Duše

10. ledna 2017 v 22:41 | Sammael |  Pravidla
Chcete-li hrát KatoLARP, musíte ze všeho nejdřív uvěřit, že máte duši. Ani jindy tak protřelí →teologové si popravdě nejsou tak úplně jistí, co to je a k čemu to má být. Každopádně je to nějaká vaše část, která obsahuje vaši identitu a nějakým záhadným způsobem přežije vaši smrt. I z toho je zřejmé, že jde o čistě fiktivní, neexistující, či v žargonu naší hry též duchovní prvek.

Dušička objevuje krásy zemské stratosféry.

→Kněží se snažili z kazatelen během →homilií v minulosti často svým →ovečkám nalhávat, že je duše tím, co ovládá činnost těla. Potom přišla věda a odhalila, že za naše vzpomínky, vědomí a fungování kognitivních procesů může orgán zvaný mozek. Ti →apologeté, jimž právě inkriminovaná část těla zakrněla, to zkrátka odmítají vzít na vědomí, ostatní si ale často trpně uvědomují, že o tom, co to duše má být, nemají páru.

Absurdní představa, kterou si KatoLARP drží doteď, je interakce této hypotetické duše s tělem. →Pravidla totiž například hlásají, že její jakost ovlivňují spáchané →hříchy (negativně) a absolvované →zpovědi či →křest (pozitivně). O →modlitbách, →mších svatých, →liturgické hudbě a dalších výdobytcích vyspělé herní kultury se pak často říká, že duši povznášejí, tedy že na ni přímo kauzálně působí.

Dušička je nebeskými podržtašky expedována před svého Sprasitele.

Jak ale může něco materiálního působit na něco, co nemá žádnou hmotu? Když cvrnknete do kostky domina, potřebujete další hmotné kameny, aby vznikl krásný řetězec akcí a reakcí. Zároveň ale potřebujete i čas, protože cvrnknutí se musí odehrát předtím, než následně kostka spadne. Ale duchovní svět -- a tedy i duše -- přece existuje jak mimo prostor, tak mimo čas! Tento herní koncept proto nemůžeme brát příliš vážně, očividně se jedná jen o další dobře míněnou lež →organizátorů, která nám má zajistit kvalitnější zábavu.

Není proto divu, že se potom v pravidlech kupí nesmysl za nesmyslem. →Bible nám například říká, že po smrti a →pohřbu nehodní pomažou do →peklíčka, zatímco spravedliví zasednou v krychli →Království nebeského po pravici →Velké trojky a budou věčně naslouchat pění →andělských kůrů a patřit na Pánbíčka, což je zjevně ekvivalent šílené bžundy.

Jaké štěstí, že si tato duše zachovala fyzickou tvář, staženou fyzickou bolestí.
Může tak didakticky ilustrovat pekelná utrpení a udržovat tak
ovečky milované Církve katolické v trvalém zdravém strachu.

Utrpení nebo slast ale zase může prožívat jen naše fyzická schránka. Zkusili jste se někdy věnovat obžerství bez jazyka, příjemné konverzaci bez hlasivek nebo sexuálním radovánkám bez příslušného nádobíčka? Cítili jste někdy bolest, když vám nikdo nedal po držce, neřízl vás, nepopálil nebo vás nepověsil za uši do průvanu? Samozřejmě, že ne! Dokonce i psychické problémy mají tělesnou příčinu, však se také dají léčit fyzickými léky a nikoli připitomělými →exorcismy, ocucáváním →ostatků a dalšími šamanskými technikami.

Zkrátka a dobře, koncept duše se katolické církvi příliš nepovedl, to musí uznat i ten nejméně kritický →fanoušek. Pokud však chceme dosáhnout herního cíle →svatosti, musíme mu i přesto slepě a nekriticky věřit, neb v tom tkví ctnost správného hráče: držet hubu a krok.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama