Leden 2017

Antonio Spadaro, Učitel církve

30. ledna 2017 v 10:53 | Sammael |  Svatí
Nestává se často, že bychom měli možnost přihlížet, jak se píší →dějiny. Komplikovaný systém →pravidel KatoLARPu po většinu času přežívá v podobě kdysi dávno nadefinované nějakým nafoukaným →pontifukem či senilním →koncilem. Po několika staletích se ale pravidelně začnou mnoha →laikům stávající →teologické pindy zajídat a vznikají pak →hereze a →schizmata. Nauka proto musí být aktualizována.

Vypadá to, že přišel čas. Ticho prolomil jeden z →organizátorů blízkých samotnému poupovi Frantovi, šéfredaktor plátku La Civiltà Cattolica, bloger, spisovatel a jezuita (odrůda →řeholníka), Antonio Spadaro. Nejasnosti v církevní mytologii, které způsobují odliv náročnějších hráčů z LARPu, vysvětlil elegantním způsobem.

Teologie není #Matematika. 2 + 2 v #Teologie se může rovnat 5.
Protože má co do činění s #Pánbíček a skutečným #život #lidé.

Předůstojný →velebníček nám svým tweetem sdělil, že je naprosto OK, pokud v teologii objevíte matematické či logické nesmysly, čímž v podstatě přiznal, že je celý KatoLARP jen hrou a nikdy od něj nemůžeme čekat →návod na dobrý život či nedejpánbožko relevantní informace o reálném světě. Přesně takový coming out přitom naše milovaná hra nutně potřebuje, neboť jí zaslepení →fanoušci, neschopní odlišit skutečný svět od larpového, už staletí dělají strašně špatnou reklamu.

A to není všechno! Antonio Spadaro je skutečný borec, protože hned zhruba po dvou týdnech od originálního tweetu zveřejnil tohle:

Je SKVĚLÉ 👍 vidět, kolik příspěvků jsem vyprovokoval svou metaforou 2+2=5.
DĚSIVÉ Překvapený ověřit si, jak v některých kruzích chybí metaforické myšlení.

V redakci jsme z příspěvku naprosto nadšení! KatoLARP konečně potvrdil, že →biblické storky nemáme brát až tak vážně. Že je →Nejsvětější trojice jediným Pánbožkem složeným ze tří nižších bůžků už nyní není paradox. Je to zkrátka metafora, přirovnání, přenesený význam. Podobně už nemusíme dumat nad trapnou historkou o →Adamovi a Evě, neboť je celá sranda okolo prvotního hříchu a Ježkovy sebevraždy na →krucifixu jen vybájeným básnickým opisem.

KatoLARP možná konečně opouští pole vědy, politiky a etiky, kde stejně neměl nikdy co dělat a přesouvá se definitivně do svého přirozeného prostředí, do hájemství pohádek. Tam už nebude ničemu vadit jeho pověrčivé uctívání →nerozložených zbytků mrtvol, snaha o →svatořečení psů, pindy o →ptácích prozpěvujících žalmy a další hloupé kecy, kterými organizátoři dlouhá léta slabomyslně oblažovali své vděčné publikum.

Škarohlídové mezi hráči sice poukazují na to, že se "rovnice" 2 + 2 = 5 až podezřele podobá dystopické vizi konkurenční beletristické fikce, románu 1984 George Orwella, jejich brebentění bychom ale neměli přikládat žádnou váhu. Jak už správně poznamenala Jeho Předůstojnost ve svém druhém tweetu, těmto ubožákům zkrátka jen schází metaforické myšlení, nezbytně nutné k přijetí nejnovějších vatikánských fabulací. Jeden by řekl, že je na to léta strávená praktikováním →herní magie trochu připraví…

Páter Antonio Spadaro se prostě postaral o skutečný skok v chápání pravidel hry. Proto voláme s celým pravověrným katolickým lidem: "→Santa Santo Subito -- ihned →svatý!" Pokud si od nás ctihodný velebníček něco zaslouží, pak přinejmenším tuto nejvyšší metu KatoLARPu, poukaz na věčný pobyt své →dušičky ve fiktivním, metaforickém →nebíčku. Příslušné autority by ale rozhodně měly zvážit, zda mu ještě nepropůjčit i prestižní titul Učitele církve.

h/t herní fanouškovský server Te Deum

O zkaženosti ateismu

27. ledna 2017 v 21:15 | Sammael a Kryštov Psohlavý |  Homiletika
V tomto novém projektu budeme pro fanoušky zpracovávat nejčastnější témata promluv v KatoLARPu. Úvodním tématem je zkaženost ateismu a při jeho zpracovávání jsme kompilovali několik skutečných kázání, mimo jiné slavnou homilii profesora Petra Piťhy.

Drazí bratři a sestry,

předtím, než náš Šéf Ježek Kristus vystoupil na →nebesa, rozkázal svým →apoštolům, aby →vyrazili do celého světa hlásat radostnou zvěst →evangelia. Nejedná se v žádném případě o lehký úkol (S: donutit racionálně uvažujícího člověka věřit církevním →pohádkám je docela kumšt), milostivý Pánbíček však ve své bezpodmínečné lásce obdařil své učedníky →požehnáním Pucha svatého (K: zásadní disfunkcí kognitivních schopností), díky němuž třeba →svatý Petr obrátil během jediné homilie několik tisíc pochybovačů. (K: jak praví písmo svaté, jinde se o tom nedočtete.)

Kázeň. Ilustrační obrázek.

Sammael: Smyslem úvodního odstavce je ukotvit celou promluvu v Písmu a herní →teologické tradici, aby i obzvlášť natvrdlí →laikové pochopili, že si musí její obsah vzít k srdci. Kryštov: Navíc je nutné dát věřícím čas probudit se. Po únavné →bohoslužbě slova -- monotóním čtení z Písma přichází rozvášněné mávání rukama, křik a změny barvy v tváři lektora.

Já takové charisma od našeho Šéfa nemám (S: jmenujete-li se →Tomáš Halík, tuto část vypusťte), domnívám se však, že bych se měl i přesto starat o spasení ubohých →duší, které dosud Pánbíčka nepoznaly. (K: řeč je samozřejmě o ateistech, těch Pánbožku nejodpornějších stvořeních, zároveň ale i o hráčích jiných LARPů). I vy se ale jistě každodenně setkáváte s mnoha lidmi, čekajícími na radostnou zprávu o božím milosrdenství a spravedlnosti jako vyprahlá poušť na déšť za časů proroka Eliáše. (K: zkrátka těmi, které fantasy zas tak moc nebere.)

Uvědomme si, jak děsivým životním postojem je ateismus. Nenabízí žádný smysl, žádný hlubší záměr za životem. Až zemřeme, nezůstane po nás vůbec nic (S: a to je mnohem, mnohem horší osud, než nekonečné utrpení v →peklíčku pro strašnou spoustu lidí, že ano?). Bezbožectví vám nenabídne imaginárního kamaráda, kterému se můžete vykecat ze všech svých malicherných problémů.

Krom toho jsou ateisté pokrytci, bo je ateismus taky víra (K: nevěříte v leprikóny a jednorožce? Taky víra). Nemůžeme totiž dokázat, že Pánbíček existuje, ale ani to, že není. V obou případech se tedy jedná o víru (S: A hlavně nad tím nezkoušejte přemýšlet). Nehledě na to, že je víra nutnou součástí našich životů: věřit v →magickou léčivou moc lurdské vody či →vysušeného šourku svatého Apolináře je úplně stejné, jako odevzdat se do rukou kvalifikovanému odborníkovi.

Vždyť kdo vám zaručí, že to není jenom řezník v přestrojení? (K: Nikdo -- a je úplně jedno, že má dotyčný vysokoškolský titul a 20 let praxe.)


Kázeň z kazatelny.

Sammael: Rozjíždí se klíčová, demagogická fáze. Vyplatí se dštít oheň a síru, na konzistenci argumentace se vůbec neohlížejte. Kryštov: Vyhrožování peklem, zatracením či ztrátou potence je nejlepší argument proti pochybovačům.

Tento postoj je ale i společensky nebezpečný. Z ateismu vyrostly vražedné totalitní režimy komunismu a nacismu, s nímž KatoLARP samozřejmě nikdy nekolaboroval, nikdy krysí stezkou nepašoval vrahy a válečné zločince a už vůbec nemohl být v ničem kořenem nenávisti vůči židovskému národu. S naší hrou neměli ti magoři vůbec nic společného, protože neměli své proroky, ani své svaté knihy (K: Mein kampf či Kapitál se nepočítají), ani nedotknutelnou →mytologii. Byli to prostě krvežízniví ateisté, vyhlazující →duchovenstvo i →řeholníky.

Podobná mentalita ale škodí i dnes, drazí bratři a sestry. Celá Evropa se třese strachy před hráči IsLARPu, ale co mají ti chudáci dělat? Jak s námi mohou vést dialog, když jsme odvrhli svého Pánbíčka a s ním i základy veškeré civilizace. (S: jako upalování →heretiků, naduté papežské buly a další prohlášení nebo →organizátorské vyžírky.) (K: nebo čarodějné grilovačky a argumentaci mučením.)

Velebníček promlouvá ke shromážděným ovcím.

Všichni přece z praxe víme, že nakonec zvítězí ten, kdo má delší penis lépe vykonstruovanou modlu. A →pravidla KatoLARPu jsou mnohem, mnohem promyšlenější, než nějaké blafy jakéhosi pouštního vousáče. Můžete namítnout, že byl Ježek taky vousáč a na poušti taky nějaký čas strávil, ale víte, jak to myslím. Křesťanství je daleko, daleko mírumilovnější (K: uvedené se nevztahuje na: homosexuály, fandy jiných her, →schizmatiky, heretiky a ateisty), než IsLARP a to vůbec ne proto, že mu proces sekularizace společnosti nasadil po mnoha staletích běsnění konečně s námahou náhubek.

Nebojme se proto šířit radostnou zprávu svým známým a přátelům (K: ta radost, že byl Ježek přitlučen na dřevo se ani nedá popsat). Zejména pak využijme situace, kdy je jejich racionální uvažování oslabeno a skrze citové vydírání vybájeným životem po smrti jim pomozme překlenout bolest ze ztráty blízkých či jinou náročnou etapu (K: a sami si na tom slušně namastíme kapsu). Jen tak si užijeme mít lepší srandu během →mše svaté a dalších kouzelných obřadů a já tady nebudu muset mluvit ke skoro prázdnému kostelu, amen. (K: každá správná promluva k musí být zakončena tímhle slovem, obdobou indiánského Howgh, domluvil jsem!)


Halíkovská klasifikace nehráčů

25. ledna 2017 v 21:50 | Sammael |  Pravidla
Málokdy se na tomto webu věnujeme tématům, která nejsou přímo spjata s →pravidly KatoLARPu -- a když už ano, pak tak činíme obvykle v rubrice →fanoušci. Tentokrát však učiníme výjimku, neboť herní kategorie něcistů již mezi larpery zlidověla a našla si právoplatné místo v církevní hantýrce. Autorem pojmenování je navíc výsostně respektovaný →teolog, sofista, kecka, →velebný pán a prohnilý modernista, prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D., dr. h. c. ověnčený prestižní nobelovkou pro vypravěče pohádek, Templetonovou cenou.

Číslo na medaili symbolicky vyjadřuje počet podstatných hodnot,
které bychom nikdy nezískali bez zkoumání duchovní oblasti.
Už delší dobu se domníváme, že označuje náš pánbožkulibý projekt,
nechceme se nicméně dopouštět halíkovského →hříchu pýchy.
Však ono se jednou v →nebíčku uvidí.

Jako většina osob, jejichž živobytí je postaveno na okecáváni vší té →špatné matematiky, →pokrytectví a →pověrčivosti, na níž pevně stojí základy KatoLARPu, i prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D., dr. h. c. zvrací čas od času sáhodlouhé traktáty, v nichž pofňukává nad odporem veřejnosti k herním strukturám a obouvá se do tradičních katolíků, kteří dělají církvi mizerné PR. Sám si přitom z →Bible vybírá jen to, co se mu hodí do krámu.

Přesto má nepřekvapivě dost drzosti, aby kritizoval údajně pokrytecké postoje mnohých nehráčů ke KatoLARPu. Vzhledem ke svému obdivuhodnému rozhledu a otcovskému vhledu do myslí i srdcí lidí dokázal páter dokonce roztřídit většinovou populaci naší země do několika praktických škatulek, které si dnes představíme.

Něco. Ilustrační foto.

Nejrozšířenější je mezi Čechy podle prof. PhDr. Tomáše Halíka Th.D., dr. h. c. takzvaný něcismus, čili víra v to, že nad námi něco je. Něcisté zpravidla ignorují →mše svaté a vůbec →herní magii obecně, dokonce se mnohdy ani nepovažují za součást církve, čímž tato přichází o svou →laickou základnu a nezanedbatelné množství finančních prostředků. Není tedy divu, že monsignore tento diletantismus příkře zavrhuje.

Něco jiného. Obrázek ničeho jsme bohužel nikde nenašli.

Další škatuli má tento hlubokomyslný mudrc schovánu pro takzvané praktické ateisty (ateista = člověk, který nehraje žádný LARP s dostatečně →dlouhou tradicí). Tito lidé údajně vědí, že existuje Pánbožko, ale tento fakt ignorují. Takovíto lidé jsou taktéž pro katolickou církev ekonomickou přítěží, nehledě na to, že nepatřičně narušují její aureolu →svatosti, takže pro ně prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D., dr. h. c. také nemá pěkného slova.

Více pochopení má pak pro takzvanou plachou zbožnost, čili ezoterické kecy Havla, Čapka, Masaryka nebo třeba Palackého o skutečnostech přesahujících lidské poznání. Monsignore se nijak nenamáhá s vytyčením hranice mezi něcisty a plachými pobožnůstkáři, ví ale, že by mu neprošlo, kdyby vyjádřil pohrdání velikány českého národa a tak pro ně prosíravě vyhradil extra škatuli.

Frenk Palacký. Kdo si bude za 200 let pamatovat Halíka?

Aby toho nebylo málo, udělá si veledůstojný prelát závěrem svého článku ještě exkurs do ateistických končin. Nadefinuje takzvaný idolatrický ateismus, tedy nahrazení Pánbíčka vlastním žaludkem, politickým přesvědčením nebo například pohlavním ústrojím. Ten se moudré →duši prof. PhDr. Tomáše Halíka Th.D., dr. h. c. pranic nezamlouvá, neboť existenci trávícího traktu či penisu lze prokázat, ale tu Pánbožkovu nikoli, což je z nějakého důvodu lepší.

Posledním archetypem je pak zarmoucený ateista, tedy nehráč, kterému přijde, že pravidla KatoLARPu neošetřují dost dobře problém zla a celá hra pak vypadá nerealisticky trapně, jako by skutečně vylezla z mozku toho magora, co vymyslel →peklíčko nebo →očistec. Přes veškerou svou učenost monsignore nenachází na otázku existence zla ve světě uspokojivou odpověď, ale stejně si myslí, že to všechno nakonec dobře dopadne.

Co jiného taky čekat od oceněného pohádkáře?

Kostelníci

24. ledna 2017 v 19:25 | Sammael |  Pravidla
V dnešním příspěvku spíše kratšího rozsahu si připomeneme jednu z nejopomíjenějších herních funkcí v celém KatoLARPu, nevděčnou roli kostelníka. Hodnost je mnohde -- jak už bývá zvykem -- vyhrazena pouze mužům a obnáší starost o →kostel, →kostelní harampádí a vůbec o všechno, co se okolo míst určených k →bohoslužbě děje. Dříve musel disponovat nějakým nižším svěcením (třeba okolo levelu →jáhna), dnes už se to po něm nevyžaduje.

Důstojný plán v rozpláclém kovbojském klobouku a jeho poskok kostelník.

Za svou tvrdou práci získává kostelník jen skromné bonusy. Mírně naroste jeho váženost mezi ostatními →laiky, na slovo jej zpravidla musejí poslouchat →ministranti a respekt k němu musejí cítit i fanoušci herního →soundtracku či →večerů chval, jestliže chtějí, aby jim půjčil klíč na všemožné nácviky. Nebohý kostelník bývá nicméně často na oplátku zavalen administrativními povinnostmi, zvláště pokud není k dispozici →velebníček.

I bez nich má hráč zpravidla práce nad hlavu. Vždy si musí zjistit, jakou liturgickou barvičku bude onoho dne kněz používat a nachystat mu v ní kompletní kostým. Připravují ale i další podstatné rituály, jejich starostí bývá například sestavení a zapálení táboráku, nad kterým potom celebrant opéká svíčku z velikonočního parafínu. Pokud farnost trpí nedostatkem ministrantů či lektorů pro čtení →Bible během →bohoslužby slova, kostelníci často zaskakují.

Dnes kostelníci obvykle kostým nenosí, ale dříve to bylo zvykem.

Těchto obětavých osob bychom si proto coby →fanoušci hry měli hluboce vážit, neboť výraznou měrou přispívají ke zkvalitnění herního zážitku pro všechny zúčastněné. Veškeré →magické obřady by bez patřičných příprav nikdy nebyly tak působivé. Za redakci KatoLARPu upřímně doufám, že jsme alespoň trochu přispěli ke zvýšení povědomí o záslužné činnosti kostelníků a prosím všechny hráče, aby jim →vymodlili Pánbíčkovo →požehnání.


Brendan

23. ledna 2017 v 15:39 | Sammael |  Svatí
Mysleli jste si, že americký kontinent objevil jako první z Evropanů až Kryštof Kolumbus? Špatně. Mysleli jste si, že to byl vikinský mořeplavec Leif Eriksson? Zase špatně. Tak velký čin přece nemohl provést pouhý →laik, natožpak severský pohanolarper! Skutečně objevitelská plavba proběhla dobrých tisíc let před koncem středověku -- tedy v podstatě na jeho začátku. Jejím hrdinou se stal nepřekvapivě katolarper, →kněz a ještě navíc i →řeholník, →svatý Brendan.

Socha svatého Brendana, kde se můžete →modlit nebo páchat jinou →modloslužbu.

Tenhle týpek se podle legend, které pro hráče sepsali přičinliví →orgové, narodil v jihozápadním Irsku, v zemi leprikónů, čtyřlístku a svatého Patrika (zpracujeme v budoucnu). V onom kraji v té době bujelo paření KatoLARPu na všech frontách, každý druhý člověk byl zapálený munchkin, ostražitě dodržoval pravidla a oddaně praktikoval všechny předepsané →magické rituály.

Brendan po svých učitelích nadšení pro hru zdědil. Už v šestadvaceti to dotáhl na velebníčka, což není vůbec špatný výkon. Nadchl se také pro cestování a →misijní hlásání ušlechtilých pravd →evangelia ubohým nehráčům žijícím v temnotě. Nejdřív se procvičil na několika britských ostrovech, načež vyrazil do vzdálenější Francie, kde pobyl na Bretaňském poloostrově poblíž vesničky →svatého Asterixe z Galie.

Brendan ve své krutopřísné kocábce.

Jelikož trávil nezdravé množství času ve fiktivním světě →andělů a →špatné matematiky, jednoho dne mu definitivně přeskočilo. Rozhodl se, že se vydá hledat rajskou zahradu -- tu, ze které Pánbíček svého času vykopl krátce po →stvoření první lidi, →Adama a Evu. Ze strážce s planoucím mečem si nic nedělal, jako správný katolarper si Písmo pouze prohlížel a nijak podrobněji si v něm nečetl.

Během náročné plavby podobné mýtické cestě antického hrdiny Odyssea Brendan potkal mořskou obludu a přistál na ostrově, z něhož se vzápětí vyklubala velryba. Přičinlivý řeholník jí rozdělal oheň na hlavě a za svou blbost téměř zaplatil vyřazením z genofondu (o což se u kněžích obvykle stará celibát). Na jiném ostrově zase odsloužil Brendan velikonoční →mši svatou. Celá parta dobrodruhů pak opakovaně slavila Vánoce mezi mnichy na ostrově Ailbe, neboť byli odsouzeni po oceánu kroužit sedm let, než budou dostatečně svatí, aby mohli do ráje.

Brendan slouží mši na velrybě, jako kdyby se nechumelilo.

Přestože se tedy jednalo o mimořádně časově náročný podnik, objevitelé se vůbec nenudili. Potkali ptáky, kteří místo švitoření, krákání, houkání, skřehotání a podobných příslušných zvuků svým zpěvem reprodukovali biblické žalmy a chválili Šéfa. Také se však několikráte střetli s démony: Brendan sám musel provést zaklínadlo →exorcismu na jednom ze svých společníků a jiný týpek byl dokonce satanášem unesen skrze sopku přímo do →peklíčka.

Zlatým hřebem celé cesty se však stalo shledání s →Jedášem z Iš Karotky. →Nesvatý zrádce Ježichův udiveným mořeplavcům vyjevil, že jej milosrdný Pánbožko během svátků a o →nedělích propouští z věčného ohně, aby si na chvíli ulevil na prázdné skále uprostřed moře. Tato mimořádně výmluvná ukázka Pánbíčkovy dobroty pohnula Brendanovým srdcem a Jedáše na jednu noc před ďábly ochránil.

Nakonec dospěli objevitelé skutečně až do ráje, tedy do Ameriky. Ta se samozřejmě kvetoucí zahradou brzy opět stane, jakmile jí nějakou dobu povládne svatý Donald Trump. Brendan se následně vrátil zpátky domů, nakonec zemřel a stal se příhodně svatým patronem potápěčů, námořníků, cestovatelů a velryb -- protože kdo jiný by měl mít na starost největší zvířata světa, než ten, kdo je lovil pro maso a zapaloval jim hlavy.

Pluviál

20. ledna 2017 v 14:07 | Sammael |  Magie
Na tomto webu jsme se zatím →pohříchu ještě příliš nevěnovali propracovaným herním kostýmům. Kolega Kryštov sice zpracoval třeba základní →pravidla pro odívání →kněží, na omezeném prostoru ale nemohl tématu věnovat takovou pozornost, jakou si zaslouží. Dnes si proto představíme →kouzelný item určený právě pro hráče-velebníčky, konkrétně pak k užití v outdoorových podmínkách.

Jednoduchý kostým pluviál.

Kdo by si katolarpery představoval jako bandu znuděných čumilů posedávajících v →kostele, byl by až překvapivě daleko od pravdy. Svět se sám od sebe ne→evangelizuje a zvlášť po Druhém vatikánském →koncilu se v přírodě koná stále více herních akcí. Pořádají se tábory pro →ministranty i malé →laiky, pod širým nebem občas probíhá i →mše a zachována zůstala třeba tradice bohoslužebných průvodů, třeba na svátek Pánbíčkova Těla.

Co když ale začne krápat? Při podzimních →pohřbech takové situace nastávají velice často, takže není divu, že je prochladlí a provlhlí faráři začali brzy řešit. Kostým nasáklý vodou holt něco váží a navíc v něm dokonce i sám →poupa vypadá jako mokrá slepice. Katolická pláštěnka pro podobné příležitosti se jmenuje pluviál, bývá zdobená vyšitými →krucifixy či dalšími obrazy z →herní mytologie.

Jelikož jsou →orgové nepraktičtí, postrádá pluviál kapuci. Zato se však tato součást kostýmu dodává v mnoha veselých liturgických barvičkách pro všechny možné příležitosti.

Speciální variantou je papežský plášť. Jak už jméno napovídá, nosit jej smí pouze římský pontifuk. Bývá delší, než běžný pluviál, ale na současném arcišamanovi Frantíkovi jej neuvidíte. Posledním šéfem KatoLARPu, používajícím tento poněkud nepraktický módní doplněk, byl Pája VI.

Pontifuk Pius X. ve slavnostních záclonách.

Existuje však také takzvaná cappa magna, totiž veloplášť pro obzvlášť naexpené hráče. Přístup k ní mají pouze potentáti typu biskupů a jim podobných. Svého času se podšívala hermelínem, ale z důvodů finančních úspor se to dnes už dělat nesmí. Cappa Magna se používá při speciálních příležitostech a protože její dolní konec zametá zemi za svým nositelem, musí mu ho držet ministrant jako nevěstinu vlečku.

Krom svých pasivních schopností typu ochrany před deštěm poskytují všechny druhy pláštěnek i magické bonusy, jelikož se jedná o →požehnané itemy. Účinnost veškerých kouzel (včetně →modlitby a komplikovaných obřadů) seslaných v příslušném kusu prostěradla narůstá o 25 %, bonus +10 (respektive +15 v případě cappy magny a +25 v případě papežského pláště) se přičítá ke zbožnosti přítomných hráčů.

Zkušený hráč kardinála v perfektně sladěném oděvu získává velké bonusy prohlžením →Bible.


Pluviál navíc poskytuje i částečnou imunitu vůči útokům padlých →andělů a přidává další výhody, pokud je nošen v barevně sladěném setu s ostatními částmi knězovy výzbroje. Oproti tomu ale mírně (+5, cappa magna +10) navyšuje aroganci a výrazně snižuje všechny fyzické statistiky, protože se v něm blbě hýbe.

Brambora

19. ledna 2017 v 19:27 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Pokračujeme ve zpracovávání svatých skřítků pomocníčků. Rozhodli jsme se že vám po svatém →skřítkovi Vítkovi představíme pro změnu skřetici, a to konkrétně skřetici Barboru, přezdívanou kvůli svému obličeji též svatá Brambora nebo Erteple.
Ve vesnici Římě vládlo asi 300 let po Ježkovi císařátko Galerius a KatoLARP se šířil říší jako oheň (mrk mrk, císaři Nero). Jak už to u →svatých bývá, i Brambora se narodila do rodiny zámožného římského pohanolarpera. Její biologický fotřík (nikoliv Pánbožko Fotr), nesl jméno Dioskorus. Co se přezdívek týče, KatoLARP si s PohanoLARPem v ničem nezadá. Onen fotřík byl tak trochu dement (podobně jako Pánbožko Fotr), protože po tom, co mu manželka zemřela, jej nenapadlo nic lepšího, než zavřít nebohou cerku do věže, aby na ni ti zlí Katolarpeři neměli špatný vliv.

Zas nebyl to tak úplně degen, protože cerunce dopřál všechen luxus, který si jako vedoucí prosperující obchodní firmy mohl dovolit. Nejspíš byl jen přespříliš ochranářský a chtěl dceru zkrátka zabezpečit, koneckonců přechod na KatoLARP byl problematický a rané hráče často postihovaly nepříjemné nehody (často spojené s arénou a lvy). S jednou věcí však tatík nepočítal. Jeden jeho slouha byl KatoLAPer a jak už to u účastníků této akce bývá, nemohl věci nechat napokoji a musel do Erteple začít hustit základní lore a →dějiny spásy. Ve snaze pochopit herní koncept →1 + 1 + 1 = 1 nakonec dívka prorazila hlavou ve zdi třetí okno (tak moc si to snažila vtlouct do hlavy).

Barča hrdě drží model věže, do které vyrazila nové okno.

Podle lore, které nám připravili pilní →orgové, si dopisovala se slavným učencem Origenem (z historického hlediska je to hovadina, protože Origenés to dobou byl již asi 50 let po smrti, ale who cares). Ten posléze poslal kohosi k →biskupovi, aby poskytl →kněze, který by milou Bramborku podrobil kouzelnému rituálu →křtu. Hned po něm dívka složila i →řeholní slib. Jejího fotříka samozřejmě začalo časem štvát, že mu dcera jen dřepí ve věži, a tak hledal vhodného ženicha, kterému by Ertepli hodil na krk. To však Bramborka odmítla s tím že je vdaná za Ježka a že křesťanství je pravda, láska a pokoj (to o pár staletí později uvedli v praxi teprve křižáci).

Taťka se řádně nakrkl a začal vymýšlet vhodný trest. K němu však zatím nedošlo, neb si Bramborka z chlupů v podpaží upletla lano, po kterém se spustila z okna věže a prchla. Tatík za ní poslal ozbrojené komando, aby se o ni postaralo (v mafiánském slova smyslu). Jak tak Erteple prchala, zakopla o šutr a vletěla do jakési skalní pukliny. Komando pak prolétlo kolem pukliny, aniž by ji zpozorovalo. Erteple to vzala jako Pánbožkovo →požehnání a zázrak (nejspíše následky úderu do hlavy).

Rozhodla se v té puklině zůstat a začít tam nový život. Možná by jí to i vyšlo, kdyby ji neprozradil jakýsi pastevec (jak víme z →příběhu o Kájinovi a Ábelovi, pastevci jsou pěkné svině). Erteple byla chycena. Fotřík ji podrobil silným argumentům (mučení), poté jí upadlo poprsí a nakonec se tatík rozhodl že jí ufikne kebuli. Tak jako →svatý Diviš se však i Brambora naučila pokročilou herní magii a když jí upadla hlava, fotra trefil blesk. Nakonec je tedy nejenom svatou, ale také držitelkou herního achievementu "Mučedník".

Nyní v krátkosti k tomu, co má tato světice na starost. Zrovna v týmu orgů neseděl žádný vtipálek, takže nedostala na starost bolesti hlavy a migrénu. Dokonce není ani přímluvkyní za lidi postižené rakovinou prsu. Protože žila v jeskyni jako neandrtálec, tak je patronkou horníků. Před smrtí se prý ještě →modlila za kajícnost →hříšníků, takže je přímluvkyní v hodině dobré smrti (pokud chcete skončit dekapitováni, můžete ji vzývat). Protože navíc obstojně vrhala bleskem, stala se patronkou pyrotechniky a dělostřelectva. Je členkou čtrnácti svatých skřítků pomocníčků a navíc jednou ze čtyř hlavních panen pánbožkova harému, ale o něm si povykládáme zase jindy. Za návštěvu jistě stojí její →kostel v Kutné Hoře.

Barčin bejvák v Čechách.

Děsí-li vás osudy mnoha zdejších svatých, nestrachujte se. Novodobí munchkinové, jako třeba →Máti Terka, nám dokazují, že je možné být svatým a přitom zemřít v pohodlné nemocniční posteli v americké Kalifornii, do které vás převezou z kalkatského lazaretu, který jste sami provozovali, abyste se nemuseli podrobit té úrovni "léčby", kterou jste sami nastavili a díky tomu měli docela v pohodě smrt a následně fakt luxusní →pohřeb.


Kájin, Ábel, Šét a další

18. ledna 2017 v 19:04 | Kryštov Psohlavý |  Dějiny spásy
Dnes si popíšeme další úsek →dějin spásy, vrátíme se do doby chviličku po →stvoření a vyhnání →Adama a Evy z ráje.

Něco se podělalo. Ale co? Čtěte dál a zjistíte!

Potom co Pánbožko, uražený jako náctiletá nána, které rodiče koupili špatný iPhone, vyhnal první člověky z ráje (doposud není jasné, jestli je ráj ekvivalentní s →krychlí nebeského Jeruzaléma), lidi brouzdali po prázdné, převážně pusté, ploché Zemi. Zločin spáchaný lidmi (Evou, Adam v tom byl nevině, takže kořenem všeho herního zla jsou ženy) byl jasný -- čórli Pánbožkovi sváču v podobě jabka.

Člověci se nakonec usadili kdesi v poušti, tam si uplácali chalupu z lejna a začali cosik koexistovat. Adam se nevzdal své sexuální úchylky, takže do toho s Evou noc co noc bušili. Výsledek se brzy dostavil, Evča se zakulatila. Protože člověci byli co se sexuality a rozmnožování týče nováčci, netušili, co se děje. Jednoho krásného dne z Evči vypadlo děcko. V tu chvíli jim došlo, co a jak. Od doby, co opustili rajské zahrady, je každé životní potěšení provázeno určitou mírou utrpení: pití alkoholu kocovinou, hulení cracku absťákem a sexuální styk graviditou.

Kájin vede brášuli za veselou kratochvílí.

Evča odchoval prvního sviště a pojmenovala jej Kájin (z neznámého důvodu mu nezačali říkat →Franta). Následovala doba, kdy Eva trpěla migrénou. Asi 150 let, první lidé totiž žili velice dlouho a postupně se délka života zkracovala. Podívejte se třeba na Mojžu a jeho šťastně dožitých 120 let nebo Eiba s jeho 175 lety. Totálním rekordmanem je Metuzalém s dožitými 969 lety.

Karlík vyrůstal a stal se zemědělcem. V průběhu toho se Eva opět zakulatila a vypadl z ní Ábel. Ábel taky časem vyrostl a stal se pastýřem ovcí, koz a jiné havěti. Evča s Áďou se jali své synátory vychovat v pravé tradici, kterou vytvořili, naučili je obětovat →Velké trojce sem tam nějaký ten žvanec. Ábel jako správný →munchkin dával vždy nejlepší jehně, to zařízl a spálil na hranici (jako se později stalo se zakladatelem HusoLARPu). Karlík byl poněkud střízlivější a pálil jen to, co nechtěl.

Pro svůj herní zápal bývá Ábel často považován za svatého.
Mimo jiné i východními →schizmatiky.

Pánbožko přijal vždy obětiny od Ábela, ale od Karlíka nikdy nic, prostě nadržoval. Kájinovi to bylo docela fuk, nebyl muchkin, tak to neřešil. Tedy dokud za ním nedošel bratříček a nezačal mu kázat o tom jak správně obětovat, prostě LF fašista hadra (pro neznalé LF znamená Living Fantasy, s touto odrůdou munchkina se lze setkat na společných akcích, kdy tato individua vyžadují, aby bylo vše dokonale věrohodné, neuvědomují si že je to jen fantasy, které s realitou nesouvisí).

Kájin zareagoval na tohle otravné pruzení (podobné tomu, co dnes páchají jehovalarpisté) poněkud drasticky a Ábela bez lítosti zabil. Pánbožko se na Karlíka nakrkl, označil jej (forma tohoto označení není v →Bibli jasně definována) a znemožnil mu nadále se živit zemědělstvím. Tož co, Kájin se sebral a zdrhl. Poslední zprávy o něm píšou, že založil město Enoch. Našel si tam ženu (kde se vzala, je záhadou, zatím jediná existující žena je Evča, jeho matka) a ta mu porodila synátora. Kájin prokázal nedostatek představivosti a pojmenoval děcko stejně jako své město.

Lidi si tehdy na oblečení teprve pomalu zvykali.

Mezitím si Evča s Áďou vyrobili další děcko, a to pojmenovali Šét. Šétův jediný přínos lore spočívala v tom, že si našel ženu a s ní vyrobil děcko Enóša -- opět se prostě nějak ta jeho žena vyskytla. Na počátku prostě ženy rostly jak houby po dešti a já zde o téměř 10 000 let později jsem stále single, nepřijde vám to nefér? Jen pro pořádek: dle Písma bylo Áďovi v době, kdy zplodil Šéta něco kolem stotřiceti let, a pak žil dalších osm století let (docela houževnatý bastard).

Milosrdný a milostivý pánbožko nikdá Karlíkovi neodpustil a ten musel proto po ploché Zemi chodit se značkou na čele, dokud jednoho dne nepřepadl přes okraj do vesmíru.


Kanonické právo

16. ledna 2017 v 18:45 | Sammael |  Pravidla
Ptáte se, odkud pro vás získáváme odborné informace o →pravidlech KatoLARPu? Možná jste to nevěděli (a to, i pokud jste sami hráči), ale naše milovaná akce má své vlastní zákony, sebrané do takzvaného kanonického práva. To provází církev už skoro od jejího založení a jeho hlavním účelem je vytvořit za pomoci pohádek z →Bible a laciných →teologických keců co nejúčinnější metody citového vydírání →laiků a pomoci při tvorbě pocitu viny.

Proto jsou například →hříchy často zároveň trestnými činy podle kanonického práva a můžete za ně být penalizování například →exkomunikací či odepřením každo→nedělní svačinky v →bufetu.

Příručka kanonického práva ze zlatých dob středověku.

Z toho je snad vidno, že se tihle pseudoprávníci berou děsně vážně. Dokonce tak vážně, že zřizují vlastní soudy a ustavují do nich soudce. Zatímco běžná →kostelní ovečka nemusí podobný tribunál potkat za celý svůj strachem z →pekla naplněný život, vyšší šarže typu →biskupů, arcibiskupů, představitelů významných →řeholních řádů a tak podobně musejí s kodexem kanonického práva počítat.

Chcete-li v církevní justici udělat kariéru, hodí se začít studiem zákonů normálních, abyste se seznámili s příslušnou hatmatilkou a aby vás prodchl duch soudní síně a šustících paragrafů. Věnovat byste se měli též bedlivému naslouchání →bohoslužbě slova kombinovanému s důkladným nasloucháním indoktrinaci v hodinách vysokoškolské teologie. Do pořádku si určitě dejte i magickou stránku věci: každopádně byste měli absolvovat rituál →křtu, pravidelně přistupovat k →občerstvení a zpovědi a doporučeníhodné je též →biřmování a/nebo →apologetická praxe. Za své budoucí povolání se pravidelně →modlete a nebojte se přijmout příslušná →požehnání. Budou vám sice sama o sobě k ničemu, ale třeba si šplhnete u →orgů.

→Pontifuk Benda XV. je otcem "moderního" kanonického práva.

Jakmile tuto komplikovanou přípravu řádně ukončíte, získáte herní rank kanonisty (neplést s kanonýrem nebo onanistou). V naší zaprděné zemičce se k podobné úrovni budete propracovávat těžko, neboť tu nemáme specializované demagogické středisko. Můžete ale studovat třeba na sousedním Slovensku s čobolskými bratry v Kristu. Církev vám ráda poskytne některý z akademických titulů, které mají pro normálního člověka asi takovou hodnotu, jako kdysi za komára RSDr.

Pokud naopak o tuto kariéru nemáte zájem, nejspíš se s kanonickým právem nikdy v praxi nesetkáte. Vyvarujte se zkrátka očividných excesů proti pravidlům hry, vykonávejte náležitou magii a poslouchejte svého →velebníčka na slovo, bude dobře.


Herní poradna

15. ledna 2017 v 19:44 | Sammael a Kryštov Psohlavý
V herní poradně můžete redakci tohoto webu předložit, cokoli vás tíží na →duši i na srdci. Nemáme žádné terapeutické vzdělání, ani hlubší vhled do transcendetních příčin všeho ve světě, ale to váš →velebníček taky ne. Disponujeme však léty zkušeností s hraním KatoLARPu a umíme vám ho přiblížit i bez všech těch blbých keců, které mají okolo běžní hráči. Neváhejte se proto ptát a nechť nad diskuzí bdí samotná →Velká trojka!


Sammael vám s radostí poskytne kvalifikovanou asistenci v oblasti herní →magie. Chcete-li se naučit nové zaklínadlo, poklimbat nad →breviářem či navýšit bonusy získané skrze →požehnání, neváhejte psát! Příležitostně též odpoví na vaše otázky týkající se →hříchů, pokud bude kolega Kryštov neaktivní či přetížený. Sammael je též →liturgickým odborníkem redakce KatoLARPu a něco ví i o →herních budovách a názvosloví jejich interiéru i exteriéru. Bude také odpovídat na některé dotazy týkající se →teologie a →apologetiky.

Kryštov vám s radostí zodpoví případné dotazy v oblasti hříchů, pokání a případných herních postihů (jako je třeba →exkomunikace). Pokusí se zodpovědět otázky na téma →historie hry, případné meziherní vztahy (jako je například pohled KatoLARPu na ŽidoLARP). Dále se na něj můžete obrátit v nejasnostech týkajícíh se herních itemů, ať už se jedná o →kostelní harampádí, →vánoční harampádí nebo předměty pro osobní potřebu (třeba →krucifix). Bude vám radit jak z požehnání vytřískat co nejlepší herní bonusy a případně bude nápomocen při snaze vyrobit nový herní item či →relikvii.

Svěcená voda

12. ledna 2017 v 22:09 | Sammael |  Magie
Samostatnou kapitolu v dějinách →magie KatoLARPu tvoří kouzla prováděná za pomoci svěcené vody. Této substance jsme se již krátce dotkli v článku o →kostelním harampádí a zmíněna byla třeba i v popisu interiéru →této herní budovy, přesto na tomto webu prozatím chyběl kompletní seznam aktivit, které s ní můžete provádět. A že si s ní užijete srandy, zvlášť pokud jste →kněz nebo aspoň →ministrant.

Kouzelná voda se vyrábí z normální kohoutkové, popřípadě balené. Podle místních zvyklostí je dochucována solí a zamíchána kropáčem. →Žehnací zaklínadlo může pronést každý hráč úrovně →jáhna a vyšší, voda přitom nezískává dodatečné bonusy a je v podstatě šumafuk, zda ji očaroval vesnický farář nebo sám →poupa.

Rezervoár svěcené vody designově připomíná kýčovitý pisoár.

Ve zlatých dobách před Druhým vatikánským →koncilem bývaly herní prostory vykropeny sprškami mocné tekutiny předtím, než v nich započala →mše svatá. Dneska už se na podobné prkotiny může každý vysrat, velebníček obvykle sotva stíhá svou pátou pánbožkoslužbu v pořadí a první →laik se obvykle pod krovy chrámu vpotácí jen s nepatrným náskokem.

Přesto má svěcená voda stále důležitou roli. Čím jiným by si návštěvníci kostela měli zaplcat triko, když při vstupu a odchodu dělají křížek (→krucifix)? Kapalina se též používá při takzvaném výkropu, což je preventivní osprchování všech přítomných kropáčem. Využití nalezne i během rituálu →exorcismu, kdy poskytuje služebníkům Pánbíčkovým významné bonusy v boji proti padlým →andělům, démonům.

Přestože musí být svěcená voda sama při své výrobě požehnána, slouží velice často k násobení účinku dalších žehnání. Pokud zablábolíte krátkou výzvu k některému →svatému, připojíte vzdušný křížek směrem k cíli rituálu a na závěr jej řádně postříkáte právě svěcenou vodou, můžete si být jisti úspěchem prováděné magie.

Křtitelnice o rozměrech a objemu dětského brouzdaliště.

Využití nalezne substance i ve staroslavné velikonoční liturgii, kdy bývá svěcena obzvláště slavnostním způsobem. Kněží do ní noří dolní konec kombinovaného měřiče proudu a odporu (= paškálu), kterou pro tuto speciální příležitost poskytla Pilná včela®. Takto vylepšený dihydrogen monoxid poté obdrží permanentní dvacetiprocentní posílení svých schopností, které garantuje Svatý stolec, kde také můžete reklamovat případný vadný produkt.

Pokud není svěcená voda zrovna potřebná k ničemu, což se stává 24/7 velice zřídka, skladují ji →organizátoři ve zpravidla kamenné nádobě zvané křtitelnice. V jejím designu se obvykle uplatňují prvky z herní mytologie, tedy z →Bible, →teologie a →dějin LARPu. Křtitelnice poskytuje vodě ideální podmínky k zachování její dlouhodobé trvanlivosti, jen má v zimě občas nešťastnou tendenci zamrzat. Ale inženýři KatoLARPu už pracují na nápravě!


Schizma

11. ledna 2017 v 16:19 | Sammael |  Pravidla
Občas se stane, že se někdo rozhodne založit novou křesťanskou hru na hrdiny a přetáhnout do ní fanoušky KatoLARPu. Pokud přitom nějak výrazněji změní →pravidla nebo →teologii, obvykle jej vzápětí →pontifuk nebo jiný vysoce postavený potentát prohlásí za →heretika, vykopne (→exkomunikuje) jej a církev má klid. Občas jsou ale rozdíli v mytologii vcelku marginální a rozdělení je zapříčiněno zejména →hříchem pýchy.

Postaví-li se nějaký →biskup či jiná významná osoba proti vůli →Petrova náměstka (nóbl jméno pro papeže), může být prohlášen za schizmatika. Zatímco tedy slovo hereze označuje popírače jediné správné interpretace →Bible a spasitelného katolického učení vůbec, schizmatik s pravověrným katolickým hráčem sdílí stejná pravidla, odmítá se ale podřídit autoritě poupy a jeho →organizátorské sebranky.

Velké schizma z roku 1054 zaznačené přes dnešní hranice.
Oranžová jsme my, pravověrné a poslušné Kristovy ovce.
Modrá značí pravoslavné schizmatiky.
Zelená potom kandidáty na →misie.

Jak už vám nejspíš došlo, nejslavnějšími schizmatiky v →dějinách spásy jsou pravoslavní larpeři. Sdílejí s námi věrnými učení Ježichovo takřka v celé jeho úplnosti, frňák ohrnují akorát třeba nad →očistcem, nelíbí se jim, že by i z Ježka měl vycházet Puch svatý (v jejich učení trpí plynatostí pouze Fotr) a místo běžných →kostelních ilustrací používají ikony, kterým přisuzují →magické schopnosti.

Rozdílů je samozřejmě mnohem víc, týkají se názvosloví (→biřmování = myropomazání atp.), →soundtracku (v pravoslaví se nedrnká na kytaru a neburácejí varhany) a také třeba způsobu, jakým se při →mši svaté podává občerstvení v →bufetu. Tyhle východní výmysly by se jim ještě daly tolerovat, kdyby však milí pravoslavní uznávali autoritu poupy nad všemi křesťany, včetně patriarchů. To ale ta tvrdohlavá banda už skoro tisíc let nechce udělat, čímž brání sjednocení všech hráčů pod jedním vatikánským diktátorem.

Ne všechny svaté s našimi bratry v Kristu sdílíme. (Wikimedia Commons)

Cestujete-li po pravoslavných krajích a přepadne-li vás zničehonic →neděle (v neděli se musí na mši), můžete si svou povinnost odbýt i ve schizmatickém kostele a máte dokonce povoleno zúčastnit se závěrečného občerstvení. Za redakci vám však nic takového nedoporučujeme, neb v kostelích pravoslavných se celou bohoslužbu stojí. Navštívit můžete za jistých okolností i tamní →zpověď. Východní potentáti totiž mají takzvanou →apoštolskou posloupnost -- jejich svěcení jsou platná a mají tak přístup k veškerým zaklínadlům.

Na rozdíl od našeho LARPu neuznávají pravoslavní všechny →koncily, ale jen ty, které mají obě hry společné.

O východním schizmatu si ještě zajisté v budoucnu povíme, nyní už jen v krátkosti zmiňme některé další popírače papežské autority.

Anglikánskou církev si založil tamní král, když se potřeboval rozvést (poněkolikáté) a poupa odmítl provést příslušnou magii. V současné době se anglikáni potácejí od schizmatu rovnou k herezi, protože světí ženy na →kněze a vůbec se protestantizují. Přestávají se například navážet do homosexuality a transsexuality, což samozřejmě pontifuk a jeho římská skvadra nemohou ani cítit.

Jindru poupa už dlouho sral, tak se na něj vybodl.

Za schizmatiky bývají občas považování lefébvristé, oficiálním jménem Kněžské bratrstvo svatého Pia X. Jde samozřejmě o sprostou lež, neboť tito tradiční katolíci pouze usilují o návrat ke zlatým středověkým praktikám KatoLARPu a měli by být tudíž považování spíše za obrodné hnutí.

Za schizma je považováno i vystoupení Martina Luthera a vznik protestantismu, za nás si ale tento akt zaslouží označení hereze.

Duše

10. ledna 2017 v 22:41 | Sammael |  Pravidla
Chcete-li hrát KatoLARP, musíte ze všeho nejdřív uvěřit, že máte duši. Ani jindy tak protřelí →teologové si popravdě nejsou tak úplně jistí, co to je a k čemu to má být. Každopádně je to nějaká vaše část, která obsahuje vaši identitu a nějakým záhadným způsobem přežije vaši smrt. I z toho je zřejmé, že jde o čistě fiktivní, neexistující, či v žargonu naší hry též duchovní prvek.

Dušička objevuje krásy zemské stratosféry.

→Kněží se snažili z kazatelen během →homilií v minulosti často svým →ovečkám nalhávat, že je duše tím, co ovládá činnost těla. Potom přišla věda a odhalila, že za naše vzpomínky, vědomí a fungování kognitivních procesů může orgán zvaný mozek. Ti →apologeté, jimž právě inkriminovaná část těla zakrněla, to zkrátka odmítají vzít na vědomí, ostatní si ale často trpně uvědomují, že o tom, co to duše má být, nemají páru.

Absurdní představa, kterou si KatoLARP drží doteď, je interakce této hypotetické duše s tělem. →Pravidla totiž například hlásají, že její jakost ovlivňují spáchané →hříchy (negativně) a absolvované →zpovědi či →křest (pozitivně). O →modlitbách, →mších svatých, →liturgické hudbě a dalších výdobytcích vyspělé herní kultury se pak často říká, že duši povznášejí, tedy že na ni přímo kauzálně působí.

Dušička je nebeskými podržtašky expedována před svého Sprasitele.

Jak ale může něco materiálního působit na něco, co nemá žádnou hmotu? Když cvrnknete do kostky domina, potřebujete další hmotné kameny, aby vznikl krásný řetězec akcí a reakcí. Zároveň ale potřebujete i čas, protože cvrnknutí se musí odehrát předtím, než následně kostka spadne. Ale duchovní svět -- a tedy i duše -- přece existuje jak mimo prostor, tak mimo čas! Tento herní koncept proto nemůžeme brát příliš vážně, očividně se jedná jen o další dobře míněnou lež →organizátorů, která nám má zajistit kvalitnější zábavu.

Není proto divu, že se potom v pravidlech kupí nesmysl za nesmyslem. →Bible nám například říká, že po smrti a →pohřbu nehodní pomažou do →peklíčka, zatímco spravedliví zasednou v krychli →Království nebeského po pravici →Velké trojky a budou věčně naslouchat pění →andělských kůrů a patřit na Pánbíčka, což je zjevně ekvivalent šílené bžundy.

Jaké štěstí, že si tato duše zachovala fyzickou tvář, staženou fyzickou bolestí.
Může tak didakticky ilustrovat pekelná utrpení a udržovat tak
ovečky milované Církve katolické v trvalém zdravém strachu.

Utrpení nebo slast ale zase může prožívat jen naše fyzická schránka. Zkusili jste se někdy věnovat obžerství bez jazyka, příjemné konverzaci bez hlasivek nebo sexuálním radovánkám bez příslušného nádobíčka? Cítili jste někdy bolest, když vám nikdo nedal po držce, neřízl vás, nepopálil nebo vás nepověsil za uši do průvanu? Samozřejmě, že ne! Dokonce i psychické problémy mají tělesnou příčinu, však se také dají léčit fyzickými léky a nikoli připitomělými →exorcismy, ocucáváním →ostatků a dalšími šamanskými technikami.

Zkrátka a dobře, koncept duše se katolické církvi příliš nepovedl, to musí uznat i ten nejméně kritický →fanoušek. Pokud však chceme dosáhnout herního cíle →svatosti, musíme mu i přesto slepě a nekriticky věřit, neb v tom tkví ctnost správného hráče: držet hubu a krok.


skřítek Vítek

9. ledna 2017 v 14:37 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
I v dnešním roce budeme pokračovat v již načatém, Pánbožkom požehnaném díle popisu čtrnácti svatých skřítků pomocníčků. Po loňském →svatém Jiří, →Kryštofovi, →Achátiovi a Divišovi, →Blážovi a dnes zpracujeme skřítka Vítka.

Vítek zjevně v obličeji ze všeho nejvíc připomínal
neandrtálce s vlasy z mokrých snů Adolfa Hitlera.

Ponořme se spolu do lore této fiktivní postavy. Vítek byl synem římského obchodníka a pohanolarpera Geluse, který synovi naivně vybral jako chůvu a učitele křesťany. Očekával od nich alespoň základní respekt a úctu vůči jeho pohanolarpeské aktivitě, to však KatoLARP jehož světci úspěšně likvidují posvátné háje, nezná. Hráči obracejí na KatoLARP řádnou argumentací (mučením) a k tomu všemu ještě nectí žádné hranice (stačí se podívat na →svatého Vojtu). Takže Vítek si vesele rostl a jeho chůva s učitelem jej úspěšně indoktrinovali.

Vítek, poučený v jediné pravé →apoštolské víře, se čím dál více nořil do herní reality. Jednoho dne se ale tatík dověděl, že mu synek paří KatoLARP a tak musel Vítek se svým učitelem a herním mentorem Modestem utéct do Lucany v jižní Itálii, kde se spolu skryli (to že spolu prchli dva muži, jeden z nich starší čtyřiceti let a druhý v pouhých dvanácti v té době nebylo vůbec divné). Tak nějak se přifařili do paláce, kde zrovna přebýval syn římského císaře Diokleciána. Po dlouhé konverzaci s pokojskou zjistili, že panovníkův synátor je posedlý démonem (padlým →andělem).

Vítek vlezl oknem do pokoje (to taky není vůbec divné) a za pomoci kouzla →modlitby a pokročilého →exorcismu onoho démona vyhnal (nejspíše ho přestalo bavit, jak Vítek drmolí pořád dokola Očenášek a šel si najít jinou zábavu). Jak tam tak Vítek klečel a modlil se, tak do pokoje vtrhla císařská garda. Oni římané se s ničím moc nesrali, když se k císařovu synovi vloupe nějaký floutek, tak ho hnedka zabásnou. Modest se snažil všechno vysvětlit, ale stráže jej dali za katr také a zkontaktovaly jak císaře, tak Vítkova fotříka.

Příprava svatovítské polévky s extra příchudí palmové ratolesti mučedníků.

V průběhu vyšetřování vyšlo najevo že jak Modest, tak Vítek jsou katolarpeři. Gelus se pokusil svého synka přesvědčit, aby přestal s tou revoltou proti autoritě a vrátil se k poctivému pohanolarperství se vším všudy. Vítek to odmítl zrovna ve chvíli, kdy do místnosti vstoupil Dioklecián. Dioklecián se rozhodl že za to, že z jeho syna vyhnal démona, pomůže Vítkovi zbavit se KatoLARPu. Nejdříve ho i s Modestem hodil do kotle s vroucím olejem, ale Pánbožko oběma věrným katolarperům →požehnal, takže je chudáky nedovařené museli vytáhnout ven a předhodit lvům. Lvi však odmítli jíst nedostatečně tepelně upravenou potravu.

Dioklecián se nakrkl a oběma vězňům nechal useknout kebuli. Bohůmžel tam nebyl Diviš, takže oba přátelé na následky ztráty hlavy okamžitě zemřeli (Diviš by si sebral hlavu a šel by se projít do parku). Nemá ale cenu plakat na rozlitým mlíkem, respektive v tomto případě nad ztracenou hlavou. Oba hošové si vysloužili herní achievement "Mučedník" a dobře si nakročili ke svatosti, Vítkovi se to povedlo, ale Modest ostrouhal. Nu což, neštěstí ve hře, štěstí v lásce.

Po čase se našla Víťova mrtvolka (respektive nám →orgové řekli, že to je on, ale proč by lhali) a ta pak byla důkladně zrecyklována na →relikvie. V tuto chvíli na scénu vstupují české země a jejich katedrála svatého Víta v Práglu (pro ty méně zkušené hráče, katedrála je takový větší →kostel), kam bylo odesláno na PO box světcovo rameno. Někde se tam válí dodnes. Zbytek mrtvolky je k vidění v Opatství v Corvey kam byla přesunut z baziliky St. Denis.

Pro úspěch repríza fotky svatovítské katedrály z článku o kostelích.

Co má tento skřítek na starosti? V prvé řadě se stará o svoji katedrálu v Praze (práce, jak na kostele). Dále je patronem rybářů. Redakci se nepovedlo zjistit proč, možná jej po smrti hodili rybám, které nebyli tak vybíravé jako lvi. Vždycky byl fanoušek baletu ale jeho otec chtěl, aby miloval gladiátorské zápasy, takže se Vítek stal patronem tanečníků a komediantů (tak ať se v →nebíčku aspoň trochu zasměje). Chrání děcka před démony a epilepsií, což bylo v dřívějších dobách LARPu považované za jedno a to samé. Zároveň se má starat o slepé a hluché -- trochu velká zodpovědnost na dvanáctiletého fakana, pak to tak taky vypadá.

Svatý Vítek skřítek je nám ku pomoci vždy, když nás posedne démon nebo dostaneme epileptický záchvat. S jeho pomocí, a pomocí →Velké trojky se nám bude hrát jistě o něco snáze.


Kreacionismus

6. ledna 2017 v 12:00 | Kryštov Psohlavý |  Pravidla
V dnešním článku si přiblížíme zásadní problém, se kterým se současný KatoLARP musí potýkat. Jedná se o poruchu schopnosti vnímat realitu a odlišovat ji od smyšleného světa brakové fantasy. Tento problém má v různých komunitách různé názvy, v komunitě KatoLARPu je jednou z jeho nejodolnějších forem kreacionismus. Toto terminální stádium kognice nastává u lidí, kteří natolik propadnou hře, že ztratí schopnost reflektovat okolní svět.

Herní parodie na vzdělávací instituci, vystavěná protestantskými heretiky.

Kreacionismus, známý také jako selektivní retardace, je duševní porucha, která postihuje takřka výhradně jen největší munchkiny v rámci naší hry. Nevyhýbá se ale ani hráčům LARPů jiných, příkladem může být třeba Pavel Kábrt. Jak už bylo řečeno, k jeho rozvoji dochází tehdy tehdy, když není člověk schopen rozlišit realitu od smyšleného herního světa. Prostě tak často chodil do →kostela, tak často se trápil →soundtrackem, a tak dlouho studoval (čti: listoval si) v →Bibli, až mu z toho hráblo.

Každo→nedělní mučení zimou a →hladem při →mši ještě napomáhá postupné ztrátě kritického uvažování a následné slepé víře bez sebemenšího důkazu. Zatímco běžný katolarper bere Písmo svaté jen jako takové metaforické povídánky a vybírá si z nich, co se mu zrovna líbí, kreacionista zpravidla stojí za každým slovem své oblíbené knížky. Svět tedy skutečně →stvořil Pánbožko za 7 dní, a to v současné podobě bez nutnosti evoluce. Všechno bylo stvořeno k dokonalosti, nic nepřebývá a nic nechybí (takové slepé střevo má jistě také svůj, Pánbožkem vymezený úkol, který však moderní biologové nemohou rozklíčovat, protože vždy když začne slepé střevo pracovat, tak jej bezostyšně odstraní).

Naučný diagram, objasňující status kreacionismu.

Kreacionismem trpěla i řada →svatých, u kterých je to z důvodu zachování konzistentnosti lore, připisované osvícení Puchem svatým. Nač zkoumat svět, když nám →Velká trojka v bibli jasně vypsala jak se to všechno má, a veškeré vědecké poznání je jen mimořádně odpudivá →hereze?

Kreacionisté se dělí do dvou skupin dle vážnosti své psychické choroby, na mladozemskou a starozemskou odrůdu.

Kreacionisté mladozemští jsou zastánci NAPROSTO doslovného výkladu Písma. Bývají velice ofenzivní a nenávistní vůči "konkurenčním" vědeckým teoriím, zároveň bezostyšně věří například v sílu →modlitby (proto zde opakovaně uvádíme, že veškeré popsané efekty jsou čistě herní). Občas si dokonce do obsáhlého listu bludů přidají i víru v to, že je země plochá. Fosílie a podobné hovadiny jsou na světě buď pozůstatek toho, jak se Pánbožko jednou nakrkl a →potopil celý svět, nebo je zde rozhodil Satan a jeho padlí →andělé, aby nás zmátli a dostali snáze do →pekla. Všichni tvorové, ať už veverka nebo Tyranosaurus rex byli na počátku býložravci, protože smrt neexistovala, dokud →Adam a Eva nespáchali první →hřích, když štípli fotrovi jabko ze stromu.

"Alternativa" k evoluci je možná hezky ilustrovaná, ale jinak úplně pitomá.

Neschopnost mnoha tvorů metabolizovat roslinnou stravu kreténisty kreacionisty vůbec nesere.

Starozemští kreacionisté občas neochotně připouští, že Bible nemusí vždy obsahovat stoprocentní fakta, jejich porucha je však nadále velice závažná. Spadá sem celá řada názorových směrů, které nelze popsat v jednom článku. Tito lidé v zásadě souhlasí (ale ne vždy) s vědecky stanoveným stářím země, ale již popírají moderní evoluční teorii (i když možná ne v její úplnosti) jakožto Darwinův nesmysl. Některé směry, mezi nimi i tzv. progresivní kreacionismus, si s evolučním faktem poradili tak, že Pánbožko prostě vyráběl živočichy pozvolna a že to je ta evoluce, kterou vědci dokázali (herní puristé by to nazvali prachsprostou herezí a člověka, který by něco takového vyslovil, by pozvali na čarodějnou grilovačku).

Dále je zde neinteligentní tzv. inteligentní design. Tito nebozí jedinci se pokoušejí proargumentovat se do vědy a škol. Dle jejich choré mysli nesou všechny věci náznak, že byli stvořeny inteligentní (WTF, Bůh Fotr a inteligence?) bytostí (v našem případě se jedná o Pánbožka ve všech →třech osobách), vše má být stvořeno účelně. Pak je tady určitá klika, která tvrdí že Pánbožko stvořil vesmír, ve kterém funguje evoluce, a pak jen přidal lidem neexistující duši, které je skutečným obrazem božím. Duše však není distribuována mezi zvířátka, houby a rostliny, takže lidi jsou stále postaveni nad ně. V KatoLARPu nečekejte dojemné setkání se všemi zemřelými mazlíčky v →nebíčku, základem hry je neodůvodněná pýcha a slepá víra v lidskou výjimečnost.

I řekl Šéf: Budiž ignorant! A byl kreacionista.

V závěru bychom tedy chtěli apelovat na všechny nadšené hráče a lidi, kteří se o herní svět jen zajímají. Hra je hra a realita je realita, nezaměňujte tyto dvě věci. Občas si od herního světa odpočiňte, nelistujte si pořád v Bibli a už vůbec se ji nepokoušejte číst. Občas je třeba si od herního světa také odpočinout, třeba u nějaké dobré knihy, z jiného fiktivního světa.

Sammaelův zdvižený prst: Kolega Kryštov sice bezpochyby sepsal trefnou a čtivou charakteristiku kreacionismu, opomenul však zmínit postoj KatoLARPu k evoluční teorii. →Poupovi a dalším →organizátorům se totiž zprve nelíbilo, že jim věda leze do zelí, když už ale nemohli dál popírat platnost stovek a tisíců důkazů přírodního výběru okolo nás, rozhodli se váhavě přiznat, že příroda asi Pánbíčkovým pšouknutím uplácáním z hlíny / z ničeho nevznikla. V současnosti je proto církvi úplně jedno, co si o evoluci a kreaci myslíte, ústy svých oficiálních představitelů pak již dokonce vědeckému pohledu vyjádřila podporu. A to i přesto, že třeba minulý pontifuk Benda evoluci očividně naprosto nepochopil.

Vzhledem k tomu, že jsou →pohříchu příznaky selektivní kreacionistické retardace občas diagnostikovány i v diskuzích pod našimi články, někdy v budoucnu sepíšeme i vzorovou tmářskou homilii kazatele kreténismu a podrobně si rozebereme, co je v ní špatně (totiž kompletní text).

Kostel

5. ledna 2017 v 18:36 | Sammael |  Pravidla
Na tomto webu se →magickým rituálům KatoLARPu věnujeme hojně a s vervou. Přesto jste se zatím neměli možnost dozvědět, v jakém prostředí všechno to →žehnání, →modlení a jiné zaklínání probíhá. Dnes to napravíme a mrkneme se na zoubek lokalitě, která poskytuje zázemí celé řadě Pánbíčkovi libých aktivit, od →křížových cest, přes →večery chval, až po vůbec nejvýznamnější obřady →mše svaté.

Kostely bývají nejčastěji stavěny v podlouhlých tvarech typu obdélníku či kříže, přestože se nezřídka vyskytují i budovy kruhové či dokonce eliptické. Existují i chrámy vícelodní, které se zpravidla sestávají z centrálního obdélníku či kříže, k němuž jsou po stranách připojeny menší protáhlé části, aby se zvýšila kapacita kostela či vznikl prostor pro jeho příslušenství.

Katedrála svatého Víta, nejvýznamnější český kostel.

V bezprostřední blízkosti kostela se někdy nachází věž, velmi často je však zabudovaná přímo do zbytku stavby. Na ní se nachází zvony, které slouží katolarperům jako zvuková signalizace blížící se bohoslužby, aby se tito stihli připravit a dodržovali eucharistický →půst (před návštěvou →bufetu koncem mše se nesmí hodinu jíst, aby se návštěvník na svačinku víc těšil). Zezadu bývá ke chrámu často přilepená sakristie, tedy kumbálek, kde se na celé to divadlo →kněz a →ministranti převlékají do kostýmů a kde skladují →kostelní harampádí, když není zrovna zapotřebí.

Část kostela, v níž probíhají klíčové události většiny rituálů, se jmenuje presbytář, neboli též česky kněžiště. Jejím centrálním místem je oltář, dějiště bohoslužby oběti, kde velebníček magicky transformuje oplatek na Ježichovu tkáň. →Bohoslužba slova se odehrává na nedalekém ambonu (stolku na pokládání kouzelných knih), či na kazatelně (vyvýšené místo, které mělo podtrhovat autoritu indoktrinátora, ale dnes se již příliš nevyužívá).

Bazilika →svatého Petra ve Vatikánu před sto lety...

V kněžišti se pak zpravidla nachází ještě svatostánek, tedy něco jako spíž nebo lednice, v níž se skladují proměněné sušenky. Dříve hrál v obřadech významnou roli, dnes už ale bývá odsunut do pozadí ve prospěch oltáře. Mimoto v presbytáři zpravidla nalezneme ještě místa k sezení pro ministranty a další způsobilé hráče, zatímco má hlavní celebrant (kněz či →biskup předsedající mši) k dispozici speciální sedátko. O všech těchto součástech vybavení se více dozvíte v již zmíněném článku →kostelní harampádí.

Nejprostornější část kostela, kde rituály tráví prostí →laikové, se jmenuje loď. Do ní jsou nacpány lavice, designované pro co největší nepohodlí. Když si do nich sednete, zpravidla budete buď mrznout, nebo dostanete křeč z nepřirozené polohy, když v nich budete stát, začne vám rychle zavazet klekátko a tlačit vás do nohou. Samotné klečení se pak stává mučením nejrafinovanějším, když se musíte buďto natahovat málem přes půl metru, nebo naopak skoro narážíte bradou do opěradla osoby před vámi.

...a dnes.

Lavice se plní tak, aby mezi každou rodinou či jednotlivým návštěvníkem bohoslužby a lidmi nespřízněnými zela co největší mezera. Je-li věřících nedostatek, obsazují místa odzadu a zpravidla volí pouze jednu stranu lavic. Části lavic, u nichž je demonstrativně přichystán →růženec, kancionál či polštářek na klečení, jsou vyhrazena prominentním seniorkám, které neváhají rvát se o ně do krve.

Po stěnách okolo bývají rozvěšena zastavení křížové cesty, v lodi se mohou nacházet též vitrážová okna, obrazy či křtitelnice (objemná nádoba, kde se skladuje solená voda určená, jak název napovídá, ke →křtu). Přítomná může být i katolarperská obdoba kadibudky, kumbálek pro vykonání →zpovědi. V některých moderních či renovovaných kostelech pak existuje i skutečné sociální zařízení. Všudypřítomné jsou samozřejmě →krucifixy.

Interiér kostela. Uprostřed oltář, vlevo kazatelna.
Vpravo ambon, v popředí lavice.

Posledním významným místem v kostele je pak kůr, jakýsi prostorný balkon, na kterém stávají varhany a z něhož se line kakofonický herní →soundtrack. Občas na něm dřepí i lidé, kteří tam nemají co pohledávat -- takové osobě pak říkáme kůrovec. Někde v kostele také zpravidla najdete červenou žárovičku věčného světla, která indikuje Pánbíčkovu přítomnost podobně jako třeba prezidentská standarta. Když vypadne proud, Bůh se rychle vypaří někam, kde má přístup na internet.

Když vstupujete do kostela nebo z něj odcházíte, měli byste provést krátký žehnací rituál. Ponořte ruku do připravené nádobky se svěcenou vodou, dotkněte se čela a pak zamávejte rukou, jako byste odháněli mouchy. Během rituálů se snažte dělat to, co ostatní, popřípadě následujte návod v dětském misálku. Pokud se příliš nechytáte, stoupněte si někam dozadu, civte do prázdna a sepněte přitom ruce. Zeptá-li se vás někdo, co to děláte, odpovězte, že praktikujete modlitbu. Většina katolarperů vás poté nechá na pokoji.

