Soundtrack

21. října 2016 v 20:03 | Sammael |  Magie
Soundtrack KatoLARPu je neobyčejně bohatý, mixuje nespočet žánrů a vznikal během velmi dlouhého časového období, kdy na něm pracovali různí tvůrci. Už z toho můžeme vyčíst, že obsahuje muziku všemožné umělecké kvality. Od mozek vymývajících odrhovaček přes dunění varhan dospěla hudba v katolickém podání až třeba ke koncertům holy metalu. Krom doprovodné funkce navíc libé tóny uvolňují i řadu herních →kouzel.

Není v možnostech naší skromné fanouškovské stránky pokrýt celé výše popsané široké spektrum. V dnešním příspěvku se proto budeme zabývat pouze určitým výsekem z něj.

Nejdokonalejší herní hudbou je samozřejmě ta, kterou pějí →andělské kůry pod Pánbíčkovým trůnem na nebesích. Proti ní zní i tvorba nejtalentovanějších skladatelů jen jako tahání neurotické kočky za ocas. Kreativně se na ní koneckonců podílí i sám Puch svatý, který jednak sesílá služebníkům božím →požehnání inspirace, jednak trylkuje do rytmu svým holubím zobákem.

Nenechte se zmást zdánlivě nevinným zevnějškem: dlouhé vlasy spolu se strunným nástrojem naznačují, že jde o anděla-milovníka tvrdé hudby.

O stupeň níže stojí gregoriánský chorál. Ten sice neustanovil žádný papež Řehoř, ale to je úplně vedlejší. Zjednodušeně si jej můžeme představit jako zpěv nordů z fantasy videohry Skyrim. Chorál je nicméně jednohlasý, postrádá drsnou monumentálnost své konkurence a místo dračího jazyka používá latinu. To je v rámci univerza KatoLARPu logická volba, neboť latina je řečí kouzel a zaříkadel.

Jelikož ne každý →kněz dokáže do své farnosti natahat hordu barbarů bytostí schopných udržet notu, pomáhá si v liturgii mimořádně populárním hudebním nástrojem, varhanami. Ty produkují uspávací, mimořádně monotónní melodie, do nichž věkovitá osádka místního kostela skřehotá chraplavými hlasy. Andělé a →svatí, jejichž zaměstnáním je dosud žijící věřící z nebe šmírovat, z toho mají psychickou újmu přímo úměrnou svému hudebnímu sluchu.

Vysokokaliberní útočné varhany. Krom doprovázění bohoslužeb dokázaly i odrazit ozbrojený útok na kostel využitím mocných zvukových vln.

Vyskytne-li se někde nicméně zkušený varhaník, úroveň soundtracku často nemusí být vůbec špatná. Kulturní zážitek z poslechu se pak během →mše stává pro řadu →prostých věřících tím největším zážitkem, neboť oplatkové občerstvení má tradičně mizernou úroveň (i přes protesty Jana Husa) a kvalita kázání obvykle značně kolísá.

Hotovou pohromou pro ortodoxního katolarpera je nicméně hudba, která doprovází herní akce charismatiků, letní "katolické" tábory a podobné podezřelé akce, vhodné možná tak pro protestantizující →heretiky a apostaty. Nejednomu milovníků staré dobré, poctivě uleželé tridentské liturgie už rupla cévka, když zaslechl drnkání kytary, nástroje vhodného tak možná na večer k ohni nebo na koncert satanistické rockové kapely.

Stejným, ne-li větším →hříchem je pak flétna, absolutně nejhorší jsou pak bubny. Tento instrument primitivů sotva poslouží k řádné oslavě nelogického a veskrze pitomého konceptu →Nejsvětější trojice.

Puch svatý pózuje před obřím ekvalizérem.

Výjimkou z pravidla jsou nicméně nástroje, používané během pohřbů. Jelikož se transport varhan na hřbitov ukázal jako nadměrně náročný a →ministranti mají i beztoho dost práce s křížkem, svěcenou vodou, kouzelnými knížkami a dalším liturgickým harampádím, troubit na funuse jako na lesy je povoleno.

Pokročilým hráčům se doporučuje znát alespoň nejprofláklejší katolické šlágry zpaměti, ti ostatní mohou využít kancionál. V této knížce →modliteb a základní hudební magie naleznou vyčerpávající množství písní vhodných pro nejrůznější příležitosti a poskytujících takřka libovolnou kombinaci kouzelných efektů. A nezapomeňte: kdo zpívá, dvakrát se modlí!

(Dvakrát nula je pořád nula, ale na matematiku je zvysoka sere sama Nejsvětější trojice, tak co?)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama