Guinefort

21. prosince 2016 v 22:23 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
→Svatý Guinefort, jak již jméno napovídá, pocházel z Francie a vždy byl tak trochu trnem v oku tehdejší církvi a→orgům. Ne že by o to usiloval, byl prostě takový. Jeho hlavním zaměřením je ochrana nemluvňat, obzvláště nemocných a slabých. Proč, to si popíšeme v okamžení.

Naše informace o něm pocházejí od Štěpána Bourbonského, →mnicha který žil ve třináctém století. Právě on s tímto svatým nejvíce bojoval a snažil se jeho kult v okolích vesnicích zničit. Nebylo mu zrovna po chuti, aby zrovna Guinefort byl uznáván v KatoLARPu a upřímně se není čemu divit. Rituály, spojené s uctíváním svatého Guineforta by se jistě daly považovat za →heretické a →hříšné. Štěpán vynaložil značné úsilí přimět tamní obyvatele, aby zanechali těchto psích kusů, avšak bezúspěšně a tento kult úspěšně fungoval až do počátku minulého století (rozvoj medicíny způsobil že se lidé začali obracet více na lékaře než na →magii LARPu.

Co bylo s Guinefortem tak v nepořádku že jej představitelé LARPu odmítali? Naplňoval snad všechny vlastnosti správného svatého: byl větrný, poslušný a zemřel mučednickou smrtí. Fakt že se jedná o psa by neměl stát v cestě, neb i tento tvor je jistě →stvořený všemocnou →Velkou trojkou. Navíc se nejednalo o žádného podvraťáka, ale vznešeného chrta šlechtického původu.

Možná Guinefortova podoba. Nepleťte si jej prosím se svatým Kryštofem, nemá to rád.

Příběh se odehrává ve vesnici Neuville, která leží nedaleko místa kde žil i svatý →Asterix. Kus od této vesnice stával hrad, v němž bydlel rytíř s manželkou (pravděpodobně i s kupou služebnictva a →knězem). Tento šlechtic byl majitelem již zmíněného psíka a považoval jej za svého věrného druha. Jednou se rytířova manželka ocitla v →požehnaném stavu (pro jednou v tom neměl zlatý déšť prsty Puch svatý, ale rytíř sám). Jak už to bývá, žena časem porodila dítě (díky si jistě zaslouží svatá Agáta, protože porod proběhl bez komplikací).

Jednou musel rytíř odjet vyřídit neodkladnou pracovní záležitost (nejspíš válku s některým okolním hrabětem) a jeho manželka ležela doma s chřipkou (tehdy i ženy mohla skolit rýmečka). Dítě zůstalo v kolébce v zahradě a pes Guinefort, věrný to světec, hlídal tohoto malého sviště. Co čert (padlý →anděl) nechtěl, připlazil se had. Tihle tvorové prostě dělají lidem od počátku problémy.

Guinefort, vědom si nebezpečí, které had představoval pro pánečkova haranta, vrhl se pod kolébku a pustil se do plaza. Had a pes se prali a kousali. V průběhu zápasu převrátili kolébku s nemluvnětem, ale také vše kolem zacákali krví (ne tak moc jako →svatý Diviš při svém bezhlavém úprku, ale stejně dost).

Guinefortův příklad inspiruje tucty jeho podobně obětavých soukmenovců po celém světě.

Had nakonec chcípl a pes jej odhodil daleko od kolébky -- kdyby to předstíral, nebo ovládal nějaké KatoLARPu neznámé kouzlo. Pak, sám celý od krve, ulehl ke kolébce a lízal si rány po boji. Přišla služebná, zahlédla tu spoušť a v domnění, že pes děcko sežral, vykřikla. Po schodech seběhla šlechticova manželka, která předstírala chorobu, aby nemusela vyšívat, zahlédla tu spoušť, pomyslela si to samé a také vykřikla (v KatoLARPu ženy koneckonců nic moc jiného než šití, vaření, sex a křičení neumějí).

Chvíli poté, se náhle vrátil i rytíř. Nejspíše podezříval manželku z nevěry, a tak na ni ušil boudu s předstíraným odjezdem -- nejstarší finta v historii. Uviděl spoušť, pomyslel si, že mu Guinefort sežral spratka a proklál psa mečem (nejspíše nachystaným pro případného milence jeho manželky).

Pak ale někoho napadlo podívat se pod kolíbku, kde si vesele chrupkalo ono děcko. Děti jsou většinou velice hlučné, ale zrovna když je potřeba, aby daly najevo, že žijí, tak nic -- jak typické. Všichni začali pátrat po tom, co se vlastně stalo, až nakonec byla nalezena mrtvola hada, dokousaného psími tesáky. Poslední dílek skládačky zapadl a šlechtic, vědom si svého omylu, pohřbil psíka do studny (kde pak brali pitnou vodu, toť otázka).

Kolem oné studny vysázel stromečky, které jsou dodnes známy jako Guinefortův les. Čas uplynul a šlechtice opustilo jeho vojenské štěstí, jeho hrad byl dobyt, zbourán (nejspíše jim došla pitná voda, díky Guineferte) a rodina zmasakrována (včetně inkriminovaného děcka). Avšak legenda o psíkovi Guinefortovi se zachovala v mysli tamních vesničanů, kteří do lesíka chodili konat své heretické rituály.

Součástí každodenního života svatého byl například lov.
Jak by se s tím vyrovnal ctihodný →druid Bláža?

Jejich důkladný popis nám zanechal právě mnich Štěpán Bourbonský. Nejdřív obětovali stromům sůl, pak si házeli s dětmi, pak je protahovali větvemi, aby jim získali psovo požehnání. Nakonec museli církevní představitelé les vymýtit a hrob zničit, aby zamezili tomuto kacířství.

Ač církví málokdy uznáván, stále je regulérním svatý se svou specializací a sférou vlivu. Jak vidíte, i vaši mazlíci mohou dosáhnout herního cíle. Stačí když budou dostatečně cnostní.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama