Vojta

4. ledna 2017 v 13:54 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Protože jsme se ve článku o →svatém Štěpkovi zmínili o posmrtném cestován svatého Vojty, bylo rozhodnuto že vám jeho příběh dnes zprostředkujeme. Začneme přibližným časovým vymezením. Pohybujeme se v druhé půli desátého století. V této době vikingští pohanolarpeři vyjíždějí na své zahraniční zájezdy do Anglie, jistý Leif Eriksson doslova objevil Ameriku a KatoLARP se úspěšně rozšířil do Ruska, když kyjevský kníže Vladimír I. přijal →kouzelný rituál →křtu. No a v malé vesnici na území rodu Slavníkovců se právě narodilo děcko, které se mělo jednou stát →svatým.

Vojta v pokročilém věku, oděný v kompletním slavnostním kostýmu.
Neplést si prosím s podobně vyšňořeným →svatým Mikulášem.

Vojta měl pět sourozenců (díky zastaralému způsobu záznamu informací nevím, zda se jednalo o bratry či sestry, zlatý cloud a flashdisky), respektive pět sourozenců, kteří přežili. Úmrtnost dětí v těchto Pánbožkem požehnaných časech víry byla něco kolem čtyřiceti procent (asi se nedostatečně věnovali kouzlu →modlitby ke svatému →Hafanovi). Pánbíček prostě dětem nikdy moc nepřál, stačí si počíst storku o →neviňátcích.

Vojta ale, s →požehnáním Pánbožka či bez něj, zdárně přežil dětství a pubertu. Vzhledem k tomu že pocházel z rodu, který byl trnem v oku vládnoucím Přemyslovcům, tak je to skoro s podivem. Absolvoval kouzelný rituál →biřmování a přijal herní přezdívku Adalbert. Vystudoval ve své rodné Libici u →mnichů v klášteře. Pak jako správný šprt studoval v Magneburku, tam byl také vysvěcen na →jáhna.

Rychle se stal hlavní přidržtaškou tehdejšího pražského →biskupa Dětmara. Díky úspěšným machinacím se po jeho smrti dosadil na jeho místo (nikdo jiný to v té době koneckonců dělat nechtěl, KatoLARP byl u nás teprve novinkou). Jakožto správný Katolarper se věnoval především šíření hry za pomoci →misií a jeho →apologetická polemika s pohanolarpery přinášela své ovoce.

Ani zamlada neměl dvakrát zdravou barvu.

Bojoval proti nekatolarperským praktikám jako mnohoženství a obchod s otroky. Samo sebou mu leželo v žaludku obchodování s otroky křesťanskými, jinak proti této úžasné věci jako správný věřící nic neměl. To konec konců platí i v současnosti, neb církev nikdy otroctví neodsoudila, navzdory tomu že zde probíhaly diskuze a občas sem tam někdo něco řekl, ke změně v této věci církev nikdy nijak výrazněji nepřispěla a sama →Bible otrokářství dovoluje.

Nakonec Vojta, frustrován neúspěchem, odešel do kláštera. Protože byl věčně nespokojený, lítal z jednoho do druhého. Kníže Boleslav sklidil výsměch, že mu zdrhl biskup, tak za ním jakožto vášnivý hráč přišel s prosíkem. Vojta se tedy vrátil do Prahy a přitáhl s sebou kámoše mnichy, a ti u nás zakládají první klášter (Břevnovský klášter, stojí za návštěvu, herní prostory jsou v docela zachovalém stavu).

Roku 994 po narození Ježka Vojta opět odchází, páč je nakrklej na Čechy, kteří nejsou takoví munchkini, jako on. Léta páně 995 se stala menší nehoda, která vedla k vyvraždění jeho rodu Slavníkovců což způsobilo, že se Vojta již nikdá nevrátil (teda zaživa, ale k tomu se dostaneme).

Na truc zdrhl k Polákům, odkud naplánoval menší misijní cestičku k pohanským Prusům, aby je uvedl do LARPu. Je několikrát varován že tamní pohanolarpeři jsou poněkud citliví na věci víry a mohlo by dojít i na učenou disputaci (čti jako: mučení s následnou smrtí), toto však Vojta zdárně ignoruje.


Dva pohané ubíjejí Vojtu, zatímco si třetí z neznámého důvodu
štítem zakrývá přirození.

Jak si tak cestuje po Prusku a čirou náhodou vypaluje jeden posvátný háj za druhým, tak si jej nakonec vyčíhnou pohanolarpeři, aby mu uštědřili lekci, na kterou nikdy nezapomene. Zrovna když kázal (čti: mýtil posvátný háj) si ho odchytla parta pohanolarperů a ti mu ukázali, jak vypadá správná rituální oběť. Bohům žel (→všem třem), se tato oběť ukázala pro Vojtu smrtelnou, čímž získal herní achievement "Mučedník", Bohům dík.

Polský kníže ucítil příležitost a novopečeného mučedníka od pohanolarperů odkoupil (mrtvolku prý vyvážil zlatem) a nechal pohřbít. Po nějaké době si →poupa řekl, že by mohl Vojtu svatořečit. Toho se chytil císař, dojel do Polska, nechal Vojtu vyhrabat a zrecykloval mu ruce na →relikvie. Při té příležitosti udělil Polsku zvláštní privilegia, páč měli svého mučedníka.

Českému knížeti se to nelíbilo (vždyť Vojta byl Čech), a tak uspořádal menší válečnou výpravu k sousedům, kde ony ostatky zcizil v domnění, že Čechům zajistí stejná privilegia. Dovezl si mrtvolku domů a čekal na to, až jej navštíví císař, nebo třeba i sám poupa. Místo toho dostal zdrba, že krádež je →hřích a císař jej donutil, aby si značně rozloženého Vojtu rozdělili. Mezitím ještě Poláci objevili kdesi druhou Vojtovu hlavu.

Jedna z verzí Vojtova tragického skonu.

S jeho úmrtím je to vlastně docela problematické. Reálně zemřel úderem pádla, takže →orgové změnili pádlo na kopí (protože kopí je takové důstojnější). Nakonec se však lore usneslo na tom, že byl svatý obětován pohanským bohům, na čemž ale stejně nesejde, bo je to celé →naprostý nesmysl.

A copak má tento svatý na starost? No tak v prvé řadě proto, že tak nenáviděl Čechy, se stal jejich patronem. Navrchu ho někdo asi nemá moc rád, když mu dali na starost lidi, které nesnášel. Dále je vzhledem ke své potyčce s pádlem patronem vodáků a námořníků, orgové si asi rádi do svatých rýpnou. Podle některých zdrojů byl Vojta mimořádně zběhlý v šamanské dovednosti přivolání deště, redakci KatoLARPu však není známo, že by byl kdy prohlášen patronem sprchování.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama