Marťa

14. listopadu 2016 v 20:06 | Sammael |  Svatí
Blíží se zima, ale sníh pořád nikde. Hledáte-li →svatého, kterého byste se mohli o toto mokré, studené a bordel zachycující →požehnání zmrzlé vody poprosit, směřujte své →modlitby a další duchovní onanii (→litanie) k Marťovi. Tento římský voják se údajně narodil koncem starověku rodičům hrajícím pohanský LARP Jupitera, Neptuna a dalších bohů populárních v říši. Už tehdy se nicméně mocně rozmáhal nový Pánbožko.

Sochařské vypodobnění svatého Martina. V pozadí herní budova kostela.

Ježkovo učení už si našlo cestu k mnohým z těch, kterým přišly polyteistické akce příliš komplikované a vyčerpávající. Přeci jenom, být zadobře se všemi božstvy neustále expandujícího panteonu si žádalo příliš mnoho času a prostředků, které přece rozumný člověk nebude vynakládat na prázdné žvanění o nesmrtelnosti neexistující duše a dalších pitominách v rámci lore a →pravidel.

KatoLARP oproti tomu zredukoval počet bohů na tři (→Nejsvětější trojka). Ti navíc tvoří dohromady jednoho ultimátního Pánbíčka, jehož lze nasrat či potěšit jen jako celek. Také kostýmové požadavky byly v té době méně přísné než u konkurence a Marťa tak nakonec změnil herní svět a stal se zapáleným fanouškem křesťanské hry. Zůstal nicméně vojákem a trávil celé večery ostřením svého meče.

Císař později přeložil jeho jednotku do dnešní Francie, kde Martin v broušení pokračoval. Brzy se mu mělo vyplatit. Jednoho chladného dne totiž voják potkal u městské brány roztřeseného žebráka, který klepal kosu a za zády se na něj už ksichtila zubatá. Marťa nebyl žádný škrt a klidně by chudákovi přispěl na krabicové víno, na vojenské mise si ale nebral hotovost, neboť věděl, že je v zahraničí výhodnější platit kartou.

Interiér prostor KatoLARPu zasvěcených Marťově přímluvě.

Proto se rozhodl vyřešit aspoň žebrákovo nedostatečné odění. Tasil svůj opečovávaný gladius, který už po letech neustálého broušení získal monomolekulární ostří a jediným řezem čistě oddělil polovinu důstojnického pláště. Riskoval tím sice, že se mu budou kolegové posmívat, pomohl však člověku v nouzi a to ho večer hřálo u srdíčka, když nohy pod zkráceným pláštěm trčely do zimy.

Povšimněte si mimořádně historicky věrného vypodobnění detailů zbroje či dobové architektury.

V noci měl Marťa špatné spaní. Buďto něco špatného snědl, nebo dostal ze studeného větříku horečku. Jak jinak vysvětlit halucinaci, která chudáka vojáka oné noci navštívila? Marťovo se zkrátka zjevil sám Ježek, naparující se v polovině pláště.

Místo aby voják vyskočil a dal Ježichovi na pamětnou, aby se už nikdy neodvážil ukrást žebrákovi jeho jedinou přikrývku a pak s ní trollit původního majitele, jenom tupě zíral. Přišli se podívat i →andělé a Ježek jim sprostě nalhal, že má plášť od Martina a rozhodně ho nikomu nečmajzl. Tento mírně surrealistický zážitek nakonec svatého dokopal, aby se nechal →pokřtít. Jak ho to napadlo, zůstává záhadou.

Marťova hrobka obsahující světcovy zbytky, →relikvie, sloužící katolarperům k pověrčivé úctě.

Křtem nicméně získal přístup k pokročilé →magii, včetně té →známé z Bible. Praktikoval mimo jiné nekromancii a léčivá zaklínadla. Nakonec se stal i →biskupem (toho tehdy nevolil →papež, ale místní katolarpeři). Jedinou vadou jeho úspěšné herní kariéry se stala nemučednická smrt, za svatého byl však prohlášen i tak. Dodnes patří mezi oblíbené polomytické postavy, jejichž věhlas dávno přesáhl hranice KatoLARPu a je reflektován folklórem i moderní kulturou.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama