Listopad 2016

Krucifix

30. listopadu 2016 v 18:19 | Sammael |  Magie
Symbol nejen KatoLARPu, ale vůbec všech křesťanských akcí. Kůl a břevno, na nichž zemřel údajný Spasitel světa, aby se mohl po zbytek časů →zjevovat na troubách, plakat, když někoho uvidí masturbovat a přispěchat do kostela na zavolání, když nějaký →kněz pronese příslušné →zaklínadlo. Není divu, že se stal krucifix mezi katolarpery oblíbeným nejen jako item, ale skrze všemožná gesta i coby nástroj →požehnání.

Přehled některých křížů včetně jejich fyzických vypodobnění.

Ježkovo utrpení připomněla už →křížová cesta, kříž samotný ale její rozměr značně přesahuje. Málokterý hráč si v současné době jasně uvědomuje, že nosí na krku mučicí nástroj a symbol si asociuje spíše s křesťanskými akcemi jako takovými. Obouruční krucifix s sebou po světě vláčejí →papežové, kompaktnější verze tvoří výzbroj →exorcistů a dalších duchovních osob a nezřídka se dostávají do rukou i sotva kompetentním →laikům.

V rámci osvěty proto připomeneme hlavní zásady zacházení s touto užitečnou zbraní, jíž univerzalita a snadná přenosnost přidaly na popularitě i mezi nehráči.

Nosíte-li kříž jen pasivně na těle, obdržíte bonus do ostentativní zbožnosti, který se odvíjí od násobku horizontálního a vertikálního rozměru, přičemž se započítávají pouze zvnějšku viditelné části. Jako magický amulet vás chrání před nepřátelskou magií, svody satana, →hříchem a poskytuje značné výhody v boji proti →heretikům.

Starým dobrým latiňákem nikdy nic nezkazíte.

Ty se ale významně navýší, pokud kříž využijete při gestikulaci, pronesete →modlitbu či dokonce →litanii. Sama →Velká trojka vám trojosobně garantuje trojnásobek obvykle získaných bonusů. Účinnější je i požehnání udělované skrze znamení kříže či dokonce fyzickým krucifixem, drženým v ruce. Seslané herní výhody ještě narostou, jde-li o předmět vylepšený, tj. posvěcený.

Symbol si můžete narazit klidně i na svůj hrob, vyzdobit si jím byt či polepit auto -- kreativitě se meze nekladou. Každý správný katolarper by měl mít minimálně jeden ve svém pokojíku jako odpuzovač démonů, zdroj božského světla (pouhým okem naneštěstí neviditelného) a ideální objekt každovečerní modloslužby.

Až si budete tento užitečný item pořizovat, dbejte i na výběr kvalitního modelu, vhodného pro vaše účely. Odolnější materiály volte zejména tehdy, hodláte-li krucifix často přenášet. Záleží i na tvaru -- obrácený kříž možná proslavil →svatý →Peťan, ale využívají jej i satanisté. Ondřejský a řecký zase vypadají jako matematická znaménka, Antonínův připomíná písmenko T. Nevhodný je i ankh nebo pravoslavná varianta kříže, jde o variace spadající pod jiné LARPy a →orgové vám je neschválí.

Doporučujeme prosté latinské kříže, okořeněné maximálně slušivou Ježkovou mrtvolkou. Pro specifické účely můžete využít také papežský, patriarší, ale i jeruzalémský kříž. Různě stylizované tvary zakončení jednotlivých ramen ponechte pro snadnou orientaci raději všemožným →řeholním řádům, zvláště pak těm vojenským.

Kříž, který používáme na KatoLARPu, si přivlastnili pomýlení protestanté.
My se mu tímto projektem pokusíme navrátit původní lesk.
Chceme tím zároveň upozornit na postupující protestantizaci naší milované akce.

Že se máte držet dál od hákové a šípové varianty, snad ani nemusím dodávat. Když s tím prvním do Německa v minulém století přitáhl z Rakous zneuznaný malíř a katolarper Adolf Hitler, nedopadlo to dobře. Ale to už je jiný příběh.


Pohřební obřady

29. listopadu 2016 v 22:25 | Kryštov Psohlavý |  Magie
I hráči jednou zemřou. Je to zcela normální a lze to očekávat. Katolarper nepřestává být pouhým člověkem a lidé umírají v jednom kuse. Většina hráčů podstoupí tzv. církevní pohřeb (nikdo krom munchkinů pochopitelně nevěří v →nebíčko, ale účast na pohřbu má pro ostatní příbuzné hráče řadu benefitů). Vlastně je to docela stylový odchod ze světa -- zvlášť zarytí hráči chtějí, aby byla jejich největší zábava KatoLARP součástí jejich posledního rozloučení. Proto →orgové přišli s →magickým rituálem, který má právě to hráčům dopřát.

Nutno podotknout, že Pánbožkova parta docela trpí averzí ke kremaci, čili pohřbu žehem. Důvodem je to, že je zpopelnění v rozporu s lore o nesmrtelné duši a posmrtném životě (v soudný den má vaše mrtvola vylézt polorozložená jako zombie a začít požírat poslední zbytky lidstva). Navíc před nedávnou dobou →poupa Franta Veliký vydal prohlášení, že teda katolarpáci můžou žehem, ale nesmí se rozdělovat na více částí (to by bylo nedůstojné). O tom že jsou svatí postupně recyklováni a porcováni na →relikvie, se kupodivu nezmiňoval.

Lokální koordinátor KatoLARPu a jemu podřízený →ministrant pozorují nakládání nebožtíka do pohřebního vozu.

Zároveň chce mít církev kontrolu nad mrtvolami svých hráčů (nejspíš pro případ, že by je svatořečila a mohla je pak využít ke kouzlení), takže i když se necháte zpopelnit, musíte ponechat svůj popel úhledně zabalený a připravený k případnému pověrčivému uctívání. Většina katolarperů se nechává pohřbít do země, v nejlepší tradici hry. Hřbitovy mnohdy bývají v blízkém okolí herních prostor kostelů a klášterů, a to proto, že se při pohřbu špacíruje na hřbitov pěšky.

Orgové často využijí příležitosti pohřbu a straší hráče →peklem. Ten jeden mrtvý však skončil v nebi, protože byl dobrým křesťanem, svědomitým hráčem a ochráncem víry. →Kněží sami jsou experti v tom, jak udělat i z toho největšího lejna v životě zemřelého voňavou růži. Mají na to dokonce speciální schopnost (balamutění nad rakví).

Papež Benda XVI. předsedá pohřbu svého předchůdce Honzy Pavla II, obklopen davem hráčů všemožných hodností, jakož i nehráčských čumilů. (Wikisource)

Pohřební obřady probíhají opět, jak je v KatoLARPu zvykem, navázány na →mši (herní bonusy se samy nenamnoží). Využívá se i varianta bez mše, tu ale správný hráč zavrhne. K pohřbu potřebujete minimálně kněze (existují sice nějací pohřební pikolíci, co mají pravomoc to odsloužit, ale s tím se správný hráč prostě nemůže spokojit).

Mše začíná tím, že kněz zcizí tělo od pohřební služby. Hodinu před pohřbem se mrtvolka objeví v bedně před oltářem. Proběhne mše, páter má štolu fialové barvy a vypadá epicky. V průběhu mše se využije veškeré →kostelní harampádí, které je k dispozici -- od kadidelnice až po kombinovaný měřič proudu a odporu.

Kněz ve svém kázání při →bohoslužbě slova vzbuzuje deprese u všech přítomných a snaží se je obrátit na cestu LARPu. Proběhne →bohoslužba oběti, ale již ne závěrečné požehnání. Lidé začnou zpívat magickou mantru: "Věřím že můj Vykopatel žije, a že v den poslední jak zombie zase vstanu. A ve svém těle uvidím Pánbožka, Zprasitele svého." Toto otravné, vlezlé a depresivní kakofonní tahání koček za ocas, zpívají dle tradice →soundtracku skřípavým hlasem přestárlé babky při celém výšlapu k hrobu.

Tento pohřební průvod je tak dlouhý, že se ani nevejde na obrázek.

Tam již čeká vyhloubený ďolík na rakev. Vše je již připraveno, takže páter oddrmolí nějaké to →požehnání a na cestu se mrtvolce pošle přímluvná →modlitbička a jde se domů. Rakev je zahrabána a je na ni zapomenuto. I příbuzní si časem na svého zemřelého vzpomenou jen o →Dušičkách, kdy mu na hrobě podpálí jednu dvě svíčky a položí sem tam kytku. Nakonec hrob zchátrá, protože komu by se chtělo o to starat. Pokud se tomu dotyčnému poštěstí a je mu uznán nějaký ten zázrak (uzdravení, či jiná vykonstruovaná storka), může se dopracovat i →svatosti a tím vstoupit do lore jako nový lokální bůžek (pokud vím místo patrona lidí trpících akutní poruchou vyprazdňování je ještě volné).


Advent

27. listopadu 2016 v 12:38 | Sammael |  Pravidla
Dnešním dnem začíná v KatoLARPu každoroční příprava na vánoční svátky, známá pod jménem advent. Adventus znamená v čarodějném latinském jazyce církve příchod -- a to příchod koho jiného, než samotného Ježicha. A jelikož Ježek během své pozemské dovolenky onehdá slíbil, že se ještě brzy staví, oživují se v tomto čase i apokalyptické představy, které tvoří jádro herního lore.

Zatímco běžní lidé během prvních prosincových týdnů obdivují rozsvícené stromečky, popíjejí punč nebo povinně kafrají o plíživé infiltraci Satana Klause do autentických českých tradic, katolarpeři prožívají celé období úplně jinak. Skrze autosugesci usilují o radostné vyčkávání Vánoc, i když jim to dost podkopává nutnost brzkého ranního vstávání na speciální →mši zvanou rorát.

Věneček dobrý akorát pro zatvrzelého →heretika. Má nesprávný počet svíček, které jsou ještě ke všemu červené!
→Hříšník, který tímto způsobem przní tradici, na sebe přivolává děsivé Pánbožkovo milosrdenství!

Herní barvou adventu je fialová, o kterou se předvánoční čas dělí s konkurenční dobou postní. Jelikož však z každého pravidla existuje výjimka, nese se třetí neděle ve znamení růžové. Někteří →kněží si pro tuto unikátní příležitost dosud v šatníku schovávají legrační ornát této barvy, v němž poskytují svým tajů liturgie neznalým →farníkům příležitost k mimořádnému obveselení.

Růžová může být i třetí svíčka na primitivním počítadle času, adventním věnci. Tento klenot pokročilé katolické technologie indikuje aktuální herní postup k Vánocům skrze čtveřici světelných indikátorů, rituálně rozsvěcovaných neděli co neděli. Přestože si podle věnce hodinky asi neseřídíte, poskytuje tento hezký tradiční zvyk prostor pro vysvětlení fyzikálních principů spalování dětem, které by jinak musely čekat až na →velikonoční exsultet.

Páter to během adventu v kostele řádně okadil.

Každá svíčka má samozřejmě svůj hlubší →teologický význam. První připomíná proroky, tedy psychicky nemocná individua / patologické lháře, kteří ve starověku vyblábolili několik jakž takž gramaticky správných vět. Na ně pak přičinliví evangelisté ztěžka napasovali storku o tom, jak →Pánbožko skrze Ježicha s morální podporou Pucha svatého spáchal sebevraždu, aby dal lidem svobodnou vůli. Tedy schopnou volit mezi fanděním KatoLARPu a →nebíčkem na straně jedné a věčnou smrtí v →pekle v případě, že si ty pitomosti o změně pečiva v živočišnou tkáň domů nepustíte.

Druhá svíčka upomíná na betlémskou jeskyni, ve které se Ježek údajně narodil. Jde o promyšlený marketingový tah, který má dostat do jinak poměrně turisticky neatraktivní dědiny v Palestině zástupy oddaných hráčů, kteří naplní peněženky svých soudruhů v KatoLARPu. Stejnou reklamní funkci pak zastává i betlémské světlo, o němž si více povíme někdy příště.

Třetí (růžová) svíčka vyjadřuje všeobecnou úlevu fanoušků akce, že už období →postu a →modliteb skoro končí a festival přejídání, pokrytectví a oduševnělého opovrhování materiálním rozměrem Vánoc je za dveřmi. Zde se také projevuje hluboce zakořeněný odpor mnohých KatoLARPerů k matematice, neboť od růžové neděle ke Štědrému dni to mnohdy může trvat ještě skoro stejně dlouho, jako od začátku adventu k ní.

Tradiční lucernička. Trochu hořlavá, ale co už.

Čtvrtá svíčka je nazývána →andělskou. Pravděpodobně z toho důvodu, že během ní už nedostatkem spánku deprimovaní, vyhladovělí hráči vidí věci, které neexistují. Nese se ve znamení takřka hipísáckého míru a pokoje, který je v přímém protikladu k tradiční biblické roli andělů coby nositelů ohnivých mečů, trubačů na →hudební nástroje zkázy a tak podobně. I to může nasvědčovat kritickému (čti: horšímu, než obvykle) selhávání kognitivních schopností katolarperů.

Aby hráči vyjádřili svou únavu a všeobecné znechucení, nezpívají s výjimkou růžovoučké neděle chvalozpěv Gloria (Sláva Pánbíčkovi na obláčku). Posledním dnem adventu je ten Štědrý, jehož slunce západem oficiálně začíná sváteční období, zpravidla noční mší s účastí nehráčů, které přítomný páter nezapomene uraženě informovat, že by si na celé →kouzelné divadýlko s vodou a vínem měli vyhradit čas i jindy, než jenom na Vánoce.


Rituály spojené s celoživotním závazkem

26. listopadu 2016 v 20:43 | Kryštov Psohlavý |  Pravidla
Nyní zde uvedeme rituály, které jsou spojeny s "celoživotním" závazkem. Ten je však celoživotní jen oficiálně. Můžete jej zrušit, i když se s tím dělají drahoty a →orgové kolem toho trochu tropí scény. Nakonec však rozvod (herně nazývaná rozluka) funguje a zbavení se kněžské povinnosti taktéž a takový novopečený →laik se může klidně i oženit (pokud teda stojí o to jít z chomoutu do chomoutu).

Manželství: občas se stane, že se hráčský pár rozhodne k takzvanému církevnímu sňatku. Jedná se o to, že skrze civilní sňatek hráč nezískává herní bonusy, a navíc se dokonce dopouští →hříchu, protože v univerzu KatoLARPu není občanské manželství uznáváno (jedinou autoritou, která má právo v KatoLARPu lidi oddávat je pouze →Velká trojka prostřednictvím kněze).

Kněz sesílá kouzlo za použití bonusů speciální štoly. V pozadí připravený →ministrant.

Do sňatku smějí vstoupit laici a za určitých okolností →jáhnové. Vyšší ranky se musejí soustředit na hru tak jsou jim tyto záležitosti oficiálně zapovězeny. Samozřejmě si někteří kněží nalézají skulinky, jak ukojit prosté tělesné potřeby, ty ale občas bývají v rozporu s právem (nikoliv kanonickým, ale reálným).

Svatba se většinou koná simultánně se →mší. Samozřejmě každý katolarper šetří čas, takže spojí dva rituály dohromady a dostane double bonus. Je třeba podotknout, že pokud je v páru jeden nehráč, můžou nastat v rámci ritu menší změny, ale jedná se jen o nuance. Na začátku kněz uvítá hráčský pár před herními prostorami. Tím odkazuje na minulost, kdy museli první hráči rituál provádět venku z důvodu nedostatku financí. Tehdy měl rituál jen formu →požehnání (trošku se nám nezbeda nafoukl, stejně jako církev).

Po uvítání proběhne typický liturgický průvod s →bohoslužbou slova, ve které bývají až tři čtení (upřímně i jedno je trochu moc, ale neva). První čtení je ze Starého zákona (doby před vznikem KatoLARPu), tedy za předpokladu že není doba velikonoční. V tom případě se čte ze Zjevení Janova (takový velice optimistický text na konci Bible, popisuje zkázu světa a potoky krve, docela příhodné jak svatební čtení). Oblíbený je List korintským od apoštola →Šavle z Tarsu (ještě jsem nebyl na svatbě, kde by se tento text nečetl).

Přechytralý Pája, který nikdy nebyl ženatý, píše své manidepresivní epištoly.

Po bohoslužbě slova kněz provede křížový výslech snoubenců (ptá se jich na kupu stupidních otázek). Na konec výslechu musejí slíbit, že i jejich potencionální děti vstoupí do LARPu. Ženich a nevěsta si přečtou svatební sliby, jak to známe z amerických filmů a páter jim pak požehná prstýnky (čím víc herních bonusů tím lépe). Pak již mše probíhá normálně, →bohoslužba oběti a závěrečné obřady, během nichž se odehraje další požehnání (jako by jich již nebylo dost). Avšak to je směřované na manžele, takže bonus dostanou jen oni.

Kněžství: →kněz je popsán samostatně, takže zde jen ve zkratce. Jedná se o vyšší herní rank, který má k dispozici plejádu →herních itemů, →kouzel, a dokonce občas i spravuje herní prostory kostela. Knězem může být jen muž, který studuje lore (lore KatoLARPu je dokonce vyučováno na některých vysokých školách na kde se tváří jako skutečný obor, říká se mu tuším →teologie).

Kněz je připraven ke kabaretnímu triku změny oplatky na kus masa.

Pro výuku kněžích je užíváno herních prostor semináře, kde se kandidát (herně nazýván bohoslovec) cvičí ve znalostech lore, magie a obřadů mše. Představte si to jako Bradavice, školu čar a kouzel z jiné fantasy knížky Harryho Pottera od J. K. Rowlingové. Zde je však Pánbožko a celá plejáda →svatých bůžků, skrze které magie probíhá. Magickým jazykem je latina, která dodá kouzlu větší efekt.

Zcela upřímně: naše akce má lepší kostýmy než čarodějové z Bradavic, takže KatoLARP 1, Rowlingová 0.

Kněžské svěcení probíhá, jako snad všechny významné rituály, souběžně se mší. Po tom, co tam celá skvadra naběhne (stává se že se svěcení účastní víc kněžích než laiků), následuje nějaká ta představovačka, aby →biskup věděl, koho že to světí. Orgové vyšších ranků bývají dost vytížení, takže mají k ruce dva jáhny, kteří plní funkci tzv. děvky pro všechno, v průběhu liturgie plní úkoly typu podrž mi čepku, podej mi bojovou berlu, ulítlo mi solideo běž ho chytit a tak dále.

Biskup a další kněží sesílají mocná zaklínadla na připravené bohoslovce. V pozadí je stalkuje Ježich, který špatně zabočil během odnášení nádobí z kuchyně.

Proběhne jakási homilie, kterou všichni účastníci včetně uchazečů a biskupa, který ji čte, prospí. Jak se biskup trochu probere z "hluboké meditace", tak uchazeče podrobí křížovému výslechu (tato část se opakuje u tolika rituálů, že se až divím, že církev nezakoupila nějaké postarší detektory lži). Kandidáti nakonec musejí biskupa na kolenou odprosit, aby jim ten rituál dal (vkládají mu při tom svoje nemyté pracky do rukou, aby demonstrovali, jak moc chtějí postoupit o levl výš).

Následuje →modlitba, kandidáti při tom padnou na tvář (nejspíš vysílením a únavou). Jako by toho utrpení nebylo dost, proběhnou ještě i →litanie. Kandidáti klečí a biskup a všichni přítomní kněží (z vlastní zkušenosti vím že jich u toho může být přes 50) vkládají kandidátům ruce na hlavu. Kandidáty již bolí kolena a jsou unavení, ale ještě si v kleče vyslechnou konsekrační modlitbu, nechutně dlouhou a nicneříkající. Následuje téměř normální bohoslužba oběti zakončená požehnáním. Novokněží se rozletí do světapřipraveni sloužit KatoLARPu.


Kostelní harampádí

25. listopadu 2016 v 10:58 | Kryštov Psohlavý a Sammael |  Magie
Obouruční bojová kadidelnice: tento objekt patří farnosti, ale za určitých okolností jej může používat →jáhen, →kněz i →ministrant. Slouží nejenom jako zbraň (je-li zapálena a naládována kadidlem, může mít i bonusový efekt poškození ohněm), ale i coby kouřová clona (v herním žargonu se zažil pojem okadit čímž je myšleno řádné zadýmení herních interiérů). Kadidelnici lze též využít pro navýšení účinnosti →požehnání.

Statistiky se liší model od modelu. Některé disponují vyšším útočným číslem vyváženým pomalejším švihem, kompaktnější modely to mají naopak. Zdobené ceremoniální kadidelnice pak svou bojovou hodnotu leckdy zcela obětují poskytovaným bonusům a větší reprezentativnosti. Každá kadidelnice má přidružený item, který se nazývá loďka. Jedná se vlastně o zásobník s nastrouhaným mýdlem, jenž dodává vzniklému kouři voňavý, otupující efekt.

Monstrance (sluníčko): Poté, co je tento item enchantnut knězem, přináší značný boost na kouzlo požehnání, které se zpravidla se dělá při zvláštním →magickém obřadu, nazývaném adorace. Tehdy kněz pronese kouzelnou formuli, po níž následuje skupinové modlení. Po krátkém šlofíčku je monstrance uklizena z dohledu pro případ, že by to pěkné zlaté sluníčko chtěl někdo ukrást.

Nalevo tradičnější model, vpravo odlehčená verze vhodná pro agilní žehnání a outdoorové podmínky (třeba procesí Pánbíčkova těla).
V pozadí dvě mešní knihy, nejspíše misály (viz níže).

Kropáč a kropenka (instantní deštík): Když byla nálada v kostele příliš ospalá a většina osazenstva klimbala, rozhodl se jeden kněz v severní Itálii probudit osazenstvo pokropením vodou. Tento postup se brzy rozšířil po celém světě, takže našim milým →orgům nezbylo než k tomuto postupu vymyslet nějaké lore a zařadit jej do reality KatolLARPu. Myslím, že si dali docela záležet. Celá historka kropení vodou se točí kolem toho, jak jsme všichni →hříšní a jak je Pánbožko milosrdný. Je odkazováno na →křest, kde je každý katolarper pocákán vodou. Tento úkon přináší značné navýšení plošného efektu kouzla požehnání a zvyšuje jeho sílu a trvání, avšak má negativní efekt promáčenost po dobu třicíti minut. Zkušený hráč přece není z cukru!

Kalich: oblíbený item →heretika Jana Husa. V KatoLARPu jím disponuje převážně kněz (běžný →laik musí vystačit s vodou, bohužel se při →mši pořádné občerstvení nepodává). V tomto předmětu je víno kouzlem proměněno v krev, kterou pak kněz ve vampýrském záchvatu vypije. Nižším rankům než je toto dopřáno jen v určité dny a svátky (tak třikrát do roka).

Pozor, ať vám nezaskočí uvolněný diamant!

Misál: kouzelná kniha, která obsahuje podrobný popis obřadů mše svaté pro všechny obvyklé příležitosti. Je vybavena poznámkami o tom, kam se kněz má postavit, jak má dát ruce a celkově je tam popsaná celá choreografie a scénář kouzel. Nový misál je zpravidla vydán pokaždé, když se zásadněji změní rituální pravidla (naposledy výrazněji po II. vatikánském koncilu).

Miss misál, každoroční soutěž krásy popularizující liturgické náčiní.

Paškál (kombinovaný měřič proudu a odporu): tato prapodivná svíce je úzce spjatá s Velikonoci (svátkem toho jak se Ježkovi nepovedla sebevražda) proto se také můžete setkat s názvem velikonoční svíce. Je využíván jak o Velikonocích, tak i při kouzelných rituálech křtu, svatby či třeba pohřbu.

Zpěv exsultet při jeho svěcení (magický obřad umožňující další rituální využití svíce) popisuje náležitý postup výroby (pro případ že by si ji chtěl někdo udělat doma). Nechybí ani reference k pilné kreativní včele, která pro paškál poskytla vosk. Včelí odbory si na tuto pasáž opakovaně stěžují, neboť se cítí církevní hierarchií vykořisťované a domnívají se, že produkt jejich hmyzí práce lze využít i smysluplněji, než pro pořádání hloupých RP akcí.

Autenticky voskový paškál. 100 bodů do Polska!

Evropská komise též začala na sklonku roku 2016 vyšetřovat výrobce paškálů na základě podezření z klamavé reklamy, neboť svíce neobsahují předepsané množství deklarované konstrukční látky -- zkrátka neviděly vosk ani z rychlíku a v mnoha farnostech se množí levné napodobeniny vyrobené z parafínu. Na tom by v časech hospodářské krize nebylo nic zvláštního, pozměněné složení je nicméně nutné deklarovat v rámci chvalozpěvu exsultet.

Redakce KatoLARPu navrhuje následující úpravy:

♫ Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci,
kterou ke cti Pánbožkově rozsvítil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo,
přece ho neubývá.
Napájí se totiž tající směsí alifatických uhlovodíků,
kterou pro tuto vzácnou svíci připravila pilná destilace, či snad katalytická syntéza. ♫

Svatostánek: velká skříň až kýčovitě zdobená zpravidla tradičním křížovým motivem a →anděly. Slouží k uložení polomáčených oplatků, když je bufet uzavřen. Vzhledem ke značné trvanlivosti této tradiční pochutiny nepodléhají zásoby hostií pravidelným potravinářským inspekcím.

Ambon: slouží k odložení knih, ze kterých je čteno na shromážděních. Vzhledem k rozměrům a hmotnosti těchto obřích cihel je to dost dobrý nápad.

Oltář: kus šutru, otesaný přibližně do podoby stolu. Na něm probíhá hlavní část mše, →bohoslužba oběti. Aby oltář plně rozvinul své magické schopnosti, je napájen →relikviemi →svatých, které se do něj vkládají během obřadu svěcení.

Biskupovo sedátko, pokud jste na to ještě nepřišli z dobrovodných nástěnných ilustrací.

Sedes: sesle celebranta (= kněze či →biskupa, který vede rituál). Bývá polstrovaná lépe, než ostatní židličky. V nóbl kostelech, patřících některému z místních potentátů, se nejluxusnějšímu kusu sedacího nábytku říkává katedra. Připomíná trůn, mívá pohodlné opěrky a jejím účelem je náležitě zapůsobit na návštěvníky herních prostor.


Teologie

22. listopadu 2016 v 22:59 | Sammael |  Pravidla
Přemýšleli jste někdy, jak →orgové uvádějí složitá herní →pravidla do souladu s příběhy →svatých, Biblí a vůbec celým komplikovaným lore KatoLARPu? Odpověď je jednoduchá: slouží jim k tomu excelentně vyfabulovaná indoktrinační kouzelná nauka, které se říká teologie. Tu potom →kněží, →misionáři a další katoličtí propagandisté používají pro mystifikaci normálních lidí a jejich zaplavování slovním průjmem.

V bezostyšných žvástech jsou hráči KatoLARPu neuvěřitelně dobří. Až natolik, že se dokázali velhat do veřejného vysokého školství mnoha "vyspělých" zemí světa, včetně České republiky. Své teologické fakulty má naše akce na třech univerzitách napříč naší zemí: konkrétně v Praze, Olomouci a Českých Budějovicích. Tamním akademickým obcím je leckdy přítomnost budov plných šamanů trochu proti srsti, ale vyhnat se to dost dobře nedá a navíc by takový pokus mohla veřejnost interpretovat jako zásah do staletí platných svobod.

Mokrý sen slavného teologa Toma Akvinského, v němž panuje nad všemi ostatními mysliteli.

Největší →magie teologie tkví v tom, že se snaží tvářit jako seriózní, neřkuli dokonce vědecký obor poznání. Dosahuje toho zejména využíváním latinských či řeckých slovíček, kterým prostý člověk pranic nerozumí. Ti nejkompetentnější teologové pak dokáží blábolit s takovou kadencí a zápalem pro hru, že pak nejspíš nechápou ani sami sebe. Jaké to štěstí, že si mohou podobné stavy snadno vysvětlit působením Pucha svatého!

Teologie však samozřejmě s vědou nemá vůbec nic společného. Vychází koneckonců z předpokladu existence Pánbíčka a za bernou minci v jejím oboru platí Staré pověsti židovské, dobrodružství mírně zhuleného kazatele Ježicha či nenávistná korespondence bigotního cvoka svaté →Šavle z Tarsu. Na těchto solidních a tisíciletími prověřených základech pak moderní teologové úzkostlivě vyvažují koňské dávky absurdity občasnými třešinkami nekontroverzních, banálních výprodejových moudrostí.

V současné době obor přesto prožívá dlouhodobý úpadek a produkuje zejména neškodné, leč poměrně nudné osobnosti typu sympatického pražského fousáče a odborníka na všechno, Tomáše Halíka. Proti středověkým celebritám typu Honzy Zlatohubého, který se vypisoval ve svých traktátech z vášnivé nenávisti vůči Židům či Toma Akvinského, který neměl žádný problém s vražděním →heretiků a vynahrazoval si to panickým strachem z menstruace, je to ale možná příjemná změna.

Jako každá pavěda se i teologie dělí na mnoho podoborů, z nichž si uvedeme alespoň některé:

Biblická teologie zpracovává populární, často znovu vydávané starověké pohádky o →ženách měnících se v solné sloupy, mase narůstajícím na hnijících kostech či superhrdinovi, který pobíjí zástupy nepřátel oslí čelistí. Jak vidno, jedná se o nanejvýš komplikovanou sofistiku, která si žádá profesionální lháře a ne jen tak nějakého →amatéra.

Morální teologie nemá nic společného s morálkou. Místo toho zkoumá herní pravidla a konstruuje nové způsoby, jak skrze →hřích vyvolat ve hráčích pocit viny.

Slavný teolog a filantrop sv. Augustin přišel z rozkošnou kocepcí limbu.
Do tohoto místa utrpení odcházejí duše nevinných dětí na základě prvotního hříchu, pokud tyto nejsou před smrtí pokřtěny.

Spirituální teologie se věnuje čarodějným zaříkávadlům od →modlitby, přes →litanie, →vyznání víry až třeba po →křížovou cestu.

Trinitární teologie nedokázala nikdy vyřešit otázku, proč se →1 + 1 + 1 = 1. Pravděpodobně proto, že to nejde -- ctihodným →páterům ale asi ještě nějaké to století potrvá, než si to uvědomí.

Pneumatologie se zaobírá rolí plynů v KatoLARPu. Jejím primárním zájmem je proto Puch svatý a všechno, co s ním souvisí. Jde o obzvláště trapnou disciplínu, neboť každý dobře ví, že se touto Pánbíčkovou osobou musí zaobírat spíše ornitologie, do jejíhož portfolia spadá mimo jiné studium ptáků znečišťujících trusem veřejná prostranství.

Výstřižek z ilustrované edice díla →biskupa a teologa sv. Anselma.

Angelologie a její zlá sestřička démonologie rozpracovávají do hloubky učení o →andělech a snaží se je co nejlépe ukotvit v herním světě. Jde o nauky extrémně užitečné pro praktikování →exorcismu, neboť dodávají vymítači některé užitečné bonusy. Obzvláště účinným kouzlem proti satanášům všeho druhu je zaklínadlo vyvolávající archanděla Michaela.

Nejgeniálnějším výplodem chorých mozků konstruktérů teologie je pak bezesporu negativní teologie, systematická nauka o tom, co Pánbíček není. Jedná se o bezpečné útočiště pro kteréhokoli laciného demagoga, neboť výroky o nevlastnostech kohokoli se vymýšlejí nesmírně snadno a k dispozici jich je nekonečné množství. To, že k poznání neexistujících entit ani tak ničím nepřispívají, je už problém jiný.

Na posledním místě si uveďme ještě podobor v současné době nepopulární, totiž teologii osvobození. Jedná se v podstatě o přelakovaný komunismus, který -- jak známo -- pranic nelezl pod nos →papeži Honzovi Pavlíku II. a Kongreace pro nauku víry jej proto označila za nebezpečný a mylný. Současný pontifuk Franta ale rudne a zelená každým dnem, takže se příznivci tohoto avantgardního směru nemají čeho obávat. Třeba jim strejda v bílé rádiovce jednou svatořečí i Marxe nebo Lenina.

Asteriové a Asteria

21. listopadu 2016 v 21:08 | Kryštov psohlavý |  Svatí
V redakci bylo rozhodnuto, na popud našeho dobrého přítele a bratra Asteria, zpracovat skupinu svatých stejného jména. →Svatý Asterius je unikátní v tom, jak psycho přezdívku si do hry zvolil. Nakonec se stala docela populární, proto je svatých Asteriů povícero.

Náhodný svatý týpek, který může a nemusí být některým Asteriem.
Říká se tomu ilustrační obrázek.

Takže rovnou k prvnímu světci tohoto jména. Svatý Astericus (ano takhle retardovaně to Římané skutečně psali) žil přibližně ve třetímtím století po Ježkovi.Tento svatý toho moc. Dosáhl ranku →kněz, ale byl docela oblíbený i u tehdejšího →papeže Kalixta (taky hustá přezdívka, kam se hrabe Franta), konkrétně byli herními parťáky. V průběhu herního povstání (interní záležitost římského PohanoLARPu) byl Kalixt omylem zabit. Astericus si dovolil zcizit jeho tělo a poslat jej na věčnost po katolarperském způsobu.

Pánbožku žel, Astericus neuměl plavat a tak se při pokusu o útěk (když byl volán k zodpovědnosti za odcizení Kalixtovy mrtvolky) utopil v řece Tibeře. Raní katolarpeři jeho tělo vylovili a dopřáli mu to, co on dopřál parťákovi Kalixtovi -- uložili ho k věčnému odpočinku. Tedy ne tak docela, protože roku 1159 byla již pouze kostřička milého Asterica přesunuta do kostela sv. Aurey. Tím končí storka o prvním Astaericovi.

Další na řadě je Svatý Asterius z Aegey, který žil nakonci třetího století (asi 10 let po svém jmenovci Astericovi). Byl to pouhý prostý →laik, avšak vysloužil si svatost. Tento hustý týpek podle lore své svatosti vydržel mučení od krutého vyznavače římského PohanoLARPu, prokonzula Lysia. Byl mu zrazen svou nevlastní matkou. Prokonzul se pokoušel jej logickými argumenty (skřipcem a mučením) přesvědčit o tom, proč je lepší hrát Římský PohanoLARP a ne KatoLARP (nutno podotknout že tyto argumenty si o několik století později vypůjčila svatá inkvizice do boje proti herezi). Asterius se však nebál a mučení přestál. Stal se nám tím vzorem toho, jak má být katolarper oddaný svému hernímu světu. V průběhu mučení dokonce prý poskytoval Lysiovi praktické rady k procesu (v podtatě to vypadalo formou: "hele tady jsi kousek vynechal"). Nakonec byl Asterius ukřižován kolem roku 285 po narození Ježka.

Některý z Asteriů zjevně zkameněl, aby nám zůstal zachován in saecula saeculorum.
Chvalme Pánbíčka za toto dobrodiní, aleluja! (Wikimedia Commons)

Nyní bych zde zmínil svatého Asteria z Amasey, který žil přibližně v pátém století, Tento hráč dosáhl herního ranku →biskup (docela respekt). Od tohoto světce se nám zachovala i některá jeho →kázání v písemné formě. Byl horlivým ochráncem čistoty herního lore a velkým kritikem Římského PohanoLARPu, kritizuje například jejich svátky (přičemž si neuvědomil, že většinu svátků KatoLARP převzal z jiných akcí). Konkrétně kalendy označil za semeniště neřestí a →hříchu. Dost mu vadily náklady na svátky a zbytečná pompéznost slavností (je paradoxní, kam se později v tomto směru vyvinul KatoLARP).

V homili o svatých →Peťanovi a →Kataně vyzdvihuje hlavně Peťanovo papežství (jako že byl první poupa a celá ta omáčka okolo) a že sám Ježek jej ustanovil vikářem. Mimo jiné také vyzvyhuje uctívání →relikvií (i když v té době ještě nebylo obecnou praxí svaté recyklovat). V homilii o svatých mučednících zase postupné kouskování ostatků kritizuje. Podrobnosti jeho smrti jsou dost nejasné, jen víme (protože nám to tak tvrdí →orgové) že zemřel roku 490.

Další v pořadí je Asteria z Bergama. Na ní lze vidět, jak se do KatoLARPu zapojují celé rodiny. Ona sama je považována za svatou, stejně tak její sestra Grata. No, sama světice byla umučena v městě Bergamu, které údajně leží kdesi na Sicílii. Jako odměnu za smrt ve jménu KatoLARPu dostala na starost chránit právě toto město (stala se patronkou Bergamu), což by ji nejspíše příliš nepotěšilo, ale co, mrtvých se nikdo neptá na názor. Údajně byla potrestána smrtí za to že pohřbívala umučené lidi (není divu že dnes již římský PohanoLARP skoro nikdo nehraje). Její hlava upadla přibližně roku 307 a jak už to u raných svatých bývá, nedošlo u ní k oficiálnímu svatořečení.

Sammaelovo okénko: Na žádost kolegy Kryštova jsem do seznamu připsal ještě dalšího slavného munchkina, kterým je

svatý Asterix z Galie. Tento velký hrdina svého národa žil okolo přelomu letopočtu v malé vesničce na severozápadě dnešní Francie, kde se jeho kmen stále ještě vzpíral římské nadvládě. Valnou většinu svého života strávil jako pohan, ale ve velmi pokročilém věku potkal na rutinní cestě po Palestině samotného Ježicha a stal se jeho učedníkem (i když ze strachu z druida Panoramixe jen tajným).

Albert Uderzo rekonstruuje autentický fyzický vzhled sv. Asterixe z Galie. (Wikipedie)

Po návratu do domovské Armoriky tento chrabrý rek pokřtil svého přítele Obelixe, který zrovna ležel na smrtelném loži. Jeho život byl nicméně inspirativním příkladem už dávno před samotnou konverzí a v moderní době se stal podkladem pro sérii komiksů, které zpracovávají Asterixovo mládí. A jak stihl již všechny poučit dosud nesvatý Asterius Český, každý, kdo se nechová jako hovado, je vlastně křesťan. Galský hrdina tak ve skutečnosti jen objevil svou skutečnou náturu.

Svatý Asterix zemřel, když vesnici konečně dobyly jednotky z římského tábora Akvarium. Ukázalo se totiž, že kouzelný nápoj fungoval proti legionářům o něco lépe, než nefunkční →modlitba. Konec okénka.

Dalším kandidátem by mohl být i svatý Astrik, biskup ostříhomský.
Vyfocen se svým kompletním kostýmem, včetně výzbroje.

Toto tedy byli svatí Asteriové a Asteria. Určitě jsme nějaké opomenuli zmínit, Asterius byla docela oblíbená herní přezdívka. Každopádně zde dlužím poděkování našemu dobrému příteli a bratru v KatoLARPu Asteriovi, který nám ukázal kolik práce ještě před sebou máme při popisování lore a historie tohoto fiktivního světa. Proto také bych chtěl, tento článek věnovat Asteriovi jako vyjádření díků a úcty. Pánbožko požehnej.

Království nebeské

20. listopadu 2016 v 20:22 | Sammael |  Pravidla
Nebíčko. V ikonografii KatoLARPu bývá toto veselé místo zobrazováno jako modrá obloha posetá obláčky, na kterých pějí naškrobení →andělíčci své svaté odrhovačky. Taková představa je samozřejmě naivní a nesmyslná, neboť každý správný hráč už od →dětského věku dobře ví, že nebe vypadá jako obří kostka, do které Pánbožko naloží po soudném dni všechny věrné zesnulé a při startu odpálí Bílý dům i antikrista uvnitř.

Vyobrazení v populárně naučné renesanční publikaci Božská komedie.

Dobře, to trochu přeháníme, ale údaj o krychlovitosti nebeského Jeruzaléma najdete ve zdroji nejzdrojovitějším, samotné Bibli (Zjevení Janovo). A když se něco píše v brakové fantasy knížce, na které je celý LARP postavený, měli by to všichni soudní →fanoušci brát jako herní fakt.

Správný →laik obvykle větší ambice směrem k nebesům nemá. Skromně se spokojí i s →očistcem, jen aby neskončil v kotli vedle Hitlera, Nixona a frontmanů metalových kapel, které nenechali katoličtí soudruzi koncertovat ve Valašských Kloboukách. Posmrtný fast travel do místa blaženosti se očekává především od vyšších ranků typu →biskupů či →papežů, kteří mají slovo svatý už v názvu a statisticky se opakovaně prokázali jako riziková skupina, pravidelně zasahovaná kanonizací.

Prostý člověk může v této ostré konkurenci obstát jen a jen tehdy, když hrdinsky (rozuměj: často docela hloupě) zemře pro svou oblíbenou pohádku, popřípadě pokud hraje s mimořádným zápalem a nadšením pro herní →pravidla. Takoví munchkinové, v KatoLARPu nazývání jako →svatí, mohou dosáhnout netušených výšin skrze úzkostlivé dbaní na PR a praktikování →postů, →modliteb, →křížových cest a dalších hovadin, aby nafarmili dost bonusů. Časté →baštění oplatků prokládané →zpovědí je nutným předpokladem.

Oficiální nebeské logo si mnozí pletou se symbolem pro ukládání do cloudu. Primitivní to materialisté!

Když už tedy víme, jak se tam nahoru dostat, možná bychom si měli přiblížit i to, co nás tam čeká. Věčně nadržení fanoušci IsLARPu čekají na svých 72 panen, přestože jim naprosto nedochází, že by jejich každodenní defloraci po několika kolech přestal zvládat i nejnovější model terminátora. Katolarpeři se této nízké představě postavené na ukájení zvířecích pudů samozřejmě rádi posmívají.

Jejich představa o ráji nicméně není o nic méně hédonistická. Nebe má totiž odškodnit hráče za veškeré jejich úlitby pravidlům během života (tipuji hlavně sexuální frustraci, komplex méněcennosti, zbabělou pověrčivost (→relikvie) a tak všelijak podobně). Úžasná činnost, které se budou katolarpeři celou věčnost věnovat se jmenuje… chvilka napětí… patření na Pánbíčka!

Hierarchie čumilů funguje podobně jako v divadle. Čím blíž, tím lepší výhled.

Ano, čtete dobře. Ultimátní slast má hráči dopřávat věčné civění →Fotrovi, jeho zhulenému Synátorovi a jakési holubí potvoře do ksichtu. Nevím sice, v čem se potom Pánbožko liší od kteréhokoli levného pornofilmu či o něco dražších drog, ale nějaký přičinlivý apologeta (= okecávač logických lapsů herního lore) by vám to zajisté fundovaně vysvětlil. Já se domnívám, že se hlavní benefit tohoto blaženého patření skýtá v tom, že pak po sobě nemusíte nic uklízet.


Očistec

18. listopadu 2016 v 19:44 | Sammael |  Pravidla
Pokračujeme v sérii článků o herních osudech hráčů, kteří zesnuli. V minulém článku jsme si stručně rozebrali →peklo, dnes se budeme věnovat kýženému scénáři takřka veškerých katolarperů na světě -- posmrtnému očistci. Přímo do nebe totiž cestují jen duše →svatých, tj. munchkinů. Místo aby si tito hráči LARP užívali coby příjemnou nedělní kratochvíli, ženou se za všemožnými bonusy skrze →mše, →litanie, →posty a tak podobně.

Běžný →laik ale obvykle podobné aspirace nemá. Trocha toho všedního →hřešení mu pomáhá zachovat si zbytky příčetnosti, o kterou ho okrádá tragikomicky idiotské herní pojetí morálky. Jen si představte, kdyby vám nějaký →cvok v legračních hadrech tvrdil, že je vaší povinností odsuzovat ostatní lidi za to, že jednají podle své přirozenosti, přičemž nikomu neškodí (= homosexuálové).

Okénko s veselým obrázkem.

Slušný člověk proto obvykle uzavře s herními →pravidly jakýsi druh kompromisu, když část lore KatoLARPu naprosto ignoruje a tváří se, že je i přesto poctivým hráčem. Nepříjemné výhrady svědomí, které občas viní takové lidi z pokrytectví, snadno umlčí →zpověď následovaná několika →Očenášky oddrmolenými za pokání. Jelikož ale samozřejmě nechce skončit v peklíčku, doufá, že se mu to po smrti podaří uhrát na očistec.

A proč že má tak nahnáno z pouhého herního konceptu? Jak už jsme si pověděli minule, v zápalu hry mnohdy snadno zapomenete, jak absurdním výplodem fantazie posmrtný život vlastně je. Plně se vžijete do kůže své postavy a prožíváte s ní její radosti a strasti, takže by vám bylo strašně líto, kdyby to s ní nehezky dopadlo.

→Andělé přicházejí ukončit muka vybraných dušiček. Ilustrace na kostelním nábytku.

Očistec má v KatoLARPu zajímavou historii, kterou si proto krátce připomeneme. V Bibli o něm není ani čárka, ale to samozřejmě nemohlo zastavit církevní tatíky už ve starověku, aby spekulovali. Produkt tohoto bezduchého žvatlání nabral finální podobu až mnohem později ve středověku, kdy Jeho Exaltovaná Velesvatost →papež vyhlásil existenci očistce za nezpochybnitelné dogma.

Toto imaginární místo (či imaginární stav, protože moderní teologie už pochopila, že do fiktivního univerza, kde neexistuje prostor, může něco takového nacpat jenom stěží) proto nemá místo v konkurenčních akcích typu OrtodoxLARPu. Ten sice zrovna ve svých pravidlech nějaké to očišťování má, ale nesnaží se na rozdíl od naší akce směšně tvrdit, že ví, jak tento proces probíhá. Z toho důvodu také neuznává odpustkovou praxi.

Pánbožkova máti Mařka přichází do očistce trollit svou svatostí.

Chcete-li sobě či svým blízkým pomoci rychleji do nebíčka, rozhodně byste neměli zanedbávat svátek →Dušiček, který zrovna nedávno proběhl. Dřív představovaly podobné události →orgům příležitost k důkladnému obohacení, dnes už ale Pánbíček ochotně poskytuje své bonusy každému chudákovi, aby aspoň někoho dotáhl do kostela. Neváhejte a využijte toho.

Poznámka na okraj: dobrým cheatem, chcete-li si zkrátit herní pobyt v očistci a zamezit možnému skončení v pekle, pořiďte si karmelitánský škapulíř. Pokud splníte smluvní podmínky jeho požívání, po smrti si vás přijde z očistce vyzvednout samotná Pánbíčkova mamá hned nejbližší sobotu.


Peklo

17. listopadu 2016 v 20:12 | Sammael |  Pravidla
Jelikož kolega Kryštov minule přispěchal se článkem zpracovávajícím →misie a tedy i propagaci KatoLARPu nehráčům, nadešel čas přiblížit našim čtenářům nejmocnější argument naší drahé církve. Je jím vyhrožování peklem, imaginárním (= duchovním) místem, na němž si duše po smrti těla odpykávají věčný trest za všechny hnusné a Pánbíčkovi odporné →hříchy spáchané během života.

Celá →Velká trojka vás samozřejmě za běžných okolností bezpodmínečně miluje, a aby zaujala vaši pozornost, neváhá se občas exhibicionisticky přitloukat na kříž. Jakmile ale začnete masturbovat, necháte se potetovat nebo dokonce začněte zesměšňovat ty pitomoučké nesmysly o →změně dietní sušenky na vysušenou tkáň tisíce let mrtvého židovského tesaře, šup s vámi do pekla!

Ježich s obouručním křížem si to štráduje pekelným ohněm ke skupince lidí, kteří mu tam skončili jaksi omylem. Povšimněte si vysokého čela géniů a dramaticky vlajícího pláště našeho exhibicionisty.

Dokud jste naživu, můžete se ještě svého strašlivého provinění zbavit sebemrskačskou →zpovědí kombinovanou zpravidla s →modlitbou, →postem či dalšími formami pokání (= bezúčelného praktikování nudných a zpravidla naprosto neužitečných činností).

Jakmile však vypustíte posledního pucha a jednadvaceti gramová dušička z vás vystřelí skrz Kuiperův pás až za samotnou hranici vesmíru k Pánbíčkovu soudu. Jelikož ten starý psychicky labilní →sociopat nikdy dvakrát nebyl pro advokáty, presumpci neviny a další nesmysly, odsoudí vás šmahem. Potom si v blíže neurčeném momentu skočí zničit svět, své vyvolené pošle (obvykle přes očistec) do obří kostky Nového Jeruzaléma a zatracené uvrhne do pekla.

Přibližný tvar a velikost Nebeského Jeruzaléma podle knihy Zjevení. (obrázek sebrán odsud)

Pánbožko vás totiž miluje natolik, že pokud s ním nechcete trávit celou věčnost, nechá vás existovat bez mimo Svou krutopřísnou přítomnost. To naneštěstí znamená, že budete po celou věčnost skřípat v ohnivé jámě zuby a pozorovat padlé →anděly a Satanův spokojený škleb. Tento osud líčí katolarpeři s oblibou ve velmi živých barvách nejen svým spoluhráčům, které už LARP přestává bavit, ale i fanouškům jiných fantasy knížek, jakož i naprostým laikům.

Pomáhají jim v tom i mimořádně dramatická zjevení posmrtných muk, která občas Pánbíček nechá zahlédnout své věrné →svaté. Obvykle v nich čpí síra, syčí proudy žhavého magmatu či přetékají kotle přeplněné tepelně upravovanými hříšníky. Tento morbidní disneyland občas některé katolarpery s bujnou fantazií vyděsí až natolik, že začnou věřit v jeho skutečnou existenci.

Sledování trpících v pekle patří na nebesích mezi populární kratochvíle.

Peklo je samozřejmě naprostý nesmysl, který Ježek se svým Fotříkem nejspíš vymýšleli ve stavu hlubokého deliria či během konzumace něčeho brutálně ilegálního. Přesto se však jedná o mimořádně vlivný herní koncept v rámci herního lore, který v sekci →pravidel pochopitelně nemůžeme minout.


Misie

16. listopadu 2016 v 19:49 | Kryštov psohlavý |  Pravidla
Na světě je spousta potenciálních hráčů, kteří o světě KatoLARPu nikdy neslyšeli, nebo nepochopili krásu jeho lore. Naštěstí →orgové přišli na způsob, jak těmto lidem objasnit nuance herní problematiky. Koncept misijního díla byl převzat z již existujících akcí, avšak byl vylepšen a upraven ku obrazu KatoLARPu.

Co jsou tedy misie? V rámci KatoLARPu je jeden ze základních úkolů každého hráče podporovat misijní dílo církve "→svaté" (pokud to zde nezaznělo, tak je to hlavní organizátor akcí a zároveň jediná ryze kladná herní frakce).

Existují přesně 3 způsoby, jak misijní dílo podpořit:

Prvním z nich je samozřejmě přímá účast. Ve jménu LARPu se prostě vzdáte roku nebo dvou, které strávíte v nějaké rozvojové zemi, kde budete získávat nové hráče.

V tuzemsku asi nejslavnější misionářská dvojka, Cilyr a Matloděj.
Do slovanského jazyka přeložili celou řadu propagačních materiálů KatoLARPu.

Druhým způsobem podpory je podpora finanční (reálnými penězi, nikoliv herní měnou "Pánbožko zaplať"). Orgové zde prokázali schopnost inovace ve formě misijních jarmarků, kde si koupíte nějaký výrobek, který vznikl z otrocké práce dětí katolarperů a veškeré peníze půjdou na misijní dílo. Tyto výrobky mají často herní nádech a dá se jich i ve hře užívat (jako magických přívěšků (→růženec), či modlitebních svíček).

Poslední možnost podpory je mezi hráči snad nejoblíbenější a to proto, že nevyžaduje od hráče nic obětovat a tou je →modlitba. Prostě se vzdáte herních bonusů ve prospěch misií (pro ty, kteří by chtěli i herní bonusy je zde řešení, pomodlit se ten Očenášek dvakrát). Pro lidi, kteří hru skutečně prožívají je zde možnost →půstu.

Hráč, většinou ranku →kněz, avšak není to zdaleka pravidlem, se občas vydá do cizí země hlásat →pravidla a lore. Snaží se tam získat nové hráče a všeobecně rozšířit povědomí o hře. Krmení hladových je až druhořadé, na prvním místě jsou totiž jejich duše. K tomu aktu se většinou hráč rozhodne na základě zjevení Ježicha nebo někoho jiného z →Velké trojky (přinejhorším jej osvítí Puch svatý), popřípadě nějakého nebeského patrona, který misijní dílo sám prováděl. Tento hráč se pak na základě vybájené historiky vydává misijně tam, kam jej srdce táhne (Indie a Afrika jsou poslední dobou dost oblíbené misijní destinace).

Mezi slavné misionáře patřil i svatý Vojta, kterého štval nedostatek
herního zápalu Čechů ak, že se raději nechal kuchnout pohany.
Na snímku v kompletním kostýmu s berlou zdobenou mariánským motivem.
(+15 k účinnosti Zdrávasu, +10 šance na záhadné oplodnění)

Papežská misijní díla: tak se jmenuje organizace, která zaštiťuje většinu světových misií. Je zaštítěna samotným →velkým poupou z Říma (již několikrát zmíněná vesnice kdesi v Itálii). Jsou financována z darů hráčů, kteří si chtějí zajistit Pánbožkovu přízeň tím, že věnují peníze na věc týkající se rozšiřování jeho stádečka (z nějakého zvráceného, nejspíše biblického důvodu je církev přirovnávána ke stádu ovcí).

Misie provádělo hodně svatých, lze uvést třeba svatého →Šavli z Tarsu či →Máti Terku. Lze dokonce říci že skrze misie je možné i svatosti dosáhnout, vše záleží na vašem herním zápalu. Je třeba je provádět svědomitě a zodpovědně, pouze tak si vysloužíte bonusy, po kterých všichni tak prahnete.


Pája, Šavle z Tarsu

15. listopadu 2016 v 13:57 | Kryštov psohlavý |  Svatí
Když byl mezi →svatými již uveden svatý →Petr tak je třeba uvést dalšího z prvních katolarperů, kteří se řádně zapříčinili o propagaci a rozšíření LARPu. Proto zde uvedeme svatého Pavla z Tarsu rodným jménem také Šavel (přátelé jej oslovovali také šavle nebo katana). Jako většina prvních hráčů začíná jako aktivní hráč ŽidoLARPu ale posléze přechází k hraní KatoLARPu (jak sám říká, je to nový neokoukaný herní svět). Kvůli své PR aktivitě je také nazýván apoštolem národů.

Tak tenhle obrázek se →fanouškům zrovna dvakrát nepovedl
(na rozdíl třeba od nedávného →Martina).
Šestiruční meče ani papírové listky v dané době už neznáme.
Správně by měl světec svírat útočnou pušku AK-47 a nejnovější tablet od Samsungu.

Do ŽidoLARPu byl uveden už jako dítě a velice rychle se stal munchkinem tohoto herního světa. Dosáhl ŽidoLARPerského ranku farizej (náplň tohoto ranku je mi neznáma, protože jsem se ŽidoLARP nikdy neúčastnil, ale vyrozuměl jsem, že je to jeden z nejvyšších herních ranků). V rámci propagace ŽidoLARPu se naučil řecky, a dokonce uměl i trochu číst a psát (vrcholná úroveň vzdělanosti tehdejší doby).

Od chvíle, kdy se dozvěděl o existenci KatoLARPu, jej začal pronásledovat a kritizovat (neuvědomil si že se nejedná o levnou kopii ŽidoLARPu). Když jel do Damašku tak se mu "zjevil" Ježich a řekl mu: "Katano, proč tak nenávidíš KatoLARP? Pojď, poučím tě, v čem ŽidoLARP posouvá dál." Od chvíle, kdy jej Ježich uvedl do KatoLARPu, se stal aktivním hráčem, opustil ŽidoLARP a velice brzy se stal apoštolem (nejvyšší rank tehdejší doby, dnes už máme jen →biskupy.) Uvědomil si nutnost dosažení herního cíle (svatosti) a začal o ni usilovat, první, co provedl byla "evangelizační činnost" šířil KatoLARP mezi příznivci PohanoLARPů (jako byl římský, řecký, thrácký a mnoho dalších).

Ježich sesílá na Šavli →zaklínadlo oslepení. Podobnými pranky přitom v rámci →Svaté trojky proslul spíš Puch svatý.

Uspořádal celkem tři misijní cesty, dostane se při tom do Řecka, Turecka a dokonce i Říma, údajně navštívil i Španělsko, ale v tomhle se →orgové neshodují. Dochovala se i historka, že představoval KatoLARP v Řecku, kde tou dobou docela frčela filosofie. Pavel se chtěl předvést, ale docela se ztrapnil a filozofové mu řekli, že pokud bude mít zas nějakou vtipnou historku, že se má zas stavit, že se rádi zasmějí.

Konec jeho života je zastřen tajemstvím, ale dle lore jej římští pohanolarpeři popravili (tam ten LARP teprve hrotili). Co víme ale jistě (protože nám to církevní představitelé řekli), je to, že poslední místo odpočinku Katany z Tarsu je pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami.

Díky tomu, že byl víceméně (spíš méně než více) gramotný, napsal několik epištol (dopisů) konkrétně se jedná o tyto:
  • List Římanům -- přesto že byl dopis určen Římanům, tak jej napsal řecky (asi chtěl čtenáře potrollit), tímto dopisem zavedl do lore to, že spasení a svatosti může dosáhnout jen účastník LARPu,Hráči jiných LARPů nemají nárok.
  • První list Korintským -- určen do Řecka. Píše zde o manželství (které zcizil z TrákoLARPu a zavedl ji jako herno koncept do KatoLARPu), o křesťanské svobodě, o →bohoslužbě a o vzkříšení Ježka. Zároveň si zde stěžuje na to, že se v Korintě KatoLARPeři přou o lore a celkově je tam hra nekonzistentní. Také tam opěvuje lásku což je dnes hojně užíváno při svatbách.
  • Druhý list Korintským -- Katana si brečí, jak se mu stýská a chtěl by navštívit opět korintské katolarpery (Chyběla mu ta parta, jasný důkaz toho že i v raném období KatoLARPu jej tvořila úžasná komunita).
  • List Galatským -- tady se z Šavle ozývaly dozvuky hráče ŽidoLARPu. Hlásal zde, že katolarperem se může stát jen bývalý ŽidoLARPer a vyzývá Turky k tomu aby se nechali obřezat (takový starý zvyk při kterém se muži mrzačili, v dnešní době se to praktikuje jen v ŽidoLARPu a MusloLARPu), povinnost obřezání však zrušil svatý Petr. Zároveň v tomto listu varuje před jinými "proroky" kteří by chtěli KatoLARPu krást hráče.
Pavlík má migrénu. Nakonec ji vyřešil tak, že napsal pár ošklivých věcí o homosexuálech.
  • List Efezským -- říká se mu také list Laodikejským. Vykládá zde Ježkovo úmrtí (ten nešťas
  • tný pokus o sebevraždu na Golgotě. Styl listu je spíše obecným shrnutím katolarperského lore a jak být správným katolarperem ve veřejném životě. Vyzývá zde k přivádění nových hráčů.
  • List Filipským -- napsán pro Řeky, nabádá zde k odvaze, statečnost a jednotě při šíření KatoLARPu. Varuje před snahami začlenit KatoLARP do ŽidoLARPu.
  • List Koloským -- Pavlík jej napsal, když dřepěl za katrem. Píše ho do Turecka pro skupinu hráčů v obci Colossa.
  • První list Tesalonickým -- psán pro vesnici Soluň, v níž KatoLARPeři dobře rozjeli herní akce. Chválí je zde za herní zápal a snahu o organizaci akcí.
  • Druhý list Tesalonickým -- psán opět pro Soluň, pokouší se zde zavést lore ke konci světa (co musí nastat před Apokalypsou) nabádá zde k tomu aby hráči žili hru i mimo herní svět (neustálý roleplay který je v LARPu dodnes).
  • První list Timoteovi -- určený Pavlovu hernímu parťákovi Timovi, kde mu dává rady, jak vést KatoLARP na lokální i globální úrovni.
  • Druhý list Timoteovi -- když dřepěl Pája v báni, tak napsal poslední dopis svému kámoši, se kterým nejvíc frčel v KatoLARPu. Z basy odeslal tento dopis, kde se snaží poučit Tima o tom jak být správným vůdcem katolarperské komunity.
  • List Titovi -- další Pavlův oddaný student základů KatoLARPu. Opět od svého učitele dostává rady jak být dobrým KatoLARPákem (zvláště v Korintu), mimo jiné zde varuj před →herezí která nutí lidi nechat si dělat obřízku (již se vzdal své představi o KatoLARPu který vychází z ŽidoLARPu).
  • List Filemonovi -- píše zde kámošovi Fílovi, že našel jeho uprchlého otroka a že mu ho posílá zpět doporučeně poštou.
  • List Židům -- zde se Katana vypisuje v podstatě kázání, vykládá zde podstatu Ježkovi "oběti" a popisuje lore vykoupení.
Zde uvedené výcucy z epištol jsou neúplné, jde pouze o nastínění obsahu velice rozsáhlého textu. Jako u všeho v Bibli, můžeme doporučit: prolistujte si je (nečtěte!!!).

Pavel byl rozšířením původní dvanáctky Ježkových učedníků. Žil ctnostným katolarperským životem a zemřel při jeho šíření rukou římských pohanolarperých munchkinů. Za své služby KatoLARPu je považován za svatého, avšak díky tomu, že se jedná o raného svatého, tak k jeho svatořečení nikdy oficiálně nedošlo, ale na tom nezáleží.


Marťa

14. listopadu 2016 v 20:06 | Sammael |  Svatí
Blíží se zima, ale sníh pořád nikde. Hledáte-li →svatého, kterého byste se mohli o toto mokré, studené a bordel zachycující →požehnání zmrzlé vody poprosit, směřujte své →modlitby a další duchovní onanii (→litanie) k Marťovi. Tento římský voják se údajně narodil koncem starověku rodičům hrajícím pohanský LARP Jupitera, Neptuna a dalších bohů populárních v říši. Už tehdy se nicméně mocně rozmáhal nový Pánbožko.

Sochařské vypodobnění svatého Martina. V pozadí herní budova kostela.

Ježkovo učení už si našlo cestu k mnohým z těch, kterým přišly polyteistické akce příliš komplikované a vyčerpávající. Přeci jenom, být zadobře se všemi božstvy neustále expandujícího panteonu si žádalo příliš mnoho času a prostředků, které přece rozumný člověk nebude vynakládat na prázdné žvanění o nesmrtelnosti neexistující duše a dalších pitominách v rámci lore a →pravidel.

KatoLARP oproti tomu zredukoval počet bohů na tři (→Nejsvětější trojka). Ti navíc tvoří dohromady jednoho ultimátního Pánbíčka, jehož lze nasrat či potěšit jen jako celek. Také kostýmové požadavky byly v té době méně přísné než u konkurence a Marťa tak nakonec změnil herní svět a stal se zapáleným fanouškem křesťanské hry. Zůstal nicméně vojákem a trávil celé večery ostřením svého meče.

Císař později přeložil jeho jednotku do dnešní Francie, kde Martin v broušení pokračoval. Brzy se mu mělo vyplatit. Jednoho chladného dne totiž voják potkal u městské brány roztřeseného žebráka, který klepal kosu a za zády se na něj už ksichtila zubatá. Marťa nebyl žádný škrt a klidně by chudákovi přispěl na krabicové víno, na vojenské mise si ale nebral hotovost, neboť věděl, že je v zahraničí výhodnější platit kartou.

Interiér prostor KatoLARPu zasvěcených Marťově přímluvě.

Proto se rozhodl vyřešit aspoň žebrákovo nedostatečné odění. Tasil svůj opečovávaný gladius, který už po letech neustálého broušení získal monomolekulární ostří a jediným řezem čistě oddělil polovinu důstojnického pláště. Riskoval tím sice, že se mu budou kolegové posmívat, pomohl však člověku v nouzi a to ho večer hřálo u srdíčka, když nohy pod zkráceným pláštěm trčely do zimy.

Povšimněte si mimořádně historicky věrného vypodobnění detailů zbroje či dobové architektury.

V noci měl Marťa špatné spaní. Buďto něco špatného snědl, nebo dostal ze studeného větříku horečku. Jak jinak vysvětlit halucinaci, která chudáka vojáka oné noci navštívila? Marťovo se zkrátka zjevil sám Ježek, naparující se v polovině pláště.

Místo aby voják vyskočil a dal Ježichovi na pamětnou, aby se už nikdy neodvážil ukrást žebrákovi jeho jedinou přikrývku a pak s ní trollit původního majitele, jenom tupě zíral. Přišli se podívat i →andělé a Ježek jim sprostě nalhal, že má plášť od Martina a rozhodně ho nikomu nečmajzl. Tento mírně surrealistický zážitek nakonec svatého dokopal, aby se nechal →pokřtít. Jak ho to napadlo, zůstává záhadou.

Marťova hrobka obsahující světcovy zbytky, →relikvie, sloužící katolarperům k pověrčivé úctě.

Křtem nicméně získal přístup k pokročilé →magii, včetně té →známé z Bible. Praktikoval mimo jiné nekromancii a léčivá zaklínadla. Nakonec se stal i →biskupem (toho tehdy nevolil →papež, ale místní katolarpeři). Jedinou vadou jeho úspěšné herní kariéry se stala nemučednická smrt, za svatého byl však prohlášen i tak. Dodnes patří mezi oblíbené polomytické postavy, jejichž věhlas dávno přesáhl hranice KatoLARPu a je reflektován folklórem i moderní kulturou.


Večery chval

13. listopadu 2016 v 21:07 | Sammael |  Magie
Příští rok si připomeneme památné výročí jedné z největších →herezí historie, LutheLARPu. Mnich a univerzitní učitel tehdy vystoupil proti zkaženosti →papeže, →biskupů a dalších →organizátorů hry, kteří využívali členské příspěvky k vlastnímu obohacení namísto žádoucího vylepšování zážitku pro ostatní. Takzvaný protestantský gameplay si od těch dob získal mnoho fanoušků a jeho duch nyní zpětně vane i do KatoLARPu.

Naše redakce se mezi příznivce →hříšných hereziarchů nehlásí a v oblibě má převážně konzervativní podobu hry se všemi exkomunikacemi, klatbami, opuletní →liturgií a trváním na demagogických žvástech římského biskupa či koncilů. Současný ekumenismus (= snaha o sblížení různých akcí) dle našeho mínění narušuje autenticitu herního koloritu a projevuje se všeobecným úpadkem katolarperských zážitků.

Čestnou výjimkou z tohoto trendu jsou nicméně mladí lidé -- a právě nyní se konečně obloukem dostáváme k tématu dnešního článku. Charismatická obnova se šíří právě z prostředí protestantsky orientovaných LARPů a po světě si získala neskutečné množství oddaných fanoušků. Klíčovým →kouzelným rituálem, který obohacuje hru, jsou pak večerní chvály, které se pravidelně konají i v naší zemi na mnoha místech.

Ne, to není rockový koncert. Puch svatý rád vane ve velkém.

Pamatujete si ještě na sbírku →mohutných katastrof, jež Pánbíček použil k potrestání svých nepřátel? Obdivujete paliče knih, inkvizitory, fašisty či jiné magory, kteří šířili slávu KatoLARPu ohněm a mečem? Tak na ně rychle zapomeňte. Charismatici tuto tvář církve i Ježka Krista, Šéfa našeho, velice rádi opomíjejí. Místo toho do omrzení omílají, jak neskutečně je Pánbožko fajn, kolik cool věcí jim provedl, jak koná zázraky a zachraňuje koťátka.

Tomuto poněkud zhulenému pohledu na život pak popouštějí uzdu během primitivního rituálu večerních chval. Podobně jako divoši v džungli využívají charismatici zejména bubnů, dechových a strunných nástrojů k produkci obsahově i formálně pokleslé hudební produkce, která má sloužit k vyvolání Pucha svatého, který poté vane shromážděním. V tomto posledním případě už naše analogie nicméně selhává, protože divoši nejsou blbí a svými kouzly sledují praktičtější cíle jako zajištění zdraví, dostatku potravy či sexuální potence.

Pro podporu všemožných charismatických skopičin udělal mnohé papež Honza Pavel, toho jména II.

Protože je klasická →modlitba, nedej Pánbožko →litanie pro mladé zážitkově orientované katolarpery příliš fádní a organizovaná, berou na sebe chvály odlišný průběh. Účastníkům je povoleno vykřikovat neartikulované žvásty, (= mluvení v jazycích) mávat záclonami, kolébat se do rytmu, ba dokonce usmívat se na ostatní jako měsíček na hnoji, objímat je a provádět na nich nevyžádaná →požehnání.

Jak vidno, chvály využívají stádní pud, laciné emoce a touhu hráčů po imaginárním kamarádovi mnohem efektivněji, než by to kdy dokázala klasická bohoslužba. Často proto dochází k integraci zhuleného povlávání i do mše svaté, z čehož dostávají ortodoxnější katolarpeři osypky, zimnici a rakovinu. Oficiální představitelé akce, od místního →kněze až po současného pontifika Frenka, však charismatikům v rostoucí míře jdou na ruku.

Zajímáte-li se tedy o progresivní trendy v rámci KatoLARPu, neměli byste fenomén večerních chval minout.


Řeholníci

10. listopadu 2016 v 23:16 | Kryštov psohlavý |  Pravidla
V závěru této série článků o rancích v KatoLARPu bychom se pozastavili nad skupinami hráčů, které hru skutečně tryhardí. Jedná se o tzv. církevní řády, které mají svou vlastní hierarchii, upravená interní pravidla a naprosto epické kostýmy. Zároveň LARP oceňuje jejich snahu o oživení herního zážitku, a tak jim →orgové přidělili herní prostory, které se nazývají kláštery.

Muž/žena se může stát řeholníkem/řeholnicí. V KatoLARPu většinou nehrají příliš velkou roli. Sem tam je někdo z nich posmrtně prohlášen za →svatého (jako →Máti Terka), ale jinak se toho kolem nich moc neděje. Řeholnický stejnokroj se liší dle řádu, základní náplní role je →modlitba za všechny věřící. Někteří žijí způsobem života modli se a pracuj což tedy znamená, že celou jejich herní roli vyplňuje práce a modlitba (→magie). Samy řády mají svou vlastní interní hierarchii. Vyskytuje se zde určité řeholní specializace, která významně ovlivňuje herní statistiky zúčastněných hráčů. Někteří řeholníci se například oficiálně vzdávají pozemských statků, aby se mohly soustředit jen na LARP a herní svět.

Svatý Pavel Poustevník, jeden z duchovních otců monasticismu.
Ovládal vzácné druidské perky, které mu umožnily využívat zvířata k opatřování potravy.

Existuje obrovská plejáda řádů a bonusů, ale v podstatě se dají rozdělit na šest základních druhů.

Prvním (speciálním) jsou řády řeholních kanovníků -- člen musí dosáhnout ranku →kněz. Nelze toho k nim moc říct, jejich aktivity mají rozsah celého LARPu, od výuky lore až po provádění magických ritů.

Druhou možnou formou jsou řády rytířské, tyto řády vznikaly nejen v období křížových výprav, kdy se KatoLARP pral s IsLARPem o posvátná území. KatoLARP nemá třídu bojovník, tak příslušníci těchto řádů tuto třídu v minulosti nahrazovali. V současnosti se příliš neliší od ostatních řádů a zabývají se zpravidla humanitární pomocí.

Třetí možností jsou řády žebravé, čili herní socky. Majetek je pro ně v KatoLARPu bezpředmětný, a tak se jej zříkají. Po většinou sedí pod dubem a přemýšlí o tom, jak je Pánbožko boží a povídají si se zvířátky k čemuž nepotřebují žádnou ilegální substanci (fetují čistě Pucha svatého).

Jako čtrté v pořadí uvedu řády vznikající v počátku 16. století. Patří mezi ně třeba jezuité, zabývají se osvětou, osvětlováním veřejných prostranství hořícími knihami, výukou lore a misií (= propagací KatoLARPu těm, kteří o něm ještě neslyšeli, aby bylo více hráčů).

Ikona mnišství KatoLARPu, Benda z Nursie. Chystá se editovat knihu kouzel.
Povšimněte si, že při sobě jmá ednoruční krucifix a je osvěcován bonusy Pucha svatého.

Na pátém místě nalezneme nejstarší větev, tedy řády kontemplativní. Ty se zabývají zejména aspekty hry, které jsou popsány v rubrice Magie a také v →pravidlech, přičemž však nežijí žebravým způsobem života, ale zpravidla obstarávají své živobytí prací na polnostech, chovem různých užitečných zvířat a dalšími aktivitami. Odnož je proto vhodná pro adepty manuálně zručné a zároveň zapálené do hry.

Stručně k hierarchii. V čela lláštera stojí v mužském klášteře zpravidla opat a v ženském představená abatyše. Jsou to lídři týmů, organizují interní akce a společná kouzla. Jejich zástupce v mužském klášteře je povětšinou nazýván převor a v ženském klášteře někdy abatyše zástupná. V rámci klášterní hierarchie existuje celé spektrum funkcí jako lektor (čte při →bohoslužbě slova z textů). Svačinář zase obstarává rozdělení polomáčených oplatek, nástěnkář se stará se o nástěnku a tak dále.

Běžným oděvem řeholníka, je rubáš řádových barev s kapucí i bez kapuce, přepásaný špagátem. Je to finančně nenáročný kostým. Na rozdíl od oděvu řeholnic, který se sestává z několika vrstev různobarevného plátna doplněný o šátek, kterým si přikrývají vlasy (protože Pánbožko nemá rád, když ženy odhalují vlasy, asi má nějaký komplex z dětství).

Co se itemů týče, tak řeholníci nemají nic moc mimořádného. Jejich vybavení je vesměs srovnatelné s tím, které má k dispozici běžný vesnický farář, přestože některé řády disponují speciálními předměty pouze pro členy. Opat či jiný vysoce postavený mnich ale může v jistých případech využít například obouruční berlu →biskupa a další harampádí.

Zbrusu nová mnišská frakce, založená v roce 2003. Tito hráči-nadšenci přinesli
do KatoLARPu zcela novou barevnou kombinaci tradičních kostýmů.

Fanoušci řehole, kteří ale nechtějí přijmou celibát, život bez světských statků a další protivná omezení, mohou často vstoupit do tzv. třetích řádů. Pak se účastní života dané komunity a získávají část jejích herních bonusů a zároveň zůstávají →laiky nesvázanými přísnými pravidly mnišského života.

Z toho můžeme správně usoudit, že hierarchie řeholníků není tak úplně provázaná se základním uspořádáním KatoLARPu. Mnich se tak může paralelně šplhat po dvou kariérních žebříčcích a eventuálně to dotáhnout třeba na arcibiskupa a kardinála (jako český přeborník Dominik dominikán Duka) nebo dokonce na metu nejvyšší (→papež Franta).

Střelná modlitba

6. listopadu 2016 v 16:42 | Sammael |  Magie
Občas se stává, že se octnete v jednom kole a pod tlakem reálného světa nemáte čas ani na herní →modlitbu, takže přicházíte o cenné bonusy. Co hůř, zanedbávání Pánbíčka je považováno za →hřích, který pak musíte uvádět při →zpovědi. Aby →organizátoři LARPu vyšli vstříc zaneprázdněným hráčům a zároveň udrželi status quo, představili takzvanou střelnou modlitbu, odtučněnou verzi té klasické.

Oddrmolit Očenášek, přeříkat celé →vyznání víry či dokonce vydržet vzhůru během →růžence nebo litanií, to si žádá pevné nervy. Střelná modlitba oproti tomu zabere pouhých několik sekund, během nichž nahlas či telepaticky zařvete na některého člena →Velké trojky či jiného →svatého svůj aktuální dík či požadavek. Rozumí se, že herní výhody získatelné tímto způsobem mají mnohem skromnější charakter -- i tak se ale hodí o nich vědět.

Jako u každého zaříkadla, i zde můžete uplatnit gestikulaci.

Přesné znění střelné modlitby zůstává zcela na uvážení hráče. Doporučuje se stručnost a vazba na herní lore či →pravidla. Dobře mohou posloužit biblické citáty, výňatky z teologie otců KatoLARPu a dalších významných osobností. Vyflusnout takovéto instantní moudro zabere stěží okamžik, dělat to můžete při libovolné příležitosti a s frekvencí, jaká vám bude vyhovovat. To nezní špatně, ne?

Účinek střelné modlitby si můžete představit jako připínáček zabodnutý do Pánbíčkovy zadnice. Vždyť sám Ježek mnohokráte povídal: "Proste a dostanete, tlučte a bude vám natlučeno," a podobné výzvy k aktivitě. Pánbožko zasažený vaší dotěrností prostě nedostane jinou možnost, než vám vyhovět. Pokud vás tedy nechce rovnou usmažit bleskem -- z toho důvodu vřele doporučujeme omezit střelné modlitby za nepříznivého počasí.

Jde pochopitelně o rituál založený na pověrčivosti, podobně jako třeba úcta k →relikviím. Brzy se jej naučít vykonávat naprosto bezmyšlenkovitě a jeho obsah se zcela vyprázdní. To ale ničemu nevadí, protože vám bude i nadále zprostředkovávat hezké pocity, že děláte něco pro spasení své duše.

Dva modloslužebníci se klanějí proutěnému košiku. Tak takhle tedy ne!

Z tohoto hlediska můžeme za střelné modlitby označit i běžné nadávky typu sakra, šmarjá, Ježíšku na křížku a tak podobně. Vzhledem k jejich formě za ně však zpravidla neobdržíte žádné bonusy a naopak riskujete herní postih za braní Pánbíčkova jména nadarmo. Proto taková slova či slovní spojení urychleně vyřaďte ze svého slovníku, krucifix!

Opět jednou pro jistotu varuji, že se žádné efekty, ať už pozitivní či negativní, nepřenášejí do reálného světa. Jediným reliktem KatoLARPu, který v tomto směru potvrzeně funguje, je vzrušené vzdychání Ach, můj Bože! během pohlavního styku, které dokáže vylepšit váš orgasmus až o 25 %. Takové nezáživné a přízemní aktivity ale ortodoxního katolarpera stejně nezajímají.

Dušičky

4. listopadu 2016 v 13:51 | Sammael |  Pravidla
Máme zrovna čas chození na hřbitovy a zapalování svíček. Mnozí ale dost možná ani netuší, že se tato pěkná tradice dostala do běžného života importem folklóru KatoLARPu. Památka zesnulých, nazývaná taktéž dušičky, vychází z konceptu herních →pravidel o nesmrtelnosti duše. Akce nicméně na přelomu října a listopadu odpradávna pořádali mnozí larpeři, vzpomeňme aspoň keltský Samhain.

V KatoLARPu během Dušiček vzpomínáme na věrné zemřelé, tedy ty hráče, kteří vydrželi až do konce svého života a tak se zasloužili o spoustu hezkých zážitků pro ostatní fanoušky. Je přitom lhostejno, zda se jednalo o →laiky, →kněze, →biskupy či třeba samotného →papeže. Dušičky patří všem -- pokud tedy tito nepozbyli účasti na hře, třeba skrze založení nějaké ošklivé →hereze, následované exkomunikací (= částečný ban udělený místním →organizátorem).

Na rozdíl od těch na obrázku letošním Dušičkám nepřeje počasí. Ideální je mlha, lezavá zima a hnusné, deštivé zamračeno.

Ke svátku se váže několik užitečných →magických rituálů, který vylepší mnohé z vašich herních statistik. Krátká →modlitba za mrtvé, spojená se zapálením svíčky, například způsobí nárůst vašeho pocitu svatosti a pozitivní dopad má i na ostentativní zbožnost. Vyšší bonusy zajistí například volitelná možnost květinového daru.

Nutno nicméně podotknout, že málokteří fanoušci navštěvují během Dušiček hřbitovy čistě pro farmení herních výhod. Zpravidla se jedná spíše o jistý akt vděčnosti konkrétním mrtvým a příležitost zavzpomínat. Tento rozměr pak leckdy láká i lidi, kteří jinak KatoLARP nehrají.

Hráčům se však nabízí i další možnosti, osobám zvenčí uzavřené. Mohou rozjet sidequesty, během nichž vzájemně soutěží, kdo nashromáždí největší množství takzvaných odpustků (offline obdoba Pokémon GO). Jak přesně odpustky v rámci hry fungují, si povíme zase někdy příště. Zatím nám postačí vědět, že v rámci honu na ně musejí katolarpeři splnit několik podmínek.

Redakce KatoLARPu varuje: nedostatečné oblečení z vás udělá novou dušičku rychleji, než co jiného.

1. a 2. listopadu stačí během návštěvy kostela odrecitovat Očenášek a →vyznání víry. V následujícím období do 8. listopadu už ale musíte hnout zadkem a mrknout se na hřbitov, kde se za zemřelé pomodlíte dle vlastního uvážení, klidně i jen v duchu. Krom těchto časově omezených nabídek však vždy musíte splnit i základní sadu podmínek, o nichž si opět povíme někdy příště.

Stručně shrnuto, nutný je úmysl odpustky získat, nesmíte mít zalíbení v →hříchu (dokonce ani v obžerství či nedovoleném typu sexu) a musíte absolvovat →zpověď, →mši svatou s →bufetem a dodat papeži část magické energie pro jeho dispozici skrze modlitbu.

Pokud jste se tedy ještě k dušičkovému lovu neodhodlali, máte nejvyšší čas! Nažhavte růžence a vydejte se na nejbližší hřbitov získat zase jednou nový odpustek. Chyťte je všechny!


Papež

3. listopadu 2016 v 16:14 | Kryštov psohlavý |  Pravidla
Dostáváme se na vrchol celé katorperské hierarchie. A tím není nikdo jiný než sám svatý fotr papež. Jak již bylo zmíněno, tak si papež ponechává i titul →biskup. Konkrétně je nazýván biskupem města Říma (mám pocit, že Řím leží někde v Itálii). Tento rank je velice unikátní, sám svatý →Petr byl první, který jej dosáhl. Papež je považován za zástupce Ježka na zemi a mezi jeho schopnosti patří mimo jiné i herní neomylnost. Papež dostává přezdívky jako Franta nebo Bendex. Je volen setkáním kardinálů, kterému se říká konkláve. Sám papež zpravidla bývá kardinálem a členem konkláve. Pravidla LARPu stanovují, že se ve hře smí vyskytovat pouze jeden papež, avšak z historie víme, že mohou být papeži i 2-3 čemuž se pak říká papežské schizma a působí v herním světě docela chaos.

Papež Pius XII. v plné polní provádí zaklínadlo →požehnání. Povšimněte si bohatě zdobeného modelu tiáry.

Současný papež Franta je v pořadí přibližně 266. Tato role má tedy docela dlouhou herní tradici. Přesto že ještě nedosáhl herního cíle (→svatost), tak je nazýván svatým otcem a má k němu dobře nakročeno (jak můžeme sledovat u bývalého papeže Jendy Páji II). Tedy stát se papežem je reálně možné pouze v případě že jste muž a hrajete skutečně vehementně, budete mít podporu kardinálů a kardinálský titul.

Papež svolává také koncily (= shromáždění →organizátorů, na nichž se řeší aktualizace →pravidel) a věnuje se propagaci LARPu. Navíc dostane i svůj vlastní miniaturní stát Vatikán (= pahorek věštců (lat.) a jiných šarlatánů). Má řadu unikátních →kouzel. Jedním z nich může herně zrušit manželství, nepatří-li jeden z páru mezi fanoušky KatoLARPu. Navíc má bonus k boji se satanem.

Jan Pavel II. vyvolává Pannu Marii. Svírá speciální kříž, který poskytuje obří bonusy.
+250 ke všem požehnáním, +120 obrana proti démonům, aura svatosti s plošným účinkem,
účinnost evangelizace +55 %, 2x rychlejší získávání zkušeností, +90 k boji zblízka a mnoho dalšího.

Ke všem těmto schopnostem získává hráč, který se stane papežem, ještě bonus závislý na přezdívce (na základě svatého, kterého si nový papež vybere jako vzor pro svou novou přezdívku, se určují bonusy). Papež Franta, který si svou přezdívku zvolil po Frantovi z Assisi má bonus do ekologie, socialismu a navíc si zlepšuje vztahy s mniškými řády.

Následuje krátký soupis papežských titulů. Uvedu je i latinsky, protože latina je herním jazykem KatoLARPu:
  • římský biskup (episcopus Romanus);
  • náměstek Ježkův (vicarius Christi, udělil sám sobě Inocenc III.);
  • nástupce apoštola Petra (Successoris Petri apostoli)
  • italský primas (primas Itálie);
  • arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae)
  • suverén státu Vatikán (Deus Civitatis Vaticanae)
  • nejvyšší pontifik (avada kedavra... pardon -- pontifex summus, pontifex maximus);
  • služebník služebníků Božích (servus servorum Dei).
Zima si nevybírá a do uší tne i papeže. Veselé Vánoce!

Kostým papeže je v mnoha ohledech podobný tomu biskupskému, v jeho šatníku však převažuje bílá barva. Velice zvláštním kusem oděvu je santovská čepice zvaná též v herní hantýrce (latinsky) camauro. Nakonec je třeba zmínit že v minulosti papež nosil korunu (latinsky tiara) která byla skutečně naboostěná na max, měla tři patra a vypadala epicky (orgové si uvědomili jaký to byl úlet tak ji nakonec roku 1964 přestali užívat).


Pomazání nemocných, eucharistie a zpověď

1. listopadu 2016 v 19:50 | Kryštov psohlavý |  Magie
Jak bylo předesláno v článku →biřmování, zde uvádím další rituály KatoLARPu, které jsou pravidelné. V předešlých kapitolách o →magických rituálech jsem zapomenul zmínit fakt, že se jim v rámci KatoLARPu říká svátosti (herně jsou tak nazývány, souvisí to s lore a svatostí, která je něco jako základní herní cíl) proto prosím Pánbožka za odpuštění, nechť je mým pokáním 5x očenášek.

Zpověď bývá herně nazývána také svátostí smíření nebo pokání. Funkce tohoto magického rituálu je jednoduchá, slouží k vyvolání pocitu viny. Je třeba jej započít již doma, ale jeho hlavní část probíhá v kostele, ve speciálně určené místnosti, zvané zpovědnice. Prakticky je rozčleněna do tří fází. Nejprve zpytování svědomí, provinilec sedí nad listem papíru a za pomoci tzv. zpovědního zrcadla sepisuje své →hříchy (čili zločiny proti →pravidlům). V průběhu toho je klíčová tzv. lítost (schopnost předstírat, že vás hříchy mrzí).

Zpovědnice má přibližně tvar telefonní budky, či věroučně přesněji, přenosné toalety.
Taky v ní zanecháváte svůj odpad.

Rozlišuje se lítost dokonalá (motivovaná láskou k Pánbožkovi a LARPu) a nedokonalá (z touhy po možnosti pokračovat ve hře), bez dobře předstírané lítosti nelze svátosti dosáhnout, je jedno, kterou z nich předstíráte, ale alespoň jednu předstírat musíte. Dále je třeba učinit předsevzetí (stejně jako u novoročních je jasné, že jej provinilec nedodrží), prostě je třeba si říct: už nikdy, nikdy, nikdy tohle neudělám.

Druhou fází je pokání (trest), udílí jej kněz a v podstatě se jedná o sidequest. Obvykle má formu →modlitby (jako pokání se pomodli třikrát očenášek).

Třetí a poslední fází je rozhřešení, tím kněz ukončí rituál a provinilec může jít plnit další questy. Absolvování tohoto ritu přináší bonus k náboženské čistotě a svatosti (obvykle o 10 ke každému), negativním efektem je pýcha a pokrytectví (obvykle zvýšeno o 5), tyto bonusy trvají do spáchání nového hříchu (takže asi než opustíte kostel). Navíc, absolvování této svátosti umožňuje opět navštěvovat bufet, čili přistupovat ke svátosti eucharistie. Některé skupiny v rámci KatoLARPu s touto svátostí měly problém a tak se oddělovali a zakládali si LARPy vlastní.

Pokud vám uložené pokání přišlo neadekvátní tíží hříchů, můžete se seřadit do průvodu a mrskat se biči!

Eucharistie (návštěva bufetu) je stěžejní součást →mše svaté, konkrétně →bohoslužby oběti. Rozdávají se při ní polomáčené oplatky, a je mezi fanoušky LARPu velice oblíbená. Podle lore je to jedna z mála svátostí, které do hry přinesl sám Ježich a vychází z ŽidoLARPerského ritu zvaného pascha. Je jeden z prvních rituálů, které byly do hry uvedeny. Jeho forma se mění od švédského stolu (první léta KatoLARPu) až po dnešní polomáčené oplatky. Nakonec kolem tohoto ritu vyrostla celá mše svatá.

Pomazání nemocných vzniklo nedlouho po tom, co bylo z pravidel oficiálně vyškrtnuto kouzlo vyléčení z důvodu nevyváženosti (bylo neuvěřitelně přesílené). Orgové pocítili potřebu dodat nějakou alternativu, která však nebude tak moc OP jako vyléčení praktikované Ježkem, →svatým →Petrem a mnoho dalšími. Nakonec přišli s pomazáním a postupem času jej vyvážili tak, aby nebylo kouzlo ani moc silné, ani moc slabé.

→Ministrant asistuje knězi při promazávání nemocného.
Svátost doporučujeme kombinovat i s vnitřním namazáním, například za pomoci slivovičky.

Podmínky pro přijetí se postupem času měnily. V počátku byl rituál přístupný jen pro umírající hráče, v současnosti je možné jej přijmou v případě vážné nemoci nebo pokročilého věku.

Bývá prováděn hromadně: sleze se velké množství nemocných a postupně jsou pomazáni olejem, pro větší pompéznost a herní bonus bývá spojen se mší. Na požádání je možné jej dostat individuálně s tím že k vám dokonce →kněz sám dojede a vše provede (v tom případě je kněz pak poněkud zklamán, když provede rituál a dotyčný nezemře, protože se jedná o promarněný čas, který mohl strávit hraním).

Křižmo s extra obsahem olivového oleje, určené pro nejen pro lubrikaci lidských těl.

Toto tedy byly pravidelné rituály KatoLARPu, v příštím díle bychom se podívali na rituály spojené s "celoživotním" závazkem. Pánbožko požehnej.