Prosinec 2016

Štěpka

29. prosince 2016 v 11:21 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Poněkud opožděně přinášíme článek o svatém Štěpánu, řečeném též Štěpka, první mučedník. Byl to úplně první mučedník. Víme to, protože je to tak napsáno v →Bibli. Šťěpán je proto průkopníkem, který prorazil cesty takovým skvělým křesťanům, jakými jsou →svatí Diviš a Achátius, →svatý Kryštof, či jeho parťák a vzdálený příbuzný →svatý Guinefort, řečený též hafan.

Držitelé mučednického herního achievementu jsou něco víc, než jen běžní →svatí, protože za jedinou pravou víru položili vlastní život. Štěpánův →historický význam lze tudíž stěží přecenit. To, že jeho postava vystupuje jen v jednom úseku celé Bible, není na překážku, neb úžasní →orgové povolali ku pomoci →teology a →apologety, aby uvedli na pravou míru, že před Bohem jsme si všichni rovni, jen někteří jsou si rovnější (asi tak jako za komunismu). Naopak o něco méně rovnými shledali →hříšníky a →heretiky, ale to už je jiný příběh.

Štěpka vyobrazený jako →řeholník. Jde o anachronismus, který
však vznikl s bohulibým záměrem povznesení hráčů a vylepšení jejich zážitku.

Pohybujeme se kolem roku nula, v čili v časech, kdy po světě pobíhal Ježich a dění na Zemi sledovala i celá →Velká trojka, protože všichni jsou vlastně jeden, ale přitom každý někdo jiný. Štěpán se tak nějak přilepil na →apoštoly (předchůdci →biskupů).

Fungoval v rámci KatoLARPu jako →diákon a zastupoval ve svatém městě Jeruzalémě řecké katolarpery. Nelíbilo se mu, že LARP vynakládá větší prostředky na vdovy zemřelých členů, kteří se dříve věnovali ŽidoLARPu. Navíc řečtí katolarpeři odmítali židolarperské rituály, jakožto druh →magie, která nemá být součástí naší akce. Je to smutné, ale někteří hráči nadále zachovávali tradice ŽidoLARPu, čímž poškozovali KatoLARP a infikovali ho starozákonními nesmysly.

Vzhledem k tomu, že se pokušel verbovat nové hráže po synagogách (židolarperské herní prostory), tak si jej nakonec odchytil velekněz (takový →poupa, jen v ŽidoLARPu) a začal s řádnou argumentací (nakládačkou). Štěpka s tváří →anděla poslal velekněze k šípku. Pochopové jej však vyvlekli za hradby města, kde si na něm pocvičili házení kameny. Štěpán se chvilku bavil s ostatními, ale nakonec ho tato zábava stála život. Ještě stihli zakřičet slavné: "Fotře odpusť jim, neb oni neví, co dělají (asi vážně nevěděli, že když po někom hážete kamení, tak ho tím můžete i zabít)."

Svatý →Šavle z Tarsu (za Štěpkou se svatozáří) příhlíží kamenování.
Tehdy ještě patřil mezi židolarpery a žaludek měl vždycky silný.

Štěpka si od šutrů neodpočinul ani po smrti, zlomyslní katolarpeři jej totiž učinili patronem kameníků. To znamená že musí dohlížet na stavební práce a furt se motat kolem šutrů. Zároveň si nějaký zlomyslný hráč řekl, že to, jak blbě Štěpán natáhl brka, je vlastně docela OK způsob smrti, tak ho udělal patronem dobré smrti. Dost ošklivé pro někoho, kdo vypustil život s velkými podlitinami, zlomeninami a zasypaný haldou kamení.

Jako by toho Štěpka neměl dost, tak se ještě musí starat o město Řím (nutno podotknout že jako Řek jistě konkurenční římskou civilizaci zrovna moc nemiloval, nehledě na šutrovitý charakter její architektury). Přičinliví larpeři dokonce i jeho domnělou mrtvolku přesunuli do vatikánských katakomb, kde si vesele hnije dodnes coby →relikvie. Pravda, že se Štěpka po smrti nenacestoval tolik, jako třeba svatý Vojtěch, ale i tak je to z Jeruzaléma do Říma docela štreka.

Štěpka si po požití halucinogenů myslí, že vidí supermana.

K tomu všemu je pro něj blbé paradoxně to, že je úplně první (nepočítáme-li →Mláďátka betlémská, ale KatoLARP je plný výjimek a výjimek z výjimek). Prakticky kvůli němu v LARPu existuje achievement "Mučedník" a protože byl dlouho první a jediný, tak má na starost ještě i tři prdele kostelů, které nesou jeho jméno. Ono není vůbec sranda být patronem herních prostor, na váš svátek se v něm konají slavnostní →mše, kterým musíte být přítomen, a když je jich přes tři tisíce, jak je tomu v případě Štěpky, tak se asi dost nalítáte. Navíc, když je chrám nějaký nedopatřením zničen, tak za to taky můžete vy. Celkově být patronem kostelů je vlastně docela opruz.

Štěpán nám může být vzorem v zaslepenosti a aroganci, což jsou ty největší katolarperské cnosti. Sám nakráčel před velekněze a pěkně od plic mu řekl, proč je ŽidoLARP trapárna a proč KatoLARP jede. Vezměme si z něj příklad!

Mláďátka

27. prosince 2016 v 20:59 | Sammael |  Svatí
Když se Mařce a Jožovi narodil malý Ježich, bylo okolo toho značné pozdvižení. Nejdřív se k jesličkám seběhla parta pastýřů z okolí Betléma, o něco později se z východu doplazila i trojice mudrců, kterým na stará kolena trochu přeskočilo a tak za nejvhodnější dárky pro mimino považovali zlato, kadidlo a myrhu. Ne všechny reakce na zrození Vykopatele lidstva se však odehrávaly v tak pozitivním duchu.

Tehdy totiž vládl Herodes, který neuměl moc dobře počítat. Doslechl se o proroctví, podle něhož se má Ježek stát králem Židů, což byla v oné době právě Herodova funkce. Panovník byl přitom v oné době už ctihodným kmetem a Ježich dosud jen malinkatým cucákem, s postupující senilitou však Herodes nejspíš chytil i →paranoiu. Rozkázal proto, aby byla všechna batolata v Betlémě vyvražděna, čemuž unikla Ježkova rodina jen včasným útěkem do Egypta… nebo to aspoň tvrdí někteří z autorů →Bible, zatímco jiní nic o nějakém cestování po Blízkém východu nemají páru.

Žena se skrývá s dítětem před vrahy.
Škoda, že je v příběhu jen boční postavou a Pánbožko jí proto nepomůže.

Tady se na chvíli zastavme, neboť výklad událostí v evangeliích není bez →teologické zajímavosti. Nemáme žádný důkaz, že by se Ježich skutečně narodil v Betlémě u Jeruzaléma, existuje například i Betlém v Galileji kde náš Šéf vyrůstal a působil v počátcích své kariéry. Pisálek Lukáš tvrdí, že se do Betléma →svatá rodina vydala proto, že se musel Jožo dostavit ke sčítání lidu: to ale proběhlo až deset let po Herodově smrti, takže si nejspíš tento kronikář raného KatoLARPu jen sprostě vymýšlí, jak je mezi →organizátory při fabulování →dějin spásy obvyklé.

→Apoštol Matouš si nejspíš vymýšlel trochu méně, protože část o sčítání neuvádí a zmiňuje se pouze o Betlémě. Pravděpodobně se tím snažil o záslužné vykonstruování Ježicha jako potomka legendárního židovského krále Dejva, o němž si snad jednou také povíme. Evangelisté Marek a Honza se pak na story o jesličkách, zpívajících →andělech a dvou zvířecích čumilech prozíravě vykašlali úplně.

Andělé poklidně sledují krveprolití.

Není tedy divu, že se vraždění betlémských mláďátek ocitá v podezření, že nemá nic společného se skutečnými událostmi. To samozřejmě →kněžím KatoLARPu vůbec nemusí vadit, zkrátka si je přihodí k ostatním falešným světcům, ctihodným →hafanům, →Jurovi Drakobijci, →Kryštofovi se psí hlavou, udivenému →Divišovi a dalším značně pitoreskním postavičkám herního lore.

Přinejmenším mírně absurdní jsou koneckonců i tradičně udávaná čísla obětí, která se šplhají do desetitisíců.

Svátek Neviňátek nejlépe zítra oslavte tradičními katolickými způsoby, tedy praktikováním →magie. Vyšlete do →nebíčka nějakou uvzdychanou →modlitbičku, po okraj naplněnou falešným sentimentem, rozčilujte se hlasitě nad současnou satanskou kulturou smrti, která vraždí děti pomocí interrupcí. Večer pak usněte spánkem spravedlivých, zatímco se vám bude sladce zdát, jak vaši odpůrci věčně hoří v →pekle. Dobrou noc!


Vánoční harampádí

25. prosince 2016 v 22:52 | Sammael |  Magie
→Základní herní itemy máme již na webu KatoLARPu pokryté. Čas od času ale během některých sezónních akcí do hry přibydou i předměty nové, které si samozřejmě nemůžeme dovolit opomenout. Dnes proto věnujeme článek kostelnímu příslušenství, náležejícímu tematicky pod hlavičku právě započaté vánoční liturgické doby. Až se vydáte příští rok na půlnoční, budou z vás už hotoví experti… tedy pokud máte dobrou paměť.

Vánoční stromeček je proprietou importovanou z prostředí nekřesťanských akcí, ale každá →hereze časem vyčpí a stane se pro →organizátory přijatelnou. Podobně se vedlo i jehličnaté okrase interiéru, kterou nyní najdete v každém dobrém kostele (čti: kostele, kde →farář není zrovna zarytý →fanoušek fundamentálních principů KatoLARPu či naopak zavilý zelený cvok formátu současného →poupy Frantíka).

Strom, vyfocený návštěvníkem

Stromeček bývá zdoben baňkami, světýlky, řetězy, třásněmi a vůbec veškerou obvyklou nádherou, neboť je jeho funkce čistě estetická. V komplikovaném rituálu →mše svaté pro něj neexistuje využití, přestože může v praxi sloužit třeba k odstranění nedisciplinovaných →ministrantů ze zorného pole →laických návštěvníků, jimž poté nic nebrání v soustředění na oddrmolené →modlitby a tudíž získání vyšších bonusů.

Betlémem nazýváme atrapu mytologické Ježkovy jeskyně, kde se náš Šéf a Vykopatel údajně narodil za zpěvu →andělských kůrů. Ty obvykle bývají přítomny, podobně jako pastýři, Tři králové, otčím Joža, →svatá Mařka, Ježula osobně a také vůl s oslíkem. Dva posledně jmenovaní postrádají oporu v →biblických textech a jsou namísto toho plodem sofistikované →teologické spekulace.

Kdy asi k oslíkovi přibyde jeho kamarád Shrek z konkurenční fantasy?

Učení mudrcové totiž zařadili do betlémů všude po světě tato dvě zvířata ze symbolických důvodů. Vůl a osel jim zjevně připadali jako vhodná personifikace klíčových vlastností dobrého věřícího. Naše redakce se s tímto příliš jednostranně uchopeným pojetím neztotožňuje, pro úplnost a také z respektu k výdobytkům teologického poznání nicméně musíme krátkou poznámku přesto zařadit.

Obměnou prochází i herní →soundtrack. Plačtivé krákání přítomných seniorů, doprovázené unylým troubením varhan nahrazuje podobně sentimentální prozpěvování koled, mezi nimiž nesmí chybět nestárnoucí hity typu Narodil se Kristus Šéf, Tichá noc a Nesem vám noviny. Vánoční návštěvu kostela proto můžeme doporučit i nekatolarperům, kteří si rádi užijí tradiční sezónní hudbu, na místě je však pečlivý výběr lokality, neb mnohde se muzika jen přímočaře przní.

Zmínit musíme též betlémské světlo. Jde o klasickou redoxní exotermní reakci, kterou můžeme pohodlně pozorovat takřka na každém místě naší planety, kde je sucho. Katolarpeři si nicméně z neznámých důvodů myslí, že má hoření vyšší hodnotu, když započne v místě Šéfova narození a distribuují proto oheň po celém křesťanském světě (v čemž pomáhají i skauti pod patronátem →svatého Jirky).

Poznávačka pro skalní katolarpery: je to betlémské světlo, nebo ne?

Betlémské světlo je na knoty vašich svící a olejových lamp distribuováno v mnoha českých kostelích zcela zdarma, musíte si pro něj však osobně dojít či dojet. V redakci vřele doporučujeme iniciovat reakci hořlaviny a oxidačního činidla konvenčnějším způsobem, jakým jsou například zapalovače, bezpečnostní zápalky, tření lukem o dřívko, třískání dvěma křemeny o sebe, či za pomoci dalekohledu. Ušetříte čas.

→Závěrem bohoslužby máte v tomto čase mimořádnou příležitost získat posílenou verzi klasického →požehnání. Má čtyři věty místo jedné jediné, naneštěstí však musíte za každou z nich dodat úsečné "Amen!", aby byl příslušný efekt aplikován. Dnes lze konkrétně získat bonus k luminiscenci, →apologetické a →misijní činnosti, jakož i k osobnímu kreditu u samotného Pánbíčka, jak informuje herní portál liturgie.cz.


Adam a Eva

24. prosince 2016 v 15:17 | Kryštov Psohlavý |  Nesvatí
V dnešní sváteční den, kdy se všichni snažíme vypadat, že nepodléháme konzumní tradici Vánoc, k vám redakce těchto stránek chce pohovořit o prvních lidech.

Na počátku se šikovaly →andělské armády do nejepičtější →války, jakou svět kdy viděl. Teda neviděl, protože neexistoval. Náš příběh se tak trochu překrývá se →storkou o stvoření všehomíra, takže se občas budou informace opakovat, ale opakování je přece matkou šílenství moudrosti.

Poté, co Pánbožko z prvotního ničeho stvořil →nebíčko, zemi a většinu fauny a flóry (o zbytek se postarala všemocná evoluce), začal s tvořením člověka. První se mu nepovedl, druhého rozbil tím, že na něj promluvil. Až třetího s pomocí archanděla Metatrona ušetřil rozmetání mozku z důvodu zaslechnutí božího hlasu.

Adam se nějakou dobu šťoural v nose (mohla to být půlhodina ale klidně i tisíc let, v počátcích to bylo s časem docela vtipné), Pánbožko byl zklamaný že nic nedělá, a tak si pro něj vymyslel práci. Pravil k němu ústy jemného vánku: "Hej Áďo, je tu hafo tvorů, tak je všechny špicluj a pak je pojmenuj." Takže Adam, nutno podotknout že nahý, sledoval zvířata (pokud vám to nepřijde poněkud zvláštní, tak se omlouvám, ale mě přijde zkrátka podezřelé, když se někdo nahý plíží za bandou zvířat).

Adam již se svou ženou Evou stále ještě stalkuje rajskou zvířenu.

Po chvíli začal dávat zvířatům jména podle toho co dělala, většina těchto jmen se pak musela změnit, protože byla až příliš názorná, takže je třeba Kaďuchní Lejnomilý dnes znám jako prase domácí. Některá jména se nám třeba dochovala v původní podobě, jako hovnivál nebo blboun nejapný. Jak tak pozoroval králíky, všiml si podivné věci. Dva králíci si spolu hráli dost podivným způsobem, jeden vylezl druhému na záda a pak se začal jako třást. Adam, fascinován tímto úkazem, pojmenoval králíky třasořiťky a jal se optat Šéfa, co to mělo být.

No jen se na toho lejnomila podívejte!

Pánbíček, zaskočen Adamovým dotazem, musel s ním vést typický rozhovor otce se synem o motýlcích, včeličkách a kytičkách. Adam se pochopitelně dotazoval, proč že on je sám, že potřebuje druhého člobrdu na rozmnožení. Pánbožko mu sáhodlouze objasnil že lidé se mají rozmnožovat výtrusy jako houby, že pohlaví je pro nižší formy života že na vrcholu veškerého stvoření stojí choroše.

Adam byl velice zklamán tím, že si nikdy nezkusí, jaké to je kopulovat. Odešel trucovat pod strom poznání, všichni členové →Velké trojky (tedy v tu dobu jeden člen... asi?) jsou dost nervózní z toho, když se člobrda ochomýtal kolem toho stromu. Adam věděl že nesmí jíst jablka a že jablka jsou nebezpečná pro duši ale tímto způsobem dal Bohům (všem třem) jasně najevo svůj nesouhlas. Po určité době pasivně agresivního odporu pod stromem poznání Fotr ustoupil a nechal Adama uspat, a upravil ho tak, aby byl muž (mužům Pánbožko nadržuje).

Adam udělal průser a teď se to snaží svalit na manželku.
Jak to s takovým charakterem vydržel do té doby bez hříchu, není známo.

Víte, jak to je, když si hrajete na domácího kutila? Občas prostě složíte věc do kupy, ale něco vám přebývá. Pánbožkovi přebylo žebro, a tak si řekl že z něj stvoří ženu (nic už došlo a bláto bylo nějaké blátivé, tak se mu nechtělo se s ním špinit). Adam se vzbudil a hned vedle něj ležela žena kterou okamžitě pojmenoval Eva. Pánbožko s otcovským výrazem skrze vánek Adamovi řekl: "To je pro tebe".

Adam nadšený z možnosti kopulace a nehorázně nadržený na nové zážitky si neuvědomil že tyto záležitosti jistě nějak fungují. Chtěl na to skočit hned, ale Eva trvala na tom, že až po romantické večeři v luxusním podniku, a že očekává, že se jí bude Adam věnovat a dávat pozor na vše co mu říká. Po protrpěném prvním rande s Evou si Adam konečně ozkoušel kopulaci a zjistil, že to stálo za to. Následující dny (měsíce, roky, staletí, těžko říci, problematika raného času je prostě spletitá) nosil Evě dárky a za odměnu vesele kopuloval.

Jednoho letního večera (v ráji bylo stále léto, ostatní roční období byla vynalezena až později), se Eva motala kolem stromu poznání. Had, který žil v jeho koruně přišel k Evě (v té době měl had 4 nohy) a že jestli by si nedala jabko. Eva souhlasila, a to jí tak zachutnalo, že ho hned odnesla Adamovi. Ten zpočátku nechtěl, ale poté, co Eva začala vyhrožovat, že dnes večer kopulace ne, tak jabko rychle zchroupal.

Nebeský vyhazovač vykopává první lidský pár z podniku.

Pánbožko, jakožto vševědoucí všudybyl, přišel za prvními lidmi (samozřejmě totálně nevhod v průběhu kopulace) a vyhnal je z ráje jakožto →hříšníky. Pánbožko dále ve svém návalu vzteku usekal hadovi všechny nohy a odsoudil ho k tomu, že se bude nafurt muset plazit po břiše jako… no jako had.

Sammaelova rejpalská poznámka závěrem: Kolega Kryštov interpretuje →biblický příběh moderním způsobem, kdy považuje pohlavní styk za cosi přirozeného a člověku prospěšného. Jako konzervativnější člen redakce se však cítím povinen upozornit, že v původním textu začali Adam a Eva souložit až po vyhnání z ráje, neboť dle mnohých →teologů je sex hodně, hodně fuj a ideální katolarper by se takové upocené aktivity raději ani neměl účastnit. Tak třeba svatý →Šavle z Tarsu vřele doporučuje sexuální abstinenci a po něm i mnozí další.

Samozřejmě jsem si ale vědom, že naši drazí →orgové stojí nad Písmem i veškerými pravidly, neboť si skrze správnou interpretaci (čti: libovolnou změnu významu textu) dokáží omluvit každý svůj záměr. Tendence považovat sex, a to i ten mimomanželský, za něco výrazně pozitivního, je vychytralá strategie současného LARPu za účelem zastavit úbytek hráčů a propaguje ji mimo jiné i sám →poupa Frantík.

Bible

23. prosince 2016 v 13:32 | Sammael |  Pravidla
Asi se ptáte, odkud bereme všechny ty vzrušující příběhy o →mocné magii, o →stvoření světa a dalších významných událostech tradice KatoLARPu. Odpověď je velmi jednoduchá -- využíváme klíčového inspiračního zdroje všech křesťanských akcí, Bible. Tato braková fantasy literatura vznikla péčí množství anonymních autorů a v jednom svazku zahrnuje celou sbírku knih různých žánrů a různé úrovně střelenosti.

Podle →pravidel sepsaných →organizátory sesmolil tuto nijak zvlášť zajímavou sbírku starověkých mýtů sám Pánbožko. Vdechl prý (nejspíše skrze Pucha svatého) božskou inspiraci několika tehdejším grafomanům a ti zaznamenali veškeré roztomilé potopy, genocidy a krvavé rány, jichž se →Velká trojka v průběhu dějin dopustila.

Bible dobře poslouží jako těžítko či coby zarážka na dveře.

Příběhy jsou rozděleny do dvou sérií, Starého a Nového zákona. Prvně jmenovaný si katolarpeři a jiní křesťanští hráči drze ukradli z ŽidoLARPu, ten druhý -- mnohem méně zábavný -- si sesmolili horkou jehlou sami. Zatímco sleduje Starý zákon zejména eskapády Izraelitů v oblasti Blízkého východu, ten Nový epizodicky vypráví příhody Ježka Nazaretského a jeho party →apoštolů, jakož i →misijní cesty prvních křesťanolarperů (jako byl třeba →Šavle z Tarsu) napříč Středomořím.

Krom toho obsahuje Bible ještě hromadu úplně nesouvisejícího bordelu, který se z nepochopitelných důvodů tehdy hodil autorům do krámu. Ve svaté knize tak nechybí všemožné básničky, písničky a laciná moudra jako od mistra Yody, ale ani i výčet bizarních Pánbíčkových příkazů ve stylu zahrabávej své výkaly kolíkem, nesahej na menstruující ženu a nebašti krtky, veverky, králíky a želvy. Co taková sbírka nesmyslů pohledává ve svatém textu, to →teologům nijak spaní neruší.

Podobně kupu místa zabírají přepisy týkající se správné přípravy →obětí, psychedelické žvatlání o blížícím se konci světa, nekonečné, vzájemně si protiřečící rodokmeny a obecně vyjmenování bočních charakterů, které leckdy slouží ze všeho nejvíc jako křoví.

V KatoLARPu dělíme obsah Bible na kanonický a deuterokanonický. První z nich máme společný s mnoha židolarpery a protestantskými →heretiky, ten druhý za hodnotný považují jenom naši osvícení organizátoři. Ti totiž získali od Pánbožka nesmírně praktickou dovednost rozeznat hodnotné texty od prašivých apokryfů, i když jde o zcela srovnatelný blábol. Katolarpeři na to zkrátka mají oko (viz strana 23 této vtipné →fanouškovské tiskoviny).

První tištěná Bible Gutenbergova.

Pánbíček posléze sice vdechl život spisovatelům mnohem větším, než byl on sám, přesto však vlivem intenzivní propagace larperským fanklubem Bible zůstává nejpřekládanější a nejvydávanější knihou světa. Každá parta hráčů si koneckonců dřív nebo později pořídí vlastní překlad -- pro katolarpery má například v poslední době velký význam verze jeruzalémská, existuje i ekumenický překlad, na němž spolupracovali naši drazí biblisté s pomýlenými kolegy.

Biblí má správný katolarper každodenně listovat, prohlížet si případné ilustrace či využívat vhodné pasáže ke kontemplaci a →modlitbě. Neměl by si ji však ve vlastním zájmu číst, neboť mu hrozí náhlé opadnutí herního entuziasmu. Stačí, když si pečlivě vybrané úryvky poslechne na →bohoslužbě slova, kde mu může podezřelé obraty a zjevně cvoklé pasáže patřičně vysvětlit přítomný velebníček. Běžný →laik je přece idiot, který složitý jazyk Písma, který musíme správně interpretovat v rámci aktuální církevní politiky, nemůže nikdy bez pomoci pochopit. A Bible k nám přitom mimořádně naléhavě promlouvá i dnes!

Ježkova sebevražda na →krucifixu.

Více informací o centrální knize křesťanských LARPů naleznete napříč tímto webem, mýty z →počátku věků, příhody Mojžíše, Eliáše, Izajáše a dalších ikonických hrdinů například postupně zpracováváme v rubrice o →dějinách spásy. Příjemnou zábavu!


Generální zpověď

22. prosince 2016 v 12:54 | Sammael |  Pravidla
Možná namítnete, že →svátost smíření již pro tento web zpracoval kolega Kryštov. Téma zpovědi je však natolik široké, že jej KatoLARP nemůže jen jednorázově odbýt. Dnes se proto zaměříme na speciální druh této →magické praktiky, s nímž se →běžný katolarper setká jen několikrát za život. V takzvané generální zpovědi totiž dostává masochistické sebemrskačství hráčů nad vlastními →hříchy úplně nový rozměr.

Představte si na okamžik, že byste se vykašlali na →pravidla a začali byste páchat ohavnosti v očích Pánbíčkových. Například byste se neštítili souložit s osobou libovolného pohlaví, k tomu před svatbou a za použití antikoncepčních prostředků! Když by takové nepřístojné chování viděl Puch svatý ve své ptačí podobě, vyvalil by nejspíš oči tak, že by připomínal spíš sovu než holuba.

Jediné štěstí, že má Pánbíček dostatek ochotných kněží, na které může nepříjemnou povinost delegovat.

Nebo byste se začali posmívat některým trapným herním konceptům -- jmenovitě třeba uctívání →relikvií, schopnosti sofistikovaných →teologů přesvědčit ostatní, že →tři osoby můžou být pořád jedním Pánbíčkem a dalším elaborovaným výkonům bájivé lhavosti. Chudáci →orgové by pak vypadali v horším případě jako parta naprostých exotů, v tom horším jako oportunističtí manipulátoři lačnící po moci. A kopat do vlastního LARPu, to se nedělá!

Dva způsoby, jak se zbavit hříchů v KatoLARPu: zpověď a →křest.

V tuto chvíli jste již pravděpodobně dávno z celé hry →exkomunikovaní, míra vaší zkaženosti už dosahuje míry →sodomské a slušný člověk by se od vás měl držet dál, zatímco vás budou →apologeti mazat dehtem a válet v peří. Satan má pro vás už v →peklíčku nachystaný obzvlášť prominentní kotel a oheň pod ním plane tak, jak to jen protipožární normy Evropské unie umožňují. Vy se leknete a chcete se schovat zpátky Pánbíčkovi pod sukni, jak to má být.

Ale co teď? Příliš dlouho jste si užívali normální život a z fantasy blábolů jste si oprávněně dělali bžundu, což smrtelně urazilo nejen →andělské kůry a →společenství svatých, ale i vaše bývalé spoluhráče od nejposlednějšího →ministranta přes →kněze až po →biskupy (současný →poupa Frantík je vytlemené hypertolerantní sluníčko, milosrdnější než Ježich během svých zhulených eskapád na zemi).

Řešením je právě generální zpověď. Při ní vyznáte své strašlivé, do →nebe volající viny za celé delší období, popřípadě za veškerý dosavadní život. Nesmíte zapomenout na všechny svatokrádeže, kterých jste se dopustili například neoprávněným →stravováním se v bufetu (ve stavu těžkého hříchu), ale i jakkoli jinak. Vyjmenovat byste měli pokud možno všechny své nejvážnější přešlapy proti pravidlům.

Didaktické vypodobnění účinků zpovědi -- ti, kteří k ní nechodí, jsou spokojení.
Ti, kteří se svědomitě zpovídají, mají akorát pořád pocit, že jim ďábel stojí za zadkem.

Takováto zpověď se obvykle koná, právě pokud se vrací marnotratný syn zpět do Ježichova ovčince, zatímco orgové nadšeně slintají, že jim ty jejich blafy pořád ještě někdo baští a užívají si pocit morální nadřazenosti. Generálka se ale doporučuje i před významnými okamžiky v životě katolarpera, jako je →biřmování, vstup do →řeholního řádu či započetí jiného →celoživotního závazku v rámci hry.

A proč že toto téma vytahujeme zrovna před Vánoci? Předvánoční a předvelikonoční zpověď je našimi drahými orgy vřele doporučována a určitě nepochybíte, když ji učiníte zároveň i mimořádným masochistickým zážitkem, který nabízí její generální verze. Jak lépe prožít svátky, než ve zbožném strachu o spásu nesmrtelné duše, že ano? Vždyť Ježek sám se narodil, aby pro vás spáchal zhruba o tři desetiletí později →na tyčce sebevraždu a mohl vás citově vydírat až do aleluja. Šéf s vámi!

Guinefort

21. prosince 2016 v 22:23 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
→Svatý Guinefort, jak již jméno napovídá, pocházel z Francie a vždy byl tak trochu trnem v oku tehdejší církvi a→orgům. Ne že by o to usiloval, byl prostě takový. Jeho hlavním zaměřením je ochrana nemluvňat, obzvláště nemocných a slabých. Proč, to si popíšeme v okamžení.

Naše informace o něm pocházejí od Štěpána Bourbonského, →mnicha který žil ve třináctém století. Právě on s tímto svatým nejvíce bojoval a snažil se jeho kult v okolích vesnicích zničit. Nebylo mu zrovna po chuti, aby zrovna Guinefort byl uznáván v KatoLARPu a upřímně se není čemu divit. Rituály, spojené s uctíváním svatého Guineforta by se jistě daly považovat za →heretické a →hříšné. Štěpán vynaložil značné úsilí přimět tamní obyvatele, aby zanechali těchto psích kusů, avšak bezúspěšně a tento kult úspěšně fungoval až do počátku minulého století (rozvoj medicíny způsobil že se lidé začali obracet více na lékaře než na →magii LARPu.

Co bylo s Guinefortem tak v nepořádku že jej představitelé LARPu odmítali? Naplňoval snad všechny vlastnosti správného svatého: byl větrný, poslušný a zemřel mučednickou smrtí. Fakt že se jedná o psa by neměl stát v cestě, neb i tento tvor je jistě →stvořený všemocnou →Velkou trojkou. Navíc se nejednalo o žádného podvraťáka, ale vznešeného chrta šlechtického původu.

Možná Guinefortova podoba. Nepleťte si jej prosím se svatým Kryštofem, nemá to rád.

Příběh se odehrává ve vesnici Neuville, která leží nedaleko místa kde žil i svatý →Asterix. Kus od této vesnice stával hrad, v němž bydlel rytíř s manželkou (pravděpodobně i s kupou služebnictva a →knězem). Tento šlechtic byl majitelem již zmíněného psíka a považoval jej za svého věrného druha. Jednou se rytířova manželka ocitla v →požehnaném stavu (pro jednou v tom neměl zlatý déšť prsty Puch svatý, ale rytíř sám). Jak už to bývá, žena časem porodila dítě (díky si jistě zaslouží svatá Agáta, protože porod proběhl bez komplikací).

Jednou musel rytíř odjet vyřídit neodkladnou pracovní záležitost (nejspíš válku s některým okolním hrabětem) a jeho manželka ležela doma s chřipkou (tehdy i ženy mohla skolit rýmečka). Dítě zůstalo v kolébce v zahradě a pes Guinefort, věrný to světec, hlídal tohoto malého sviště. Co čert (padlý →anděl) nechtěl, připlazil se had. Tihle tvorové prostě dělají lidem od počátku problémy.

Guinefort, vědom si nebezpečí, které had představoval pro pánečkova haranta, vrhl se pod kolébku a pustil se do plaza. Had a pes se prali a kousali. V průběhu zápasu převrátili kolébku s nemluvnětem, ale také vše kolem zacákali krví (ne tak moc jako →svatý Diviš při svém bezhlavém úprku, ale stejně dost).

Guinefortův příklad inspiruje tucty jeho podobně obětavých soukmenovců po celém světě.

Had nakonec chcípl a pes jej odhodil daleko od kolébky -- kdyby to předstíral, nebo ovládal nějaké KatoLARPu neznámé kouzlo. Pak, sám celý od krve, ulehl ke kolébce a lízal si rány po boji. Přišla služebná, zahlédla tu spoušť a v domnění, že pes děcko sežral, vykřikla. Po schodech seběhla šlechticova manželka, která předstírala chorobu, aby nemusela vyšívat, zahlédla tu spoušť, pomyslela si to samé a také vykřikla (v KatoLARPu ženy koneckonců nic moc jiného než šití, vaření, sex a křičení neumějí).

Chvíli poté, se náhle vrátil i rytíř. Nejspíše podezříval manželku z nevěry, a tak na ni ušil boudu s předstíraným odjezdem -- nejstarší finta v historii. Uviděl spoušť, pomyslel si, že mu Guinefort sežral spratka a proklál psa mečem (nejspíše nachystaným pro případného milence jeho manželky).

Pak ale někoho napadlo podívat se pod kolíbku, kde si vesele chrupkalo ono děcko. Děti jsou většinou velice hlučné, ale zrovna když je potřeba, aby daly najevo, že žijí, tak nic -- jak typické. Všichni začali pátrat po tom, co se vlastně stalo, až nakonec byla nalezena mrtvola hada, dokousaného psími tesáky. Poslední dílek skládačky zapadl a šlechtic, vědom si svého omylu, pohřbil psíka do studny (kde pak brali pitnou vodu, toť otázka).

Kolem oné studny vysázel stromečky, které jsou dodnes známy jako Guinefortův les. Čas uplynul a šlechtice opustilo jeho vojenské štěstí, jeho hrad byl dobyt, zbourán (nejspíše jim došla pitná voda, díky Guineferte) a rodina zmasakrována (včetně inkriminovaného děcka). Avšak legenda o psíkovi Guinefortovi se zachovala v mysli tamních vesničanů, kteří do lesíka chodili konat své heretické rituály.

Součástí každodenního života svatého byl například lov.
Jak by se s tím vyrovnal ctihodný →druid Bláža?

Jejich důkladný popis nám zanechal právě mnich Štěpán Bourbonský. Nejdřív obětovali stromům sůl, pak si házeli s dětmi, pak je protahovali větvemi, aby jim získali psovo požehnání. Nakonec museli církevní představitelé les vymýtit a hrob zničit, aby zamezili tomuto kacířství.

Ač církví málokdy uznáván, stále je regulérním svatý se svou specializací a sférou vlivu. Jak vidíte, i vaši mazlíci mohou dosáhnout herního cíle. Stačí když budou dostatečně cnostní.


skřítek Bláža

20. prosince 2016 v 13:04 | Sammael |  Svatí
Rozhodl jsem se projednou vlézt do zelí kolegovi Kryštovovi, který zpracovává pro náš web profily čtrnácti →svatých kouzelných skřítků, ulevujících od všemožných chorob. Nevědomky jsem to koneckonců učinil už kdysi, když jsem ještě před započetím projektu napsal článek o pštrosobijci →Jirkovi. Dnes se mrknu na zoubek jeho spoluskřítku Blážovi, ochránci při krčním onemocnění.

Redakci není známo, zda je Bláža vzhledem ke své sféře působení taktéž patronem žiraf, krk bychom na to rozhodně nedali. Jisté je, že ke svému stávajícímu zaměstnání přišel po popravě stětím, která mu s inkriminovanou částí těla zajisté propůjčila nějaké ty zkušenosti. Ale to trochu předbíháme.

Neznámý muž sahá svatému Blážovi na zadek.
Co má tato scéna znamenat, je intenzivním předmětem náboženských debat.

Bláža započal svou kariéru jako lékař, později ale zjistil, že →teologické plkání víc vynáší a není ani z desetiny tak náročné a začal se proto věnovat LARPu na plný úvazek. Ukázalo se, že má přirozený talent, takže se rychle vyšvihl do role →biskupa. Na důchod si po životě stráveném propagací →pravidel hry vybral pohodlnou jeskyni, kde se hodlal po zbytek života věnovat Pánbožkulibé nečinnosti →modlitby.

Kromě katolické →magie praktikoval i druidismus a dokázal údajně léčit a ovládat zvířata. Když ale vypuklo pronásledování katolarperů římským PohanoLARPem, vyšťárali Blažka pochopové z jeho jeskyně a uvrhli jej do žaláře. Brzy se objevili →apologeté konkurenční akce a počali zkoušet na budoucím světci svou argumentaci (fyzické násilí). Když ale viděli, že ze zapáleného hráče →heretika tak snadno neudělají, nechali mu useknout hlavu.

Detail Blážova zdobeného biskupského kostýmu.

Krom zajisté inspirujícího života pro nás ale dnešní hrdina může být zajímavý i jiným způsobem. Jako celoživotní fanoušek katolických zaříkadel mám velice rád třeba speciální druh →požehnání, které mohou na Blažkovu přímluvu sesílat →kněží po celém světě. Není nijak náročné, co se →kostelního harampádí týče, k jeho vyvolání postačí dvě svázané, slepené či jinak spojené svíčky.

Svatoblažkovské požehnání můžeme seslat na lidi i věci, přičemž není vysloveně nutný přímý fyzický kontakt -- gestikulace směrem k cíli kouzla k jeho účinnosti bohatě postačí. Primárním efektem zaklínadla je samozřejmě dočasné navýšení odolnosti proti krčním nemocem, které je opět samozřejmě duchovní, tudíž neexistující a před vánočním dávením se vzpříčenou rybí kostí vás ani náhodou neochrání.

Bláža (v sukýnce a koberci) používá žehnací zaklínadlo, zatímco mu ministrant drží propriety.

Lore této magické praktiky vypráví, že druid Bláža kdysi využil své speciální schopnosti, když chudé ženě vlk ukradl její prase. Světec zloděje dostihl, přinutil jej nebohého čuníka propustit a kvičící zvíře se šťastně navrátilo ke své majitelce. Když později Blážu drapli a posadili za katr, vzpomněla si žena na tuto pomoc a za odměnu donesla druidovi do cely dvě svíčky, aby měl to čekání na smrt krapet veselejší.

Jak k tomu všemu přišel nebohý vlk a zda byl bez tučné kořisti schopen přežít příští zimu, nám už poučná bajka raději nevypráví, přestože rýpaví světci narušují hierarchii potravního řetězce velice často a obvykle v neprospěch nebohých masožravců.

Bláža zamlada, kdy používal levnější koberec
a prostěradlo místo sukýnky.

Po Blážově smrti se jeho odkazu chopili →laičtí →fanoušci a časem zformovali Řád svatého Blažeje, který se stal dokonce i součástí →pravidel, přestože redakci není známo, zda někdy obdržel dobrozdání hlavního →organizátora, římského →pontifuka. Krom větve klasických →řeholníků, kteří proti nemocem krku bojovali teplým oblékáním se na potáhlé →litanie a →mše svaté, existovala ještě militantní frakce, která proslula zejména léčením fanoušků IsLARPu za použití neortodoxní metody nabroušeného ostří.

Netřeba zdůrazňovat, že s takovým postupem v redakci nesouhlasíme, ale taková byla zkrátka doba. To ale samozřejmě nic nemění na tom, že je morálka absolutní, nemění se v čase a →hřích zůstane hříchem.


Dvanáctka

18. prosince 2016 v 14:29 | Sammael |  Svatí
Když se naše akce kdysi dávno oddělovala od ŽidoLARPu, potřebovali →organizátoři nějaký →teologický koncept, který by jim pomohl nárokovat si vládu nad dosud nejednotnými hráči. Vymysleli proto koncept →biskupů, pastýřů církve, kteří mají coby pastýři svých →ovcí reprezentovat nejvyššího Šéfa, Ježicha Krista. No, a aby se biskupové nepřemnožili, může je vytvářet (světit) zase jenom další biskup. No a takhle to jde zpátky v čase až k apoštolům. Tedy prý.

Slavné skupinové foto během Poslední večeře, které Leonardo da Vinci vytiskl na zeď.

Apoštolové byli v podstatě Ježkův superhrdinský tým, něco jako Avengers nebo Justice League. Nestřežili ale spravedlnost a nebránili tuto planetu před emzáky, namísto toho šířili svou volnočasovou aktivitu mezi ostatní lidi. Předtím, než Ježich odletěl do →nebíčka, následovali ho jeho učedníci všude, kam se jejich Šéf nachomýtl a způsobovali tak zpravidla svým hostitelům značné logistické problémy, protože měli věčně hlad.

Ježek se sice občas nechal ukecat a využil svých →kouzelných schopností k přivolání ryb do sítí či podobným kouskům, které zaznamenává přehled →magie v Bibli, zároveň však musel na své sebevražedné misi udržovat určitý stupeň utajení. Proto povolil apoštolům, aby se živili paběrkováním na polích. V krajním případě pak celá partička vyrazila vyjíst sestry Martu a Marii, kterým bylo blbé Ježka odmítnout, protože jim →oživil bráchu Lazara jako zombii.

Dalším úkolem apoštolů bylo sledovat Ježichovy kousky a poskytovat božímu Synátorovi potřebný feedback. Nejlepšími análními speleology byli Jan, →Petr a Jakub, takže je Ježich vzal s sebou, aby viděli jeho nejdrsnější kousek, proměnu na hoře Tábor. Tam si k sobě Šéf vyvolal ještě několik starozákonních postav, aby vypadal epičtěji a aby se Židům líp přecházelo k novému LARPu.

Zde učedníci pózují bez Ježka, který je tudíž pravděpodobně za fotoaparátem.

Blížil se však významný svátek Pascha a Ježek nechtěl, aby jeho věčně hladoví učedníci zase dělali problémy. Pronajal tedy večeřadlo. Naneštěstí už mu nezbyly prachy na obsluhu, tak ji zajistil osobně. Lámal chleba a rozdával ho, z čehož později vznikl mezi apoštoly zábavný rituál →mše svaté, který paroduje Ježichovu neschopnost používat pro krájení příbor.

Jeden z učedníků ale neměl dobré úmysly a v průběhu zábavy se diskrétně vytratil. Byl to →nesvatý →Jedáš z Iš Karotky, který prodal Ježkovu sbírku známek za třicet stříbrných, dostal depresi a oběsil se. Tehdy už úřadům vytekly nervy a Ježich byl zatčen. Jeho povedení kamarádíčkové apoštolové se zmohli jen na jedno useknuté ucho a pak zmizeli ve tmě, přičemž někteří na úprku zapomněli i na oblečení.

Naštěstí se jim Ježek po třech dnech od →křížové cesty a následného přibití na →krucifix zase vrátil a užili si společně ještě spoustu srandy s prostrkávání prstů dírami po hřebech, vzájemného trollení a Ježichova nového triku, schopnosti teleportace. Po nějaké době to Šéfa omrzelo, předal vedení rodícího se KatoLARPu a vylevitoval skrz oběžnou dráhu Jupitera okolo nejbližšího kvasaru až na konec nekonečného vesmíru a pak k Fotrově sesli.

Ježich přednáší apoštolům v rámci intenzivního kurzu lovu lidí,
který zaštítila Evropská unie.

Apoštolové se potom věnovali evangelizaci (→misiím), →apologetice a dalším disciplínám olympijského lhaní až do své, zpravidla násilné, smrti.

Šimon, který se proslavil pod přezdívkou Petr, skála, byl zhruba stejně natvrdlý, jako jeho přezdívka. Přesto získal od Šéfa klíče od nebe, stal se prvním →papežem a dokázal provádět léčivá zaříkadla, zabíjet kouzlem či chodit po vodě, byť v této disciplíně má pořád ještě co dohánět. Všechny schopnosti mu ale nepomohly, když ho Ježek poslal zemřít do Říma.

Ondráš Dvojrodý kopíroval Pánbožka svou disociativní poruchou osobnosti. Na rozdíl od →Velké trojky v sobě ale neukrýval tři bytosti, ale jenom dvě. Jedna byla učedníkem Jana Křtitele (evangelium podle Jana) a druhá rybářem v Betsaidě a Šimonovým bratrem (Marek, Matouš). Byl ukřižován na krucifixu ve tvaru X a stal se proto patronem rodu Boltonů ze Hry o trůny.

Kuba Zebedekula měl ještě míň štěstí, zemřel hned jako první z apoštolů. Poté, co se podle tradice vrátil z dovolené ve Španělsku, nechal mu Herodes Agrippa useknout kokos. Kubovi fanoušci si to vyložili tak, že v Palestině o jejich učitele nikdo nestojí a odvezli proto jeho →relikvie do dnešního Santiaga a založili tak nové prosperující poutní místo.

Lov lidí v praxi.

Honza Evangelista byl Kubův bratr a oblíbený apoštol Ježicha, přestože pravděpodobně nenapsal žádné evangelium a možná ani není totožný s novozákonním učedníkem, kterého Ježek miloval. O povaze této jistě čistě platonické lásky bez →hříchu také mnoho informací nemáme. Jisté je, že Honza jako jediný apoštol zemřel přirozenou smrtí.

Mnoho toho nevíme ani o Fildovi, takže musíme využívat i nekanonické, →fanouškovské zdroje. Podle nich se tento hrdina raného KatoLARPu věnoval zejména kázání a kouzelnému léčení, než byl popraven buďto stětím, nebo ukřižováním. Nám se v redakci více líbí druhá možnost, podle níž se Filda z popravy teologicky vykecal, ale nechal dav osvobodit pouze kolegu Bártoloměje, neboť si sám přál zemřít mučednickou smrtí. To je aspoň herní zápal!

Bártoloměj sám se vydal přes Indii do Arménie (WTF?), kde jej nebožáka stáhli z kůže. Před →andělským tribunálem se proto soudí s Ondrášem o patronství rodu Boltonů, zatím neúspěšně.

Dvojče Tom získal svou přezdívku nikoli proto, že by měl v oblibě dvojhlavňové brokovnice, ale zcela prozaicky jako jedno z dvojčat. Proslavil se hlavně racionálním a skeptickým náhledem na zázraky, který mu právem vynesl Ježkovo pokárání. Rozum do KatoLARPu přeci nepatří! Tom nakonec založil vlastní, konkurenční větev křesťanských akcí, byl ale zavražděn a katolarpeři později v dějinách jeho církev zpětně pohltili.

Celník Matúš věnoval svůj život sofistikovaným finančním podvodům, takže se Ježichovi skvěle hodil. Zbytek kariéry věnoval neméně fundovanému zpracovávání Ježkových dobrodružství, která nabyla takové obliby, že to dotáhla až na součást lore (evangelium podle Matúša). Zemřel údajně buďto v Turecku, nebo v Etiopii. To je sice dost daleko od sebe, ale co naděláš.

Malý Kubík se mezi apoštoly krčí ve stínu Kuby Zebedikuly. Možná byl bráchou Matúše, možná dokonce i samotného Ježka. Zemřel buďto v Jeruzalémě z rozkazu již zmíněného Heroda Aggripy, nebo v Egyptě na ukřižování, mezi učedníky docela rozšířenou chorobu, kterou je nakazil Ježich.

Jedáše Tedáše si nesmíte plést s významnějším Jedášem z Iš Karotky. Občas se mu říká také Jedáš Fanatik, protože to byl cvok i na benevolentní poměry KatoLARPu. Byl údajně vegetariánem, →pokřtil prý arménského krále a pak se vydal do Sýrie, kde si na něj počíhala parta dřevorubců, kteří ho vzali sekerou.

Spolu s ním to schytal i kolega učedník Šimon Fanatik. Jelikož si už ale krvelační pracovníci těžby dřeva otupili na Tedášovi sekeru, rozřezali ho místo toho pilou na kusy.

Šimon Fanatik hrdě vystavuje pilu.

Posledním z původního týmu apoštolů byl Ježkův homobrácha Jedáš z Iš Karotky, jehož jsme už dříve zpracovali v samostatném článku.

Po jeho zrádném prodeji známek a sebevraždě bylo nutné tým doplnit do původního počtu, což učedníci sofistikovaně provedli náhodným losem. Vznikl tak třináctý apoštol Matěj, který si ale většinu času připadal spíš jako páté kolo od vozu, protože toho s Ježichem moc nezažil. Vydal se nesměle hlásat evangelium ke Kaspickému moři. K jeho úlevě ho tam brzy potkala mučednická smrt -- pokud se to tedy nestalo v Jeruzalémě ukamenováním, což je konkurenční verze příběhu. Ale tak to už holt v KatoLARPu bývá.


Stvoření

17. prosince 2016 v 21:06 | Kryštov Psohlavý |  Dějiny spásy
V následujícím článku bych chtěl popsat události, které tak nějak předcházely →Velké nebeské vlastenecké válce. Tedy možná. Měly se totiž odehrát před počátkem času, kde není úplně jasné, co bylo dřív a co bylo později. Snad vám tento jistě zcela iluzorní rozpor vysvětlí nějaký fundovaný →teolog. Mytologický příběh se zabývá tím, jak Pánbožko postupně stvořil vše, co je.

Pánbožko tasil světelné kružítko a s jeho pomocí přeměřuje své dílo.

Před dávnými věky, nebo lépe řečeno na počátku času, byl Pánbožko zaměstnán tvořením, asi tak jako dnes tříleté děti. První, co vytvořil, bylo nic -- a z toho začal plácat všechno ostatní. Celé stvoření rozdělil Pánbožko do dní (je sice všemocný, ale taky se potřebuje občas vyspat). Tyto dny, jak každý protřelý larper ví, jsou dlouhé přesně 24 hodin. Některý →heretik by namítl, že se jedná jen o metaforu, ale každý správný hráč bere Bibli doslova (teda alespoň ty části, které si prolistuje).

Takže tedy z tohoto nic si pánbožko stvořil →nebe a zemi. Jenže byla tma, takže na ni všemocný a vševědoucí Pánbíček neviděl, a tak si stvořil žárovku (žádnej Edison ale →Velká trojka). Rozsvítil epickou hláškou: "budíš světlo". Konečně si mohl zemi a nebe pořádně prohlédnout. Tak zemi ze svého božího plánu mohl prozatím vyškrtnout, byla pustá prázdná a nudná. Tohle Pánbožko nezamýšlel, chtěl přeci jen trochu srandy. Nu což, pojmenoval tedy světlo dnem a tmu nocí. Když už něco stvořím, tak to aspoň pojmenuju.

Potom musel Pánbožko oddělit nebe a zemi, aby pak měl kam posílat svůj hvězdný tým →svatých. K tomu všemu se mu tak nějak namnožila na zemi voda (což byl problém, se kterým se pak musel později vypořádat), takže kus té vody zavřel pod kopulí na nebi a kus nechal na zemi. Zase večerka (v osm), i ta nejmocnější bytost vesmíru (nebo spíš placky s poklopem postavené na sloupech) musí jít spát.

Knižní ilustrace s popiskem v latině, herním jazyce určeném pro sesílání →zaklínadel.

Druhý den si Pánbožko prohrábl plnovous. Stejně na zemi zůstalo hafo vody, a tak si řekl, že udělá oceány, aby mu zůstala aspoň trochu souše na hraní. Taky začal tvořit kytičky, nejdříve mu to nešlo ale pak v tom byl docela dobrý (sekvoj je pozdní Pánbožkova práce). Než udělal celou pozemskou flóru, tak se zas setmělo, Pánbožko zaláteřil, že měl udělat ty dny delší a šel spát.

Třetí den ráno, hned po tom, co snědl svoje křupínky se podíval pánbožko na oblohu a řek si že to trochu oživí, začal tvořit hvězdičky, měsíček a sluníčko, sluníčko a měsíček oddělují den od noci, takové první hodiny. Do té doby si čas plynul, jak se mu zachtělo a teď už nemůže. Podle lore KatoLARPu má měsíc vlastní zdroj světla, což sice není reálně pravda, ale je to v Bibli, takže se tomu v rámci hry obecně věří. Hvězdy vznikly tak, že Pánbožkovi zbyla stříbrná barva, a tak si je namaloval na již stvořenou nebeskou klenbu. Sotva domaloval poslední hvězdičku tak usnul. Jak přežily kytky celý den bez slunečního světla a tepla, není redakci známo.

Čtvrtý den začal Pánbožko s tvorbou poněkud sofistikovanějších živočichů, opět je tvořil z toho ničeho i když se mu již zásoby krátily. Stvořil si pro zábavu rybky, čímž ale zabil dost času. Zas na druhou stranu se to asi vyplatilo, jeho synátor Ježek / Pánbožko sám s mořskými živočichy následně mohl provádět psí kusy -- třeba je nechat jíst proroky, flusat stříbrné mince či nahánět překvapeným apoštolům do sítí.

Pátý den si Pánbožko vyhradil na tvorbu suchozemských živočichů, takových těch pejsků a spol. Naneštěstí tím zabil příliš mnoho času, a tak vynalezl evoluci která za něj dotvořila zbytek.

Bůh vyrábí Adamovi jeho kost.
Obrázek decentně naznačuje, s čím vším musel
nebohý první člověk provozovat koitus předtím.

Ráno šestého dne vyběhl Pánbožko nadšeně z ložnice, kde na něj čekal roztvořený svět. Co teď uděláš? Nu, stvoříš si na hraní člověka. Bohužel již došlo ono nic, ze kterého bylo stvořeno všechno, a tak musel Pánbůh improvizovat, kdesi sebral kus hlíny a člověka si z něj uplácal. Prototyp se mu nepovedl, druhému modelu explodovala hlava, protože na něj promluvil. Třetí již vyšel a Pánbožko povolal →Metatrona aby na něj promluvil v zástupnosti (puch ani vánek nebyl poblíž, tak musel vypomoci →archanděl).

V průběhu toho, co se den sedmý Pánbožko škrábal na zadku, si uvědomil, že zapomněl člověku stvořit ženu. Protože už mu došlo nic i bláto, rozhodl se člobrdu Adama uspat a pak mu vyřízout žebro, ze kterého chtěl stvořit ženu. Nu trochu se to podělalo a adam se probudil s pánbožkovou prackou v útrobách. Nebýt včasného zákroku Pucha svatého, tak by si to i pamatoval. Nu z toho žebra teda Pánbůh stvořil ženu muži na hraní, aby se nenudil (feministky by mohli mít něco proti, ale takhle to dle lore prostě je).

Takže toto byla storka o stvoření světa. Sice se nesetkává s realitou -- svět není placka s klenbou ale sympatická kulička obíhající slunce -- stejně má ale to katolarperské pojetí svůj půvab.


Válka na nebesích

15. prosince 2016 v 15:03 | Sammael |  Dějiny spásy
Na počátku stvořil Pánbožko →anděly, své mocné duchovní služebníky a podržtašky. Největší mezi nimi se jmenoval Lucifer, ten, který nosí světlo. Vládl mocí, s níž se nemohl srovnávat ani →Metatron, pokud bychom předpokládali, že je tento součástí lore KatoLARPu. Stal se natolik pyšným, že povstal proti svému stvořiteli a v ohromné válce na počátku věků vedl andělskou rebelii.

→Nejsvětější trojka -- respektive Fotr, který tehdy ještě nebyl ničí fotr, Synátor, který ještě nebyl svůj vlastní syn a nejmenoval se Ježek a samozřejmě Puch svatý -- mohla vzpurné bytosti zničit jediným pšouknutím, což Luciferovi v jeho neskonalé inteligenci jaksi nedošlo. Naštěstí pro něj je Pánbíček tak trochu srab a svoji →ničivou magii používá jenom proti bezbranným, kteří mu to nemůžou vrátit.

Vyslal proto archanděla Michaela, aby provedl něco jako první →exorcismus (rozumějte, nakopal Lucifera do zádele). Ten navlékl zbroj, popadl meč a kopí a vydal se s povstalci zatočit. Pánbožkovi se tehdy údajně vzepřela až třetina jeho služebníků. Takový otřes boží sesle na →nebesích nezažila nikdy předtím, ani nikdy potom.

Jak vidno, nadpozemský zápas doprovázela i epická hudba.

Rozhořela se bitva, během níž byli rebelové sraženi z nebes jako padlí andělé neboli démoni. Michael osobně porazil Lucifera a svrhl jej za jeho vojsky. Ten v exilu přijal jméno Satan a s Pánbožkem brzy pochopili, že se vzájemně potřebují. Ďábel totiž udržuje v provozu →peklo, které je klíčovým motivem katolické →teologie. Kdyby se na to jednoho dne prostě vykašlal, →orgové by už nemohli zastrašovat →prosté hráče a celý LARP by se rozpadl.

Katolarpeři by mohli vesele páchat →hříchy a kašlat na →zpověď, protože by je mohl Pánbíček po smrti strčit nejhůř tak do →očistce, kde se to ještě dá přežít.

Pánbožko →fandí z pozadí svému šampiónovi.

Jelikož taková situace (nejspíš) ještě nikdy nenastala, lezou hráči raději do zadku archandělu Michaelovi, například lichotící →modlitbou. V mezičase potom děkují Pánbožkovi za →požehnání a odvrácení satanských svodů, přestože Nejvyšší proti ďáblovi nic nemá a často ho využívá na špinavou práci, když nechce mít sám krvavé ruce -- třeba když nechá mučit biblického literárního hrdinu Joba.

Proč kdysi Lucifer vlastně povstal, není známo ani těm nejulhanějším teologům, přestože se takoví občas pokusí alespoň o nějakou hypotézu. Jako například:

  • Anděl si sedl na Pánbíčkovu stoličku. Vládce všeho tvorstva má totiž kromě již v článku zmíněné disociativní poruchy osobnosti (Velká trojka) ještě i poruchu obsedantně kompulzivní, na jeho věci se nesahá.
  • Lucifer se nechtěl poklonit při příležitosti stvoření člověka. On ale vlastně taky možná dost dobře nemohl, neboť je duchovní, tedy nehmotná, neexistující, fiktivní bytost. Ale takové drobnosti teologům nevadí.
  • Nelíbilo se mu, že si chce udělat Pánbožko výlet, nabaluje svatou Mařku a chce s ní mít svého syna, sebe. To je docela pochopitelná motivace a myslím, že byste možná reagovali stejně, když by k vám někdo přišel s tím, že ho musíte porodit.
Nepleťme si prosím Satana se →Satanem Klausem, v detailech se od sebe liší.

Ať už to bylo jakkoli, otevřela tato událost takzvané dějiny spásy, tedy polomýtickou, polohistorickou storku o tom, proč je KatoLARP nejlepší akce ze všech. Na těchto stránkách ji budeme systematicky zpracovávat i nadále.


Metatron

14. prosince 2016 v 19:32 | Kryštov Psohlavý |  Nesvatí
Dnes se zde v krátkosti zmíníme o jednom z příslušníků →andělských kůrů, archandělu Metatronovi. Není tak úplně součástí lore KatoLARPu, ale vyskytuje se zejména v ŽidoLARPu a IsLARPu, pročež jej řadíme do rubriky →nesvatí.

Metatron je zatížený na růžovou a fialovou barvu a je docela metrosexuál, což se promítá i v ikonografii (jeho obrázky vypadají dost přitepleně).

Rembrandtův fanart, v němž je Metatron zobrazen s pouhými dvěma křídly. Trapas.

Běžní andělé mají dvě až šest křídel (nepočítáme anděly jednokřídlé, kteří spadají spíše do jiných LARPů -- tihle noobové musí být dva, aby se vůbec vznesli), Metatron má však křídel dvaasedmdesát, což je zatraceně OP. Jen si představte, jak namáhavé pro něj musí být jen je roztáhnout. Tento archanděl je tak trochu rebel, když totiž Pánbožko vejde do místnosti a všichni vstanou, Metatron si dál válí šunky.

Metatron má i bráchu, jehož jméno je Sandálphone, na rozdíl od Metatrona je to bisexuál se sklony k lumbersexualitě ale poslední dobou je ohledně své orientace opět nejistý, takže kdo ví, kam se pošoupne. Sandálphone má na starosti ochranu nenarozených a vzhledem k množství potratů ve dvacátém století má asi hodně co vysvětlovat.

Ale zpět k Metatronovi. Vždycky byl tak trochu magor do matematiky a geometrie což vysvětluje jeho znak nazývaný též Metatronův →Nebeský Jeruzalém (pro nehráče krychle). Podle lore byl původně člověk stejně jako jeho brácha. Až na to, že když byli lidé, nebyli příbuzní. Přijde-li vám to krapet WTF, vzpomeňte si, že →1 + 1 + 1 = 1.

Některé zdroje řadí Metatrona mezi serafy.

Metatron býval lore postavou Enochem a brácha zase postavou Eliášem (pro ty, jenž již dosáhli herního cíle →svatosti, je zde možná i následná andělizace, to se však děje zřídka).

A co že má ten Metatron na starost? Především se stará o pisálky, spisovatele, básníky a studenty (svou pozornost věnuje studentům matematických oborů, informační technologie však zdárně ignoruje). Sám je považován za písaře božího a hlas boží. Vzhledem k tomu že Pánbožko sám nemůže k lidem mluvit, protože by je síla jeho hlasu rozmetala na prach, je mu Metatron dost užitečný.

Ne tedy, že by Pánbíček neměl i jiné možnosti: příkladem může být třeba Puch sťatý nebo božská vnuknutí (ta si prosím nepleťte se schizofrenií). Navíc je tak trochu pedofil, protože až nezdravé množství svého času věnuje dětem (péčí o ně, nabízení bonbónků v parku atd.). Někteří kacíři a →heretici jej nazývají menším Bohem. To je však pitomost, neboť Bůh je jen jeden: Fotr, Synátor a Puch svatý.

Ilustrační obrázek mnohokřídlatého cheruba.
Tenhle exemplář je tak badass, že vládne rovnou dvěma obouručními kadidelnicemi najednou.

Sammaelův rejpalský dovětek: Ačkoli můj kolega Kryštov v článku neupadl do bludů, přece →zhřešil politováníhodnou stručností. Vždyť neučinit dobro je stejně odsouzeníhodné, jako konat zlo. Dovoluji si proto svého spolupracovníka bratrsky napomenout jako soudruh, ehm, bratr v Kristu, našem Šéfovi.

Sluší se totiž uvést, že mezi další Pánbíčkovy komunikátory patří jemný vánek, jímž ale prostřednictvím příslušných tělesných otvorů vládnou i lidské bytosti. Proto Bůh Fotr čas od času používá i originální druhy →magie, jako je změna v hořící keř či jiný náhodný objekt, který je právě po ruce. Často také vysílá svého podržtašku a Metatronova kolegu Gabriela, zejména když chce okouzlit mladé a naivní dívky, které by se mohly zaleknout boží prchlivé povahy a nenechaly by se oplodnit, takže by Pánbožko nemohl spáchat svou věčnost plánovanou exhibicionistickou sebevraždu.


Exkomunikace

13. prosince 2016 v 20:24 | Sammael |  Pravidla
Představte si, že jste nějaký vysoce postavený →organizátor, třeba →biskup nebo →papež a některý z hráčů vás už opravdu sere. Třeba tím, že si příliš neláme hlavu s hierarchií KatoLARPu či pravidly, neustále omílá →heretické žvásty tisíckrát vyvrácené →svatými, ctnostnými →apologety, zakládá fanouškovské weby, kde mimořádně uvolněně komolí zažitou herní hantýrku nebo tak podobně. Co s takovým trollem? Exkomunikovat!

→Laikové občas ne zcela správně nazývají exkomunikaci vyloučením z církve. Protože je ale katolarperem navždy každý, komu kdy byla s příslušným zaklínadlem polita hlava (→křest), není toto označení přesné. Pro hrubou představu však postačí - exkomunikací zasažená osoba se nemůže účastnit opulentních katolických rituálů typu →litanií, →křížových cest či →mší svatých (včetně →bufetu).

Královský pár dostal pořádnou depku, neboť byl právě exkomunikován.
Biskup v pozadí se radši rychle klidí. Asi si uvědomil, že je v královském paláci
a mohl by taky dostat po kebuli od nějakého strážného.

Ve staroslavné historii LARPu bylo vyobcování z církve využíváno často, někdy až matnotratně. Jelikož totiž →kněžím z nějakého záhadného důvodu nefunguje ničivá →magie popsaná v Bibli, spoléhal se vychytralý klérus právě na bič exkomunikace, kterým nutil k poslušnosti hrdopyšné představitele sekulární moci. Proto také dnešní KatoLARP protřele od užívání tohoto trestu upouští, neboť je současnému světu spíš pro smích.

Krom kacířů a odpadlíků je možné z církve vykopnout i schizmatiky, tedy narušitele herní jednoty. Nejvýznamnějším případem takové klatby je vzájemná exkomunikace KatoLARPu a OrtodoxLARPu, kterou na celé své akce uvalili potentáti znesvářených stran už v roce 1054 a vydrželo jim to do poloviny 20. století. To všechno navíc jen kvůli tomu, že se nedokázali dohodnout, zda Puch svatý uniká jenom z Fotra, nebo i z jeho synátora Ježicha.

Aby orgové zamezili tomu, že se budou hráči vzájemně vykopávat z církve 24/7, ponechávají si exkomunikační moc pro sebe. Proto jí vládnou jen ty nejvyšší ranky KatoLARPu.

Impotens III. exkomunikacemi nešetřil. Vykopnul z KatoLARPu třeba Avignonské.
Aby jim to nebylo líto, vyhlásil proti nim vzápětí ještě vyhlazovací křížovou výpravu.

Existuje nicméně i takzvaná verze latae sententiae, kterou nemusí žádný biskup vyhlašovat a nastává automaticky. Pokud vám je přes šestnáct, děláte si v jednom kuse prču z přihlouplého učení o →Velké trojce či dalších stupidních herních konceptů a víte, že vám za to vykopnutí z církve hrozí (ha-ha, teď už se nemůžete vymlouvat), gratuluji vám. Právě jste se oficiálně vyšoupnuli.

Za co všechno vám tento trest hrozí? Například za nevhodné chování během →rozdávání polomáčených oplatků, do čehož pravděpodobně patří i obzvlášť extravagantní způsoby konzumace Těla Ježichova. Chcete-li si zachovat plné společenství s jedinou pravou, obecnou, apoštolskou církví, doporučuji vám vřele nešňupat nadrcené hostie, ale naučit se raději polykat. Kdoví, zda se vám to v životě jednou nevrátí.

Pohádáte-li se u píva s poupou Frantou a natáhnete-li mu jednu výchovnou, jste exkomunikovaní taky. Na pontifuka se nešahá.

Biskup teatrální gestikulací a zaříkadly zastrašuje exkomunikovaného panovníka.

Udělíte-li ve →zpovědi rozhřešení (= kouzlo zázračně smývající hříchy) někomu za to, že vám dal/dala, máte taky smůlu. Stejný osud stihne i biskupa, který by si dovolil bez papežova dobrozdání někoho vysvětit na svého kolegu -- tím se KatoLARP brání inflaci této vzácné herní hodnosti.

Jako kněz byste pak neměli moc drbat s kamarády o hříších svých oveček, protože za to vás čeká konečná taky. Jedním z nejhorších zločinů je také "zavraždění" shluku buněk, jakkoli malého, pokud má tento aspoň minimální šanci stát se jednou člověkem. Něco jako kdybyste napařili pokutu za pokácení stromu někomu, kdo rozšlápne žalud.

Přestane-li vás bavit stav exkomunikace, můžete vyrazit s prosíkem k příslušné herní instanci, zpravidla k biskupovi či občas dokonce k papeži. Ten vám pravděpodobně předepíše zpověď či nějaký ten půst a pak si bude až do večera spokojeně mnout… ruce v povznášejícím pocitu morální nadřazenosti. Dokázal přece dotáhnout zpátky do hry marnotratného syna. Nebo teda dceru, ale z těch má holt KatoLARP vlivem své šovinistické tradice radost krapet menší.


Jedáš z Iš Karotky

10. prosince 2016 v 19:14 | Kryštov Psohlavý |  Nesvatí
Po pravidelné schůzi redakční rady bylo rozhodnuto, že začneme zpracovávat postavy důležité z pohledu lore, kteří však nedosáhli herního cíle →svatosti. Představíme tedy záporáky i lidi, kteří LARP posléze opustili, nebo z nějakého jiného důvodu je →orgové neuznali vhodnými. A kým jiným začít než Ježkovým parťákem a homobráchou Jedášem.

Jedáš byl Ježkův oblíbenec, vybral si ho jako parťáka a milence (ano, Ježek měl homosexuální sklony, i když vzhledem k jeho vztahu k prostitutce Marii byl spíše bisexuál). Apoštolové byli taková tolerantní sluníčka, takže tento vztah schvalovali a podporovali. Jedáš Iš Karotka měl věčně v obličeji vyrážku, odtud Karotka čili mrkev. Byl jedním z apoštolů, přímých předchůdců →biskupů.

→Svatý Petr žárlil na homosexuální vztah Ježka a Jedáše natolik, že vztekle sekal lidem uši.

Jedáš měl na starosti finance celé rodící se akce, které byly tehdy ještě velmi omezení. Díky svému finančnímu talentu a podnikavému duchu dokázal získat dost peněz na fungování rané církve. Dostal geniální nápad, nakoupil velké množství vody a pak nechal Ježka provést →kouzlo proměna vody ve víno, které pak prodal dráže. Z minimálních nákladů maximální zisk, a proto jej Ježich miloval.

Jedáš nebyl dokonalý, proto konec konců nepatří mezi svaté. Kupříkladu občas odebral peníze z larpového fondu a použil je pro osobní účely. Taky chtěl zavedení warriorské classy a následné kampaně, kterou nazval Osvobození Judeje. Jako questová řady to mohlo být fajn, ale vyvolalo by to nepřátelství u ostatních akcí (ŽidoLARP a římský PohanoLARP), takže to Ježek zatrhl. Jedášovu questovou řadu se nakonec povedlo zavést až mnohem později pod názvem křížové výpravy. To způsobilo drobet nevraživosti s IsLARPem který tam měl rozjetou vlastní akci, což časem snad popíšeme.

Škvára, kterou ve své době hrabal právě náš dnešní hrdina.

Jedáš nadále hrál a užíval si to, znal osobně všechny tehdejší hráče. Byl s Ježkem od začátku až do hořkého konce, kdy Šéf trpící depresemi páchá na golgotském pahorku sebevraždu →ukřižováním (tu →skvěle ztvárnil ve své adaptaci šílených vizí německé mystičky hollywoodský režisér Mel Gibson).

Jedáš nebyl zrovna cnostným katolarperem, měl to spíše jako volnočasovou aktivitu než jako životní náplň, tím mezi apoštoly vyčníval. Kolikrát se apoštolové posléze i jejich nástupci orgové pozastavovali nad tím, proč Ježek udělil vysoký rank tak neoddanému člověku -- vždyť ale Vykopatel sám simultárně praktikoval vedle KatoLARPu i ŽidoLARP.

V době, kdy Ježich procházel depresemi nastaly pro LARP těžké časy. Jedáš, který držel kasu, musel vymyslet nějaký nový příjem. Nakonec musel udělat těžké rozhodnutí, musel odprodat sbírku známek, kterou dával dohromady s Ježkem, za mizernou sumu třicíti stříbrných.

Aby udržel LARP při životě, přinesl oběť nejvyšší, avšak pro Ježka to byla rána a pokusil se o sebevraždu. Ostatní hráči to dávali za vinnu právě Jedášovi, který neunesl společenský tlak a oběsil se.

Jedáš visí za krk v průvanu.
Přinášelo mu to sexuální vzrušení, ale krapet to přepískl.

Je jenom jediný důvod, proč není svatým, žárlivost ostatních apoštolů vůči jeho specifickému postavení ve skupině. Dodnes je v rámci KatoLARPu Jedášovo jméno očerňováno a pošlapáváno. Tento hrdina držel KatoLARP nad vodou v jeho prvotní fázi a za to si zasluhuje alespoň základní respekt.


Apologetika

9. prosince 2016 v 14:11 | Sammael |  Pravidla
Jak už jsme si didakticky ukázali třeba na článku o →misiích, jedním z nejdůležitějších konceptů →pravidel je Ježkův požadavek, aby se katolarpeři vydali do celého světa a získávali nové hráče. Tento proces se v žargonu akce jmenuje evangelizace a nabírá mnoho forem: jednou z jejvlivnějších je pak vedle misijního díla bezesporu apologetika, tedy propagance KatoLARPu těm, kteří považují tuto neškodnou kratochvíli za potenciálně nebezpečnou.

Měli bychom přiznat, že mají mnohdy pravdu: historie naší hry se přímo hemží upalováním →heretiků nebo válkami o to, který →teologický blábol je ve větším souladu s lore. V poslední době pak soudného člověka znechucuje třeba taky ambivalentní postoj našich →organizátorů k fašismu ve 20. století, fenomén magdalénských prádelen, celosvětové pedofilní skandály či přitroublý postoj všech moderních →papežů v oblasti sexuality či třeba eutanazie.

Pilnou apologetikou dospěl C. S. Lewis k poznání, že Bůh je lev a žije ve skříni.

Apologetika si klade za cíl infikovat kritické myšlení nehráčů širokým spektrem kognitivních chyb a tím je psychicky připravit na přijetí katolické rovnice →1 + 1 + 1 = 1 a dalších vysoce pochybných produktů pavědeckého bádání.

Existují v podstatě dva základní způsoby, jak racionálnímu člověku zaplácat mozek balastem a dosáhnout tak jeho kýženého vstupu do řad katolarperů. Kopírují profláklý a vysoce účinný vzorec cukru a biče, popřípadě hodného a zlého policajta. Spolehnou se totiž na:

  1. Zneužívání lidského sentimentu a těžkých životních situací, během nichž nabízí katolarper pomocnou →modlitbu, →požehnání či jinou →magii (cukr).
  2. Vyhrožování →peklem, tresty za →hřích, démonickou posedlostí a dalšími formami přímočarého manipulativního nátlaku (bič).

Nejprve si přiblížíme první způsob, který je v civilizovaném světě, z nějž sekularismus setřásl okovy fanatického fundamentalismu, přece jen obvyklejší. Uplatňuje se jednak ideologickým působením katolarperů na sociálně slabší vrstvy společnosti, jednak třeba citovým vydíráním pozůstalých na →pohřbech. Spoléhá se především na pasivně agresivní argumentaci a vyvolávání pocitu viny. Uvádíme přehled nejčastějších přesvědčovacích technik.

  • Pánbíček je láska. Šidíš sám sebe, když na něj sereš. Je úplně fuk, že je božská láska dost vágně nadefinovaná -- v jádru křesťanství je opravdu ona.
  • Bibli prosím neber doslova. Pravdivé jsou jenom ty sluníčkové části a všechno vraždění, tvoření zla nebo homofobní pasáže musíme interpretovat zorným úhlem doby vzniku textu. A ano, morálka j absolutní a platná v každém čase stejně a tato dvě tvrzení vůbec nejsou v protikladu.
Křížové výpravy měly samozřejmě základ v politice zadržování expanze IsLARPu.
Ty kříže si bojovníci na oblečení připínali čistě z hecu.
  • Ježich je duchovní obdoba hulení. Zklidní ti nervy a zlepší kvalitu tvého života, takže budeš jenom nadšeně poskakovat a vyřvávat aleluja. Ostatní sice možná mají právo myslet si o tom svoje, ale neměli by to dělat dřív, než tvůj matroš vyzkouší. Dělat si z něj srandu jen tak je nevkusné a vede to k šíření nenávisti a netolerance ve společnosti.
  • Je fuk, že neumíme definovat Pánbíčka, že se sami trochu stydíme za ty nesmysly o →relikviích a →exorcismu, na které ještě pořád věří naši romanticky založení souvěrci. Nezáleží ani na tom, že je naše víra totálně abstraktní a v jádru naprosto bezobsažná, vždycky to umíme zakecat trochou trash philosophy nebo aspoň předhodit kritikům nějaké výprodejové moudro respektované osobnosti.
  • Ateisté (= nehráči) jsou zoufalci a jejich život nemá smysl. Každý máme své koníčky a volnočasové aktivity a oddanost ateistů těm jejich je úplně stejná, jako naše. Nevěřit v Pánaboha je také víra.

Metoda biče postupuje jinak a historii se těšila značné oblibě, neboť se s racionálními námitkami vůbec nepáře a je ve své podstatě založená na opakování lží tak dlouho, dokud se pro nebohý cíl apologetiky nestanou pravdami.

  • Existenci Pánbíčka dokázal už Aristoteles a po něm Anselm a Tomáš Akvinský. To, že jsou jejich názory pro většinu myslitelů jen historickou kuriozitou a že vlastně vůbec nejde o důkazy v dnešním slova smyslu, nám říká jen tolik, že dnešní věda i filosofie stojí za hovno a dřív všechno věděli líp.
  • Bez Pánbožka není možný objektivní základ morálky a ateista který nevraždí, neznásilňuje a nekrade, nežije svůj názor konzistentně. Morálka rozhodně nemohla vzniknout evolučně, protože žádný přirozený vývoj nikdy neprobíhal a jakože je živý Bůh nade mnou, já jsem z opice nevznikl. A ne, ne a ne! Co říkáš? La-la-la-la-la! Neslyším tě!
  • Špína za mými nehty je příliš krásná, než aby byla produktem náhody a slepých přírodních sil. Chvalme Šéfa za dokonalost jeho stvoření -- nechť nás naražená kostrč či pobolívající slepé střevo neomezuje.
  • Nemůžeme dokázat, že Pánbíček neexistuje. Tudíž Pánbíček existuje. Q. E. D.
Kdyby Bůh neexistoval, jak ho mohl Michelangelo namalovat? Šach mat, ateisti!

  • Velkomožní →svatí, →biskupové a další moudří lidé na mnoha církevních sněmech dogmaticky prohlásili, že Pánbíček existuje. Takže existuje a basta!
  • I pokud žádná Velká trojka neexistuje, víc se nám vyplatí věřit, že existuje. Pokud po smrti nic není, o nic nepřijdeme. Pokud po smrti naopak něco je, získáme místo v →nebíčku a vyhneme se plamenům pekelným či aspoň delšímu pobytu v →očistci. Jenom musíme doufat, že nemají pravdu IsLARPeři, PohanoLARPeři nebo zkrátka kdokoli kromě nás. (Argument vychcaného Blaise Pascala)

A konečně jádro vší apologetiky, které kašle na Pascalovu učesanost a jde přímo k věci.

  • Věř v Pánaboha, nebo zemřeš nenadálou smrtí a budeš se navždy smažit v pekle, Satanův spratku (#krestanskalaska)! Jsi ubožák, který selhal ve víře, otroku peněz a tělesných požitků! Pokud budu moci, smažu ti komentář, rouhači! (Asteriův argument)

Tento exkurs do tajů sofistikované obhajoby KatoLARPu bude muset prozatím milému čtenáři stačit. Pokud bude v budoucnu čas a prostor, určitě připomeneme nejvýznamnější apologetiky a jejich klíčová díla a nepodložená tvrzení v nich obsažená. Do té doby nechť vás provází požehnání Boha Fotra!


Mariánská zjevení

8. prosince 2016 v 20:02 | Sammael |  Magie
Ježkova máti Marie má takový zvláštní zvyk. Jelikož se pohybuje v →nebíčku už strašně dlouho a jako členka Pánbíčkovy rodiny se těší nejrůznějším privilegiím, začala se po nějakém tom staletí docela nudit. Ukecala proto →Velkou trojku, aby jí dovolila… dovolili… (tahle přihlouplá trojiční →teologie je strašně matoucí) občasné výlety do slzavého údolí, to jest na Zemi. No a od té doby se Mařka zkrátka čas od času zjeví.

Připadá vám, že celá tahle story balancuje dost na okraji pravidel? Připadá vám to správně! →Orgové KatoLARPu nemají rádi, když jim do lore někdo kecá, tím méně pak Bohova matka-manželka-jednorázová známost (nehodící se škrtněte). Po někom přece koneckonců Ježich spasitelský komplex zdědit musel a protože Pánbožko nedisponuje žádnou genovou výbavou, byl Vykopatel zjevně jen Mariiným mužským klonem.

Tenhle outfit s andělským nosičem si Marie vzala do Mexika.

Ze všech těchto důvodů by bylo rozumnější zařadit Mařčina zjevování jednoduše do kategorie →fanouškovských výtvorů hned vedle konkurenčního Ježkova →žehnání romským osadám pomocí obrazů na sporácích.

Kdyby ale tohle →papež, →biskupové a další potentáti dopustili, přijdou o značnou část členské základny. Na KatoLARPu koneckonců nejvíc táhne právě →magie se svými →opulentními rituály a →zcela absurdními událostmi zařazenými mezi herní reálie. Katolarpeři by se bez trochy nadpřirozena rychle vytratili třeba k protestantům do Ameriky, kteří umí léčit přes obrazovku a dokáží zaklínadlem rozmnožit vaše prachy.

Papež vykecává s Mařkou v její oblíbené jeskyni. Anální speleologie na kvadrát. (Wikipedie)

V magickém poměřování penisů nesmí nejkrutopřísnější náboženská organizace světa v žádném případě zaostávat -- a když zrovna není po ruce →turínské plátno nebo jiná čarovná →relikvie typu flašky s krví →svatého Januária, nezbývá, než obrátit pověrčivou úctu důvěřivých →laiků ke zjevením všemožného druhu. Vzhledem k tomu, že se navíc Mařka ráda objevuje ve všemožných zapadákovech, jedná se taky o vítanou finanční injekci pro místní ekonomiku a věčně prázdné kostelní kasičky.

Proto se čelní katolarpeři stavějí ke zjevením pragmaticky. Pokud vizionáři (= cvoci a/nebo lháři, kteří tvrdí, že se jim Mateř Šéfa ukázala) drží krok s pravidly hry a žijí reprezentativní život oddaných fanoušků, církev po skončení zjevení obvykle prohlásí celou událost za autentickou. Jakmile se ale zlobivá Mařena pokusí tvrdit něco, co nejde orgům zrovna pod nos či když záležitost smrdí na první přičichnutí, mašinérie KatoLARPu rozemele nehodné →heretiky na kostní moučku.

Konkrétní případy zjevení rozebereme někdy později v článcích o historii a pravidlech akce. Prozatím uveďme alespoň ty nejprofláklejší Mariiny výlety: Guadalupe, La Salette, Lurdy, a také Fátima, která bude již brzy slavit sté výročí založení místního katolického Disneylandu.

Kam si asi Královna nebes zajede příště? (National Geographic)

Jak vidíme na přiložené mapě, zjevení se událo ještě mnohem, mnohem víc. Povšimnout si můžete také teologicky zajímavé tendence, kdy má Mařka zjevně slabost pro Ameriku a Evropu, zejména pak pro katolické oblasti typu Itálie či Francie. Nic proti její volbě dovolenkových destinací, samozřejmě.

Na závěr ještě uvedu, že záplava Mariiných zpravidla naprosto banálních či dokonce přímo trollících vzkazů lidstvu (předpověď 2. světové války v roce 1941) způsobuje v lore KatoLARPu místy docela solidní bordel. Matka Pánbíčkova totiž ztrácí jakoukoli distingovanou identitu (měla-li někdy nějakou) a její slova i herní bonusy se liší lokalita od lokality. Bývalý poupa Honza Pavlík II. tak například po atentátu na svou osobu ani na moment nepochyboval, že mu život zachránila Panna Maria Fatimská a té Lurdské, La Salletské či Guadalupské vůbec nedal šanci.


Mikuláš

6. prosince 2016 v 13:58 | Sammael |  Svatí
Již jsme si zmínili, že má postava →Satana Klause svůj předobraz v KatoLARPu, konrétně v příběhu o →svatém Mikuláši. Tenhle týpek měl žít na území dnešního Turecka a své herní statistiky si tvrdě vydobyl svým životem, věnovaným Ježkovi a jeho učení. Už zamlada to dotáhl na prestižní pozici →biskupa a mohl se tedy celoživotně věnovat LARPu na plný úvazek. Shrňme si nyní jeho osudy a význam pro hru.

Mikuláš pronikl i do heraldiky, zde na erbu slovenské obce Liptovský... no hádejte co.

Ve svém úřadu se Mikuláš údajně zabýval především bojem proti konkurenční herní odnoži, ariánům. Tito →heretici neuznávali mnohá základní →pravidla KatoLARPu a představovali proto pro nebohé duše hrozbu, že po smrti skončí v →peklíčku za následování nepravé víry. Z podobného důvodu také brojil proti pohanům a dosáhl prý dokonce zbourání některých jejich chrámů -- tak tvrdý kdysi konkurenční boj mezi fandomy uměl být.

Zemřel pravděpodobně docela všední, nemučednickou smrtí. To by mohlo narušit jeho kredit coby vlivného munchkina, proto je Mikulášovi přičítáno až zcela absurdní množství →magických triků, které měl za života provést. Často se připomíná trojice dětí, které se biskupovi podařilo vzkřísit z nasoleného stavu. Jednalo se tedy pravděpodobně o kouzlo odstraňující následky destruktivního působení konzervační metody na organismus.

Kouzelný amulet s vyobrazeným Mikulášem, oděným do autentického kostýmu.

Asi nejznámějším Mikulášovým kouskem je však jeho intervence v případě tří dcer zchudlého obyvatele Myry (jak vidno, LARP má velkou slabost pro trojky -- dokonce i tehdy, kdy to →nedává nejmenší smysl). Mladé ženy totiž neměly na věno a tížívá finanční situace rodiny nasvědčovala tomu, že se brzy budou muset začít živit nejstarším řemeslem na světě. Biskup však tajně hodil otevřeným oknem do jejich domu nějaké zlato a dívky nepřízni osudu vyvázly.

Příliš diskrétní tedy asi nebyl, když se nám celý příběh dochoval… i přesto je Mikuláš zobrazován jako dobrák a filantrop, kteréžto vlastnosti sdílí i se svým epigonem Satanem Klausem.

Mikuláš se snaží trefit každou z potřebných dcer, aby z toho všeho taky vytřískal trochu srandy.

Lidová fanouškovská tvořivost přeměnila postupem času biskupovu štědrost v každoroční tradici mikulášské nadílky. Při ní si hráči oblékají patřičný cosplay a vyrážejí kazit dětem žaludek všemožnými pamlsky s vysokým obsahem cukru a palmového oleje. Postupem času k titulní postavě přibyl ještě →anděl, který zpravidla plní funkci podržtašky či křoví, zhruba jako v běžných →teologických konceptech.

Posledním volitelným společníkem je pak čert, chlupatá bytost s kopyty, který má představovat démona. Není však potřeba plýtvat svěcenou vodou a →exorcismy, Mikuláš tohoto pekelného poskoka drží na krátkém řetězu a povolí mu jen velice omezený časový úsek strašení dětí, aby tyto zůstaly hodné po zbytek roku. Didakticky tak ratolestem představuje základy katolické morálky postavené na vyhrožování a nátlaku.


Satan Klaus

5. prosince 2016 v 19:37 | Sammael |  Fanoušci
V posledních letech a desetiletích se v globalizovaném světě šíří všemožné invazní druhy. Naši autentickou rezavou veverku vytlačuje nějaká černá potvora, pod útokem jsou i středoevropští raci. Co je však daleko nejhorší, import zpoza oceánu už vytlačuje i tuzemskou tradiční, směrnicemi EU chráněnou pohádkovou bytost Ježicha. Místo něj se sem totiž cpe strašlivý Satan Klaus, zhovadilá parodie na bohabojného →biskupa Mikuláše.

Jak už jeho jméno napovídá, Satan Klaus v sobě harmonicky spojuje veškeré negativní charakteristiky. První jméno poukazuje na temnou →magii děsivého padlého →anděla, proti níž pomůže jen obzvlášť účinný →exorcismus. Druhé jméno v našem jazyce již zlidovělo jako označení velkohubého narcisty s netransparentní minulostí a občasnými sklony ke kleptomanii.

Satan v kompletním kostýmu s proprietami.

Satan Klaus po většinu kalendářního roku vegetuje v oblasti severního pólu, samozřejmě bezpečně mimo detekční schopnosti lidských přístrojů, čímž se podobá většině katolických →svatých a koneckonců i samotné →Velké trojce. Jelikož každá dostatečně mocná imaginární bytost potřebuje své poskoky, má Satan i svou obdobu andělů či katolarpové →organizátorské hierarchie -- elfy.

Podobně jako Pánbíček, Hospoda zástupů, vede si i Klaus značně subjektivní seznam →hříšníků. Naštěstí přinejmenším neexistuje evidence, že by byl taky homofobní magor, který nedovolí člověku ani zemřít, protože život není jeho. Seznam zlobilů je tedy značně humánnějším a morálně hodnotnějším dokumentem, než třeba konkurenční Desatero. Navíc nevyhrožuje kariérou věčného topiva v →peklíčku a neoblbuje lidi vizí nekonečné duchovní masturbace nad Pánembohem v krychli →Nebeského Jeruzaléma. Satan místo toho naděluje provinilcům uhlí, které mohou využít přinejmenším pro zahřátí.

Zatímco má Pánbíček zálibu v extravagantních →projevech své moci a nebere při ničení měst, vraždění milionů nevinných lidí a dalšími kratochvílemi příliš ohled na dopad těchto činů na přírodu, patří Satan Klaus mezi pohádkové bytosti ohleduplné k životnímu prostředí. Na jednu stranu sice popírá vliv člověka na globální oteplování, vzduchem nicméně cestuje se sobím spřežením, které nešpiní vzduch nedokonalým spalováním.

Navzdory veškerým obviňujícím hlasům v populární kultuře také není zaznamenáno, že by tento distributor dárků někdy na své cestě havaroval. Jeho doručovací služba je svižná, diskrétní, bezpečná a velmi spolehlivá. Sociálně slabším vrstvám navíc dobrák Satan nabízí možnost platby v naturáliích, když jim účtuje výhradně mrkve pro soby a drobnosti k zakousnutí pro něj a elfí pomocníky.

Satanova cesta zasněženým krajem. Saně jsou tiché a není známo, že by ohrožovaly ptactvo.

Ke cti mu musíme přičíst i to, že Satan na rozdíl od Pánbíčka žije a vykonává své zaměstnání v materiálním vesmíru a nepotřebuje si vymýšlet jakousi éterickou dimenzi s andělskými kůry, sborem svatých a podobné nesmysly. Ve svém podniku navíc zaměstnává veškerou známou elfí populaci na planetě, která by jinak skončila na pracáku. Z filantropického zápasu tedy Klaus vychází také jako vítěz.

Proto se redakce KatoLARPu rozhodla tímto článkem Satana podpořit. Možná jde o nepůvodní druh, který v našich luzích a hájích nevidíme rádi, existuje však mnoho dobrých důvodů, proč jeho přítomnost akceptovat či dokonce vítat. Přinejmenším bychom se mohli konečně zbavit nálepky zaostalé východoevropské země, která i během svátků klidu a míru zneužívá dětské práce.

→Modleme se: Ježku, náš Šéfe a Sprasiteli! Prosíme, abys opomenul, že Satan Klaus pochází z jiné místní tradice a abys odstranil všechny překážky, které brání jeho kanonizaci. Nechť čeští hierarchové poznají, že reálná neexistence nějaké osoby rozhodně nebrání uznání její svatosti, jak se to stalo již mnohokráte v historii naší Církve. Neboť ty po pravici Boha Fotra v jednotě s Puchem svatým žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.


skřítci Diviš a Achátius

4. prosince 2016 v 14:58 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Dva z čtrnácti →svatých kouzelných skřítků sdílejí stejnou specializaci, a tou je bolest hlavy všeho druhu (od akutní migrény až po akutní setnutí). Svatého Diviše jsme již na stránkách potkali, takže s ním začneme. Achátius si počká na konec článku (celý život se musel potýkat s tím, že je ten druhý).

Svatý Diviš udivený, v Paříži a přilehlých obcích nazýván také Denis, postrach okolí, žil někdy ve třetím století (plus mínus nějaká ta dekáda). O jeho mládí se toho moc neví (nejspíš si dal záležet, aby se toho moc nevědělo), každopádně již v raném věku dosáhl ranku →biskup v malé vesničce ve Francii jménem Paříž (v té době tam ještě neměli podivnou věž, kterou pomáhal konstruovat Jára Cimrman). Mimo to že léčí migrénu ženám v přechodu (a jejich manželům to samé), má také pod palcem své biskupské sídlo a potažmo celou Francii (asi tak jako →Venca Českou republiku a Jánošík Slovensko).

Mobilní hlava může být užitečná v případech, kdy by se celé tělo někam nevešlo a vy se tam přesto chcete podívat.

Ve Francii byl natolik oblíbený, že se jeho jméno stalo bojovým pokřikem francouzského rytířstva (houfně volali: "Denis, postrach okolí!"). Jsou mu dokonce zasvěceny herní prostory kostelíka Saint Denis kde se pohřbívali francouzští králové. Pro svou oddanost LARPu Diviš dokonce ztratil hlavu, ale nikterak jej to netrápilo.

S touto příhodou se pojí i zvláštní herní item a tím je slavný a všem larperům jistě známý Oriflamme -- prapor nasáklý Divišovou krví. Když se náš munchkin jednou v zamyšlení ochomejtal kolem kata, co si cvičně sekal do vzduchu sekerou, tak z toho tak trochu ztratil hlavu. Diviš sám s tím neměl problém, jako správný katolarper hlavu nepotřeboval, protože mu stačí dogmata herní →teologie. Proto hlavu jenom sebral, aby viděl na cestu a šel se projít.

I tak utrpěl menší ztrátu krve (tak to chodí, když vám někdo omylem ufikne hlavu). Ta krev tak trochu pocákala čerstvé prádlo jakési pradleny, která na poněkud udiveného Diviše začala hartusit, že co si to dovoluje takhle kolem sebe cákat (odtud prosím Denis, postrach okolí). Diviš nakonec vzniklou při uhrál do autu a nechal z čerstvě pokrváceného prostěradla udělat praporek. Prej aby bylo čím mávat, až se Ježek vrátí, jak sliboval.

Oddělitelná hlava našla jistě mnohá využití i v neotřelých formách pohlavního styku.
Diviš měl to štěstí, že v jeho době ještě nedosáhl celibát větší popularity.

Do současnosti se nám zachovaly dva autentické originály tohoto jednoho praporu a plní důležitou úlohu v rámci herní →magie jako →relikvie. Když Paříž navštívila skupinka hráčů severské verze PohanoLARPu, francká princezny prý popadla Oriflamme, vyběhla na hradby a nadšeně mávala hostům.

K svatému Achátiu Octopu je jen málo informací, takže vám zde uvedu skoro vše, co o něm víme. Byl nadšeným hráčem římského PohanoLARPu, ale nakonec jej jakýsi anonymní →kněz přesvědčil že KatoLARP je daleko lepší volnočasová aktivita. Bohůmžel (→všem třem), římští hráči byli poněkud větší munchkini, než třeba současní katolarpeři a tak si svého bývalého spoluhráče odchytli a pádnými argumenty biče a nadávek se jej pokusili přesvědčit k návratu (podobnou praxi rekonverzí si osvojil posléze i KatoLARP).

Achatius během kultivované debaty s pohanolarpery.

Sofistikované přesvědčovací taktiky nicméně překvapivě v Achátiově případě selhaly, takže se pohanolarperům stala menší nehoda, při nížse Achátius tak nějak sám napíchl na kopí. Kde je spojitost s bolestmi hlavy nějak nevidím, možná byl světec jen natolik vyčerpán neustálou argumentací, až z toho dostal migrénu. Ptáte se, proč Octopus? Mezi hráči koluje historka, že měl osm nohou a smrděl rybinou, ale to je jistě jen hloupá pomluva těch, kteří se nedostali do Pánbožkova týmu nej čtrnácti svatých. Někteří hráči jsou dost nepřející a závistiví -- hanba jim, že neznají pravou křesťanskou pokoru.


Umučení Krista

3. prosince 2016 v 21:17 | Sammael |  Fanoušci
Jeden z nejznámějších, nejdražších a nejpopulárnějších fanouškovských filmů historie zrežíroval pro KatoLARP sám Mel Gibson, aktivní hráč a fanoušek herního lore. Umučení Krista sleduje poslední půlden Ježkova života, tedy pokud nepočítáme následné vzkříšení a zjevování se na toustech či →sporácích, v němž Vykupitel směle pokračuje i o dvě milénia později. Nehledě na fakt, že navštívil peklo v době, kdy měl být oficiálně mrtvý, munchkin jeden!

Přebal filmu. (z Wikiny)

Tyto motivy ale nechme stranou, neb se jimi nezaobírá samotný film. Jeho děj je daleko jednodušší. Začíná v Getsemanské zahradě, kde Ježich trpělivě očekává své zatčení. Záhy se skutečně objeví pochopové, a po posledním hubanovi s Jedášem Ježka odvlečou v řetězech. Titulní hrdina následně trajdá po Jeruzalémě, přičemž občas souběžně sledujeme i osudy jeho učedníků.

Ups, spoiler.

Převážnou část stopáže pak vyplňuje sadomaso emocionální porno, které se snaží diváka co nejvíc citově vydírat. Didakticky tak shrnuje jednu ze základních tezí →pravidel, podle níž se →Pánbožko skrze Ježicha (a samozřejmě i s přispěním Pucha svatého) zasebevraždil, aby tak smyl lidský →hřích a umožnil nám cestu do →nebíčka. Kdo si tedy při filmu nebude honit ptáka a přitom unyle vzdychat nad Pánbíčkovou všestrannou dokonalostí, musí se připravit na horoucí →plameny pekelné či přinejmenším na zostřený →očistec.

Scény bičování, přibíjení, píchání, pálení či mlácení jen občas prostřihne krátký Ježkův flashback. Asi nejvýznamnějším z nich je scéna Poslední večeře, během které Ježich trhá místní druh chleba a podává učedníkům alkoholické nápoje. Tímto zakládá tradici každomešního katolického →bufetu, potažmo herního konceptu →eucharistie. Další krátké štěky shrnují horskou kázeň, která inspirovala →ukecanou část mše a další události Ježkova pozemského života.

→Křížová cesta našeho hrdiny nakonec končí na pahrbku nedaleko města, kde je Ježich přišroubován na →krucifix a vyzdvižen. Po nějaké době umírá, je pohřben a těsně před titulky opět vstává, aby strávil zbytek svých dní na Zemi se svými učedníky pojídáním ryb a hrou na schovávanou.

Během filmu Ježek několikrát využije katolickou →magii. Jejím uzdravujícím aspektem například vyhojí useknuté ucho. Skutečně spektakulární rozsah →božské moci ale předvede až v závěru, kdy vyvolá mocné zaklínadlo zemětřesení a svým trikem zmrtvýchvstání dá chudákovi Satanovi (hranému ženou) šach mat.

Snímek se volně inspiroval také starší fanfikcí blahoslavené (= skoro →svaté) Kateřiny Emmerichové, která údajně zažívala vize Ježkova utrpení. Jakých substancí je k navození těchto stavů potřeba, se redakci KatoLARPu naneštěstí nepodařilo dohledat, tipovali bychom však houbičky, nebo možná koks.

Autorka fanfikce si zamilovaně prohlíží herní item.

Na film reagovali diváci po celém světě. Z našich významných →teologů připomeňme alespoň Jeho Svatost monsignora doktora a →heretika Tomáše Halíka, kterému se snímek příliš nelíbil. Obával se totiž, že by za něj mohl Mel Gibson schytat Templetonovu cenu (= nobelovka pro cvoky) a získat i tučnou finanční prémii.

V prostředí KatoLARPu bývá snímek běžně pouštěn i dětem, neboť ty už jsou zvyklé na kečup z Terminátora, Texaského masakru či o něco povedenější →Pěsti Ježíšovy. S touto praxí samozřejmě souhlasíme, neboť kritické myšlení je skrze emocionální vydírání třeba potlačovat v každém věku. Kdo by jinak potom věřil na čarovnou moc →relikvií, vymýtání padlých →andělů skrze →exorcismus či ve speciální efekty →kouzelného harampádí?

→Modleme se: Pánbožko, náš Fotře! Tys pobláznil už beztak extravagantního australského antisemitu, aby po stěžejním díle skotské nacionalistické propagandy natočil konečně kvalitní fantasy spektákl. Dej, abychom si dokázali užít všechny červené i jakékoli jiné tekutiny, které během sledování potečou po plátně či kdekoli jinde. Neboť tvá je kostka Nebeského Jeruzaléma i moc i sláva navěky. Amen.