Stvoření

17. prosince 2016 v 21:06 | Kryštov Psohlavý |  Dějiny spásy
V následujícím článku bych chtěl popsat události, které tak nějak předcházely →Velké nebeské vlastenecké válce. Tedy možná. Měly se totiž odehrát před počátkem času, kde není úplně jasné, co bylo dřív a co bylo později. Snad vám tento jistě zcela iluzorní rozpor vysvětlí nějaký fundovaný →teolog. Mytologický příběh se zabývá tím, jak Pánbožko postupně stvořil vše, co je.

Pánbožko tasil světelné kružítko a s jeho pomocí přeměřuje své dílo.

Před dávnými věky, nebo lépe řečeno na počátku času, byl Pánbožko zaměstnán tvořením, asi tak jako dnes tříleté děti. První, co vytvořil, bylo nic -- a z toho začal plácat všechno ostatní. Celé stvoření rozdělil Pánbožko do dní (je sice všemocný, ale taky se potřebuje občas vyspat). Tyto dny, jak každý protřelý larper ví, jsou dlouhé přesně 24 hodin. Některý →heretik by namítl, že se jedná jen o metaforu, ale každý správný hráč bere Bibli doslova (teda alespoň ty části, které si prolistuje).

Takže tedy z tohoto nic si pánbožko stvořil →nebe a zemi. Jenže byla tma, takže na ni všemocný a vševědoucí Pánbíček neviděl, a tak si stvořil žárovku (žádnej Edison ale →Velká trojka). Rozsvítil epickou hláškou: "budíš světlo". Konečně si mohl zemi a nebe pořádně prohlédnout. Tak zemi ze svého božího plánu mohl prozatím vyškrtnout, byla pustá prázdná a nudná. Tohle Pánbožko nezamýšlel, chtěl přeci jen trochu srandy. Nu což, pojmenoval tedy světlo dnem a tmu nocí. Když už něco stvořím, tak to aspoň pojmenuju.

Potom musel Pánbožko oddělit nebe a zemi, aby pak měl kam posílat svůj hvězdný tým →svatých. K tomu všemu se mu tak nějak namnožila na zemi voda (což byl problém, se kterým se pak musel později vypořádat), takže kus té vody zavřel pod kopulí na nebi a kus nechal na zemi. Zase večerka (v osm), i ta nejmocnější bytost vesmíru (nebo spíš placky s poklopem postavené na sloupech) musí jít spát.

Knižní ilustrace s popiskem v latině, herním jazyce určeném pro sesílání →zaklínadel.

Druhý den si Pánbožko prohrábl plnovous. Stejně na zemi zůstalo hafo vody, a tak si řekl, že udělá oceány, aby mu zůstala aspoň trochu souše na hraní. Taky začal tvořit kytičky, nejdříve mu to nešlo ale pak v tom byl docela dobrý (sekvoj je pozdní Pánbožkova práce). Než udělal celou pozemskou flóru, tak se zas setmělo, Pánbožko zaláteřil, že měl udělat ty dny delší a šel spát.

Třetí den ráno, hned po tom, co snědl svoje křupínky se podíval pánbožko na oblohu a řek si že to trochu oživí, začal tvořit hvězdičky, měsíček a sluníčko, sluníčko a měsíček oddělují den od noci, takové první hodiny. Do té doby si čas plynul, jak se mu zachtělo a teď už nemůže. Podle lore KatoLARPu má měsíc vlastní zdroj světla, což sice není reálně pravda, ale je to v Bibli, takže se tomu v rámci hry obecně věří. Hvězdy vznikly tak, že Pánbožkovi zbyla stříbrná barva, a tak si je namaloval na již stvořenou nebeskou klenbu. Sotva domaloval poslední hvězdičku tak usnul. Jak přežily kytky celý den bez slunečního světla a tepla, není redakci známo.

Čtvrtý den začal Pánbožko s tvorbou poněkud sofistikovanějších živočichů, opět je tvořil z toho ničeho i když se mu již zásoby krátily. Stvořil si pro zábavu rybky, čímž ale zabil dost času. Zas na druhou stranu se to asi vyplatilo, jeho synátor Ježek / Pánbožko sám s mořskými živočichy následně mohl provádět psí kusy -- třeba je nechat jíst proroky, flusat stříbrné mince či nahánět překvapeným apoštolům do sítí.

Pátý den si Pánbožko vyhradil na tvorbu suchozemských živočichů, takových těch pejsků a spol. Naneštěstí tím zabil příliš mnoho času, a tak vynalezl evoluci která za něj dotvořila zbytek.

Bůh vyrábí Adamovi jeho kost.
Obrázek decentně naznačuje, s čím vším musel
nebohý první člověk provozovat koitus předtím.

Ráno šestého dne vyběhl Pánbožko nadšeně z ložnice, kde na něj čekal roztvořený svět. Co teď uděláš? Nu, stvoříš si na hraní člověka. Bohužel již došlo ono nic, ze kterého bylo stvořeno všechno, a tak musel Pánbůh improvizovat, kdesi sebral kus hlíny a člověka si z něj uplácal. Prototyp se mu nepovedl, druhému modelu explodovala hlava, protože na něj promluvil. Třetí již vyšel a Pánbožko povolal →Metatrona aby na něj promluvil v zástupnosti (puch ani vánek nebyl poblíž, tak musel vypomoci →archanděl).

V průběhu toho, co se den sedmý Pánbožko škrábal na zadku, si uvědomil, že zapomněl člověku stvořit ženu. Protože už mu došlo nic i bláto, rozhodl se člobrdu Adama uspat a pak mu vyřízout žebro, ze kterého chtěl stvořit ženu. Nu trochu se to podělalo a adam se probudil s pánbožkovou prackou v útrobách. Nebýt včasného zákroku Pucha svatého, tak by si to i pamatoval. Nu z toho žebra teda Pánbůh stvořil ženu muži na hraní, aby se nenudil (feministky by mohli mít něco proti, ale takhle to dle lore prostě je).

Takže toto byla storka o stvoření světa. Sice se nesetkává s realitou -- svět není placka s klenbou ale sympatická kulička obíhající slunce -- stejně má ale to katolarperské pojetí svůj půvab.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama