Jirka

13. října 2016 v 20:46 | Sammael |  Svatí
Dnes budeme pokračovat v naší pánbožkulibé tradici představování nejvýznamnějších osobností KatoLARPu. Tentokrát si vezmeme na paškál kombinovaný měřič proudu a odporu →svatého Jiří, patrona skautů a mocného drakobijce, který z pařátů zlovolné stvůry vyrval spanilou princeznu. Zní-li vám celá story jen jako hezká pohádka, nepleťte si žánr -- jde o starou dobrou brakovou fantasy, jak je v KatoLARPu zvykem.

Dobře si povšimněte křídel draka a naopak ignorujte jeho přebytečný pár nohou. Proč, to zjistíte později.

Jirka se měl narodit kdesi v Turecku a brzy vstoupil do římské armády, kde udělal velkou kariéru. Brzy to dotáhl až na rytíře. Poblíž města v okolí se v oné době usídlila lítá saň a obyvatelé se zachovali tak, jak už to v beletrii chodívá. Začali mezi sebou losem vybírat příští svačinku pro draka, místo aby popadli cepy, vidle a motyky a ohavného ještěra z jeho hnízda vypráskali.

Jiří se na toto dementní "řešení" problému už nemohl dál dívat. Aplikací bazální matematiky zjistil, že přítomnost draka v regionu způsobí dříve či později enormní zátěž místní populace, neboť se tato nestihne dostatečně rychle množit a bude muset plýtvat cennými zdroji a výchovnými prostředky na formaci oběda pro ještěří potvorstvo. Normální týpek by se tomu škodolibě zasmál a hleděl si svého.

Legenda má samozřejmě množství variant. V této například vystupuje saň coby princeznin domácí mazlíček, jehož Jiří zabije omylem. Na rozdíl od kanonické verze tu též hrdina není křesťanem, ale tajným pastafariánem, jak lze usuzovat z cedníku, který má na hlavě.

Náš Jirka byl ale křesťan a tudíž soucitný, přející a velkorysý člověk. Zároveň v sobě cítil stejně velkou touhu rejpat do názorů ostatních a propagovat jim KatoLARP skrze pouliční evangelizaci a další polonásilné metody. Rozhodl se proto spojit příjemné s užitečným a do pohanských krajů se vydal, třímaje své kopí.

Proč drak Jiřího nespálil, nesežral nebo prostě nerozdupal, není známo. Možná mu pomohla nějaká →magie typu →požehnání či →modlitby, možná byl drak jenom starý, dýchavičný či přežraný. Chrabrý rek z něj každopádně mocnou ranou udělal pěkný špíz a spasil královu dceru -- a to nikoli jen fyzicky, ale i duchovně.

Britská propaganda z dob 2. světové války. V řadách Hitlerova letectva draci nelétali a plakát proto musíme vnímat alegoricky a s nadhledem. Tak jako legendu o sv. Jiří i celý KatoLARP.

Svůj nově nabytý kredit jednookého mezi slepými totiž drakobijce proměnil tak, že přivedl bývalé pohany do KatoLARPu coby nové hráče. Skoncoval s opilstvím, obžerstvím, nevázaným sexem a dalšími tradičními hodnotami a zavedl rigidní církevní sochařinu se všemi →posty, →křížovými cestami anebo →mší svatou s bídným oplatkovým občerstvením.

Nic z toho se samozřejmě nestalo, a protože chce církev v rámci lepšího herního zážitku v seznamu svatých munchkinů jenom skutečné osoby, Jiří byl z oficiálního kalendáře v minulém století načas vyloučen. Po protestech Angličanů, skautů, rolníků, vojáků a dobytka (kterých všech je hrdina patronem) však byli →orgové obměkčeni a osvědčenou literární postavičku do seznamu vrátili.

Pseudohistorický tým našeho fanouškovského webu samozřejmě také chce přispět svou troškou do mlýna a vykonstruoval proto absolutně bez důkazů (jak je to v KatoLARPu obvyklé, s boží pomocí) novou teorii mimořádné explanační síly. Draka jsme ztotožnili s dinosaury, kteří ale naneštěstí vymřeli už před tak dlouhou dobou, že by se z toho nevylhal ani mladozemský kreacionista.

Proto jsme sáhli po nejbližších žijících příbuzných dinosaurů, ptácích. Po zralé úvaze byl zvolen pštros, neboť dovede rychle běhat, má mimořádně výhružný pohled a také dlouhý krk, který nalezneme na mnoha zobrazeních boje s "drakem". Předpokládáme, že dostatečně olysalý a vyhublý exemplář mohl draka připomínat i v jiných ohledech. Lidské bytosti pak ve svém hnízdě shromažďoval pravděpodobně proto, aby mu coby přenosná topná tělesa pomáhaly se sezením na vejcích.

Dva pštrosti vegetují mezi vegetací. Nejsou nicméně vegetariáni, ale všežravci.

Americký pisálek a amatérský kvazihistorik Miéville s námi nesouhlasí a mluví raději o velrybě, což je ovšem naprosto směšná představa. S mořským savcem by suchozemec Jiří na bílém koni jen těžko svedl monumentální souboj, zatímco představa, že nahání pštrosa napříč tureckou pustinou, dává daleko větší smysl. Pokud s námi nesouhlasíte, říkejte si, co chcete. My v nejlepší tradici KatoLARPu strčíme hlavu do písku. I přesto, že to skuteční pštrosi nedělají.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama