Únor 2017

Ktož jsú boží bojovníci

23. února 2017 v 20:58 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Někteří →svatí při šíření jediné pravé víry KatoLARPu užívali poněkud neortodoxních metod, totiž násilných. Taková →teologická disputace totiž jistě splní svůj účel a řádná →apologetika provedená odborníky (většinou z řad →orgů) jistě zbaví kognitivních funkcí i největšího skeptika či odporného ateistu (dovolím si zpropagovat zde →homilii). Kromě vystudovaných odborníků na balamutění -- jako je třeba brzy svatý, všemoudrý, vševědoucí a všeobsahující Tomáš Halík -- potřebujeme občas zkrátka i tvrdou ruku.

Prvním světcem, o kterém budeme mluvit, je svatý Heahmund známý také mezi larpery jako svatý Hamond. O tomto svatém jsem se dozvěděl až prostřednictvím TV seriálu Vikings, který se odehrává v období, kdy KatoLARP válčil se severskou verzí PohanoLARPu. Poněkud mi tam vadí, jak autoři nadržují straně prachsprostých pohanů, ale z →historie víme, kdo nakonec zvítězil a čí pravda je skutečná a jediná pravá. Proto se nad fascinací autorů pohanským kacířstvím a →herezí nebudu vzrušovat, Pánbíček jim to jistě oplatí v →peklíčku a já si pohled na to, jak trpí, budu pokřesťansku z →nebíčka vychutnávat (ono v krychli nebeského Jeruzaléma se toho nedá konenckonců moc jiného dělat).

Drak, symbol království Westsex.
Vzpomeňme na statečného svatého Jirku!

Ale zpět k Hamondovi. Narodil se kdesi ve Westsexu v devátém století po Ježkovi. Brzy se nechal vysvětit na →kněze (kariéra profesionálního pohádkáře byla svého času velice lukrativní a přitažlivá). Heahmund na hierarchii KatoLARPu stoupal dál, až nakonec dosáhl pro čerstvě →pokřtěného Angličana vrcholu -- stal se →biskupem a byl mu přidělen Shernborne ke správě (sami Angláni se pohanství vzdali teprve nedávno a tehdejší →poupa jim co se důležitějších rolí moc nevěřil, co kdyby přestali hrát a on musel shánět nové orgy).

Dle mýtu uslyšel Hamond boží hlas (nejspíše si z něj jen vystřelil →Metatron) a chopil se meče. Spolu s Alfrédem Velikým, králem anglickým, úspěšně vyhnal pohanolarpery z ostrovů (dočasně, ale nakonec se z nich stanou křesťané, takže bych to nazval vítězstvím). Sám Haehmund zahynul v bitvě u Marton. Je považován za předchůdce templářů a jiných rytířských řádů (jediná warriorská classa v naší hře, jsou to v podstatě →mniši s gearem a skilly nastavenými na boj, často mají enchantnuté zbraně kouzlem →požehnání).

Další na pořadu dne je svatý Karel Veliký. Co se KatoLARPu týče, nedotáhl to příliš daleko, byl pouhým →laikem. Avšak co se světské moci týče, vyšplhal se až k císařské koruně a dodnes je z jeho jména odvozeno české slovo král. S jeho svatostí je to problematické, avšak zasvěcené chrámy, tudíž je třeba jej brát vážně. Žil ještě nějakou tu →neděli před Hamondem).

Karel v kompletním kostýmu.
V pravé ruce drží kouzelnou hůlku na sesílání herní →magie,
v levé pak svatý granát s masivním splash damage.
Oblečení doplňují stylové popelčiny střevíčky.

Karlík provedl misijní válečné tažení, kdy se pokusil christianizovat Sasy (uspěl, takže máme svatého Hamonda). Dále zlikvidoval Avary, povedlo se mu stát se králem Langobardů. Pokusil se vyhnat i islarpery z Pyrenejského poloostrova, ale podělal to. Snaha se cení.

V oné době ještě nebujel odporný sekularismus a státní moc předávali světským panovníkům církevní hodnostáři, takže Kadlíka korunoval císařem sám poupa Lvíček III. (to je aspoň herní přezdívka). Jeden z posledních počinů tohoto světce byl útok na Čechy, kdy vnutil tehdejším pohanům na českém území placení tributu (za odměnu mu pak jmenovec Kája IV. postavil kostel v Práglu).

Nakonec zemřel a byl →pohřben. S jeho svatořečením byl krapet problém. V té době orgové trochu experimentovali s množstvím papežů, takže jeden jej svatořečil a druhý ne. Církev tento problém vyřešila šalamounsky (kdo byl Šalamoun, se dozvíte brzy v →dějinách spásy) a prohlásila že oficiálně svatým není, avšak je možné jej uctívat v kostelech, →modlit se k němu jak ke svatému. Aspoň se vyhnul recyklaci na →relikvie.

Sammaelův obrázek: Karlova ruka.
Tady se kolega Kryštov trochu spletl.
Karlíka si naporcovali, i když není svatý.

Nakonec bych v dnešním článku uvedl týpka, který sice nedosáhl herního cíle svatosti, avšak domnívám se, že si tento titul zaslouží. Jedná se o biskupa Odona, který žil v jedenáctém století. Jeho matka byla konkubínou (soukromou prostitutkou) u knížete Normandie Roberta, on sám byl jeho dítě (Robert se s prostitutkami všeobecně dost přátelil, vzal v tom příklad z našeho šéfa Ježicha, který to dlouho táhl se šlapkou Marií).

Nu, takže náš Odík byl bratr Viléma, který se záhy stal knížetem Normandie. Poté, co byl dosazen, dohodil svému bráchanci príma flek biskupa v obci Bayeux. Vilém pak vyrazil dobýt Anglii na základě dědického práva. Odík se rozhodl bráchu podpořit, avšak jakožto člověk boží nesměl zabíjet Šéfův lid (katolarpery), tak se navlékl do zbroje a popadl jakési dřevo, aby mohl aspoň s ním mlátit do Anglánů. Po vítězné bitvě u Hastingsu, kterou naprosto nepravděpodobně přežil, byl Odo pověřen určitou částí státní správy v Anglii.

Odík s klackem, vyšitý na slavnostním koberci.

Chudáček se novou mocí naprosto opil a rozhodl se bráchance zradit. Vilém mu na to přišel a vyhnal ho z Anglie. Odo se teda vrátil do svého biskupství, kde si vesele vegetil a smiřoval se s faktem, že mu tento podraz brácha neodpustí. V toumto období si nejspíše objednal tapisérii z Bayeux, která popisuje jeho hrdinství v bitvě u Hastings (je na ní vyobrazen, jak stojí vedle koně v brnění a v ruce drží klacek). Léta páně 1096 vyslyšel volání tehdejšího pontifucka ke křížové výpravě. Spolu s tímto prohlášením také poupa zrušil ban na meče, takže se Odík řádně equipnul. Bohům žel pro Odíka skončila výprava jako totální propadák, páč když zimovali na Sicílii (jako medvědi), tak se ráčil odebrat k Pánu. Tento jedinec není svatý, ale jeho ochota sloužit KatoLARPu byla bezmezná, a to si zasluhuje uznání. Myslím, že Odo je ten typ podrazácké krysy, který je hoden následování.


Filmy pro katolíky

22. února 2017 v 22:40 | Sammael |  Fanoušci
Když ještě knihy nevycházely po tisících a →organizátoři KatoLARPu je stále stíhali číst, vycházel Index librorum prohibitorum, tedy seznam zakázané literatury. Pomocí něho →poupa, →biskupové a jiní vysocí potentáti zajišťovali, aby četbou propagandy jiných akcí nepřicházeli o cenné hráče. Do herní →mytologie pak tento prvek zabudovali jako součást starosti o spasení →duše a její úspěšné posmrtné kariéry v →nebíčku.

Co pontifuk nechce, abyste si přečetli.

Moderní kultura však v posledních desetiletích a staletích chrlí nejen knihy, ale i rozhlasové hry a v neposlední řadě nově i filmové umění. Jistě však není žádoucí, abychom se do těchto produktů lidské práce příliš zakoukali a zapomněli na konkurenční →pohádky KatoLARPu, zejména pak na koncepty →pekla, →hříchu a →zpovědi. I proto se různé církevní autority dlouho snažily sestavovat seznamy filmů vhodných pro zapálené hráče.

Jedná se převážně o životopisy →svatých munchkinů, všemožná zpracování Ježichovy pozemské pouti (teologicky velmi hodnotná je třeba →Pěst Ježíšova) či adaptace dalších důležitých příběhů postav z →Bible.

Nastav druhou tvář. (ČSFD)

Nejznámější je asi seznam filmů sestavený přímo ve Vatikánu, centru pravověrného křesťanstva. Nachází se na něm pětačtyřicet snímků, mezi nimiž si aspoň jeden oblíbený najde snad každý.

Svou troškou do mlýna ale přispěli i jiní hráči: kolegové z čobolského →fanouškovského webu na webnode doporučují mimo jiné gorefest Mela Gibsona →Umučení Krista, o kterém jsme tu svého času také psali, filmy o některých →apoštolech (→Peťan a →Šavle) a "dokument" o reálné existenci pekla. Podobný seznam ale najdeme i na české Katopedii, což je taková větší a nudnější verze KatoLARPu, podávající informace poněkud suchopárným způsobem.

Na webu Duší a hvězd pak najdeme hlubokomyslné zamyšlení se nad současnou kinematografií, které však doporučuji jen obzvlášť zapáleným larperům -- ti ostatní z něj pravděpodobně chytí záchvat smíchu.

Pravověrní hráči se ale najdou i na →bezbožné databázi ČSFD. Mimořádně vám doporučuji třeba sofistikovaný a navýsost ortodoxní pohled uživatele Britrika, Tento mravokárce tepe pornografii, rouhačství a další Pánbíčkovi odporné neduhy železnou pěstí pravověří a podělí se s vámi o mnoho hlubokomyslných úvah -- třeba že ženy nepatří do policie a film o královně Zlobě je novopohanským degenerátem.

Adorace

16. února 2017 v 22:20 | Sammael |  Magie
Zatímco zpravidla stačí k získání herních efektů ustavičná →modlitba, spojená s pravidelnou účastí na →mši svaté a praktikováním →zpovědi, jindy se bonusy kupí relativně pomalu. Proto podnikaví KatoLARPeři v nouzi nejvyšší sahají po praktikování adorace, tedy jakéhosi žebrání o imaginární podporu.

S jídlem se hrát nemá, ale pokud použijete zlaté sluníčko, je vše v pořádku.

Celý tento prazvláštní citově vyděračský apel na Pánbožkův soucit zpravidla začíná →velebníček nebo jiný →organizátor akce. S patřičnou pompou přinese ze sakristie (špajz v →kostele) zlaté sluníčko a prdne do něj některou ze sušenek zbylých po →nedělním →bufetu. Potom svůj umělecký výtvor přistrčí na oltář, očmadí kadidlem a vlezdoprdelkovství →laických hráčů má zelenou.

Šéfa se zpravidla snaží přítomní obměkčit ubohými pokusy o reprodukci →herního soundtracku, recitováním litanií či jednoduše modlitbou. Pro větší efekt bývají všechny tyto způsoby kombinovány a v průběhu adorace pravidelně střídány, aby některá forma podlézání náhodou nezačala Pánbíčka nudit. Na závěr potom kněz či jiný přítomný org s patřičným svěcením drapne sluníčko do spárů a sešle na přítomné žehnací zaklínadlo.

Praktikování adorace může navíc posloužit těm, kteří během →dušičkového období zanedbali sbírání pokémonů odpustků a potřebují nahnat body u →duší v →očistci.

→Andělé a svatí se klaní sušence spolu s věřícími.

Adorace je ke všeobecnému znechucení zpravidla spojena s mimořádnými herními eventy typu Vánoc a Velikonoc, kdy se každý správný katolarper může přetrhnout, aby provedl dostatečnou anální speleologii a mohl se potom s čistým svědomím jít vzpamatovávat z náročného →postního období. Klanění se sušence navíc protahuje již tak přepálenou délku →mše svaté nad jakž takž snesitelnou mez jedné hodiny.

Skutečnou pohromou pro věřící je pak takzvaný adorační den, kdy je tato pánbožkulibá aktivita praktikována nonstop. To má ten důsledek, že v kostele před oplatkem musí furt někdo být, aby nějaký neznámý chmaták nezcizil nějaké strašně důležité knihy kouzel či jiné herní rekvizity. Zvlášť v malých farnostech se pak o hlídku musí dělit limitované množství lidí, kteří pak tvrdnou v nepohodlné lavici klidně i hodiny.

Valentýn

14. února 2017 v 19:25 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Oslavili jsme svátek lásky, milování a dobu, kdy cena čokolády a květin dosahuje maxima. Tento svátek je samozřejmě připíchnutý k nějakému tomu →svatému, neb →orgové musejí využít každé příležitosti přiživit lore na konzumu a tradicích pohanolarperského původu. Dnešním svatým není nikdo jiný než Valentýn.

Těsně vedle. Císař Valentinián.

Jen pro orientaci se pohybujeme někdy ve třetím století po Ježichovi, kdesi v Itálii (podle některých →teologů to bylo v Ternii, což je jakási vesnice na jihu Apeninského poloostrova). V tehdejším srdci římského císařství poprvé v života žařvalo děcko (už teď je to taká romantika). Římská říše byla tehdá téměř ryze pohanolarpeská a Valentýn, který se narodil do bohaté rodiny patricie (římský ekvivalent šlechty), nebyl výjimkou. Jak si tak rostl, tak jako správný hipster ve svých patnácti letech konvertoval ke KatoLARPu z revolty vůči tehdejšímu mainstreamu.

Valentýn jako biskup.
Obrázek není lore-friendly.

Časem začal šplhat po žebříčku hierarchie LARPu, stal se →diákonem. Jak si tak diákonil, tak se pak nechal vysvětit na →kněze. Podle některých teologů se dokonce stal →biskupem, to však je nepodložená informace (když se to vezme kolem a kolem, tak téměř nic v rámci lore není podložené, ale to si nechme pro sebe). Co víme ale jistě, je to, že disponoval pokročilou herní →magií léčení -- nevrhal blesky, ani nevyvolával →potopu světa ale byl docela OP healer. Jedna storka nám vypráví, jak ho v zimě nějaký žebrák otravoval natolik, že mu dal Valentýn svoje šaty aby měl klid. Jak si tak drkotal zuby, přilítl za ním jakýsi →anděl s tím, že byl Valentýn potrolen samotným Ježkem.

Jiný příběh nám vypráví, jak vyléčil slepotu dcery soudce Aesteria (nezaměňujte se →svatým Asteriem). Soudce tehdy přišel a řekl: "Je-li Ježek skutečně pravý a jediný bůh, jeden z →těch tří, co v ně věříte, tak mi vyhealuj dcerku z akutní slepoty." Valentýn položil ruku na očiska dcerky, pomodlil se a bum ho! Holka uviděla -- a ne jenom že uviděla, ale také uvěřila. Celá famílie soudce Aesteria se nechala pokřtít.

Valentýn dohlíží na stavbu svého kostela.

Jakýsi Kartón, římský občan a počestný člověk, Valentýnovi dle jedné storky zadal quest na vyléčení svého syna. Hrdina prováděl opakovaně kouzlo →modlitby, až jej nakonec Velká trojka vyslyšela a synka vyléčila. Kartón potom uznal magické schopnosti LARPera a nechal sebe, svého syna své tři žáky z Řecka a syna místního prefekta podrobit →křtu a sám začal také aktivně hrát. Římské senátory v čele s prefektem tím namýchl natolik, že jej obvinili z nekalých praktik, a nakonec ho zabásli.

Chudák Valentýn jednoho letního večera z toho všeho, co se dělo, ztratil hlavu. Žel bohu, nebyl →Diviš, takže pozbytím hlavy pozbyl života (alespoň nabyl herního achievementu "Mučedník"). Pak nějakou dobu odpočíval v pokoji v katakombách, dokavaď s ním nezačali šachovat a přesouvat zbytky mrtvolky z místa na místo. Nakonec byl definitivně naporcován na →relikvie a v současnosti je k nalezení v sedmnácti →kostelech po celé Evropě, kde slouží k pokročilé herní magii.

Z neznámého důvodu je považován za patrona všech milenců (prej prováděl potají obřady →svatby, ale to je hovadina). Jinak nemá na starost nic, krom kostelů, které jsou mu zasvěceny, takže pro svatého docela pohoda.


Ženy v KatoLARPu

9. února 2017 v 20:14 | Sammael |  Pravidla
Následující článek měl původně sepsat Kryštov Psohlavý, ale už několik měsíců se k tomu nemá, takže ho budu muset zastoupit. Na tomto webu už jsme se dlouze zabývali hierarchií KatoLARPu od →laiků přes →velebníčky až po →organizátorské funkce typu →pontifuka a jeho kolegů →biskupů. Nevysvětlili jsme si nicméně ještě náležitě, jaké hodnosti jsou podle →pravidel otevřeny ženám a jak by se měla správná hráčka chovat.

→Biblické pozadí existuje ke každé hovadině, takže samozřejmě nemůže opomíjet celou polovinu lidstva. Nutno dodat, že v →katolické mytologii nemají ženy vesměs zdaleka tak důležitou roli jako muži a pokud už náhodou disponují mocí, bývají často vyobrazeny značně negativně, jako třeba královna Jezábel. Také valná většina uživatelů →magie je mužského pohlaví, výjimku představuje třeba →prorokyně Debora.

Debora vyvolává magické světlo.

Pánbíčkova přikázání daná Mojžíšovi nikde nezakazují mnohoženství a někteří hrdinové pohádkových židovských příběhů měli skutečně několik manželek. Na tomto místě však musíme podotknout, že je i přesto manželský svazek s několika ženami v KatoLARPu považován za →hřích obzvláštní závažnosti, který vás klidně může dostat do →peklíčka -- na rozdíl třeba od benevolentnějších pravidel IsLARPu.

Lepší roli dostaly ženy až poté, co se Pánbožko rozhodl vyslat Synátora na sebevražednou misi. Šéfova máti Mařka je nejpopulárnější →světicí pod sluncem a její význam ještě zvyšují pravidelné →výlety do odlehlých končin naší zeměplacky. Modloslužebně se jí klaní samotný pontifuk i celá veselá parta hráčů, Mařka dostává každodenně bžilión →modlitbiček, v jejím jménu se →žehná a existují i specifické mariánské speciální itemy, například kouzelná medailka.

Ani Ježich nic proti ženám neměl a obklopil se krom svých →dvanácti učedníků i několika učednicemi. Nebral je nicméně s sebou, když prováděl ty nejúžasnější divadelní triky a rozjetou hru svěřil přece jenom nakonec do rukou →svatého Peťana a ne třeba Marii Magdaleně či jiné známé kamarádce.

Marie se v Novém zákoně jmenuje snad každá druhá.

I tak to měly holky v KatoLARPu docela fajn, než se tedy objevil →svatý Šavle. Tento bigotní magor začal →kázat, že ženy nemají co mluvit do pravidel hry a naopak mají poslouchat své manžele a vůbec by bylo lepší, kdyby držely hubu a krok. Mužům se slova Šavle velice líbila a tak se stalo, že se ženy na dlouhá staletí staly spíše křížencem hospodyně a inkubátoru a nemohly to dotáhnout výš, než na →jáhna -- a i o tuto možnost brzy přišly.

Do chodu hry mohly ženy opět výrazněji zasahovat až v okamžiku, kdy se zrodily →řeholní řády. Jeptiška sice (přinejmenším papírově) musí žít v celibátu a často i v odloučenosti herních prostor kláštera, zase má ale přístup k vyšším funkcím ve hře a často i k pokročilé magii a lepšímu →kostelnímu harampádí. Abatyše dokonce získaly právo využívat mocnou zbraň pro kontaktní boj, obouruční berlu.

Dvě ozbrojené abatyše v kostýmech.

V současnosti poupa Franta navíc uvažuje o tom, že by ženám opět otevřel hodnost jáhenky. Už nějakou dobu mohou legálně →ministrovat, byť se na to mnohde pohlíží s nelibostí. Ministrantky tak mají bezprostřední přístup třeba k válečným kadidelnicím, kouzelným knihám a tak podobně. Ženy také velice často doprovázejí rituál →mše svaté z kůru produkcí →herního soundtracku.

V běžném životě mají také méně možností, než muži. Zcela uzavřena je jim kariéra velebníčka, pravidla navíc považují za důležité, aby měla žena v den své →svatby neporušený hymen, přičemž v opačném případě značně pozbývá v rámci hry na jakosti. Jak prokázala velice poučná a plodná diskuze na →fanouškovském serveru →Duše a hvězdy, holka by rozhodně neměla nosit odhalená ramena či nedejpánbožko třeba minisukně.

Je tedy zřejmé, že se role ženy v KatoLARPu mění jen velice pomalu k lepšímu a i v současnosti stojí víceméně za hovno. Přesto však zůstává něžné pohlaví hře vesměs oddáno. Pokud se čas od času některá žena přeci jen pokusí reformovat pravidla, organizátoři obvykle stvoří novou svatou a na jejím příkladu prezentují ctnosti držení huby, kroku a sypání peněz, v nichž byla přebornicí třeba nedávno kanonizovaná →Máti Terka.

Proroci

7. února 2017 v 15:52 | Sammael |  Pravidla
V superchytré knížce →Bibli se krom vyhrožování →peklíčkem a orgasmického vzdychání nad Pánbožkovou dokonalostí nachází i →pseudohistorická část, kterou pro vás pravidelně zpracovává především ctěný kolega Kryštov Psohlavý. Z velké většiny je v ní pojednáváno o tom, jak vypadali Šéfovi →fanoušci předtím, než Ježek ustanovil KatoLARP a ve svých →učednících nalezl první →organizátory.

Za oněch dávných časů probíhala herní →magie spíše improvizovanou formou a místo vysoce estetického divadélka →mše svaté s jejím vznosným →soundtrackem, →polomáčenými oplatky a dalším nezbytným folklórem. Pánbíček se uctíval zkrátka tak, že jste kuchli nejbližší zvíře na oltáři a maximálně proslovili nějakou tu →modlitbu.

Podobně primitivní byla i herní →pravidla. Komplikované systémy →hříchu, →zpovědi, →generální zpovědi a další veselé koncepty tehdejší hráči ještě moc neznali, trestem za provinění byla zkrátka smrt. Nejpodstatnější zákony předal Pánbožko oddaným larperům osobně na kamenných deskách.

Pánbíček píše výhradně písmem, které vypadá jako kuří nohy.

Všichni ale dobře víme, že nejsou-li pravidla vynucována, nefungují. Proto dnes existuje systém hodností od nejposlednějšího →laika přes řadového →velebníčka až po →biskupy a →poupu. Ti všichni mají dávat dobrý pozor, aby se mezi hráči udržoval permanentní strach z věčného zatracení, bez kterého by celý LARP rychle přestal fungovat. Kdo tuto důležitou úlohu plnil v dobách před Ježichem?

Proroci. Šlo o pestrou směs lhářů, cvoků a fetek. Zpravidla zjistili, že k nim promlouvá sám Pánbíček a potom plnili jeho vůli, ať už šlo o vraždění konkurenčních lhářů, cvoků a fetek, cestování ohnivými vozy nebo plavbu v útrobách velké ryby. Kompletní přehled →kouzel, provedených biblickými postavami nabídneme jednou v rámci série zpracovávající →svaté, neboť jsou za ně proroci zpravidla považováni.

Poznámka na okraj: Velký prorok Minomet, který svého času vystoupal na →nebesa na okřídleném komoni Burákovi, nepatří do KatoLARPu, ale do konkurenčního IsLARPu.

Úkolem proroků bylo systematicky šikanovat všechny, které už hra přestala bavit, za pomoci široké škály kouzelných trestů. Jak už jejich jméno napovídá, zabývali se také předpovídáním budoucnosti. Pokud to ale zkoušel někdo jiný, prohlásili ho za →okultistu, koketujícího se silami zla a dotyčný nebožák rychle skončil na hranici. Klasický prorok byl zkrátka nebezpečný psychopat, od kterého byste se raději drželi dál.

Honza s →krucifixem (WTF?) cvičí svou řeč.
Obvyklé publikum zdatně zastoupí ospalá ovce.

Postupem času naštěstí tihle magoři docela vyměkli a poslední známý exemplář, pouštní křikloun Honza →Křtitelů, už platil za možná vyšinutého, ale vcelku neškodného patrona. Trávil spoustu času sám v divočině, načež se vracel mezi lidi a k všeobecnému obveselení je krmil plamennými →kázáními, pročež by jej pontifuk Franta mohl právem prohlásit patronem našeho skromného webu.

No ne, Noe

3. února 2017 v 19:45 | Kryštov Psohlavý |  Dějiny spásy
Dostáváme se k další části →dějin spásy. Nejdříve dle našeho bezchybného a zcela pravdivého vzoru, →bible, vypíšeme stručný rodokmen od →Adama a Evy až k Noemovi. Pro zajímavost si za jménem v závorce ukážeme v kolika let se dožili a jak, pokud to víme, skonali.

Stručná genealogie božího lidu od Adama k Noemovi:
  • Áďa blbec první (dožil se pánbožkem →požehnaných 930 let, než se usouložil k smrti s jednou ze svých dcer)
  • Šét (912 let)
  • Enóš (905 veselých let, roztrhal ho medvěd, takže tragická předčasná ztráta)
  • Kénan (910 let, nezaměňujte s →Kájinem, nemá to rád)
  • Mahalel (895 let, uklouzl ve sprše a zlomil si vaz)
  • Jered (skonal ve věku 962 let což je úctyhodné i na tehdejší poměry)
  • Henoch (zaklepal bačkorama ve věku 365, kopla jej gazela a na následky zemřel. Lore to obkecává, že si jej Pánbožko sebral k sobě, ale vy víte, čemu máte věřit)
  • Metuzalém (969 let)
  • Lámech (777 let života, jeho život ukončilo padající piáno)
Noemova familie obětuje Pánbožkovi jako výraz díků za jeho přeci jen limitovanou krutost.

V rodokmenech v posvátném, Pánbožkem diktovaném Písmu, se neuvádějí ženy. Má to svůj důvod. Každý přece ví, že žena v KatoLARPu funguje jen jako hospodyně a příležitostný inkubátor, neboť tak to Pánbožko chtěl. Vždyť synové jsou božští a dcery jen lidské.

Lidi se začali množit nekontrolovaně a vznikali mutanti, vzhledem k rodovému křížení. Pánbožka to dost sralo, a tak vymyslel plán, jak tuto záležitost vyřešit. Země byla vlivem zdegenerovaných potomků incestu krutá a násilná i na poměru největšího tyrana veškerých dějin, tak se tento rozhodl, že je vyhubí a začne znovu (když násilí páchá Pánbožko tak je to samozřejmě OK).

Krom lidí Bůh samozřejmě bezcitně vraždí i stamiliony bezmocných zvířat, která ani hřešit nemohou.

Noe byl zplozen za určitým účelem, fotřík si chtěl dáchnout, a tak si vyrobil synka, který za něj měl dělat na poli (kdo nevěří, že tomu tak bylo, tak vás odkazuji na Genesis 5:29. Z Noemova dětství a puberty toho moc nevíme (→orgům nepřišlo důležité nějakou tu storku o tom vymyslet), v 500 letech ale dal život svým synům Šémovi, Chamovi (nezaměňovat se →svatým Hafanem) a Jáfetovi. Pak za ním přišel Pánbožko s tím, že chce lidstvo zlikvidovat (komunikoval prostřednictvím →archanděla →Metatrona). Noe si měl postavit loďku, na které zachrání některé živočichy.

On všemocný bůh, nemohl vykouzlit silové pole teleportovat Noema na povrch obyvatelné planety na druhém konci vesmíru, kde by vesele přižil. Ne, Noe prostě musel postavit loďku. Naštěstí ne tak všemocný Pánbíček poskytl Noemu aspoň konstrukční návod, přestože hrubě podcenil rozměry nutné k přepravě tak cvokle obrovského množství živočichů, idiot senilní.

Ze všech možných →magických katastrof vybral navíc zrovna potopu světa, asi proto že když upustí trochu nebeské vody, která je již od počátku →stvoření uzavřená pod nebeskou klentbou, tak to bude moci svést na nehodu a pak se tvářit že za nic nemůže. Navíc všechna přebytečná voda z ploché země odteče, takže se nebude muset obtěžovat s úklidem.

Ještě že Noe nakonec podle Pánbíčkova návodu nepostupoval.
To by se plavidlo ani neudrželo na vodě.

Uplácat nové tvorečky zas od nuly se mu nechtělo, navíc už neměl dost konstrukční látky -- ničeho, a tak do archy naložil ještě párek od každého tvorečka, který dle jeho božské vůle stojí za to zachránit (ubohý stegosaurus). Vůbec ho přitom nenapadlo, že tenhle stupidní nápad povede akorát tak k dalšímu incestu a lidi budou ještě zdegenerovanější, tupější a násilnější.

Každopádně, sotva se vrata archy zabouchla, začalo neuvěřitelně chcát. To Pánbožkovi předčasně praskla klenba. Chcalo čtyřicet dní a nocí, než to Pánbíček konečně zacpal svým zánovním oděvním prostěradlem, takže holt vymřely i druhy které měl doela rád (mamuti a neandrtálci). K nehodě došlo 17. února (je-li zde nějaký skeptik, či snad ateista tak prosím -- Genesis 7:11, bible je nejlepší argument proti takovým příživníkům a je úplně jedno, že staří ŽidoLARPeři beztak jeli podle jiného kalendáře). Řekl bych, že bychom měli 17. února držet smutek za tuto nešťastnou katastrofu, ale naštěstí je to jen veselá pohádka.

Proto nás nepřekvapí, že Noe oslavil 600 let, když začala velká průtrž mračen. Voda odplavila všechno a všechny do nicoty za okrajem světa, kde padají prázdnotou dodnes. Voda vydržela na zemi sto padesát dní. Noe v průběhu toho všeho hledal, kde by zakotvil, páč jej trápila mořská nemoc a kurděje. Pravidelně vypouštěl holubici v naději, že najde zemi (kdyby si vzal příklad z vikinských pohanolarperů a vypustil havrana, mohl na horu Ararat natrefit dřív). Po dost dlouhé době se vrátila holubice se snítkou jakéhosi plevele, a tak Noe posadil holubici ke kormidlu ať je doveze k zemi (možná to byl Puch svatý co se za holubici vydával, i takové fóry občas tento člen →Velké trojky provádí).

Pucha svatého právě přestalo bavit Noema trollit.

Takže Noe nakonec přistál na úpatí hory Ararat a tam se mu ukázala duha, kterou mylně interpretoval jako znamení od boha. My ale víme že se jedná o lom světla dopadajícího skrze kapky vody, tedy až na nebohé →kreténisty, kteří nevědí nic.

Tohle byla tedy storka o tom, jak se Pánbožko rozhodl vyhladit svět. Pak už vždycky prováděl genocidu jen v menším měřítku, ale k tomu se ještě dostaneme. Jasné poučení plyne z tohoto příběhu: neserte boha, nebo vyhubí svět, choďte pravidelně do →kostela, často se →modlete a plaťte pravidelné nedělní výpalné svému →faráři. Budete-li tak činit, pak se možná, jen možná jednou stanete →svatými a pak bude moci vaše neexistující →dušička na věky étericky masturbovat v →krychli nebeského Jeruzaléma nad Pánbožkovou velkolepostí a bavit se tím, jak →hříšníci, →heretici a →všechny odrůdy ateistů hoří v →peklíčku po zbytek věčnosti.

A to je přece vaším vrcholným životním cílem, nebo ne?

Hromnička

2. února 2017 v 14:54 | Sammael |  Magie
Dnes si v KatoLARPu připomínáme mimořádně významný svátek Očišťování Panny Marie, zvaný v moderním herním kalendáři spíše pod jménem Uvedení Šéfa do chrámu či pod lidovým označením Hromnice. Teprve tímto dnem podle →pravidel definitivně končí období, kdy lze v →kostele vystavovat →vánoční harampádí a zároveň dochází k →magickým rituálům →žehnání svíček, tzv. hromniček.

Než si o těchto itemech povíme něco bližšího, připomeneme si význam dnešního svátku v katolické →mytologii. Podle story zaznamenané -- jak jinak -- v →Bibli se musela chudák Mařka po Ježichově narození očišťovat. Tato barbarská tradice pocházela z pověrčivých keců zaznamenaných svého času do Písma svatého, takže si nikdo nedovolil se na ni jenom tak vykašlat. Teda samozřejmě až do časů samotného Ježka (který ale údajně nepřišel zákon zrušit, ale naplnit, ehm) a →svaté Šavle, která na Šéfa obecně docela srala.

Rodina podpaluje chalupu hromničkou, aby připravila blesk o radost.

Když se tedy Mařka konečně očistila podle přísných pravidel konkurenčního ŽidoLARPu, nastal čas vzdát za všechny ty nesmyslné trable vřelé díky Pánbíčkovi. Bohorodička proto sbalila mimi Ježicha a vyrazila do chrámu, aby obětovala svému bývalému nějaké to ptactvo (v civilizovaných zemích platí obvykle alimenty muž, ale tady jsme ve starověku). Protože se tehdá Ježek poprvé mrknul dovnitř nejposvátnějších herních prostor ŽidoLARPu, říká se svátku taky Uvedení Šéfa do chrámu, jak už jsme si řekli dříve.

Vzhledem k tomu, že tam dlela po celá staletí celá →Velká trojka, těžko to tam mohlo Ježicha nějak překvapit a svátek proto postrádá smysl, ale →organizátorům to neříkejte.

Uvnitř potkala matka s dítětem starého Simeona, sešlou osobu, které Pánbožko svého času slíbil, že nezemře, dokavaď neuzří skrze vlastní šedý zákal Vykopatele lidstva. Když uviděl Mařku s potomkem, zaradoval se, že už nebude muset dál snášet artrózu, Alzheimera a občasné vynechávání oběhového systému a jeho →dušička odletí do →Nebeského Jeruzaléma. Holt se na stará kolena do ŽidoLARPu zažral, to se stává i v nejlepších rodinách.

Malého Ježka už stalkuje i anděl.

Krom Simeona čekala v chrámu i prorokyně Anna, jíž řekly o příchodu Ježka její magické schopnosti. Zdarma vyvěštila tato dvojice nebohé Mařce, že to bude mít se synátorem těžké, což člověka vždycky potěší.

V KatoLARPu slavíme celý svátek veselým průvodem se světly, který vede buďto z jedné herní budovy do druhé (aby si naše skvělé kostýmy mohli prohlédnout i nehráči z okolí), nebo jej provádí jen →kněz a jeho poskoci →ministranti v rámci samotného kostela. Průvod předznamenává následné svěcení svíček.

Žena s →růžencem drží hromničku a listuje přitom v knize kouzel.

Řádně fungující hromnička vás ochrání před útoky zlovolných padlých →andělů podobně jako zaklínadlo →exorcismu a dle rozšířené pověry také ochrání váš domov před blesky. V redakci pro tento účel ovšem doporučujeme hromosvod, který na rozdíl od svíčky skutečně funguje, takže našel využití i na samotných kostelech. Hromnička ale poskytuje i bonus k →modlitbě, zvlášť pak, pokud si ji sami vyrobíte a místo parafínu použijete vosk.

Závěrem se sluší podotknout, že bývají Hromnice v KatoLARPu nezřídka připomínány také jako Den zasvěceného života a tedy ideální čas pro všechny zapálené →fandy hry mezi →laiky, aby zvážili kariéru →řeholníka.

Svedkovia Liehovovi

1. února 2017 v 15:08 | Sammael |  Pravidla
Československým internetem se jako lavina šíří nový fenomén, online katecheze a čtení z knihy Zemavekis slovenského kazatele jménem Archnalej Gabrilej. Mnohé →laické věřící právem znepokojuje, že se k šíření alternativních →pravidel hry dosud nevyslovili →organizátoři KatoLARPu a není proto zřejmé, zda jde o nebezpečné →schizma či →herezi, nebo pouze o neobvyklý výklad →Písma svatého a vznešené herní →tradice.

Archnalej Garbrilej představuje základy liehovistického →vyznání víry.

Kolega Kryštov Psohlavý proto zanechal na facebookovém profilu nové církve oficiální zdravici našeho fanouškovského webu, kterou Archnalej Gabrilej krátce nato olajkoval. Tímto →teologicky zajisté významným aktem projevil ochotu k dialogu a učinil tak vstřícné gesto, které musíme v duchu křesťanské lásky adekvátně oplatit.

Věroučně je učení liehovistů až překvapivě ortodoxní. Při →bohoslužebných úkonech sice používají zvláštní žargon, ale tím je →magický jazyk latiny taktéž a vyčítat jim nemůžeme ani poněkud avantgardní překlad Bible, neboť si z ní koneckonců stejně vybíráme jen to, co se nám hodí do krámu, tak proč rovnou protivné pasáže nevypustit a nenahradit něčím příjemnějším?

Štefan byl nealkován těmi, co byli v hipsterských kavárnách vídaní.

Ústředním liehovistickým mystériem je oběť zhasitele žízně, Lieha Špirituse, který byl za nás vypálený a do lahve daný. Mnohým možná bude proti srsti označovat kalich -- součást →kostelního harampádí -- za lahev, jinak se ale příběh Lieha Špirituse zcela shoduje se sprasitelskou, vykopatelskou sebevraždou našeho Šéfa Ježicha Krista na →krucifixu. Že liehovisté přijímají jen pod tekutou způsobou, můžeme připočíst lokálním zvykům.

Mírně nekompatibilní jsou naše seznamy →svatých (resp. zjetých), neboť KatoLARP nezná ani sv. Etyla, ani sv. Metanola a neví nic o tom, že by přinesli braillovo písmo. Implantace →podivných či dokonce neexistujících individuí do hagiografie je však v naší hře zavedenou praxí a několik nových objektů pověrčivé úcty tak můžeme snadno tolerovat.

Novoroční zpytování svědomí.

Za zmínku stojí i enormní evangelizační úspěch liehovistů, jejichž →misijní dílo oslovilo jen během posledních dní několik tisíc →duší, což jim může náš skromný projekt jen tiše →závidět. Je jistě lepší, když se místo nebezpečné pasti ateismu, o níž tak moudře →psal Tomáš Halík i →naše redakce v nedávné homilii, potenciální ovečky Pánbíčka seznámí s náboženskou tradicí, byť okořeněnou svérázným slovenským folklórem.

Po intenzivních →modlitbách, rozjímání a prosbách o Šéfovo →požehnání jsme tak dospěli k názoru, že je iniciativa liehovistů chvályhodným a pobožným projektem, který se zajisté těší v →Království nebeském zalíbení →andělských kůrů i →Velké trojky. Jako ponížení, nehodní služebníci Ježichovi proto vyhlašujeme, že nevidíme jediný důvod, proč by liehovista nemohl být zároveň plnohodnotným katolarperem a naopak.

Toto své stanovisko však samozřejmě plně podřizujeme případnému budoucnímu rozhodnutí Posvěcené stolice (tj. římského →pontifuka) či Kongregace pro nauku víry.