skřítci Diviš a Achátius

4. prosince 2016 v 14:58 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Dva z čtrnácti →svatých kouzelných skřítků sdílejí stejnou specializaci, a tou je bolest hlavy všeho druhu (od akutní migrény až po akutní setnutí). Svatého Diviše jsme již na stránkách potkali, takže s ním začneme. Achátius si počká na konec článku (celý život se musel potýkat s tím, že je ten druhý).

Svatý Diviš udivený, v Paříži a přilehlých obcích nazýván také Denis, postrach okolí, žil někdy ve třetím století (plus mínus nějaká ta dekáda). O jeho mládí se toho moc neví (nejspíš si dal záležet, aby se toho moc nevědělo), každopádně již v raném věku dosáhl ranku →biskup v malé vesničce ve Francii jménem Paříž (v té době tam ještě neměli podivnou věž, kterou pomáhal konstruovat Jára Cimrman). Mimo to že léčí migrénu ženám v přechodu (a jejich manželům to samé), má také pod palcem své biskupské sídlo a potažmo celou Francii (asi tak jako →Venca Českou republiku a Jánošík Slovensko).

Mobilní hlava může být užitečná v případech, kdy by se celé tělo někam nevešlo a vy se tam přesto chcete podívat.

Ve Francii byl natolik oblíbený, že se jeho jméno stalo bojovým pokřikem francouzského rytířstva (houfně volali: "Denis, postrach okolí!"). Jsou mu dokonce zasvěceny herní prostory kostelíka Saint Denis kde se pohřbívali francouzští králové. Pro svou oddanost LARPu Diviš dokonce ztratil hlavu, ale nikterak jej to netrápilo.

S touto příhodou se pojí i zvláštní herní item a tím je slavný a všem larperům jistě známý Oriflamme -- prapor nasáklý Divišovou krví. Když se náš munchkin jednou v zamyšlení ochomejtal kolem kata, co si cvičně sekal do vzduchu sekerou, tak z toho tak trochu ztratil hlavu. Diviš sám s tím neměl problém, jako správný katolarper hlavu nepotřeboval, protože mu stačí dogmata herní →teologie. Proto hlavu jenom sebral, aby viděl na cestu a šel se projít.

I tak utrpěl menší ztrátu krve (tak to chodí, když vám někdo omylem ufikne hlavu). Ta krev tak trochu pocákala čerstvé prádlo jakési pradleny, která na poněkud udiveného Diviše začala hartusit, že co si to dovoluje takhle kolem sebe cákat (odtud prosím Denis, postrach okolí). Diviš nakonec vzniklou při uhrál do autu a nechal z čerstvě pokrváceného prostěradla udělat praporek. Prej aby bylo čím mávat, až se Ježek vrátí, jak sliboval.

Oddělitelná hlava našla jistě mnohá využití i v neotřelých formách pohlavního styku.
Diviš měl to štěstí, že v jeho době ještě nedosáhl celibát větší popularity.

Do současnosti se nám zachovaly dva autentické originály tohoto jednoho praporu a plní důležitou úlohu v rámci herní →magie jako →relikvie. Když Paříž navštívila skupinka hráčů severské verze PohanoLARPu, francká princezny prý popadla Oriflamme, vyběhla na hradby a nadšeně mávala hostům.

K svatému Achátiu Octopu je jen málo informací, takže vám zde uvedu skoro vše, co o něm víme. Byl nadšeným hráčem římského PohanoLARPu, ale nakonec jej jakýsi anonymní →kněz přesvědčil že KatoLARP je daleko lepší volnočasová aktivita. Bohůmžel (→všem třem), římští hráči byli poněkud větší munchkini, než třeba současní katolarpeři a tak si svého bývalého spoluhráče odchytli a pádnými argumenty biče a nadávek se jej pokusili přesvědčit k návratu (podobnou praxi rekonverzí si osvojil posléze i KatoLARP).

Achatius během kultivované debaty s pohanolarpery.

Sofistikované přesvědčovací taktiky nicméně překvapivě v Achátiově případě selhaly, takže se pohanolarperům stala menší nehoda, při nížse Achátius tak nějak sám napíchl na kopí. Kde je spojitost s bolestmi hlavy nějak nevidím, možná byl světec jen natolik vyčerpán neustálou argumentací, až z toho dostal migrénu. Ptáte se, proč Octopus? Mezi hráči koluje historka, že měl osm nohou a smrděl rybinou, ale to je jistě jen hloupá pomluva těch, kteří se nedostali do Pánbožkova týmu nej čtrnácti svatých. Někteří hráči jsou dost nepřející a závistiví -- hanba jim, že neznají pravou křesťanskou pokoru.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama