosco

24. března 2017 v 22:08 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
V dnešním článku vám představíme snad nejvíc profláknutého →svatého munchkina, jakého svět kdy spatřil. Projednou se nejedná o fiktivní historku, zato o historku řádně →orgy přikrášlenu a zkreslenou. Pojďte si s námi poslechnout →lži o Donu Boscovi.

Giovanni Melchiorre Bosco, v herním světě znám pod přezdívkou Jan, se narodil 16. srpna, roku po našem Šéfovi Ježkovi 1815 (on sám lhal, že se narodil už 15tého, kdy je zas jakýsi herní event) kdesi v Itálii (v současnosti to místo pojmenovali po něm, to je tak, když má místo trapné jméno). Vyrůstal v rodině rolníků a měl dva starší bráchance.

Donův rodný dům.

Všichni byli bez vyjimky hráči (čili →pokřtění), takže jeho indoktrinace propagandou KatoLARPu byla docela jednoduchá. Jako většina dětí katolarperů školu dost flákal a chodil do ní jen v zimě. Po menším experimentu s houbičkami měl halušky, ve kterých se mu zjevil ježek s Mařkou (a k tomu ještě i kopa zvířátek, tomu říkám trip). Ti mu zadali sidequest, že se má starat o malé chlapce (doslova Mařka řekla: "Vidíš ty malá děcka? Postarej se o ně, ale postarej se tak, ať to vypadá jako nehoda.").

Giovanni se proto začal motat kolem kluků z ulice a vykládal jim →hovadiny. Při této →misijní aktivitě jej oslovil jistý Don Caloso. Bosco jej oslnil svými znalostmi lore a →pravidel. Don se proto rozhodl, že mu z peněz vydělaných protiprávní činností zaplatí vzdělání a vezme jej pod křídla. V průběhu studií si kolem sebe Giovanni utvořil gang, který se zabýval především herní →magií a →modlitbou. Po úderu do hlavy se nakonec rozhodl, že se stane →knězem a vstoupil do semináře.

Don v herním kostýmu. Má pro vás nabídku, která se neodmítá.
Zvolíte si krychli Nebeského Jeruzaléma, nebo věčný oheň pekla?

V průběhu studií jej Don Cafaso seznamuje s vězeňským prostředím a učí ho základním mafiánským technikám. Po studijích a →vysvěcení získává Giovanni do svého nově vzniklého gangu první kriminálníky. Začal také hledat vhodné místo, kde by si založil ústředí. To po konzultaci s tehdejším →pontifuckem Piem IX. pojmenoval Oratoř svatého Františka Saleského.

Činnost novopečeného Dona poutala pozornost vládních úřadů a určitou dobu byla oratoř pod dohledem policie. Pak za záhadných okolností zemřel tehdejší městský markýz Cavour a hlídky byly odvolány. Nyní nestálo Donovi v cestě nic. Založil ženskou odnož své organizace, a když přišel jakýsi mor do Tuřína, s radostí poskytl mladistvé ze svého gangu, aby odklízeli mrtvé, i když je tím vystavil riziku nákazy. Dětský život je předci postradatelný, aspoň dříve dojdou k Pánbožkovi.

Navzdory ztrátám na životech Donova organizace roste a překrečuje hranice a takzvaní saleziáni se stávají globální konglomerací. Don se ale jejího největšího úspěchu nedožil, za záhadných okolností zemřel v den, kdy z Tuřína vyrazila první misijní výprava (nejspíše byl nahrazen mladším konkurentem).

Protřelý Dominik Savio se nikdy neváhal přiživit na aureole svého kápa.

Za života disponoval docela zajímavou herní magií. V prvé řadě dovedl herně věštit. Většinou věštil smrt členům konkurenčních kartelů. Dále zvládal docela obstojné triky s kartama, což není úplně snadné. U svých stoupenců dokázal vyvolat pocit, že je na dvou místech zaráz, tak mu to orgové rovnou připsali na konto zázraků. Dokonce byl nadaný telepatií, což neumí ani sám Pánbožko (proto je nutné vyznávat své hříchy u →zpovědi). Dokonce zvládal i základní léčivá kouzla a navíc ke konci života trpěl halucinacemi, což mu orgové přepsali na božské vize.

Jak už to tak bývá, ke svatému se záhy přifařili další týpci, kteří se chtěli na Donově popularitě přiživit. Některým se to i povedlo, nejzajímavějším případem je Dominik Savio. Tento chlapec vstoupil do Donova kartelu a účastnil se mnoha operací, včetně těch mimo oratoř. Aspiroval na kněze, dokud se nerozhodl Dona udat, aby vzápetí zemřel na "nemoc". Orgové však plivli Donovi do tváře a tak mladičký Dominik také získal herní achievement "svatý"

Poustevníci

22. března 2017 v 20:21 | Sammael |  Pravidla
Trochu blbnou obrázky, my za to nemůžeme. Stěžujte si na blog.cz.

Všechny základní herní ranky pro vás pokryl v sérii článků již Kryštov Psohlavý. KatoLARP je ale hra bohatá na všemožné výjimky z →pravidel a exotický obsah vůbec, takže ani můj zkušený kolega nemohl materiál tak snadno úplně vyčerpat. Kariéra poustevníka navíc zpravidla není pro hráče nijak zvlášť atraktivní. Ti, kdo se zajímají o →magii, zvolí zpravidla spíše kariéru →velebníčka, rozený podržtaška se stane →ministrantem nebo →kostelníkem a dumaví →fanoušci lore, →modliteb a →dějin spásy vstupují do →řeholních řádů.

I mezi katolarpery se nicméně vyskytují samotáři, jimž nevyhovuje ani režim těch nejstriktnějších klášterů. Hra je natolik pohltila, že by se jí rádi věnovali sedm dní v týdnu a dvacet čtyři hodin denně a nehodlají se přitom zahazovat s casual hráči. Těmto závislákům říkáme v žargonu LARPu poustevníci a není divu, že se z jejich řad často rekrutují →svatí munchkini, kteří pak bývají trochu paradoxně dáváni za vzor.

Oblíbený sport všech poustevníků: ochrana divé zvěře před lovci.
Chcete-li hrát druida v KatoLARPu, lepší možnost neseženete.

Co na naší hře ale →není →paradoxní, že jo?

Poustevník žije v takzvané pustevně, dostatečně vzdálené od ruchu vnějšího světa. Tam věnuje svůj čas nejnutnějším pracím nutným k zajištění obživy, ale především modlitbě a rozjímání nad Pánbíčkovou úžasností. Pokud je zároveň knězem, slouží si →mši svatou. Krom duchovní funkce může být poustevník i řeholníkem, leč nebývá to zvykem. Mniši a jeptišky si o sobě totiž zpravidla myslí, že jsou upgradovanými poustevníky.

Může za to historická perspektiva, neboť se řeholní život postupně rodil právě z toho osamělého. Když totiž KatoLARP v Římské říši přestal být pronásledován, začal se těšit výhodám a →pontifuck a jeho →biskupové dost zbohatli, nahrnuli se do nově protežované hry zástupy oportunistů. Souběžně s tím se vytrácel puch →evangelia, což zasloužilé harcovníky docela tankovalo.

Mezi další populární kratochvíle patří rugby s démony, zakončené neférovým →exorcismem.

Než aby si ale založili vlastní →herezi nebo rozdmýchali →schizma, rozhodli se tito stateční mužové a chrabré ženy k odchodu na poušť, kde mohli nerušeně blouznit z hladu a žízně o havranech, kteří jim nosí jídlo a o satanovi a jeho padlých →andělech, kteří je svádějí ke →hříchu. Když někdo z nich zemřel, Pánbíček poslal jeho kolegu a pár lvů, aby mrtvole dopřáli →pohřební obřady a pak ji zakopali.

Existuje i několik speciálních odrůd poustevníka pravého: na přelomu starověku a středověku se rozmohla i na munchkinovské poměry dost drastická móda, kdy takzvaní stylité trávili všechen svůj čas na vrcholu sloupu. Kam chodili na záchod, zůstává záhadou -- možná jim Pánbíček udělil milost a jejich výměškům udělil duchovní, imateriální, neexistující podstatu, kterou si obvykle rezervuje pro svá →požehnání.

Tři magoři předcvičují pro ostatní věřící.

Českým specifikem byli zase ivanité, poustevníci organizovaní do bratrstev. Pokud vám tenhle způsob života připomíná spíš řeholi, nejste až tak daleko od pravdy. Češi zkrátka musejí mít vždycky něco extra, i kdyby to bylo úplně na hovno.

Ivanité se nazývají podle legendárního poustevníka a munchkina Ivana, který se tomuto koníčku věnoval v tuzemsku nejspíš jako první (pokud existoval, pseudohistorické týmy KatoLARPu o tom stále vedou spory). Ivanova příkladu následoval záhy svatý Vikýř Vintíř a později i jeho slavnější kolega, velké zvíře středověkého paření, Prokop.

Katolická poznávačka: najdi svatého Ivana.

Poustevničení se nicméně můžete věnovat i dnes, brněnská diecéze pro tuto classu vydala dokonce i obsáhlý manuál. K životu v samotě a modlitbách se můžete přihlásit snadno, stačí jenom prokázat potřebný zájem, pár let si to nacvičit a odevzdat církvi svůj veškerý majetek. To zní fajn, nebo ne?

Skřetice Katka (Hypatia z Alexandrie)

18. března 2017 v 14:21 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Stále před sebou máme ještě pár svatých skřítků a skřetic, tak jsem vyslechl Pánbožkova hlasu (pravděpodobně to byl →Metatron), a pustil se znovu do díla. Snad s Šéfovým →požehnáním odvedu řádnou práci.

Takže Katka byla alexandrijskou princeznou (Kateřina je typické Egyptské jméno). To, že byl Egypt součástí Římského císařství a od dob Kleopatry neměl řádnou královskou rodinu, odložme stranou. První zmínky o této →svaté pocházejí až z desátého století, i když měla žít o takových pět až šest set let dřívě -- ale to jen pro zajímavost. Jakýsi postevník (herní classa, kterou je ještě třeba na webu popsat) ji přiměl obrátit se na křesťanství, takže byla →pokřtěna a žila si docela spokojeně.

Mystické manželství Katky z Alexandrie s Katkou Sienskou.
Jakože fakt.
V KatoLARPu si můžete vzít někoho, kdo už je dávno mrtvý a ani ho
nikdy nemusíte potkat. A v takovém případě to může být i člověk stejného pohlaví.
Ne, nám tahle debilní →pravidla taky nedávají smysl.

Když došlo k pronásledování císařem Maxentiem, vystoupila na obranu všech hráčů. Nutno podotknout, že sám Maxentius se ve skutečnosti císařem nikdy nestal a za dobu své "vlády" řešil řadu jiných problémů, takže na KatoLARP mu moc času nezbývalo). Dle fiktivní storky ale Maxentius poslal 50 řeckých filozofů, aby jí katolarpení vykecali. V průběhu disputace Katka všechny filozofy přetáhne na KatoLARP, což jasně dokazuje, že je celá storka vymšlená. →Orgové si s lore této postavy mohli pohrát trochu víc, pohanští filozofové totiž byli až příliš kritičtí, než aby mohli vidět velkou boží Pravdu -- koneckonců jako většina inteligentních lidí.

Každopádně se pan skorocísař nakrkl a ex-filozofy upálil. Pak si řekl, že si Katku vezme a v manželství ji z toho vykecá. To však Katka odmítla s tím, že se stala v podstatě →jeptiškou. Maxík se naštval ještě víc a rozhodl se ji umučit. Sestavil si na to dokonce speciální stroj. Katka se však →pomodlila k Pánbožkovi a ten stroj rozmetal na prach (respektive vyslal nějakého →andělského podržtašku, aby to udělal za něj, jako obvykle). Navíc přitom pozabíjel půlku pohanské populace města protože prostě miluje genocidu.

Max se však nenechal zastavit a v afektu Katce ufikl kebuli. Sice to bylo na rozdíl od →Diviše smrtelné, avšak z jejích žil prýštilo mléko místo krve a mrtvolku odnesli andělé na horu Sinaj, asi aby ji uchránili před →recyklací. Tam ji však našli křesťanští pseudoarcheologové, takže recyklaci neunikla.

Katka s knihou. Protože dobově věrný svitek není tak sexy.

Na svaté, které si orgové úplně vycucali z prstu, jsme si už zvykli minimálně od časů →svatého Jirky. Někdy však orgové vezmou storu o nějaké významné osobnosti nebo bohyni konkurenční hry a předělají ji pro účely vlastního lore. Většina původních zdrojů již zanikla vlivem značné snahy →teologů o jejich vymazání, u Katky se však původní znění zachovalo.

Skutečnou historickou osobností byla Hypatia z Alexandrie (orgové se neobtěžovali ani změnit zasazení, takže dohledání analogií bylo pro →heretiky jen otázkou času). Hypatia byla filozofka, obecně uznávaná i navzdory tomu, že byla pohanka (tfuj). Obrovskou chybu udělala, když učila tamní larpery logice, což mělo za následek značný odpad z tamní hráčské základny (být larperka tak by ji →exkomunikovali, mrchu jednu). Bohabojný a velice moudrý patriarcha Kiril (řekněme že se jednalo v podstatě o →biskupa), udělal v duchu křesťanské lásky spravedlivé rozhodnutí a nalezl konečné řešení Hypatiiny otázky.

Svatý panenský babinec klevetí s Mařkou, Šéfovou máti.

Svolal dostatečně velký dav katolarperů a šel proklatou Hypatii zlynčovat. Později se larpeři cítili špatně kvůli tomuto činu, a tak přišli se storkou o Katce, aby si trochu zlepšili náladu. Za svou věrnou službu KatoLARPu získal Kiril (známý též jako Cyril z Alexandrie) herní achievement "církevní otec".

Katka je považována za patronku panen a jeptišek, páč tak nějak jeptišství založila. Dále chrání učence a studenty, jakožto členka exkluzivního klubu čtrnácti svatých skřítků pomocníčků má chránit před náhlou smrtí. Sammael se také domnívá, že by měla být vzhledem ke svému lore prohlášena patronkou dojného dobytka, →pontifuck se k tomu ale dosud nijak navyjádřil.

Charismatická obnova

15. března 2017 v 16:25 | Sammael |  Pravidla
Náš skromný projekt KatoLARP dnes slaví první půlrok své existence a takovou událost musíme zákonitě oslavit speciálním článkem. Můj kolega Kryštov Psohlavý navrhl, abychom zpracovali téma charismatické obnovy. Jelikož však má tento fenomén výrazné přesahy do →herní magie, byl jsem pověřen, abych jej zpracoval svými nedostatečnými silami. Nechť mi v tom Pánbíček pomůže a Kryštovovi jeho nápad oplatí tisícerými →požehnáními!

Charismatická obnova má původ v protestantských LARPech a proto k ní byli →orgové velmi dlouho podezíraví. Zavlékat do →pravidel všemožné →hereze je totiž v módě až nyní, po Druhém vatikánském →koncilu, kdy se do čela dostávají →pontifuckové typu Honzy Pavlíka II. nebo současného zelenorudého soudruha Franty. Charismatické hnutí proto postupně zakořenilo i v katolickém LARPu a od té doby provází hráče bez přestání.

Hnutí našlo inspiraci v Bibli, konkrétně ve storce o sesoplení holuba →svatého.

Začalo přitom jako obyčejná →fanouškovská akce. Hráči si totiž koncem dvacátého století pomalu uvědomovali, že se pravidla dostala do slepé uličky, protože nejsou kompatibilní s objektivní realitou. Různí →teologové, →Halíkové, →kreténisté a podobní pošuci se z myšlenkové impotence křesťanství sice snaží všemožně vylhat, v intelektuální sféře je ale rekreační strašení →peklíčkem a uctívání →zbytků mrtvol na ústupu.

Dvacáté století ale paradoxně hráčům přineslo i účinnou obranu proti zdravému rozumu -- stádní smýšlení pěstované mnoha diktátorskými režimy, jakož i masivní užívání drog. Zatímco ale klasické smažky ujíždějí na koksu nebo halucinogenech, katolarpeři fetují Pucha svatého. Jakmile takový charismatik ucítí Pánbíčkovu přítomnost ve své →duši, jakékoli argumenty ztrácejí hodnotu a veškeré →kontradikce pravidel náhle dávají perfektní smysl.

Puch svatý překoná i zemskou přitažlivost a dodá vám i schopnost nesmyslně blábolit.

Když se hráč poprvé takovýmto způsobem sjede, říká se tomu →křest Puchem svatým, který ale nemá až zas tak mnoho společného s běžným politím →svěcenou vodou, popřípadě s konkurenčním →biřmováním. Nejde totiž o klasickou svátost, ale prostě a jednoduše o magický efekt podobný třeba udělení →popelce. Bonusy za něj ale samozřejmě získáte.

Aby měli autority KatoLARPu situaci pevně pod kontrolou, angažují se v charismatické konferenci krom nadšených →laiků i →jáhni, →velebníčci a →biskupové. To umožňuje uspořádat i velké herní eventy typu charismatické konference, na které mohou všichni účastníci získat bonusy do veškerých herních statistik.

Vzhledem ke své dvojí podstatě se může sjet dokonce i Ježich.
→Andělíčkové, které Puch trollí nejčastěji, jen zlomyslně přihlížejí.

Co se na takové akci děje? Samozřejmě se dočkáte obligátních →modliteb, →mší svatých, "přednášek" (tj. →kázání) nebo i zvláště mladšími katolarpery svorně nenáviděných →adorací. Vyhodit si z kopýtka si ale můžete během →modliteb chval, kde průvan Pucha svatého pravidelně hrozí nad účastníky strhnout střechu a večer vám třeba přijde nějaký →exorcista vyprávět pohádky a strašit vás mukami →očistce.

Jak vidno, charismatická konference je skoro taková čurina, jako třeba sjezd ČSSD a proto se také letos obě akce konají ve stejném městě, v Brně. Neměli byste si proto propříště nechat žádnou z nich ujít, neboť Francek beztak otáčí kormidlo →Peťanovy bárky (= církve) ostře doleva a za chvíli bude →hříchem, i když si uprdnete skleníkové plyny. A katolarpeři by rozhodně měli jít s dobou.

Transsubstanciace

13. března 2017 v 13:05 | Sammael |  Magie
Každý, kdo alespoň jednou rekreačně vyzkoušel KatoLARP, vám jistě potvrdí, že natahovaná nuda provázející dlouhý →magický rituál →mše svaté dokáže být skutečně ubíjející. I proto zavedli →orgové v její →závěrečné části malé zpestření -- na našem webu je neformálně označujeme jako bufet, leč v herním žargonu jde o svátost →eucharistie. Přítomní věřící zkrátka baští polomáčené oplatky. A nebyl by to KatoLARP, kdyby za tím vším nestálo komplikované a →teologicky sofistikované herní lore.

Ježek drží sám sebe (dvakrát) ve středověké reklamě.

O tom, jak tento zvyk vznikl z židolarperské oslavy paschy a Ježichovy poslední večeře s jeho →dvanácti podržtašky, ale psal už svého času kolega Kryštov Psohlavý. Jako redakční odborník na →dějiny spásy a používání →kostelního harampádí se v problematice koneckonců vyzná lépe než já. Proto vám přiblížím jinou důležitou součást herního pozadí bufetu, totiž proces přípravy a aplikování magie. Ta je totiž zase mojí parketou.

Oplatky určené ke konzumaci během liturgie se pečou úplně stejně, jako jiné pochutiny. Připravují se ale podle jednoduššího receptu: jedinými surovinami bývají mouka a voda. Z upečeného těsta se pak vykrajují kolečka, občas doplněná středovým zaměřovacím křížkem či jiným veselým obrázkem. Odřezky, které zbydou, se prodávají běžně (nejen) katolické →veřejnosti, takže si je můžete pořídit a ochutnat také.

Pak už stačí jen distribuovat hotový výrobek mezi →velebníčky, →biskupy a další herní ranky, které disponují pokročilejší herní magií. V nejbližší den, kdy se koná bohoslužba (typicky v →neděli), pak vezme tato zodpovědná osoba svou várku pečiva do →kostela, kde ji obvykle nastraží přímo přede dveřmi, kterými vstupuje většina hráčů. Ti z nich, kteří se chtějí bufetu zúčastnit a splňují požadavky →pravidel (tj. třeba nespáchali v době od minulé zpovědi těžký →hřích) vezmou pomocí lopatičky jednu sušenku z připraveného košíku a šoupnou ji do připravené misky.

Tuto nádobu pak později uprostřed samotné mše přinesou hráči z lidu knězi za doprovodu k tomu určeného →soundtracku. Velebný pán následně misku odnese na oltář, kde započne přípravné →modlitby nutné ke správnému seslání pozdějších zaklínadel. →Ministranti mu asistují při přípravě vinného střiku, do kterého se oplatky později mohou namáčet.

Kněz během okamžiku, kdy je Ježich definitivně zaklet do sušenky.

Následně kněz otevře na příslušné straně kouzelnou knihu zvanou misál a začne recitovat zaříkadla tam uvedená. Mnozí věří, že se jejich účinek násobí, jsou-li pronášena v prastarém jazyce magie, v latině. Vatikánští odborníci nicméně uvádějí, že pro správné seslání kouzla je důležitější přesné dodržování návodu než zvolená řeč. Laikové v průběhu zaříkávání oplatky klečí, aby svou reziduální magií podpořili snažení velebníčka.

Ten záhy započne klíčovou část obřadu, zvanou transsubstanciace nebo též Přivolávání Ježicha. Podobně, jako se během →biřmování sesílá skrze olej Puch svatý, během proměňování kněz magicky přetransportuje Ježka z →Království Nebeského do dietní sušenky. Kouzlo nedoprovázejí zpravidla žádné speciální efekty, ministranti ale chvíli změny oplatku na Ježichovy organické tkáně indikují zvoněním zvonečku.

V okamžiku, kdy je následně podobným způsobem upraveno i víno, končí samotná příprava pokrmu. Vyhladovělí laici, kteří se musejí před bufetem hodinu →postit a poslouchat kecy velebníčka během →kázání, se ale do jídla ještě pustit nemohou. Nejprve je potřeba připravit →duši na přijetí mnohých milostí a →požehnání další intenzivní modlitbou, zejména pak recitací Očenášku.

→Munchkin (poznáte podle svatozáře) konzumuje Ježkovy organické tkáně skryté v oplatce.

Teprve poté zblajzne první sušenku hlavní celebrant (= ten, kdo předsedá mši), pak rozdá další oplatky svým spolupracovníkům, popřípadě ministrantům. Sedí-li v kostele mnoho věřících (což se většinou samozřejmě nestává), zvolí ještě celebrant osoby, které mu pomohou s distribucí a započne veřejná část bufetu, kdy si ve frontě přicházejí pro svého Ježicha jednotliví →fanoušci hry.

Nikdo samozřejmě nevěří tomu, že opravdu baští Sprasitele a Vykopatele světa -- někteří sice dokážou sami sebe přesvědčit, že je možné nacpat člověka do sušenky a vinného střiku, podvědomě to ale orgům stejně nežerou, protože celý ten kanibalismus nijak neznepokojuje. Pomáhá, že proměněná oplatka dál vypadá jako oplatka, a ne jako krvavá flákota -- takovému vzácnému itemu totiž říkají →relikvie, popřípadě eucharistický zázrak.

Pokud Ježicha správně skladujete v náležitých podmínkách svatostánku, zůstane trvanlivý po dostatečně dlouhou dobu a kněz se pro něj může vypravit do spižírny, když se přepočítá a během mše mu dojdou oplatky pro hráče. Chcete-li se ale sušenek definitivně zbavit, musíte změnit jejich skupenství, abyste Ježka donutili odejít, jinak se ze svého nového domečku nehne.

Ortodoxlarpeři během bufetu. Vysvětlení odlišností od praxe KatoLARPu naleznete níže.

Nejjednodušší je oplatku zkrátka zbaštit a nechat ji rozpustit se v útrobách, čímž navíc získáte příslušné bonusy. Pokud se ale nechcete předávkovat a porušit tak pravidla, nechte nadbytečné sušenky ve vodě, dokud z nich nic nezbyde.

Závěrem se sluší dodat, že běžně distribuované oplatky se liší chutí, konzistencí i rozměry, takže vám může návštěva nového kostela přinést unikátní chuťový zážitek. Polomáčená verze se rozdává povětšinou pouze během velkých svátků, aby si katolarpeři nepřipadali jako v HusoLARPu. Katolíkovi je nicméně povoleno v případě potřeby navštívit třeba i pravoslavný bufet, kde se setká s exotickou kvašenou recepturou a krmením pomocí lžičky.


Kázání Mr. Beana a papež budoucnosti

9. března 2017 v 21:43 | Sammael |  Fanoušci
V rubrice věnované →fanouškům KatoLARPu už dlouho nepřibyl žádný nový příspěvek. Protože víme, že ne všichni naši čtenáři rozumí mluvené angličtině, rozhodli jsme se sestavit nový článek jen z videí, ke kterým existují české titulky. Dnes si proto přiblížíme dvojici fanouškovských projektů a ohodnotíme jejich →teologickou akurátnost.

Znáte Mr. Beana? Jeho herecký představitel Rowan Atkinson svého času pronesl krásnou →homilii, ve které přečetl svůj neoficiální přídavek k radostné zvěsti →evangelia. Představil katolarperům Ježicha z netradičního úhlu jako pouťového kouzelníka, který krom přeměny vody ve víno zvládá i záměnu mrkve za králíka a ve zbytku času hláškuje jako o život.

Česká verze ZDE.

Jak se tento obraz našeho Sprasitele a Vykopatele shoduje s podáním →orgů a oficiální verzí →pravidel? Až překvapivě dobře. Ježek se skutečně příležitostně laciným trikům věnoval a krom již zmíněné přeměny tekutin máme v Bibli zaznamenáno třeba i →kouzlo rozmnožení potravin či chození po vodě. Ježich také příležitostně trousil epické hlášky -- vzpomeňme třeba na jeho slavný štěk z →krucifixu: Bože můj, do jakých sraček jsem se to zas uvrtal?

Naše druhé video je uměleckým pokusem o zobrazení budoucnosti KatoLARPu. Jeho hlavním hrdinou je Lord Ypsilot z Bogu, který pokorně přichází k Jesselovi, Trifelgi Putinardovi, vládci Quazaku a vnějších světů, ničiteli Nesféry a tvůrci dohody Hwah-tak-Ers-nee. Zrovna začíná šestá z dvaceti osmi fází jeho přerodu a velkolepá ceremonie přilákala hosty ze všech koutů galaxie. Lord Ypsilot musí před celým shromážděním prosit mocného Jessela o slitování, jinak bude zabit a jeho domovský svět zničí →Pánbíčkův hněv.

Česká verze ZDE.

Jedná se samozřejmě o fiktivní scénář, k podobným událostem však během dlouhých →dějin spásy skutečně několikrát došlo, jen si vzpomeňte na →Noema. Proto ani k tomuto videu nemáme vážnějších výhrad a všem katolarperům jej doporučujeme jako duchovní inspiraci, obzvláště vhodnou v tomto →postním období. Nechť prospěje k rozvoji vaší →dušičky a pomůže vám na cestě do →nebíčka.

→Modleme se: Ježichu Kriste, náš Šéfe! Tys nám ústy svých moudrých →biskupů, →apologetů a jiných →žvanilů sdělil, že můžeme brát tvé Písmo buďto vážně, nebo doslova. Tím jsi dal všem nadšeným autorům fanfikce spoustu prostoru k manévrování a obohatil jsi tak ve své moudrosti a prozřetelnosti KatoLARP o mnoho nových příběhů. Žehnej proto prosím i nadále svým ovečkám Puchem svatým a dalšími zdroji inspirace, abychom se hrou bavili stále lépe a lépe. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.

PS: Šéfovo →požehnání nechať sestoupí i na překladatele z videacesky.cz, bez nichž bychom v našem jazyce tento kvalitní obsah neměli.

O Abrahámovi a Pánbíčkově podpoře otroctví

8. března 2017 v 16:10 | Kryštov Psohlavý |  Dějiny spásy
Abahám byl prapotomkem →Noemova syna Šéma přes asi tak osm generací (stále žijí poměrně dlouho, nejspíše měli nějakou epickou homeopatickou léčebnou techniku, 400 let není výjimkou). Abrahám si vzal za ženu nějakou Saraj (→předstírejme že na ženě záleží). Pánbožko si řekl, že lidstvo zas trochu potrolí, a tak poslal →Metatrona, aby řekl Abeovi, ať zdrhne z domu a založí si vlastní národ.

Abrahám vyráží na cestu. Nepleťte si ho s islarpským →prorokem Minometem.

Mladičký Abrahám (v době útěku mu bylo pouhých 75 let) byl doprovázen synovcem Lotem a svou ženou, navíc pobral i nějaké lidi cestou. Abrahám nějakou dobu putoval po Kanónu (fiktivní země na Středním východě) a budoval tam →chrámy zasvěcené Hospodinu (tím že šli všichni s ním, tak tam pak jen stály a chátraly). Protože se zabýval →misijní činností, tak neměli jídlo. I rozhodl se Abrahám uchýlit se do Egypta jako host (Egypt již není fiktivní místo, →orgové chtějí navodit pocit reality tím, že si sem tam půjčí historické reálie a upraví je do →lore).

Abraham se rozhodl využít krásy své ženy, aby si Egypťany získal, Saraj předstírala že je jeho sestra, aby to, že ji prodává na sexuální hrátky, bylo v pořádku. Za služby jeho ženy u faraona dostal hafo oslů, dobytka a otroků (proto si Abraháma nesmíme plést s jeho jmenovcem Lincolnem). Nakonec se faraon dovtípil, že je Saraj Abrahámova žena a probudily se v něm náznaky prvních morálních hodnot. Pasáka Abraháma vyhnal. Patriarcha se tedy vrátil do →Bohy zvolené země, tam se na něj vybodl Lot, vzal roha s půlkou majetku a uchýlil se do Sodomy (spoiler alert -- městečko, o kterém ještě uslyšíme). Nudné válečné pasáže vynecháme, to, jak Lota musel Abe zachránit ze zajetí, také není moc podstatné.

Abrahám vysvětluje Sáře svůj geniální plán.

Abram si v jedné →modlitbě postěžoval, že mu Pánbožko slíbil děcka. Byl už docela v depce páč děcko ne a ne přijít, tak si řekl, že vezme věci do svých rukou. Sáraj měla otrokyni z Egypta jménem Hagar. Ta se za chvilku tahala s outěžkem (Abram byl i v šestaosmdesáti stále dokonale plodný). Pak ale vzala roha, protože se Saraj začala chovat dost nepěkně a nešťastnou otrokyni šikanovala. Pánbožko se nakrnul, že mu jakási ženská narušuje plány a Hagar poslal zpátky aby se pokořila pod rukou své paní.

Biblický milostný trojúhelník.

Tím byl položen základ pozdějšímu →biblickému učení o tom, že je žena podřízena svému muži a nemá si za žádných okolností vyskakovat, jakož i Pánbíčkovu učení o morální přípustnosti otroctví. Napříč Starým záhonem bude Stvořitel světa dále šířit svá →hlubokomyslná moudra o tom, že můžete seřezat otroka holí, pokud vám potom nezemře a poslední aktualizaci herních pravidel vztahujících se k tomuto fenoménu přinese do KatoLARPu až mnohem později v Novém záhoně →svatý Šavle. Drahé ortodoxní čtenáře musíme nicméně upozornit, že ačkoli otrokářství zjevně není →hříšné a může fungovat v souladu s →pravidly, morálně jde o odsouzeníhodný čin, který je v civilizovaném světě trestně postihován.

Článek o Abeovi jsme nuceni z důvodu rozlehlosti rozdělit na dvě části. Příště pokračujeme událostmi sodomskými a budeme tak sledovat výbuch Pánbíčkova spravedlivého hněvu, když využije →ničivou magii v měřítku od potopy světa nevídaném.

Babylonské WTC a zmatení jazyků

3. března 2017 v 11:22 | Kryštov Psohlavý a Sammael |  Dějiny spásy
Po té co →Noe opět osídlil pizza planetu (placatou Zemi), se nějakou dobu nic moc nedělo. Lidi se množili jak králíci (nejspíš se v nich probudil ten kopulační reflex co v nich byl už od dob →Adama) a Noemovi synci se rozptýlili od jednoho konce světa po druhý. Všichni však mluvili stejným jazykem, který byl založený na původních Adamových názvech z doby hned po →stvoření, kdy dával rostlinám a zvířatům jména podle vtipných zvuků, které vydávali a dalších zajímavých vlastností. Lidičci si řekli, že si postaví město s věží, jejíž vrchol bude končit v nebi.

Starý záhon, Epizoda V: Pánbíček vrací úder. (V kinech od 23. 5. 2200 př. n. l.)

Fakt, že by cihly nikdy neunesly takovou stavbu a samotná její váha by měla za následek zhroucení dřív, než by dosáhli alespoň několikasetmetrové výšky, nebrali v potaz. Nebe nedosáhli koneckonců ani astronauti páč se dle moderní →teologie nachází někde mimo náš rozměr -- čímž se nabízí →kacířská otázka, jak tam svého času Pánbíčkův synátor Ježich vylevitoval a jak extrahoval později svou máti pomocí tažného paprsku skrze horní vrstvy atmosféry a volný vesmír až do své krychle →Nebeského Jeruzaléma. Partě pologramotných obyvatel Blízkého východu se zkrátka podařilo vzyčit budovu, z níž se mohli dívat Pánbožkovi do oken (respektive holubovi Puchu svatému na bidýlko).

Pánbožko se pochopitelně nakrkl a babylonské Světové obchodní cetrum jim zboural (mrakodrapy na Manhattanu, dopravní letadla, vesmírné lodě či velehory ho přitom vůbec neserou). Genocida patří mezi oblíbené Pánbíčkovy →koníčky, tentokrát mu ale sama o sobě nestačila. Zmátl proto lidem jazyky, aby se už nikdy nemohli domluvit na podobném projektu, takže prajazyk zanikl a roky úporné Adamovy práce na vymýšlení jmen podle vtipných zvuků přišly nazmar.

Padněte na kolena, nevěřící psi, a mocný šmoula, král Rýma, vás zachrání!

Pánbožko tím zase jednou prokázal, jaký je strašný dement, protože už o nějaký ten rok později mluvili skoro všichni ve Středomoří řecky a dneska zase ten, kdo nežbleptne slovo anglicky, málem jako by neexistoval. Krom toho tím ztížil sebevražednou misi našeho Šéfa a Sprasitele Ježicha Krista, který přišel kázat všem obyvatelům Zeměplacky radostnou zvěst →evangelia, ale poněvadž mluvil akorát tak aramejsky, musí se teď pohádky o něm už dvě tisíciletí náročně překládat do všech možných jazyků. Zkomplikoval se tím úměrně i rozvoj KatoLARPu, protože s rozdílnými jazyky vznikly i rozdílné kultury a lidem vyrostlým v konkurenční mytologii teď připadají katolické žvásty trochu směšné.

Každý přece ví, že jediný pravý bůh se jmenuje Olalách a Minomet je jeho prorok, nebo že svět stvořil skrze svou →magickou ulitu nejvyšší Višňu, který čichá lotos, démonům seká lebeně diskem a po té vaší vás přetáhne kyjem, pokud ho nebudete poslouchat, a že se kdysi vtělil do modrého Inda jménem král Rýma. Možná si říkáte, že jsou sloní božstva nebo divošské totemy k smíchu, ale jejich uctívač si bude totéž myslet o vašem sebevrahovi na klacku, jehož tělo napěchované do polomáčené oplatky baštíte každou →neděli během →bufetu v rámci →bohoslužby.

Zikkurat, údajná inspirace pro babylonské WTC.

Na závěr několik poznámek k interpretaci příběhu: mnozí hovoří o tom, že babylonské WTC vzniklo pod dojmem starých Židů z mezopotámského zikkuratu. To je skoro určitě lež, protože Bible má vždycky pravdu a tahle příhoda se měla udát docela vzápětí po potopě světa, kdy ještě žádní Sumerové, Babyloňané a jim podobní vůbec neexistovali. Sluší se též podotknout že v této storce o sobě Pánbožko hovoří v množném čísle, takže nejspíš tak nějak předpokládal vznik konceptu →Velké trojky, nebo zkrátka jen využil majestátní plurál, protože je arogantní šmejd.

Popelec

1. března 2017 v 11:22 | Sammael |  Magie
Jednou z vůbec nejrozšířenějších pověr, která se stále drží mezi katolarpery, je víra v →magické schopnosti takzvaného popelce. Uděluje se každoročně ve středu, kterou začíná →postní období a ta se podle tohoto zvyku nazývá popeleční. Protože letos připadla právě na dnešek, těžko bychom hledali vhodnější čas zpracovat celý tenhle šamanský nesmysl pro naše oddané čtenáře.

V jádru se samozřejmě jedná o sebemrskačský, ostentativně kajícný rituál typu →zpovědi, →křížové cesty nebo →adorace. Místo špitání →hříchů do ouška místního →velebníčka, pochodování po promrzlém →kostele nebo klečení na tvrdé mramorové podlaze vám ale k získání kouzelných bonusů postačí jen nechat si popatlat čelo zuhelnatělými zbytky spálených větviček.

Zhruba takhle.

Nebyl by to ale KatoLARP, kdyby neměl k celé věci promyšleno i →teologické pozadí. Popel má symbolizovat pomíjivost člověka, do které lidstvo kdysi ve vybájených →dějinách spásy zatáhli →Adam s Evou. Hráčům se ale zároveň připomíná i nutnost myslet na vlastní smrt a především na to, co má přijít po ní: tedy na →nebíčko, ale hlavně na →očistec a především na →plameny pekelné.

Od →Dušiček už totiž uběhla nějaká doba, →laikové už pozapomněli i na vážný ráz →adventu a tak je důstojní pánové zase jednou musí trošku postrašit. Příležitosti samozřejmě naplno využívají a při patlání popela na čela svých oveček nezapomenou přihodit užitečnou radu do života.

Kněz solí své věrné ovečky špínou.

Jaká to bude, záleží na pastoračním úmyslu velebníčka. Na výběr má ze dvou:

Pamatuj, že jsi prach a v prach navrátíš použije kněz tehdy, když má pocit, že jeho věřící stále ještě nekontemplují svou smrtelnost dostatečně a měli by se víc zamýšlet nad tím, jak jim jednou budou červi v hrobečku ohryzávat odumřelé tkáně.

Čiňte pokání a věřte evangeliu pak nabízí východisko již dostatečně vyděšeným návštěvníkům →bohoslužby, kteří hledají cestu ke spasení. Ta samozřejmě spočívá v kajícím smýšlení, které je nejlepší navenek projevit tučným příspěvkem pro potřeby KatoLARPu. Doporučeno je však i věření ničím nepodloženým blábolům evangelia -- protože ale katolarpeři v principu nečtou →Bibli, jedná se samozřejmě o výzvu k důkladnému naslouchání demagogické rétorice duchovních z kazatelny.

Chcete-li své →duše na přijetí magických bonusů popelce připravit důkladněji, na konkurenčním →fanouškovském serveru Víra.cz naleznete příslušnou →modlitbu.


My si místo toho raději uvedeme hlavní výhody, které vám absolvování rituálu přinese. Udělovatel získá bonus +10 k aroganci, zatímco všichni, kdo budou pomatlání, ztratí z této statistiky pět bodů. Popelec se proto velmi hodí k redukci nabubřelosti, kterou bývají postiženi třeba →ministranti, kteří v nedávné době nosili obouruční bojovou kadidelnici, →biskupovu čepici či berlu, popřípadě jiné důležité →kostelní harampádí.

Popelec však také zvyšuje dočasně o 15 obranu proti úkladům ďáblovým, poskytuje drobné bonusy k modlitbě a modifikátorem 3x navyšuje zkušenosti získané postěním a pácháním dobrých skutků během následujícího oktávu (osmi dní). Za každých 90 minut, po které setrvá na vašem čele, pak také dodává +1 k ostentativní zbožnosti, nutném předpokladu další kariéry v KatoLARPu.

Z toho vyplývá, že jde o vysoce užitečnou svátostinu, pro kterou byste si dnes měli rozhodně zaskočit. K dostání je v každém dobrém kostele během otevírací doby.