S výjimkou bufetu při mši se v kostele zpravidla nesmí jíst, na poutích vám však mohou být nabídnuty koláčky či jiné pochutiny, které můžete ihned spotřebovat. Chcete-li civět do mobilu, stáhněte si nejdříve aplikaci obsahující text →Bible nebo →breviáře a kdykoli někdo uvidí displej přístroje, rychle přepněte na tento zbožný obsah. Zvířena do kostela obvykle nesmí, protože nemá duši a je jí to k ničemu. Prudérní Pánbožko také nemá rád odhalená kolena a ramena, takže se musíte vždy obléct málem jako →řeholníci. Muži také nesmějí uvnitř nosit čepice, aby se jejich pleš Pánbíčkovi neleskla do očí.

Menší verze kostela, v níž mohou některé jeho části chybět, se nazývá kaple. Může být vestavěna i do jiné budovy, která ani nemusí být herní prostorou. Magicky vylepšený kostel se jmenuje bazilika a kostel, který patří biskupovi, zase katedrála.

Vojta

4. ledna 2017 v 13:54 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Protože jsme se ve článku o →svatém Štěpkovi zmínili o posmrtném cestován svatého Vojty, bylo rozhodnuto že vám jeho příběh dnes zprostředkujeme. Začneme přibližným časovým vymezením. Pohybujeme se v druhé půli desátého století. V této době vikingští pohanolarpeři vyjíždějí na své zahraniční zájezdy do Anglie, jistý Leif Eriksson doslova objevil Ameriku a KatoLARP se úspěšně rozšířil do Ruska, když kyjevský kníže Vladimír I. přijal →kouzelný rituál →křtu. No a v malé vesnici na území rodu Slavníkovců se právě narodilo děcko, které se mělo jednou stát →svatým.

Vojta v pokročilém věku, oděný v kompletním slavnostním kostýmu.
Neplést si prosím s podobně vyšňořeným →svatým Mikulášem.

Vojta měl pět sourozenců (díky zastaralému způsobu záznamu informací nevím, zda se jednalo o bratry či sestry, zlatý cloud a flashdisky), respektive pět sourozenců, kteří přežili. Úmrtnost dětí v těchto Pánbožkem požehnaných časech víry byla něco kolem čtyřiceti procent (asi se nedostatečně věnovali kouzlu →modlitby ke svatému →Hafanovi). Pánbíček prostě dětem nikdy moc nepřál, stačí si počíst storku o →neviňátcích.

Vojta ale, s →požehnáním Pánbožka či bez něj, zdárně přežil dětství a pubertu. Vzhledem k tomu že pocházel z rodu, který byl trnem v oku vládnoucím Přemyslovcům, tak je to skoro s podivem. Absolvoval kouzelný rituál →biřmování a přijal herní přezdívku Adalbert. Vystudoval ve své rodné Libici u →mnichů v klášteře. Pak jako správný šprt studoval v Magneburku, tam byl také vysvěcen na →jáhna.

Rychle se stal hlavní přidržtaškou tehdejšího pražského →biskupa Dětmara. Díky úspěšným machinacím se po jeho smrti dosadil na jeho místo (nikdo jiný to v té době koneckonců dělat nechtěl, KatoLARP byl u nás teprve novinkou). Jakožto správný Katolarper se věnoval především šíření hry za pomoci →misií a jeho →apologetická polemika s pohanolarpery přinášela své ovoce.

Ani zamlada neměl dvakrát zdravou barvu.

Bojoval proti nekatolarperským praktikám jako mnohoženství a obchod s otroky. Samo sebou mu leželo v žaludku obchodování s otroky křesťanskými, jinak proti této úžasné věci jako správný věřící nic neměl. To konec konců platí i v současnosti, neb církev nikdy otroctví neodsoudila, navzdory tomu že zde probíhaly diskuze a občas sem tam někdo něco řekl, ke změně v této věci církev nikdy nijak výrazněji nepřispěla a sama →Bible otrokářství dovoluje.

Nakonec Vojta, frustrován neúspěchem, odešel do kláštera. Protože byl věčně nespokojený, lítal z jednoho do druhého. Kníže Boleslav sklidil výsměch, že mu zdrhl biskup, tak za ním jakožto vášnivý hráč přišel s prosíkem. Vojta se tedy vrátil do Prahy a přitáhl s sebou kámoše mnichy, a ti u nás zakládají první klášter (Břevnovský klášter, stojí za návštěvu, herní prostory jsou v docela zachovalém stavu).

Roku 994 po narození Ježka Vojta opět odchází, páč je nakrklej na Čechy, kteří nejsou takoví munchkini, jako on. Léta páně 995 se stala menší nehoda, která vedla k vyvraždění jeho rodu Slavníkovců což způsobilo, že se Vojta již nikdá nevrátil (teda zaživa, ale k tomu se dostaneme).

Na truc zdrhl k Polákům, odkud naplánoval menší misijní cestičku k pohanským Prusům, aby je uvedl do LARPu. Je několikrát varován že tamní pohanolarpeři jsou poněkud citliví na věci víry a mohlo by dojít i na učenou disputaci (čti jako: mučení s následnou smrtí), toto však Vojta zdárně ignoruje.


Dva pohané ubíjejí Vojtu, zatímco si třetí z neznámého důvodu
štítem zakrývá přirození.

Jak si tak cestuje po Prusku a čirou náhodou vypaluje jeden posvátný háj za druhým, tak si jej nakonec vyčíhnou pohanolarpeři, aby mu uštědřili lekci, na kterou nikdy nezapomene. Zrovna když kázal (čti: mýtil posvátný háj) si ho odchytla parta pohanolarperů a ti mu ukázali, jak vypadá správná rituální oběť. Bohům žel (→všem třem), se tato oběť ukázala pro Vojtu smrtelnou, čímž získal herní achievement "Mučedník", Bohům dík.

Polský kníže ucítil příležitost a novopečeného mučedníka od pohanolarperů odkoupil (mrtvolku prý vyvážil zlatem) a nechal pohřbít. Po nějaké době si →poupa řekl, že by mohl Vojtu svatořečit. Toho se chytil císař, dojel do Polska, nechal Vojtu vyhrabat a zrecykloval mu ruce na →relikvie. Při té příležitosti udělil Polsku zvláštní privilegia, páč měli svého mučedníka.

Českému knížeti se to nelíbilo (vždyť Vojta byl Čech), a tak uspořádal menší válečnou výpravu k sousedům, kde ony ostatky zcizil v domnění, že Čechům zajistí stejná privilegia. Dovezl si mrtvolku domů a čekal na to, až jej navštíví císař, nebo třeba i sám poupa. Místo toho dostal zdrba, že krádež je →hřích a císař jej donutil, aby si značně rozloženého Vojtu rozdělili. Mezitím ještě Poláci objevili kdesi druhou Vojtovu hlavu.

Jedna z verzí Vojtova tragického skonu.

S jeho úmrtím je to vlastně docela problematické. Reálně zemřel úderem pádla, takže →orgové změnili pádlo na kopí (protože kopí je takové důstojnější). Nakonec se však lore usneslo na tom, že byl svatý obětován pohanským bohům, na čemž ale stejně nesejde, bo je to celé →naprostý nesmysl.

A copak má tento svatý na starost? No tak v prvé řadě proto, že tak nenáviděl Čechy, se stal jejich patronem. Navrchu ho někdo asi nemá moc rád, když mu dali na starost lidi, které nesnášel. Dále je vzhledem ke své potyčce s pádlem patronem vodáků a námořníků, orgové si asi rádi do svatých rýpnou. Podle některých zdrojů byl Vojta mimořádně zběhlý v šamanské dovednosti přivolání deště, redakci KatoLARPu však není známo, že by byl kdy prohlášen patronem sprchování.


Koncil

3. ledna 2017 v 13:48 | Sammael |  Pravidla
Stává se, že se →organizátoři nemohou shodnout na správném výkladu →pravidel, chtějí prodiskutovat a případně odsoudit rodící se →herezi nebo jinak významně zasáhnout do dění v KatoLARPu. Někdy si dokonce ani →poupa nedovolí tyto vleklé spory ve svém stádci rozseknout a svolává proto koncil, tedy církevní sněm. Na ten se sjedou →biskupové z celého světa a je proto hračkou zjistit, který úhel pohledu má širší podporu, aby pontifuk nešel čelem proti zdi.

Účastníci Druhého vatikánského koncilu se slézají v doupěti.

V současné době skutečně koncil slouží spíš jako nepravidelně svolávaný poradní orgán papeže, nebylo však tomu tak vždy. Během středověku se objevili mnozí chytrolíni, kteří chtěli zavést do KatoLARPu trapnou demokracii a papeže aspoň v některých záležitostech podřídit usnesení ctihodných koncilních otců. Tuto myšlenku podporovala a podporuje i řada významných →teologů.

Naštěstí se v praxi nikdy moc dlouho neudržela. Církev totiž drží pohromadě jen sociální konformita a strach, takže kdyby padla propracovaná hierarchická struktura, kde každý hlídá každého a larpeři by mohli hlasovat podle svého nejlepšího svědomí, nepomohlo by už ani strašení věčnými tresty za →hříchy v →peklíčku. Pokud by padla některá tabu, okolo nichž hráči dnes jen opatrně procházejí po špičkách, zjevila by se věrouka v celé své →absurditě a →pověrčivosti.

Poupa předsedá sněmu, tvořenému biskupy posazenými na lavicích okolo.

Koncily se počaly objevovat už koncem starověku a před →exkomunikací pravoslavných schizmatiků se jich účastnili i zástupci křesťanského Východu. Vzhledem k tomu, že na nich zasedaly houfy nadržených celibátníků, přitahovaly odjakživa pozornost sexuálních pracovnic, které uspokojovaly přízemnější potřeby zasedajících, zatímco si tito během samotných diskuzí museli vystačit s pouhou intelektuální masturbací.

K nejvýznamnějším koncilům historie KatoLARPu se pravděpodobně ještě vrátíme v rubrice o →dějinách spásy, nyní si však alespoň krátce shrneme některé z nejvýznamnějších.

Na Prvním nicejském koncilu odsoudili přítomní některé obzvlášť škaredé hereze, jmenovitě třeba ariánskou (ariánům se už zajídaly ty nesmysly o →trojjedinosti Boha a tvrdili, že jsou Ježich a Puch svatý podřízeni Fotrovi). Nadefinoval také jedno z nejpopulárnějších →vyznání víry.

Schizmatický obrázek (ikona) Prvního nicejského koncilu. Jak to snadno poznat?
OrtodoxLARP považuje vprostřed sedícího císaře Konstantina za svatého.

Druhý nicejský koncil řešil, jestli se má anebo nemá ničit umění.

První lateránský koncil se musel vyrovnat s tím, že se císaři omrzelo, jak mu pontifuk do všeho kecá a rozhodl se, že bude biskupy jmenovat, jak se mu bude líbit.

Třetí lateránský koncil ustanovil, že poupu mohou volit jen kardinálové, že byste měli mít aspoň pětadvacet, než z vás bude →kněz a opět odsoudil špinavé kacíře. Stanovil také, že by mělo mít slovo křesťana vždy větší váhu, než slovo Žida, čímž rozhodně, ale rozhodně nenavazoval na staletou tradici antisemitismu v KatoLARPu.

Na Pisánském koncilu se řešilo, co dělat s tím, že jsou papežové dva. Oba byli navíc srágory, takže museli sněm svolat kardinálové z jejich táborů. Problém vyřešili volbou Alexandra V. a od té doby byli papežové tři.

To se nelíbilo císaři Zikmundovi a svolal proto koncil Kostnický, na němž pouštěl na nebohé potentáty hrůzu tak dlouho, až zrušili všechny tři pontifuky a zvolili nového. Sněmu se zúčastnil i český kazatel Jan Hus, který se pokusil pomocí herní →magie, zejména pak →modlitby o první cestu do vesmíru. Zážeh motoru ale nevyšel podle jeho představ a nebohý Hus, obelstěný zlomyslnými biskupy, letěl rovnou do krychle →Nebeského Jeruzaléma. Otcové, kteří ho nalákali do pasti, z toho měli velkou bžundu, dokud jim husita Jan Žižka nenaklepal rypák.

Hus v diskuzi podléhá pádným argumentům zapálené hraničky.

Na koncilu v Basileji už se proto nechovali tak sebejistě. S Husovými →fanoušky se raději vyrovnali po dobrém, a když jim většina kolegů odjela na dovolenou do Itálie, zvolili si z dlouhé chvíle zase jednou vzdoropapeže.

Mimo jiné i úspěchy husitů však rozdmýchaly v KatoLARPu vlnu sebejisté nespokojenosti se směřováním hry, která vyústila až v založení LutheLARPu. Koncil v Tridentu proto všechny bludy protestantů náležitě odsoudil a v apologetickém vytržení nadefinoval pěknou řádku zásadních pravd víry. Mimo jiné i to, že se suchar během →bohoslužby oběti skutečně mění v organickou tkáň Ježichovu. Řešil také třeba →očistec nebo →svaté a připravil produkci nového →kostelního harampádí.

První vatikánský koncil čelil nové době, ve které se o volnočasové hraní RPG zajímalo stále méně lidí. Poznatky moderní vědy například ubíraly na lesku →mytologickému pozadí KatoLARPu zaznamenanému v →Bibli. Přišel proto s tím, že je papež neomylný, naturalismus a vůbec racionalita je blbě. Když měl pontifuk přečíst konečné vyhlášení těchto velmi osvícených teologických idejí, na Vatikán příznačně padla tma (zrovna zuřila bouře) a za zlatou érou naší milované hry tiše spadla opona.

Koncil v Tridentu, na kterém KatoLARP odsoudil bludy, které nyní sám šíří
a zavrhl učení, jemuž nyní popřává prostor.

Zatím posledním velkým sněmem se stal v polovině minulého století Druhý vatikánský koncil. Vedli jej postupně dva papežové a došlo ke změně slavení →mše svaté tak, že nyní připomíná spíše divadlo doprovázené →hrou na kytaru u táboráku, nepoužívá se také už latina, jazyk katolických zaklínadel, ale národní řeči. Koncil se zoufale snažil zavděčit se nové době, takže dokonce přiznal lidem právo na svobodu výběru LARPu (svoboda vyznání). Hodnotu přiznal i heretickým a schizmatickým věroukám, jakož i IsLARPu, ŽidoLARPu a dalším akcím. Do naší drahé hry se tak vplížil modernismus, což se projevilo i projevuje úpadkem počtu larperů. Budoucnost je už na vás, máte-li na to čas, náladu a schopnost polačit kritické uvažování.


Neděle

2. ledna 2017 v 20:02 | Sammael |  Pravidla
Dost možná jste už slyšeli o jednom z nejvýznamnějších výdobytků ŽidoLARPu, který pronikl i do →pravidel naší hry a rozšířil se do povědomí hráčů i nehráčů po celém světě -- totiž o Desateru přikázání. Tuto poněkud neucelenou sbírku příkazů rozličné morální hodnoty využívali například →teologové k vymýšlení všemožných →hříchů. Jedním z nejstrašlivějších je, pokud v neděli nenavštívíte →magický rituál →mše svaté v kostele.

Jak k takovému nesmyslu →organizátoři KatoLARPu vlastně přišli? Proč nemusíte šest dní v týdnu naslouchat →chraplavému krákorání seniorů v promrzlém herním interiéru, ale v neděli je to po vás požadováno? Samozřejmě je za tím snaha o důkladnější indoktrinaci →laiků skrze pravidelnou →kázeň, jakož i jejich vyučení v základech →apologetiky. Aby ale celá věc nevypadala tak prvoplánově, existuje i vysvětlení odvozené z →Bible.

Pánbožko vegetí na nafukovacím balónu.

V ní je psáno, že si dal Pánbíček po náročné šestidenní trojsměnné práci na svém →stvoření řádného šlofíka. Jako všemocná bytost mimo čas ho rozhodně nepotřeboval, ale paradox je už samotná →Pánbožkova existence, takže mu podobnou extravaganci jistě rádi odpustíte. Svým povalováním se po →nebíčku každopádně Šéf nějakým záhadným způsobem sedmému dni →požehnal.

Když byli potom lidé vyhnání z rajské zahrady a →anděl s planoucím mečem dával bacha, aby se neproplížili zpátky, zjistili →Adam a Eva, že jim v slzavém údolí světa čtyřiadvacet hodin odpočinku týdně docela přijde k duhu. Pánbíčkovi se zalíbilo, že ho během jeho →svatého pochrupování nikdo nerozptyluje činorodostí a rozhodl se proto prospěšný zvyk oficiálně kodifikovat, aby nějakého zoufalce náhodou nenapadlo pracovat.

→Modlící se andělé kontrolují kvalitu Ježichova odpočinku.

Když tedy předával Mojžichovi kamenný tablet s vytesanými příkazy, podsunul do něj i jeden, který hrozil smrtí těm, kdo by se odvážili něco dělat během vyměřeného šlofíka.

Tady by mohl náš příběh skončit, kdybychom tedy byli ŽidoLARPeři. Ti se totiž domnívali, že Pánbíček považuje za den odpočinku sobotu, kdy dáchnul poté, co v pátek večer v opilosti splácal ze zbytkových dílů ptakopyska. Potom ale přišel na svět Ježek, vyrostl a spáchal sebevraždu na →krucifixu. Přes sobotu si pak sice příkladně poležel v hrobě, ale v neděli už zase čiperně skákal po starověké Palestině. →Apoštolové a další raní katolarpeři z toho měli takovou radost, že svoje oslavy přesunuli právě na tento den.

Ne všichni fanoušci křesťanských akcí z toho měli stejnou radost. AdventLARPeři kupříkladu dodnes oslavují sobotu, protože během ní odpočíval jak Ježich, tak Bůh Fotr a o aktivitách Pucha svatého taktéž nemáme zachované zmínky (poznámka na okraj: AdventLARP se nejmenuje ani tak podle samotné liturgické doby →adventu, protože →půst nemá nikdo rád, jako spíš podle latinského slova pro očekávání, konkrétně očekávání Ježka).

V KatoLARPu slavení neděle každopádně zapustilo hluboké kořeny. V tento den se konají bohoslužby ve všech dobrých kostelích, věřící mohou přistoupit i ke →zpovědi či získat různé další herní bonusy. Pokud však mši bez dobrého důvodu vynechají, schytají smrtelný hřích a hrozí jim věčná smrt v →pekle. Pánbíček zkrátka nemá rád stávkokazy.


Silvestr

1. ledna 2017 v 19:46 | Sammael |  Svatí
Včera nám skončil další Pánbožkem →požehnaný rok, v němž jsme mohli zakusit přemíru Jeho lásky. Mimo jiné i ve formě dalších teroristických útoků spáchaných Pánbíčkovým jménem, které však mají samozřejmě na svědomí radikální fanatičtí →heretici. Ti s autentickými herními →pravidly nemají nic společného, jakkoli musíme naneštěstí přiznat, že mají pro své krvežíznivé postoje stejně dobrá →teologická lživysvětlení, jako my umírnění.

Víra v brutálně umučeného židovského kazatele, jehož fotřík →páchal napříč starověkem jednu →magickou genocidu za druhou, má naštěstí i svou veselejší stránku. Dnes se pro klid vaší nesmrtelné dušičky podíváme raději na životní příběh dalšího ze →svatých munchkinů KatoLARPu, →papeže Silvestra. Jeho příběh má tu nespornou výhodu, že nekončí krvavě a vlastně takřka neobsahuje násilí. Rozmilý poupa se totiž sympaticky omezil jen na politické machinace a úpravy herního lore.

Profilovka na Tinderu.

V Silvestrově době musel ještě KatoLARP tvrdě bojovat s konkurenčními pohanskými akcemi o vládu nad Římskou říší. Tehdejší císař Dioklecián praktikoval vůči konkurenci osvědčenou strategii argumentace bičem a náš hrdina, který věřil jiným nedokazatelným pověrám, než bylo zrovna v módě, se musel skrývat v lesích. Protože herní svět Církve nezná profesi hraničářů, věnoval se tento Tarzan pravděpodobně intenzivnímu →nicnedělání, jakož i dalším chvályhodným aktivitám.

Protože byli →orgové v oněch časech ještě tolerantnější a osvícenější než nyní, bývalo zvykem nové hráče do vyšších ranků nikoli jmenovat, ale volit. Takto se po smrti svého předchůdce vyšvihl do papežské Svaté stolice i Silvestr. Měl to štěstí, že zastával úřad v době, kdy se situace začala otáčet a zastánci nedokazatelných →pověr KatoLARPu dostali vůbec poprvé možnost legálního veřejného hlásání pravd →evangelia.

Císař a papež si notují. KatoLARP vždy rád získával následovníky mezi
bohatými a mocnými, →na rozdíl od Ježicha.

Tehdejší císař Konstantin si totiž povšiml, že čáry máry pohanských hráčů nedodávají jeho armádě dostatek bonusů a obrátil se proto k Pánbožkovi. Ten mu seslal (nejspíš skrze houbičky či jinou substanci) vidinu zářícího →krucifixu (či možná spíše řeckých písmen chí a ró, ale co na tom sejde) spolu s dovětkem: "V tomto znamení zvítězíš." Císař skutečně vyhrál a magie katolarperů si získala jeho úctu.

Věnoval proto Silvestrovi pahorek věštců, zvaný též Vatikán, který se od té doby stal důstojným celosvětovým centrem největšího LARPu →historie. Neschopné šarlatány nahradili ctihodní →kněží, přičinliví →jáhnové a bohabojní →laici nadaní kritickým myšlením, příhodnou neznalostí →základní matematiky a záviděníhodnou kreativní (a leckdy kreacionistickou) →argumentační impotencí.

Poupa se zbavuje draka a provádí nekromancii. Raněkřesťanský →fanouškovský komix.

Ne vše se však Silvestrovi dařilo tak dobře, jako příkladná symbióza s císařem. Kristovo stádce se ocitlo pod útokem →hříšných bludařů, jako byli ariáni, nestoriáni nebo donatisté. Mnoho problémů vyřešil kámoš Konstantin svoláním koncilu, což ale paradoxně papeže docela nakrklo. Žádný organizátor totiž nemá rád, když se mu nižší herní ranky montují do přípravy herního zážitku.

Silvestr však čelil rozkolníkům i jinými způsoby. Vycizeloval například pravidla pro herní prostory a jejich užívání, zavedl do užívání řadu konceptů týkajících se →mše svaté. Zároveň se staral o to, aby KatoLARP zapustil v římské společnosti pevné kořeny a nemohl být opětovně vytlačen konkurencí. Protože vedl akci poklidně jako dobrý hospodář, spadají do jeho magické sféry vlivu domácí zvířata a také úroda.

Po tomto papeži je též pojmenované herní vyznamenání, nejnižší v hierarchii řádů udílených Svatou stolicí. Protože nemá takovou hodnotu, mohou jej obdržet i pravoslavní schizmatici, protestantští heretici a dokonce i pomýlení židolapeři a islarpeři (zvaní též muslimové).