Říjen 2016

Exorcismus

30. října 2016 v 19:20 | Sammael |  Magie
Ve starším článku o →andělech jsme již zmínili démony -- původně čisté a dokonalé bytosti, které se však vzepřely Bohu a byly svrženy do pekel, kde jim vládne finální boss celého KatoLARPu, ultimátní záporák Satan. Jelikož →hříšné lidstvo podlehlo svodům tohoto všivého ďábla, získal kníže temnoty mandát k invazím na Zemi, kam vysílá své pokušitele. Chrabří →biskupové a →kněží však znají způsob, jak s nimi zatočit!

Speciální →magii, kterou za tímto účelem praktikují, se říká exorcismus, lidově často též vymítání démonů. Má bohatou herní historii, velice často jej praktikoval i samotný Ježich. Ten dokonce uměl zlého ducha nejenom vyhnat, ale též připoutat k nové fyzické schránce, třeba ve formě stáda čuníků. Nejen IsLARP nebo ŽidoLARP má komplexy z vepřového, jak vidno. Posedlost se pak zpravidla projevuje stylem duševní choroby.

Kněz provádí exorcismus za využití jednoručního krucifixu.
Povšimněte si potměšilých ďáblů, krčících se za lůžkem.

Zde je nutno podotknout, že zatímco je dnes nějaká démonická posedlost rozumnému člověku tak akorát pro srandu králíkům, bývaly doby, kdy na ni zejména →laici KatoLARPu skutečně věřili. Dopustili se tak podobné chyby jako někteří jejich moderní kolegové: smísili →pravidla a svět hry se skutečností, takže docházelo k zanedbání léčby vážných psychických chorob a dalším excesům. Proto praktikování exorcismu rozhodně nezkoušejte doma!

Základní exorcismus je na katolarperovi proveden už během →křtu. Ďábla se hráči pravidelně zříkají následně každou chvíli v rámci obnovy křestního vyznání (ne, nejde o →vyznání víry v klasickém smyslu). Takzvaný velký exorcismus pak má podobu kouzelného rituálu se všemi náležitými zaříkadly, efektní deklamací a dalšími náležitostmi. Smí jej provádět jedině biskup či jím pověřený kněz. Ti se ale jeho praktikování bojí.

Využití kropáče, zbraně s plošným účinkem svatého poškození.

Během exorcismu má údajně docházet k materializaci (= zhmotňování předmětů), levitaci (= poletování osob i předmětů) a k dalším abnormálním jevům. Jelikož je ale církev zpravidla vlivem omezeného rozpočtu nedokáže věrohodně nafingovat a vylepšit tak herní zážitek, musejí je exorcisté občas vymýšlet. Alternativou jsou hollywoodské filmy, které si koncept exorcismu oblíbily a čas od času jej napasují do horrorového rámce.

Démonická aktivita navíc během roku kolísá a třeba dnes, v době Halloweenu, dosahuje mimořádně kritické úrovně (alespoň podle odborníků z fanouškovského serveru Protiproud). Na závěr si proto připomeneme několik rad pro aktivní hráče, jak se nežádoucí posedlosti bránit.

Je to podobné, jako s každým jiným kouzlem: stačí afektovaná gestikulace a příslušné zaříkadlo. Konkrétně se jako mimořádně účinné prokázalo šermování rukama do kříže a vykřikování Ježkova jména. Magický amulet →požehnaný knězem také prokáže cenné služby, podobně jako svěcená voda a další náboženské harampádí. Prevencí pak může být například →půst a zbožná →modlitba či návštěva →mše.

Nadčasový design patří mezi mnohé klady tohoto čarovného amuletu.

Soukromým favoritem našeho fanouškovského webu je však mocná medaile →svatého Benedikta. Obsahuje totiž mimořádně veselou kouzelnou říkanku, která probudí mimořádné schopnosti předmětu jako je světlo Kříže, které Satanovi šlehne do očí, bonus +15 proti drakům (zda jej použil i svatý →Jirka na zabití pštrosa, není známo), zahání nudu a způsobuje démonům prudkou otravu. Co víc si přát?


Růženec, breviář a litanie

29. října 2016 v 20:57 | Sammael |  Magie
Ve starším článku o denních →modlitbách jsem zmínil, že si jednou popovídáme i o růženci a další katolické →magii. Nuže, onen den nadešel. Dnes nás čekají tři naprosto vyčerpávající herní rituály -- růženec, litanie a breviář. Aktivním drmolitelům tato kouzla sice dodají značné bonusy, mezi hráči jsou nicméně i tak často neoblíbená. Připravte se objevit nový, dosud netušený rozměr nudy!

Matka boží podává svatému Dominikovi růženec.
Povšimněte si tázavého Ježichova pohledu, kterým se Synátor ptá: "A je tohle nutné, mami?"
Za pozornost stojí i žena nalevo, jež právě utrpěla infarkt způsobený rozsahem modlitby.

Růženec se zpravidla modlíme s pomocí předmětu totožného jména, který už kolega Kryštov popisoval v článku o →laicích. S příslušným vybavením totiž dosáhnete o něco většího množství bodů →svatosti. Růženec se sestává z desátků, tedy desetinásobného odříkání Zdrávas Maria a jednoho Očenáše. Krom těchto modliteb však obsahuje třeba i druhou variantu Zdrávasu, totiž Zdrávas Královno. Přání dobrého zdraví se nosí i v KatoLARPu.

Do růžence můžete volitelně zapojit i tajemství, zpravidla ve formě krátké storky z Ježkova života či umírání (třeba který byl za nás bičován). Na začátku se taky odblábolí →vyznání víry a na konci zase dojde na Sláva Fotrovi. Růženec v optimistickém duchu uzavírá připomínka pekelných ohňů, →hříchu a nutnosti milosrdenství →Nejsvětější trojky.

Rituál je ve své podstatě formou autohypnózy, při níž recitující upadá do katatonické strnulosti a přestává vnímat své unavené drmolení. Podle →pravidel by se měl v tomto stavu snažit rozjímat nad KatoLARPem, ale je-li vůbec daná osoba schopna na něco myslet, zpravidla si jen toužebně přeje, aby už rituál skončil. Růženec bývá občas doporučován i jako modlitba zahánějící hříšná pokušení -- recitující jím totiž v podstatě trestá sám sebe za tužby neslučitelné s hrou a provádí operantní podmiňování.

Breviář bychom mohli zjednodušeně popsat jako kouzelný salát. Míchá hluboká pseudomoudra z Bible s výžblepty všemožných světců či tradičními modlitbami KatoLARPu. Zatímco běžní hráči nemusejí tuto tlustou bichli využívat, →jáhni, →kněží a →biskupové mají její každodenní využívání direktivně nařízeno.

Pokud jste úplní magoři zapálení katolarpeři, můžete si breviář číst i v latině.

Nejvíce však katolarpery zpravidla děsí litanie. Jedná se o anální speleologii, kdy se hráči vtírají do přízně svatým a zároveň o sebemrskačský rituál trochu ve stylu →křížové cesty. Litanie lze klasicky drmolit, občas se ale i monotónně prozpěvují. Zpravidla se při nich klečí a studená kostelní podlaha vás přitom studí do kolen. Druhů litanie je nepřeberné množství, ale zpravidla mají podobný průběh.

Aby si larpeři zajistili co nejlepší bonusy, musí samozřejmě oslovit co nejvíc svatých nebo jim aspoň dostatečně dlouho lézt do zadku. Proto jeden z nich (obvykle kněz) vždy pronese konkrétní zaklínadlo a ostatní se k němu připojí podlézavým oroduj/te za nás, popřípadě zbabělým smiluj se nad námi. Tímto způsobem pak pokračuje modlitba tak dlouho, dokud každý z účastníků neztratí poslední špetku sebeúcty. A je vymalováno!


Petr

27. října 2016 v 17:19 | Kryštov psohlavý |  Svatí
Jedná se o jednoho z prvních hráčů (tzv. apoštolů). Narodil se jako Šimon kdesi mezi Betsadou a Kafarnau. Jeho otec byl rybář a on sám se taky vyučil tomuto oboru. Když rybařil se svým bratrem Ondřejem, tak šel kolem Ježich, poskytl radu k rybaření (ukázal na vhodné místo) a potom jim řekl: "Hošani pozor dejte, pojďte se mnou, na rodinu, manželky a děti kašlete. Udělám z vás rybáře lidí, více to vynáší."

Takový normální večer s Ježichem. Petr (v popředí) se chystá ušmiknout ucho vojákovi, nalevo se nudista Jan brání zahalení. Vprostřed vidíme Ježka s radioaktivními vlasy, kterého jeden z pochopů zrovna žádá o tanec.

Se svou partou dvanácti výrostků se pověsil Šimon (herní přezdívka Petr) na Ježka jako klíště, když chodil po Judei a vyučoval základní →pravidla LARPu. Brzy se stal leadrem celé party (hned po Ježkovi samosebou). Byl svědkem mnoha Ježkových kouzel a kabaretních triků. Ježek dělal Petrovi/Šimonovi docela nepříjemné naschvály a pranky (třeba jak mu Ježek uzdravil tchýni, to Šimon dost těžko nesl). Nutno podotknout že mu to Petr/Šimon občas vracel (třeba tím, že předstíral že ho nezná). Nakonec si ale vydobyl vrcholné postavení v rámci velké dvanáctky.

Jako každá správná mafie i církev tahá své věrné z lochu.

Když došlo k seslání Pucha svatého (první →biřmování), tak se dvanáctka rozešla do světa šířit pravidla KatoLARPu a předvádět herní →magii. Šimon/Petr nějakou dobu zůstal v Jeruzalémě (měl tam pronajatý byt a nemohl ze smlouvy odstoupit), tak alespoň šířil KatoLARP v místě bydliště (dochoval se záznam, jak předvedl veřejně kouzlo vyléčení, kterým již v dnešní době nedisponují žádní hráči, protože kouzlo bylo značně přesílené). Velice rychle převzal →vládu nad LARPem (je nazýván prvním papežem), začal rozhodovat a velet.

Koordinoval jedny z prvních akcí LARPu (kterého se tehdy účastnilo jen pár lidí). Jeho nejvýznamějším přínosem bylo, že umožnil vstup do hry i zájemcům o, kteří nepocházeli z židovského národa. Petr/Šimon byl uvězněn za protistátní činnost, ale povedlo se mu uniknout (lore praví že mu pomohl →anděl, který rozlomil jeho okovy).

Peťan předvádí kreativní dramatizace pohádek o tom, jak moc je Ježích super.

Nějakou dobu strávil v exilu, kde nelenil, ale rozšiřoval hráčskou základnu v Asii. Po tom co se situace kolem protistátní činnosti uklidnila, se vrátil do Jeruzaléma kde předsedal radě LARPu, organizoval jej a vedl. Přijímal nové členy a spolupracoval s lidmi kteří přiváděli nové hráče.

Sammaelův dovětek

Kryštov se sice rád chlubí, jak zdatným hagiografem (= pseudohistorikem-mystifikátorem) je, u Petrova příběhu nicméně zcela zapomněl na patřičný závěr. Apoštol totiž po různých peripetiích dospěl až do Říma. K jeho smůle ale hlavní město Římské říše stihlo záhy pronásledování katolarperů, vyhlášené císařem Neronem. V Petrovi zvítězila vcelku racionální touha někam se zdejchnout a vyrazil proto pryč z metropole. Buďto se na cestu řádně zhulil, nebo se zkrátka rozhodl hrát i za pochodu, neboť hned za prvním patníkem potkal Ježicha. Ten si vykračoval, jako by se nechumelilo (respektive jako by nebyl už roky mrtvý a hnijící někde pod drnem, respektive v rámci herní mytologie neseděl po pravici Fotrově).

-- Brr, oživlá mrtvola, to jsem se lekl? -- Jdu správně na nádraží?

Chudák Peťan na ten zjev zíral jako vyoraná myš. Nakonec ze sebe dostal jenom tři legendární slovíčka: "Kam valíš, Šéfe?"
Ježek na to opáčil, že míří do Říma, nechat se podruhé přibít na tyčku, když se Petrovi nechce. Apoštol se zastyděl, (asi mu definitivně hráblo) a v návalu entuziasmu pro KatoLARP otočil kormidlo a vyrazil zpátky do města, kde ho samozřejmě drapli a šup s ním na →křížovou cestu. Ač skalní fanoušek a dlouholetý hráč, nechtěl Petr viset hlavou nahoru jako sám Šéf a vychytrale se nechal obrátit, čímž si dost možná zkrátil umírání.

Nebudeme zastírat, že se jedná o temnou kapitolu historie, ve které se poprvé střetli fanoušci křesťanského LARPu s hráči pohanskými. Z tak banálního konfliktu, jako je vzájemný nesouhlas s volbou imaginárních kamarádů, však v budoucnu vzešlo ještě mnohé krveprolití.

Biskupové

25. října 2016 v 21:13 | Kryštov psohlavý |  Pravidla
Nyní rozebereme další vysoký herní rank a tím je biskup a jeho variace. Biskupové jsou nejvyšší herní classou (i papež Franta je biskupem římským). Biskupové odvozují svůj herní původ od apoštolů (grupa asi dvanácti lidí co se pověsili na Ježka, když vyučoval pravidla). Považují se za jejich přímé následovníky. Ve hře plní roli ochránců a moderátorů, jsou to osoby zodpovědné za akce většího rozsahu (jako pouť či setkání mládeže).

LARP koordinují na území, které se nazývá diecéze (arcidiecéze u arcibiskupů a vesmír u papežů -- pokud začne lidstvo osidlovat nové planety, tak budou muset →orgové přijít s novou classou, která bude LARP koordinovat na planetární úrovni). Existuje i pomocný biskup, který je k ruce klasickému biskupovi tam, kde je ho v diecézi třeba.

Mezi biskupy se počítají i mnohé významné osobnosti KatoLARPu.
Na snímku pózuje Augustin Aurelius se svým novým tabletem.

Tento rank má svou vlastní posloupnost. Nejníže stojí pochopitelně biskup (prostě biskup bez příkras) za služby LARPu je odměněn bonusem do koncentrace, →svatosti (vše o 10) a jeho hodnota herního respektu stoupá na základě toho jak moc je veřejně činný a jak účinně propaguje LARP (tento bonus je zachován u všech biskupských ranků, s tím, že každému vyššímu roste o 15).

Biskup operuje v rámci své diecéze, organizuje větší akce, provádí rituály, které jsou mimo schopnosti farářů a →kněžích obecně. Aby se hráč mohl stát biskupem tak musí mít pevnou víru (nedostatek kritického myšlení), dobré mravy (svědomí z plastelíny), zbožnost (kapku fanatismu) a dobrou pověst (silný žaludek), zároveň musí být starší 35let protože být biskupem vyžaduje skutečný herní zápal který musí prokázat i tím že 5 let bude působit jako kněz.

Jak vidno, ani Ježich sám by biskupem být nemohl. Biskupy volí sám velký svatý fotr papež z Říma a když se mu někdo znelíbí, tak mu tento titul upře, jak se v minulosti i na našem území stalo.

Kardinál ve slušivém kostýmu spíchnutém z červené záclony svírá v prstech svou typickou čepičku.

V interní posloupnosti nad biskupem stojí arcibiskup, ten operuje na větším regionu, který se nazývá arcidiecéze (opět ne zrovna nápaditý název). Většinou je navázán na určité město (například arcibiskup pražský, olomoucký). Platí pro něj bonus biskup +15. Herní povinnosti arcibiskupa jsou: bdít nad vírou a církevní disciplínou, provádět kanonické vizitace a jmenovat administrátora diecéze. V současnosti v ČR fungují 2 arcibiskupové (jedná se o skutečně prestižní herní roli).

Nejvýše (ovšem neoficiálně) stojí v rámci biskupského žebříčku (nikoliv biskupského chlebíčku) kardinál. Kardinál se podílí na řízení KatoLARPu, ti kteří jsou mladší 80 let jsou povinni se účastnit tzv. konkláve (parta se sejde a volí nového papeže). Důvod proč musí být mladší 80 let je jasný, stařecká demence. Tento titul může dostat arcibiskup, biskup a dokonce to bylo možné i pro →laika (i když se to moc často nestávalo), v současnosti je minimální požadavek být →jáhen (což do zavedení ženských diákonek uzavírá tuto možnost pro ženy).

Běžný kostým biskupa vychází z kostýmu kněze (opět pro něj platí liturgické barvy a jejich bonusy), navíc mají speciální čepičku, které se také říká mitra a navíc má k dispozici i bojovou berlu (obouruční zbraň pro boj zblízka, statistiky záleží na jednotlivých exemplářích, obecně je destruktivní účinek hole vyšší, než v případě válečné kadidelnice).

Biskup, oděný ve vší parádě, provádí pravou rukou kouzlo →požehnání.
Levačkou přitom přidržuje odlehčený model bitevní berly.

V kardinálově kostýmu převažuje červená barva. Má k dispozici speciální čepičku zvanou též biret (bonus do vznešenosti o 15).

V redakci jsme rozhodli, že itemy vyjdou v samostatném článku. Vzhledem k rozsahu a množství je to více než logické.

Redakční dovětek: Rádi bychom vás na tomto místě informovali o blížící se premiéře dokumentárního filmu Laserpope, který zpracovává život nejdrsnějšího z papežů. Bude pro vás mít i vzdělávací hodnotu, neboť v něm účinkuje celá řada příslušníků kolegia kardiálů, aleluja! Vzdejte díky Šéfovi a omrkněte trailer.


Výběr z magie v Bibli

24. října 2016 v 22:20 | Sammael |  Magie
Na našem fanouškovském webu jsme již představili značné množství →kouzel a rituálů, bez nichž se pravý hráč neobejde. Pověděli jsme si o moci →relikvií, blahodárném vlivu →modlitby či →požehnání, →postu a →křížové cesty. Za sebou máme už i obzvlášť důležité obřady →mše a kolega Kryštov již započal →křtem zpracovávat mocné bonusy svátostí. To ale není ještě vůbec nic proti magii, kterou dokázali používat biblické postavy!

Následující výběr speciálních schopností literárních hrdinů má čistě reprezentativní funkci. Písmu svatému se v budoucnu hodláme ještě velmi důkladně věnovat. Seznam je proto nekompletní, zato však stručný a přehledný.

Magie vody

Mezi proroky a dalšími čaroději extrémně oblíbená disciplína. Starozákonní superhrdina Mojžíš ovládal vodstva natolik, že dokázal rozestoupit moře či vyvolat pramen z mrtvé skály. Tento geroj nicméně ovládal i daleko děsivější, mocnější kouzla, mezi která patří třeba ovládání zvířat či počasí.

Toto dílo mimořádně věrně zobrazuje dobovou výstroj a výzbroj egyptské armády, která ve vlnách utonula.

Vodní magii po něm ovládli i další významné postavy. Zmínit bychom měli přinejmenším Elíšu, který využíval své schopnosti zejména k léčení či zachraňování seker spadlých do řeky. Významným uživatelem magie vody se pak stal sám náš Šéf, Ježich Kristus, který dokázal mimo jiné utišit rozbouřené jezero, chodit po jeho povrchu či měnit jeho obsah v alkoholické nápoje.

Magie ohně

V zacházení s plameny vyniká zase jiný člen →Velké trojky, Puch svatý. Sesílá ohnivé jazyky nad zmatené hráče a ti pak ve strachu a pominutí smyslů blekotají nesmysly. Mezi →anděly se těší zvláštní oblibě žhnoucí meče, jimiž si mohou krom základního použití i svítit na cestu. Bůh Fotr se zase občas mění v ohnivý sloup.

Z proroků proslul horoucím vztahem k hoření zejména Eliáš. Známé je jeho kouzlo, kterým seslal oheň z nebe na oltář Pánbožka a tím vyhrál sázku s hráči z LARPu konkurenčního boha Baala. Vroucí byl nejspíš i jeho temperament, neboť prorok následně poražené soupeře brutálně povraždil.

Nekromancie

Oživování mrtvých má bohatou biblickou tradici. Třeba takový Ezechiel jej ovládl natolik dobře, že dokázal postavit zpět na nohy celou armádu. Čarodějnice zase úspěšně přivolala ducha jiného velkého muže, Samuela. Známým oživovatelem je nicméně především sám Ježek. Krom Lazara a několika dalších osob vzkřísil i sám sebe, což je kouzlo mimořádné náročnosti. Reziduální magie z něj koneckonců rozervala v půli jeruzalémskou chrámovou oponu -- a pozvedla mnoho dalších nemrtvých z okolí.

Všimněte si gestikulace nutné ke správnému seslání kouzla.

Za stručnou zmínku stojí, že zaklínadlo museli použít i někteří z Ježichových následovníků. Minimálně jednou je praktikoval svatý Petr, jeho kolega Pavel zase musel vzkřísit jednoho chudáka, který během apoštolova nudného kázání usnul a vyletěl z okna.

Nadlidská síla

Nejslavnějším silákem biblických mýtů je bezpochyby Samson. Nejenže dokázal zbořit celou budovu - pobil zástupy nepřátel pomocí pouhé oslí čelisti! Nemenší borec byl Benajáš, který si dal v jámě férovku se lvem. Král David měl zase tři superválečníky, kteří se prosekali celou armádou, jelikož jejich panovník dostal žízeň.

Levitace

Vzduchem se dokázali pohybovat i mnozí →svatí, v Novém zákoně si nicméně zalétal i samotný Ježíš. Ten ale ovládal i řadu pokročilejších triků typu teleportace, procházení skrze překážky či speciální kouzlo, jímž skrýval svou pravou totožnost i před nejbližšími přáteli. Excentrik jeden.

Kataklyzma

Na závěr si necháme vůbec nejpůsobivější demonstraci nadlidských schopností, na kterou se Pánbíček kdy zmohl. Lusknutím prstů například dokázal přivolat celosvětovou potopu, po které následně nesmírně pečlivě zamaskoval jakékoli stopy, takže i přes úpěnlivé snahy kreacionistických odborníků nikdo celému příběhu nevěří.

Podobně rozmetal Pánbožko i opovážlivou babylonskou věž, pahrbek vystavěný za pomoci technologie doby bronzové. V moderní době už na daleko mohutnější mrakodrapy zvysoka kašle, protože kdyby je chtěl zničit, nedělal by celé týdny nic jiného. A on nesmí prošvihnout svého pravidelného šlofíka každý sedmý den!

Holt má Pánbíček smysl pro drama, všechna čest. Čisté a úsporné vraždění mu nikdy moc nešlo.

Poslední čirou destrukcí, kterou si uvedeme, bylo zničení Sodomy a Gomory. Milosrdný Šéf nejdřív poslal své anděly, aby vyzvedli spravedlivého Lota a jeho rodinu. Když tito dorazili, sešli se před Lotovým domem obyvatelé s tím, že by si rádi s božími posly trošičku zašpásovali. Pán domu odmítl, ale nabídl příchozím k úchylným radovánkám své dcery, jak to mezi spravedlivými muži té doby patřilo k dobrému tónu.

Andělé se nakonec uráčili seslat na dav kouzlo oslepení, načež vyvedli z města rodinu. Bůh pak spektakulárním způsobem se Sodomou a Gomorou skoncoval, načež ještě obratem změnil Lotovu ženu na solný sloup, protože ho sledovala při práci.
Chcete i vy v rámci KatoLARPu dosáhnout podobné úrovně? Stačí jenom věřit a všechno půjde jako po másle. Ježich slibuje přinejmenším schopnost pohybovat horami a přesazovat stromy (Mk 11:23 a Lk 17:6). No nezní to skvěle? Tak běžte trénovat!


Zjevení Ježkovo

22. října 2016 v 22:33 | Sammael |  Fanoušci
Aleluja! Ježich je mocný, spravedlivý, láskyplný a vůbec totálně ve všem nejlepší! Jak jinak si vysvětlit, že si dal pauzu od zjevování se na toustech a přispěchal do Horních Uher, aby tam zanechal svou podobiznu na plynovém sporáku. Holt -- jak už dobře věděli starozákonní proroci -- cesty Pánbíčka jsou nevyzpytatelné. Ježíš, který má jako jediný z →Nejsvětější trojice i lidské tělo a tedy náležitý apetit, zjevně zrovna zevloval okolo.


Obyvatelé osady mají jedinou smůlu. Jejich →knězem je nějaký zapšklý protestantizující modernista, popřípadě vyslovený →heretik. Pravověrný sluha Páně by totiž zajisté okamžitě poznal svatou →relikvii a →požehnání, které farnosti přinese. S trochou obchodního ducha by se na celé události dalo skvěle vydělat. Víko od plynové trouby koneckonců není ani zdaleka tou nejdivnější věcí, která kdy aspirovala na →svatý post.

Ještě se necítíte dostatečně duchovně nasyceni? Pak přistupte k Šéfovi a on vás občerství. Samozřejmě jenom jako, kdo by to měl jinak pořád platit.

V následujícím videu sám Ježek představí své nejoblíbenější triky, s nimiž už dvě tisíciletí úspěšně mate veřejnost. Dojde například na chození po vodě, levitaci, proměnu vody ve víno nebo →křížovou cestu. Sledujte pozorně a vezměte si ponaučení -- vždyť sám Ježich, když ještě kráčel po zemi, larperům zdůrazňoval, že podobné zázraky mohou činit v jeho svatém jménu!


→Modleme se: Šéfe Ježichu Kriste, velebíme tě, že ses skryl před moudrými a kriticky uvažujícími, aby ses zjevil maličkým. Ano, Fotře, tak se ti zalíbilo (Mt 11:25-26). Dej nám sílu, abychom našli odvahu potlačit nežádoucí sklony k racionalitě, ověřování informací či čištění vnitřních skel sporáků a nechať bohabojně pokračujeme, pokorně prosíme, v opakování Tvých připitomělých kanadských žertíků až do dne posledního. Skrze Ježka, našeho Šéfa, amen.


Soundtrack

21. října 2016 v 20:03 | Sammael |  Magie
Soundtrack KatoLARPu je neobyčejně bohatý, mixuje nespočet žánrů a vznikal během velmi dlouhého časového období, kdy na něm pracovali různí tvůrci. Už z toho můžeme vyčíst, že obsahuje muziku všemožné umělecké kvality. Od mozek vymývajících odrhovaček přes dunění varhan dospěla hudba v katolickém podání až třeba ke koncertům holy metalu. Krom doprovodné funkce navíc libé tóny uvolňují i řadu herních →kouzel.

Není v možnostech naší skromné fanouškovské stránky pokrýt celé výše popsané široké spektrum. V dnešním příspěvku se proto budeme zabývat pouze určitým výsekem z něj.

Nejdokonalejší herní hudbou je samozřejmě ta, kterou pějí →andělské kůry pod Pánbíčkovým trůnem na nebesích. Proti ní zní i tvorba nejtalentovanějších skladatelů jen jako tahání neurotické kočky za ocas. Kreativně se na ní koneckonců podílí i sám Puch svatý, který jednak sesílá služebníkům božím →požehnání inspirace, jednak trylkuje do rytmu svým holubím zobákem.

Nenechte se zmást zdánlivě nevinným zevnějškem: dlouhé vlasy spolu se strunným nástrojem naznačují, že jde o anděla-milovníka tvrdé hudby.

O stupeň níže stojí gregoriánský chorál. Ten sice neustanovil žádný papež Řehoř, ale to je úplně vedlejší. Zjednodušeně si jej můžeme představit jako zpěv nordů z fantasy videohry Skyrim. Chorál je nicméně jednohlasý, postrádá drsnou monumentálnost své konkurence a místo dračího jazyka používá latinu. To je v rámci univerza KatoLARPu logická volba, neboť latina je řečí kouzel a zaříkadel.

Jelikož ne každý →kněz dokáže do své farnosti natahat hordu barbarů bytostí schopných udržet notu, pomáhá si v liturgii mimořádně populárním hudebním nástrojem, varhanami. Ty produkují uspávací, mimořádně monotónní melodie, do nichž věkovitá osádka místního kostela skřehotá chraplavými hlasy. Andělé a →svatí, jejichž zaměstnáním je dosud žijící věřící z nebe šmírovat, z toho mají psychickou újmu přímo úměrnou svému hudebnímu sluchu.

Vysokokaliberní útočné varhany. Krom doprovázění bohoslužeb dokázaly i odrazit ozbrojený útok na kostel využitím mocných zvukových vln.

Vyskytne-li se někde nicméně zkušený varhaník, úroveň soundtracku často nemusí být vůbec špatná. Kulturní zážitek z poslechu se pak během →mše stává pro řadu →prostých věřících tím největším zážitkem, neboť oplatkové občerstvení má tradičně mizernou úroveň (i přes protesty Jana Husa) a kvalita kázání obvykle značně kolísá.

Hotovou pohromou pro ortodoxního katolarpera je nicméně hudba, která doprovází herní akce charismatiků, letní "katolické" tábory a podobné podezřelé akce, vhodné možná tak pro protestantizující →heretiky a apostaty. Nejednomu milovníků staré dobré, poctivě uleželé tridentské liturgie už rupla cévka, když zaslechl drnkání kytary, nástroje vhodného tak možná na večer k ohni nebo na koncert satanistické rockové kapely.

Stejným, ne-li větším →hříchem je pak flétna, absolutně nejhorší jsou pak bubny. Tento instrument primitivů sotva poslouží k řádné oslavě nelogického a veskrze pitomého konceptu →Nejsvětější trojice.

Puch svatý pózuje před obřím ekvalizérem.

Výjimkou z pravidla jsou nicméně nástroje, používané během pohřbů. Jelikož se transport varhan na hřbitov ukázal jako nadměrně náročný a →ministranti mají i beztoho dost práce s křížkem, svěcenou vodou, kouzelnými knížkami a dalším liturgickým harampádím, troubit na funuse jako na lesy je povoleno.

Pokročilým hráčům se doporučuje znát alespoň nejprofláklejší katolické šlágry zpaměti, ti ostatní mohou využít kancionál. V této knížce →modliteb a základní hudební magie naleznou vyčerpávající množství písní vhodných pro nejrůznější příležitosti a poskytujících takřka libovolnou kombinaci kouzelných efektů. A nezapomeňte: kdo zpívá, dvakrát se modlí!

(Dvakrát nula je pořád nula, ale na matematiku je zvysoka sere sama Nejsvětější trojice, tak co?)


Biřmování

20. října 2016 v 16:19 | Kryštov psohlavý |  Magie
Pokračujeme druhým dílem naší minisérie o nejhlavnějších ritech KatoLARPu. Zpověď a eucharistie (návštěva bufetu) byly odloženy z hned několika důvodů, takže vám zde přinášíme exkluzivně popsané →kouzlo biřmování.

Biřmování je rituál, který dle herního lore ustanovil sám Puch svatý. Je také občas považován za rituál dospělosti. V průběhu magického obřadu získá hráč schopnosti "pečeti ducha svatého". Očekává se od něj tudíž, že bude veřejně hájit LARP, přivádět nové fanoušky a tak podobně. K tomu získá herní achievement "Syn boží", který mu umožňuje na Pánbožka volat Abba Fotře, za což obdrží bonus (se švédskou kapelou to samozřejmě souvisí jen okrajové). Nutno podotknout že toto kouzlo není vyhrazeno jen KatoLAPRu, ale vyskytuje se i v jiných křesťanských LARPech a jeho průběh se často liší (je třeba od sebe odlišit západní a východní styly KatoLARPu a také akce konkurenční.

Pamatujete si ještě prank Pucha svatého z článku o →Nejsvětější trojici? Tak právě od něj je biřmování odvozeno.

Před biřmováním je hráč nucen rok studovat herní lore a prokázat tak, že vyzrál duší i tělem. Dále si musí vybrat další přezdívku (většinou podle nějakého →svatého, Ježek by určitě neprošel), které se pak říká biřmovací jméno. Hráč, který se rozhodne k přijetí biřmování si také musí vybrat kmotra (od →křtu už sice zpravidla už někoho má ale to ničemu nevadí), většinou se jedná o člověka, který hráče svým herním přístupem nejvíc inspiroval. Po té, co biřmovanec složí ústní zkoušku z lore, absolvuje často i pohovor o tom, proč je pro něj KatoLARP tak důležitý a proč u něj Pánbožko s Ježichem tak válí.

Nyní něco málo k průběhu obřadu. Kouzelný rituál se provádí hromadně. Většinou se v každé farnosti (správní jednotka herního světa) koná jedno biřmování za několik let. Proto se k biřmování sejde klidně i 30 adeptů (nyní hovořím z vlastní zkušenosti). Z organizačního hlediska se jedná o akci, která na úrovni farnosti hraničí s neproveditelností, což je důvod, proč je mezi jednotlivými biřmováními takové prodlení. Farnost si totiž musí zpravidla přizvat →orga z vyšších vrstev, biskupa.

Biskupové s uměleckými sklony občas k udílení svátosti využívají i olejové barvičky.

Když dorazí a celá farnost jej uvítá (jako by přijel sám Ježich, i když, kdyby dojel Ježich, tak by fanynky zbořily celý kostel). Biskup vede →mši jako by se nechumelilo, proběhne →bohoslužba slova a po evangeliu má nastat kázání. Biskup ale tradiční průběh naruší tím, že si předvolává jednotlivé biřmovance jménem (když je líný, tak je zavolá všechny najednou). Po té k nim pronese homilii (nabušené kázání o tom jak je Ježich dobrý). Po představování a homilii vyzve biskup biřmovance k obnově křestního vyznání (nastává křížový výslech, kde padají otázky jako: "Zříkáš se ducha zla, všeho čím působí a čím se pyšní?").

Po výslechu biskup zamává rukama (provádí kouzlo, je nevhodné ho při tom rušit smrkáním). Po trapné chvilce ticha (dramatická pauza) uplatní biskup své summon kouzlo a vyvolá Pucha svatého. Nastává bod zlomu, biskup chodí od jednoho biřmovance k druhému a pomazává je olejem. Když předstoupí biskup, kmotr biřmovance chytí, aby se necukal, nebo se nepokusil o útěk. Pak kmotr vyžvaní biskupovi novou herní přezdívku biřmovance. Nakonec je tedy biřmovanec pomazán olejem, kterému se taky herně říká křižmo.

Kdo maže, ten jede. Výhled na biskupa, provádějícího magii, nám naneštěstí blokuje nevhodně umístěný →kněz.

Mše probíhá nyní v podstatě stejně, proběhne →bohoslužba oběti, biřmovanci obdrží v bufetu nejen oplatky, ale dokonce dostanou i nápojový lístek na víno. Nakonec dostanou biřmovanci speciální →požehnání (boost za to že jej udílí biskup). Tím končí obřad.

Biřmování je velký herní krok. Není možné postoupit na vyšší rank bez toho, abyste absolvovali biřmování. A boost do herních statistik rozhodně není zanedbatelný (činí +15 do všech kladných atributů a +10 do ješitnosti a arogance jako negativní efekt). Každopádně se vyplatí pro hráče, kteří berou katolarp vážně, chtějí v něm skutečně postupovat výše a není to pro ně jen volnočasová aktivita, že nemají v neděli do čeho píchnout.

Sammaelova krutá poznámka na závěr: Nebo do koho píchnout.


Křest

18. října 2016 v 20:52 | Kryštov psohlavý |  Magie
Na pravidelné schůzi naší redakce jsme se shodli, že je třeba začít popisovat →magické rituály, kouzla a schopnosti, které hráč absolvováním ritů získá. Rozhodl jsem se tedy začít tuto minisérii hned prvním magickým obřadem, který musí každý hráč absolvovat a tím je křest.

Stručně k historii obřadu. Nutno podotknout že se nejedná výlučně o výdobytek KatoLARPu, podobná praxe se vyskytuje i v ŽidoLARPu, SikhoLARPu a HindoLARPu. Konkrétně v ŽidoLARPu, ze kterého se postupem času odchlípla i naše akce, má křest formu rituálního očištění v tzv. mikve (velká díra v zemi). První a nejslavnější křest v rámci KatoLARPu byl pak proveden na Ježichovi, a to pouštním tulákem Jendou Křtitelem.

Velmi nepodařený fanart. Povšimněte si, že Ježek neklečí přímo v řece, ale na břehu, množství vody vylité z Jendovy dlaně je naprosto nerealistické a Křtitel se navíc opírá o kříž, na němž ještě tehdá Synátor nezemřel.

Od těch časů se metodika obřadu značně posunula vpřed. Kupříkladu Ježich sám se musel celý ráchat v řece Jordánu, avšak dneska již křtěnému jen kápnou vodu na hlavu (stejně jako v článku o →relikviích musíme vyzdvihnout eko přístup →orgů). Dále při prvním křtu byl přítomen sám velký svatý Puch, který z boha Fotra vychází (→Nejsvětější trojice), ale dnes již je onen Puch z praktických důvodů přítomen jen symbolicky. Dále křest sice může provést kdokoliv, směrodatná je formule, kterou pronese.

Je třeba podotknout, že je třeba ji vyslovit správně. Magická formule zní: "Já tě křtím ve jménu Fotra i Synátora i Pucha svatého.". Poté je křest plnoprávný, avšak v rámci KatoLARPu je zvykem, aby křest prováděl patřičně vycvičený →kněz. V případě že se objeví nejasnost ohledně křtu, třeba že si jedinec nepamatuje, zda byl někdy do LARPu uveden, tak existuje tzv. křest pod podmínkou, kdy se formule mění na: "Pokud nejsi pokřtěn, tak tě křtím ve jménu Fotra i Synátora i Pucha svatého."

Dnes již nepraktikovaný způsob sprchování zobákem Ducha svatého.

Dále něco o herních efektech křtu. V prvé řadě se křtem stává člověk →laikem, získá všechny jeho herní benefity, kouzla, právo užívat itemy, ale zároveň povinnosti s účastí v LARPu spojené (veřejné vystupování ve prospěch akce, účastnit se dalších herních rituálů a kouzel, platit členské příspěvky do košíku při nedělních mších atd.). Hráč získá herní achievement "Dobrý křesťan" a zároveň bude smazán prvotní hřích (to že se doposud LARPu neúčastnil). Může nastat situace, že nový hráč již při svém křtu obdrží přezdívku, které se v herní hantýrce nazývá křestním jménem. To se totiž nemusí shodovat s reálným jménem dané osoby.

Nyní něco k průběhu rituálů. Je třeba zdůraznit, že průběh se liší mezi křtem dospělého a dítěte. Pro děti je udělána méně náročná forma a před ním neskládají zkoušku z historie LARPu a herního lore. Začneme tedy křtem dítěte.

Dítě, které má být křtěno, je přineseno do kostela či jiného vhodného zařízení. Rodiče mu vyberou tzv. kmotra, který má na dítě dohlížet a být mu dobrou tetičkou nebo strejčkem, zároveň dohlíží na to, aby byli rodiče dítěti dobrým herním vzorem a neporušovali před ním pravidla (nedopouštěli se →hříchu). Rodiče také přinesou svíčku (vonné svíce do vany se nedoporučují) a malý kus plátýnka nebo hadru (preferuje se bílá barva, avšak to není pravidlem). Křest většinou probíhá v průběhu →mše, kdy kněz odbočí od tématu a věnuje se přijímání nového hráče.

Křest metodou waterboardingu, který má zajistit patřičnou katarzi těch, kdož si mysleli, že se prvotního hříchu zbaví snadno.

V průběhu rituálu je dítě jednak pocákáno vodou, jednak pomazáno olejem, aby bylo pěkně kluzké a získalo tak průpravu pro budoucí propragaci víry. Kmotr musí poté podpálit svíčku od kombinovaného měřiče proudu a odporu, kterému se také herně nadává paškál. Na konci ritu je dítěti a rodičům →požehnáno.

Křtu dospělého předchází minimálně rok studia herní historie a lore. V průběhu tohoto období je potenciální hráč nazýván katechumenem (v rámci herního světa funguje někdy i jako urážka, příklad použití: Ty jsi teda katechumen). Křest dítěte může proběhnout kdykoliv v průběhu roku, ale dospělí se křtí zpravidla v průběhu velikonoční vigilie (významný svátek, kdy se oslavuje, jak Ježich vstal z mrtvých jako zombie). Průběh je docela podobný tomu, jak to chodí u dětí, čili pocákání vodou pomazání olejem, zapálení svíce.

Bazének vhodný pro účel křtu. Objemově se zhruba rovná tomu, u kterého natáčí Zdeněk Škromach, liší se však luxusním provedením a zdobením motivy →svatých zvířat.

Tímto způsobem hráč získá k achievementu "Dobrý křesťan" ještě achievement "Našel jsem Pravdu". Avšak křtem to pro konvertitu nekončí, protože jako čerstvě pokřtěný laik musí ještě absolvovat mystagagogii (člověk, který v centrálním sídle KatoLARPu vymýšlí ty názvy, by zasloužil pořádně proplesknout), kdy pravidelně dochází na soukromou modlitbu s knězem ve svém bydlišti, aby se prohloubila jeho "víra" a hlavně, aby získal základní zvyklosti provádět kouzlo →modlitba a požehnání.

Křest je to nejzákladnější co musí každý larpák absolvovat. Někteří hráči již nepodstupují další herní rity, ale tím se značně ochuzují o lepší herní zážitek. Je to takové nutné minimum k tomu, aby se mohl hráč užívat benefity kouzel a vychutnat si herní svět.


Autoři

17. října 2016 v 23:08 | Sammael a Kryštov Psohlavý
Kryštov psohlavý

Do LARPu byl uveden již svými rodiči, aktivně však začal hrát až kolem pátého roku života. Roli dětského →laika bral velmi zodpovědně a věnoval velké množství času studiu herního lore v hodinách "náboženství". Od 11ti let se účastní hry jakožto →ministrant a na vnitřní ministrantské hierarchii postoupil až na vrchol a ve věku 14ti let se stal hlavním ministrantem, byl vůdcem všech ministrantů ve farnosti.

Ilustrační foto Kryštova.

Nově nabytá prestiž s jeho herní postavou jej natolik uchvátila, že začal uvažovat o tom, že by se pokusil postoupit výše a to konkrétně na →kněze. Tento plán mu vydrží až do věku 17 let kdy se začne zajímat i o věci mimo LARP avšak nadále nepřestává hrát a přijímá rituální kouzlo biřmování. V 18 si našel přítelkyni, která se larpu neúčastnila, nebyla jím unešena a tak se začal Kryštov účastnit čím dál tím méně akcí a magických obřadů.

Nakonec přestal aktivně hrát avšak jeho zájem o KatoLARP jej neopustil. Nadále se zajímá o nové herní koncepty, nové →svaté a svou hlavní pozornost věnuje herní historii. Konkrétně jej zajímají akce, které se dříve konaly, ale dnes již nejsou tak in (jako křížové výpravy a velké čarodějné grilovačky). Zároveň velkou část svého herního života věnoval studiu →pravidel a s trochou nadsázky by se dal označit za loremastera.

Sammael

Už od malička patřil mezi zapálené hráče KatoLARPu. Během dospívání však s tímto koníčkem skoncoval a následně stál u →základů tohoto pánbožkulibého projektu, v němž se dělí o své zkušenosti a dojmy. Uchoval si značnou slabost pro opulentní rituály a s oblibou je zpracovává v k tomu určené rubrice →Magie. Velký zájem má též o →fanouškovské projekty věnované herní tematice.

Jelikož se všechno lépe táhne ve dvou, hned při zrodu webu Sammael oslovil Kryštova psohlavého. Společně postupně vytvořili nové rubriky a naplnili je články.

Ve skutečnosti mám roztomilejší kopýtka, větší křídla a nahatý už ve 21. století nechodím.

I jako nehráč se Sammael pravidelně účastní některých událostí v rámci LARPu, díky čemuž může občas přispět k dobru i informacemi z aktuálního dění. Sleduje dění mezi organizátory a registruje novelizace pravidel.

Stejně jako Kryštov, i Sammael absolvoval v průběhu života intenzivní kurzy herního lore v podobě náboženství. To na něm zanechalo hluboké stopy, takže má potřebu dopisovat do cizích článků své rejpalské poznámky, neřád nenechavý!


Turínské plátno

16. října 2016 v 12:22 | Kryštov psohlavý |  Fanoušci
Je skutečně fajn když se →fanoušci inspirovaní herním lore vrhnou se štětci nebo dláty a vyrobí něco s tématikou KatoLARPu. Některé jejich výtvory se staly tak populárními, že se dokonce nakonec samy dostaly do →pravidel a slouží jako →relikvie. Dnes bych chtěl hovořit právě o jednom takovém, rozebrat zde jeho lore, schopnosti a okolnosti vzniku. Řeč je o turínském ubrusu, kterému se také říká Turínské plátno.

Turínské plátno není ani náhodou jediným Ježkovým fanartem. (Independent)

Trochu ke skutečné historii plátna, jak ji zrekonstruoval hagiografický (tj. pseudohistorický) tým našeho webu. Jednoho podzimního večera kolem roku 1360 (plus mínus 15 let) jedna tichá žena v domácnosti rozlila na ubrus polévku. Když se pokoušela vzniklou skvrnu vytřít, tak její pozornosti neuniklo, že rozlitá polévka vypadá skoro jako člověk. Rozhodla se tedy navařit další kotel polévky a obraz na ubruse dokončit. Původně ani neměla v plánu namalovat Ježicha, tak nějak to vyplynulo ze situace. Polévkový obraz obdivovali všichni sousedi až na manžela autorky, který se do ubrusu jednou omylem vysmrkal a tím zmátl řadu vědců, kteří obraz na ubruse posléze zkoumali. Každopádně malba zaujala tamního →kněze a ten se rozhodl o tomto fanartu informovat →org tým KatoLARPu, který se nakonec rozhodli vypracovat lore a udělat z ubrusu relikvii.

Plátno má velkou historickou hodnotu, neboť z něj můžeme usuzovat na rozměry středověkých stolů v místě původu.

Jak každý hráč určitě, ví tak Ježich trpěl ke konci svého života depresemi (viz Getsemanská zahrada), vyvrcholivšími pokusem o sebevraždu. Když se mu zdánlivě povedla na Golgotě, tak ho sundali z kříže, mrtvolu zabalili do ubrusu, který rychle sebrali v nedaleké hospodě a hodili do nejbližší díry. Tu zavalili šutrem (pravděpodobně kvůli obavám ze zombie). Po třech dnech se skupinka holek včetně Ježichovy osobní prostitutky Marie Magdaleny vydala k hrobu, aby Ježichovi dopřáli poslední potěšení (namazání olejem atd.).

Poté, co došli na místo určení, zjistili, že šutr je odvalen a hrob je prázdný, zůstal tam jen ubrus. Obavy se potvrdily, Ježich vstal z mrtvých jako zombie. I přesto pokračoval ve vyučování základních pravidel LARPu. Poté, co jej unesli mimozemšťani a Ježich ještě z paprsku křičel, že se vrátí, se začala pravidla šířit nejdříve ústně. Asi o sto let později byla sepsána moderní Bible. Co se týče hospodského ubrusu, ten je postupně přesouván z Jeruzaléma přes Edessu a Konstantinopol, až skončí ve středověké Itálii ve městě Turín. Když nocovalo v Chambéře roku 1532 tak jim tam plátno tak trochu blaflo, ale přežilo (i když poněkud ohořelé).

Negativ. Místa obzvláště pocákaná polévkou jsou dodnes viditelná.

Turínský ubrus je skutečně úžasným příkladem toho, jak orgové vycházejí vstříc fantazii a umu fanoušků Katolarpu. Není pochyb o tom, že pokud se i vám povede podobně zdařilý katofanart, tak i ten se bude moci dostat do herního světa jako relikvie -- může to být skutečně cokoliv.


Jirka

13. října 2016 v 20:46 | Sammael |  Svatí
Dnes budeme pokračovat v naší pánbožkulibé tradici představování nejvýznamnějších osobností KatoLARPu. Tentokrát si vezmeme na paškál kombinovaný měřič proudu a odporu →svatého Jiří, patrona skautů a mocného drakobijce, který z pařátů zlovolné stvůry vyrval spanilou princeznu. Zní-li vám celá story jen jako hezká pohádka, nepleťte si žánr -- jde o starou dobrou brakovou fantasy, jak je v KatoLARPu zvykem.

Dobře si povšimněte křídel draka a naopak ignorujte jeho přebytečný pár nohou. Proč, to zjistíte později.

Jirka se měl narodit kdesi v Turecku a brzy vstoupil do římské armády, kde udělal velkou kariéru. Brzy to dotáhl až na rytíře. Poblíž města v okolí se v oné době usídlila lítá saň a obyvatelé se zachovali tak, jak už to v beletrii chodívá. Začali mezi sebou losem vybírat příští svačinku pro draka, místo aby popadli cepy, vidle a motyky a ohavného ještěra z jeho hnízda vypráskali.

Jiří se na toto dementní "řešení" problému už nemohl dál dívat. Aplikací bazální matematiky zjistil, že přítomnost draka v regionu způsobí dříve či později enormní zátěž místní populace, neboť se tato nestihne dostatečně rychle množit a bude muset plýtvat cennými zdroji a výchovnými prostředky na formaci oběda pro ještěří potvorstvo. Normální týpek by se tomu škodolibě zasmál a hleděl si svého.

Legenda má samozřejmě množství variant. V této například vystupuje saň coby princeznin domácí mazlíček, jehož Jiří zabije omylem. Na rozdíl od kanonické verze tu též hrdina není křesťanem, ale tajným pastafariánem, jak lze usuzovat z cedníku, který má na hlavě.

Náš Jirka byl ale křesťan a tudíž soucitný, přející a velkorysý člověk. Zároveň v sobě cítil stejně velkou touhu rejpat do názorů ostatních a propagovat jim KatoLARP skrze pouliční evangelizaci a další polonásilné metody. Rozhodl se proto spojit příjemné s užitečným a do pohanských krajů se vydal, třímaje své kopí.

Proč drak Jiřího nespálil, nesežral nebo prostě nerozdupal, není známo. Možná mu pomohla nějaká →magie typu →požehnání či →modlitby, možná byl drak jenom starý, dýchavičný či přežraný. Chrabrý rek z něj každopádně mocnou ranou udělal pěkný špíz a spasil královu dceru -- a to nikoli jen fyzicky, ale i duchovně.

Britská propaganda z dob 2. světové války. V řadách Hitlerova letectva draci nelétali a plakát proto musíme vnímat alegoricky a s nadhledem. Tak jako legendu o sv. Jiří i celý KatoLARP.

Svůj nově nabytý kredit jednookého mezi slepými totiž drakobijce proměnil tak, že přivedl bývalé pohany do KatoLARPu coby nové hráče. Skoncoval s opilstvím, obžerstvím, nevázaným sexem a dalšími tradičními hodnotami a zavedl rigidní církevní sochařinu se všemi →posty, →křížovými cestami anebo →mší svatou s bídným oplatkovým občerstvením.

Nic z toho se samozřejmě nestalo, a protože chce církev v rámci lepšího herního zážitku v seznamu svatých munchkinů jenom skutečné osoby, Jiří byl z oficiálního kalendáře v minulém století načas vyloučen. Po protestech Angličanů, skautů, rolníků, vojáků a dobytka (kterých všech je hrdina patronem) však byli →orgové obměkčeni a osvědčenou literární postavičku do seznamu vrátili.

Pseudohistorický tým našeho fanouškovského webu samozřejmě také chce přispět svou troškou do mlýna a vykonstruoval proto absolutně bez důkazů (jak je to v KatoLARPu obvyklé, s boží pomocí) novou teorii mimořádné explanační síly. Draka jsme ztotožnili s dinosaury, kteří ale naneštěstí vymřeli už před tak dlouhou dobou, že by se z toho nevylhal ani mladozemský kreacionista.

Proto jsme sáhli po nejbližších žijících příbuzných dinosaurů, ptácích. Po zralé úvaze byl zvolen pštros, neboť dovede rychle běhat, má mimořádně výhružný pohled a také dlouhý krk, který nalezneme na mnoha zobrazeních boje s "drakem". Předpokládáme, že dostatečně olysalý a vyhublý exemplář mohl draka připomínat i v jiných ohledech. Lidské bytosti pak ve svém hnízdě shromažďoval pravděpodobně proto, aby mu coby přenosná topná tělesa pomáhaly se sezením na vejcích.

Dva pštrosti vegetují mezi vegetací. Nejsou nicméně vegetariáni, ale všežravci.

Americký pisálek a amatérský kvazihistorik Miéville s námi nesouhlasí a mluví raději o velrybě, což je ovšem naprosto směšná představa. S mořským savcem by suchozemec Jiří na bílém koni jen těžko svedl monumentální souboj, zatímco představa, že nahání pštrosa napříč tureckou pustinou, dává daleko větší smysl. Pokud s námi nesouhlasíte, říkejte si, co chcete. My v nejlepší tradici KatoLARPu strčíme hlavu do písku. I přesto, že to skuteční pštrosi nedělají.

Kněží

12. října 2016 v 20:56 | Kryštov psohlavý |  Pravidla
Knězem se stávají lidé, kteří již skutečně propadli fiktivnímu světu. Kněz už je docela zajímavá herní role. S rostoucím zápalem se postupně lidé, kteří dosáhnou tohoto ranku, vzdávají osobního života, aby se mohli více věnovat LARPu. Mají mnohé možnosti postupu vzhůru, s čímž samozřejmě přibývají povinnosti, ale i práva. Hráči, kteří dosáhnou ranku kněz, musejí splnit zkoušky z historie hry a jejího lore (proto studují na teologických školách) a strávit čas na úrovni →jáhen. Kněz samotný se dále člení. S každým dalším postupem v rámci této classy se všechny hráčské statistiky vylepšují o 15, zároveň má kněz speciální schopnost odpuštění →hříchů. Toto kouzlo kněz sesílá na nižší ranky, a tím zlepšuje hodnotu vlastnosti pocit svatosti s negativním efektem zvýšení narcismu, dokud není hráčem opět spáchán hřích.

Nejnižší kněžskou úrovní je kaplan, který spolu s jáhnem pomáhá koordinovat LARP na lokální úrovni. Slouží běžné kněžské rituály a →kouzla. Kaplan získává boost do statistik (všechny atributy +15). Kaplan pověřený správou významnější instituce se ale leckdy těší i značné prestiži (vojenský kaplan).

Velké rituály si žádají účast ministrantů, kněží (v červeném), ale i biskupa (v červeném uprostřed, poznáte ho podle vtipné čepičky).

Dalším stupeň ranku kněz je v rámci hry nazýván jako farář. Tento člověk řídí LARP na úrovni jedné či více obcí, vymýšlí a organizuje akce skromnějšího rozsahu a vede magické obřady (včetně →mše). Vyjma boostu na statistiky (všechny atributy kaplan +15) získává možnost povyšovat →laiky, kteří spadají do lokality (herně nazývané farnost) na různé posty. Většinou se zde jedná o kostelníky a →ministranty.

Sammaelova rejpavá poznámka: Ne každý, komu se říká farář, je nicméně skutečně herním farářem. Existují také administrátoři, kteří mají takřka stejná práva a povinnosti, na pomyslném žebříčku se ale nachází o fous níže. Rozdíly jsou v podstatě banální, hráči na nich nicméně často bazírují.

Kněz vlevo sesílá pravou rukou mocná požehnání na kalich a přitom předčítá z knihy kouzel. Kněz vpravo podporuje činnost svého kolegy soustředěnou modlitbou.

Třetí stupeň ranku se nazývá děkan. Tento člověk v rámci LARPu sdružuje faráře a přijímá od nich zprávy o průběhu jednotlivých herních akcí. Region, který má na starost, se nazývá děkanát. Vyjma kněžského bonusu (všechny atributy farář +15) může provést vizitaci farností (= kontrola dodržování →pravidel).

Sammaelova druhá rejpavá poznámka: Třeba v Čechách mají místo děkana vikáře, jehož funkce je však docela analogická.

Čtvrtým stupněm je kanovník. Mezi jeho povinnosti v rámci herního světa patří například účast v radě kapituly (úřad, který je ustanovován při velkých diecézích -- diecéze je rozsáhlý region na kterém se v rámci KatoLARPu odehrávají akce většího rozsahu). V rámci rady kapituly napomáhá s organizací rozsáhlejších akcí (vzhledem k velikosti je občas potřeba celá skupina kanovníků pro vyřízení všech náležitostí). Kanovník získává patřičný bonus do statistik (děkan +15 ke všem atributům).

Vytváření čerstvých kněží je speciální schopností biskupa.

Dalším stupněm kněze v rámci KatoLARPu je generální vikář který má na starosti herní prostory je pravou rukou biskupa (vyšší herní rank) při správě a organizaci herních záležitostí. Samozřejmě má za svou službu LARPu bonus v podobě boostu (všechny atributy kanovník +20).

Sammaelova poslední rejpalská poznámka: Generálního vikáře si nepleťme s oblastním vikářem, o kterém byla řeč v předchozí rejpavé poznámce.

Kněz z rodu měničů tváří je oděn do ornátu fialové barvy. Probíhá tedy pohřeb, advent, půst či jiná nemilá záležitost.

Kostýmové požadavky na kněze jsou už podstatně náročnější než třeba u jáhna nebo ministranta avšak jejich pořízení je hrazeno z katolarperského fondu. Základem je černé spodní roucho nazývané klerika a přes ni přehozenou dlouhou bílou noční košili nazývanou alba (v herním slangu se jí také říká albín). Přes albu je přehozená štóla (kněžský způsob nošení vypadá jako kulturista, co jde ze sprch) kterou si snad ještě pamatujete z kapitoly o jáhnech. Nakonec vše kněz přehodí slušivým pončem jménem ornát, který má barvu štoly, kterou je již vybaven.

Všichni kněží disponují rozsáhlým množstvím herních itemů. Nutno podotknout že fakticky vzato žádný z nich nevlastní, ale veškeré itemy spadají pod farnost a jsou majetkem Církve svaté.

Hereze

11. října 2016 v 20:35 | Sammael |  Pravidla
Stává se občas naneštěstí, že některá pravidla KatoLARPu nejsou hráčům zrovna jasná. Vzhledem k tomu, že si občas navzájem protiřečí a obsahují bílá místa, není divu. Stane-li se něco podobného vám, konzultujte své potíže s knězem či jinou povolanou osobou, čtěte katechismus (v žádném případě ne Bibli!), modlete se k Pánbíčkovi o dar víry a katolického poznání a hlavně nikdy nezpochybňujte dogmata!

Svatý Dominik vítězí nad heretiky, ježto píše nehořlavé knížky.

Všechen rozkol zasévá padlý →anděl Satan, aby vás zmátl. Nesmíte mu naletět! Jediná pravá víra je samozřejmě ta katolická, jako jediná má jistotu spasení a její →magie účinkuje daleko lépe, než u konkurence. Kdo si myslí něco jiného, stává se obětí špinavé hereze. To znamená, že sám sebe vylučuje z KatoLARPu a zakládá si vlastní akci, která však povede jen do pekla, kde bude pláč a nesnesitelně otravné skřípění zubů.

Herezi si nesmíme plést se zdravou různorodostí náhledů, které věřící aplikují na Boha. Dokud tím netankuje papeže a další věroučné struktury, může si každý z nauky vybírat, co se mu zachce a klidně i zastávat ty samé názory, jako heretici. Drží-li totiž hubu a krok, každému je to úplně u… análního otvoru a přinejhorším riskuje, že spáchá →hřích nebo ztratí část herní prestiže mezi ostatními hráči.

Král přichází zkontrolovat, zda teplota hranice s kacíři nepřesahuje mezinárodní normy.
Povšimněte si zdobeného teploměru, který drží v levé ruce.

Hereze můžeme pracovně rozdělit na:

Kacířství co se týče herní magie a lore obecně. Takoví bludaři mohou například tvrdit, že Ježich nebyl skutečným člověkem, ale měl pouze božskou přirozenost. To je sice většině hráčů naprosto fuk, ale samozřejmě na tom závisí část herního zážitku a podobné chování proto nelze tolerovat. Příkladem takovéhoto blouznění je třeba arianismus, doketismus nebo třeba monofyzitismus.

Kacířství proti →pravidlům. Bludařem, který popíral pravdy, na jejichž základě je KatoLARP organizován a praktikován, byl třeba český kazatel Jan Hus. Napadl odpustkovou praxi a tvrdil, že klerik neudílí →požehnání či svátosti platně, pokud má na kontě smrtelný hřích. Taky měl výhrady k pojídání oplatků v kostele, neboť mu přišly příliš suché. V oné době si totiž polomáčenou verzi s vínem mohli dopřávat jen duchovní, což soucitný Hus považoval za nespravedlnost. Kostnický koncil ho nicméně spravedlivě upálil na hranici, čehož samozřejmě správný katolarper hořce lituje, i přestože tehdy byla jiná doba a brutální vraždění lidí za jejich názor bylo vlastně docela v pořádku.

Hus při focení mimoděk přivřel pravé oko.

Kacířství proti →orgům. Na to je církev obzvláště citlivá. Každý, kdo si myslí, že je papež k ničemu, patří do téhle skupinky. Třeba takový AngloLARP je vlastně jen parodií KatoLARPu, která se koná pouze lokálně na Britských ostrovech. Anglolarpery přesto nepovažujeme obvykle ani tak za kacíře, jako za schismatiky, pročež je prozatím necháme stranou. Že je k ničemu buď papež, nebo jiná osoba či instituce org týmu, si koneckonců mysleli a myslí mnozí, včetně nominálních katolíků.

Kacířský mix. Vůbec nejobvyklejší případ, do něhož dříve či později obvykle sklouznou všechny výše zmíněné hereze. Popírají klidně orgy, pravidla i magii zároveň a vůbec se za to nestydí! Takovíto bludaři jsou ze všech nejhorší a sluší se vyslat proti nim křížovou výpravu nebo aspoň inkvizici. Po letech katolického brutálního nátlaku prokládaného neutuchajícím ideovým bojem nakonec naštěstí opět zpravidla nastoupí správnou cestu. Takovýto postup samozřejmě opět neschvalujeme, ale výsledky se mu upřít nedají. Typickým příkladem namixovaných kacířů jsou ti, podle nichž dostalo kacířství samo své pojmenování, kataři.

Vlevo: Papež Inocenc III. sesílá kletbu na katary. Vpravo: Kletba zafungovala a křižáci vraždí heretiky. Bůh je mocný! (středověký komiks)

Pokud prohlásíme za heretické nějaké konání, které dřív bylo tolerováno v rámci samotného KatoLARPu, nejedná se o kontradikci. Typickým příkladem jsou ženské →jáhenky nebo celibát.


Mše svatá: Bohoslužba oběti + závěr

9. října 2016 v 22:46 | Sammael |  Mše svatá
Minule jsme přímluvami zakončili →bohoslužbu slova, dnes proto pokročíme k bohoslužbě oběti, nejdůležitější části celé mše. Na ni →ministranti či →jáhen připravují oltář (= obětní stůl), zatímco se kněz vydává přijmout dary. Ty mohou nabrat podobu libovolného haraburdí, KatoLARP ale potřebuje především vaši škváru a proto se nestyďte přihodit do košíčku výběrčího nějakého toho Palackého, Němcovou, Komenského nebo aspoň Káju Čtvrtého.

Přinést je nicméně vždy nutné misku s oplatky a konvičky s vodou a vínem. Závisí na tom hlavní mešní →magie. Kněz tyto dary sešle jednoduché →požehnání a má-li k dispozici kadidlo, očmadí kdekterý kout v kostele. Po takové dřině se ale nemůže hned pustit do kouzlení a proto si nejdřív opláchne ruce pomocí části vody z konvičky -- jinou část smíchá s vínem v kalichu pro potřeby nadcházejícího rituálu. Ministrant podá knězi osušku a pak ji zase odnese.

Mši můžeme někdy vykonat i ve volné přírodě, místo oltáře pak použijeme vhodný rovný povrch.

Pokud →laikové nevstali už během okuřování, na výzvu k →modlitbě tak učiní. Kněz sešle na připravené dary další kouzlo. Tím je všechno náležitě přichystáno a může se přikročit ke zlatému hřebu mše.

Celebrant prosloví takzvanou eucharistickou modlitbu. V ní chválí Pánbíčka a všemožně ho velebí. Jakmile se do toho pořádně pustí, ministranti, laikové a další nižší ranky simultánně pokleknou, aby svými zásobami magické energie přispěli k úspěchu rituálu. Existuje mnoho variant kouzla, mezi nimiž volí sesilatel podle liturgických norem, ale někdy i v odvislosti od vlastního vkusu.

Eucharistická modlitba graduje, když celebrant prohnaně vyláká Ježicha z nebe a zakleje ho do oplatek a vína. Proč na tento laciný trik náš Šéf a Spasitel vždycky znovu skočí, není známo ani největším teologům (= znalcům →pravidel). Aby si tento hanebný čin celebrant vyžehlil u Boha Fotra, nasadí populární modlitbu →Otčenáš.

Kněz chystá právě popsaný vrcholný eskamotérský trik.

Potom je čas poděkovat ostatním hráčům za skvělý výkon v tak kritické části bohoslužby. Celebrant proto uklidní své věřící a vyzve je, aby si vzájemně udělili pozdravení pokoje. To se provádí klasickým podáním ruky jako při gratulaci a dodává bonusy ke vztahům s ostatními katolarpery.

Následně si ještě všichni na chvíli kleknou, zpívajíce klasický kostelní song Beránku boží. Kněz přitom láme největší dostupný oplatek a jeho kousek upustí do kalicha. Pak jako první z hráčů kousek zbaští a následně začne kolegiálně rozdávat i ostatním. Je-li přítomno mnoho larperů, pomáhají mu obvykle koncelebranti (= jiní kněží, kteří vykonávali rituál s ním), popřípadě i jáhen, ministranti či jiné povolané osoby.

Laici vytvoří frontu podobnou té na banány za komára. Zpravidla dostanou jen oplatek na sucho, povoleno je ale i přijímání polomáčeného oplatku či pití z kalicha. Přesnou formu hodování na Ježkovi stanoví obvykle oblastní →orgové. Pokud je praktikován způsob na sucho, můžou si hráči vyžádat oplatek i na ruku. Eucharistie je rozdávána se slovy: "Tělo Kristovo!", na což vychovaně odpovídáme: "Hamen."

Aby nikdo nenadrobil, bývá u přijímání přítomen ministrant s patenou, plochým kusem zlatého plechu, který drží ostatním pod pusou.

Tadá! Dobrá věc se podařila.

Přijaté herní bonusy je doporučeno zpečetit krátkou modlitbou. Všechno nádobí z oltáře mezitím kněz spolu s ministranty zase vyčistí a uklidí. Celebrant se odebere zpět ke své sesli, po chvíli vstane a přečte závěrečnou modlitbu. Volitelně ještě propaguje věřícím herní akce v takzvaných ohláškách, řekne obvykle několik málo slov na závěr a celou akci zakončí požehnáním.

Pak řekne jáhen: "Jděte ve jménu Šéfa!", což kvitujeme úlevným: "Bohudíky!", neboť v tom vymrzlém kostele sedíme už hodinu. Zapějeme poslední píseň, během níž se ministranti, jáhni, kněží a další ukloní oltáři a svatostánku (netleskáme, ani pokud předvedli skvělý výkon!), načež zamíří do sakristie (= přípravné místnosti v kostele). Přitom ještě kněz nezapomene na pusu obětnímu stolu na rozloučenou.


Červený trpaslík: S10E03 Lemons

8. října 2016 v 16:43 | Kryštov psohlavý |  Fanoušci
Jakožto fanouškovský web KatoLARPu jsme velice potěšeni, že se i talentovaní lidé, jako jsou herci z populárního seriálu Červený trpaslík, řadí mezi naše vášnivé spoluhráče. Co víc, podílí se na propagaci naší volnočasové aktivity ve svém profesionálním životě. Je až s podivem jak jeden prostý fenomém jako je LARP může radikálně ovlivnit i velice populární sci-fi seriál.

Ve třetím díle desáté série se Rimr přizná, že je od narození příslušníkem Církve Jedášovy (věří, že →Ježich na kříži nezemřel, ale obětoval se jeho bratr-dvojče Jedáš, aby mohl Ježich jakože vstát z mrtvých a pokračovat ve výuce základních →pravidel LARPu). Hrdinové seriálu se pak omylem dostávají do minulosti, kde se setkají s člověkem, kterého považují za Ježicha, Šéfa našeho a vládce celého LARPu.

Ježek bylo v oné době dost časté jméno. (Red Dwarf Wiki)

Rimr se rozhodl, že ho pozdraví (už proto že jeho druhé jméno je Jedáš, jak všichni protřelí larpáci vědí, Ježichův nej kámoš se tak taky jmenoval).

Inu, situace se poněkud vyostřila, po Ježichově kůži prahly římské legie, a tak se Ježich, spolu s posádkou Červeného trpaslíka dal na útěk. Po té co se Krytonovi povedlo zprovoznit zařízení na cestování časem se Ježich spolu s hlavními hrdiny dostává do budoucnosti na palubu vesmírné lodi. Tam posléze prodělá Ježich operaci na odstranění ledvinových kamenů a poté co si přečte Bibli se pokusí vrátit a zabránit si v zahájení LARPu.

To však nemůže posádka dopustit, a to proto, že by došlo k narušení časové přímky. Proto se vrátí do minulosti kde domnělého Ježicha vystopuje a vysvětlí mu, proč je důležité aby KatoLARP vznikl, kolik oddaných hráčů si získá a jak významným fenoménem se na poli role-playingu stane.

Bohužel však vyjde najevo, že člověk, kterého celou dobu považují za Ježicha jím není a jedná se jen o shodu jména. Omyl je vysvětlen a Ježíš z Cézareje se rozhodne, že zanechá svého učení a vynalezne tašku (v Ježichově době lidé odkládali věci na zem).

Poslední večeře posádky s Ježkem z Cézareje. (Red Dwarf Wiki)

Celý díl končí táím že celá posádka sedí kolem stolu a hoduje, než se vrátí zpět do své doby, když tu Rimr upozorní na nově příchozí. Tím není nikdo jiný než náš starý známý Ježich ve společnosti svého bratra dvojčete Jedáše. Tím díl končí.

V závěru bychom chtěli poděkovat autorům a hercům za propagaci KatoLARPu. Odvedli úžasnou práci a doporučuji se na tento díl podívat všem hráčům, a to i těm, kteří jinak sci-fi nějak neholdují a jsou fanoušky pouze fantasy žánru.


Mše svatá: Bohoslužba slova

7. října 2016 v 16:03 | Sammael |  Mše svatá
V mešní minisérii budeme pokračovat tam, kde jsme minule skončili, tedy bohoslužbou slova. Ta je mezi katolarpery zpravidla velice oblíbená, protože se při ní skoro celou dobu sedí. Mnozí ji proto využívají k odpočinku, rozvažování nad nesmrtelností chrousta nebo k teologickým problémům typu počtu →andělů, kteří můžou tančit na špičce jehly. Tímto nezodpovědným přístupem se ale připravují o četné magické bonusy, které mohou získat.

Stoleček s křížkem nalevo (= ambon) je místem, kde se odehrává většina bohoslužby slova.

Začíná se zpravidla čtením ze Starého zákona, ve všední den ale též z apoštolských listů. V některých obdobích liturgického roku se jedná o příběh na pokračování, který si věřící mohou vychutnat několik po sobě následujících nedělí. Jelikož je ale Bible příliš dlouhá, než aby ji bylo možné probrat celou a protože nikdo nemá zájem, aby se hráči seznámili i s jejími méně pěknými pasážemi typu knihy Leviticus, značné části Písma svatého se zkrátka nikdy nečtou.

Potom následuje kulturní vložka ve formě žalmu. Některý hráč obvykle nejprve zazpívá refrén a potom pokračuje větičku po větičce. Ostatní pak jen vždycky prve určený refrén zopakují pokaždé, když se zpěvák odmlčí, zpravidla i tehdy, pokud chce jenom nabrat dech a ještě vlastně neskončil. Touto monotónní činností se katolarpeři připravují na hlubokou, ochromující nudu čtení druhého.

To se naštěstí čte jen o velkých svátcích a o nedělích, takže ve všední den zůstanete ušetřeni. Druhé čtení se vybírá z apoštolských listů či z fantasmagorické knihy Zjevení, jejímž hlavním tématem jsou padající hvězdy, chimérické nestvůry a zkáza světa. Jak první, tak druhé čtení může přednášet takřka libovolný →laik, pokud tedy dokáže porozumět psané češtině. Schopnost poutavého přednesu je výhodou a zvyšuje lektorovi prestiž ve farnosti.

Aby se podřimující věřící probudili a věnovali náležitou pozornost evangeliu, provádí se před samotným čtením tohoto posledního textu bohoslužby slova několik rituálů. Kněze či jáhna přicházejícího k ambonu (= stolečku, odkud se čte) mohou doprovázet →ministranti se svícemi. Opět se uplatní i kadidlo, které se občas nechává čmadit před čtoucí osobou, aby tato šla hůře vidět a patřičně si podráždila všechny sliznice agresivními výpary.

Zvlášť se může přinést také kniha, v níž jsou evangelia obsažena (= evangeliář). Chystá-li se číst →jáhen, přítomný biskup či kněz mu nejprve →požehná. Zatímco je tato nutná →magie vykonávána, larpeři zpravidla zpívají Aleluja či ji jinou odrhovačku. Již během pění se musí všichni postavit.

Velebníček pozvedá evangeliář. V pozadí si povšimněte biskupa s typickou holí, která patří k jeho kostýmu.

Čtoucí osoba následně pozdraví hráče: "Šéf s vámi!" Věřící si začnou po čele, bradě a pupku čmárat prstem malé křížky a odvětí: "Sláva tobě, Šéfe!", jakmile je jim oznámeno jméno evangelijní pasáže. Následuje samotná, leckdy umělecky zdramatizovaná deklamace příslušného textu, zakončená replikou: "Slyšeli jsme slovo Pánbíčkovo!" Na ni odpovídáme opět provoláním slávy Šéfovi.

Kněz, biskup či jáhen pak může ještě pusinkovat evangeliář, provést s knihou speciální kouzlo požehnání nebo provádět jiné psí kusy, zpravidla to ale už nikoho nezajímá, neboť si všichni konečně můžou zase sednout. Celebrant (= týpek, co má mši na povel) či jím určená osoba potom předstoupí, aby pronesla homilii, tedy v podstatě kázání.

To může obsahovat libovolný počet metafor, mystifikací, argumentačních faulů i přímočarých lží, hlavně když dostatečně vyzdvihne křesťanský (katolický!) způsob života a patřičně pohaní ty, kdož se LARPu neúčastní. Homilii je možno ve všední den vynechat, ale v praxi se to zpravidla neděje. Občas bývá namísto kázání čten pastýřský list, v němž si své komplexy ventiluje pro změnu diecézní biskup či arcibiskup.

Ježek v kázání doporučuje posluchačům maximální délku bradky. Ti se ji proto snaží nenápadně přeměřit.

Následuje →vyznání víry. O tom jsme si už dostatečně popovídali v samostatném článku, takže ho znovu rozebírat nebudeme. Za zmínku stojí snad jen to, že se při pasáži věnované vtělení Ježicha všichni v kostele uklánějí, aby mu tak poděkovali za skvělý výkon.

Poslední částí bohoslužby slova jsou pak přímluvy, vlastně prosebné →modlitby, v nichž bývá zvykem prosit za celý KatoLARP, za →orgy, za papaláše v politice, za farníky a za duše v očistci. Prosby mohou být ale zvoleny takřka libovolně, neboť modlení stejně nefunguje a přímluvy slouží výhradně pro efekt a navození povznášejícího pocitu hráčům (asi jako když si po teroristickém útoku hodíte vlajku přes profilovku na fejsbůku).


Mše svatá: Úvodní obřady

5. října 2016 v 21:25 | Sammael |  Mše svatá
Dneškem začneme na KatoLARPu minisérii o nejznámějším a zároveň dost možná i nejdůležitějším katolickém magickém rituálu: mši svaté! V prvním díle probereme úvodní obřady, jimiž se celé skupinové kouzlo započíná, a podrobně si vysvětlíme, jakou úlohu v této části bohoslužby hrají různí účastníci.

Mše zpravidla začíná zazvoněním. Na toto znamení začnou přítomní →laici zpívat nábožné písně a →ministranti s knězem napochodují ze sakristie (kostelní kumbál) před oltář či svatostánek. Jako první vyráží nositel kadidelnice a jeho kolega s loďkou -- tedy palivem, které umožňuje zbrani udílet ohnivé poškození. Kadidlo se nicméně nepoužívá pokaždé.

Hodně naexpený průvod. Takové na mších nepotkáte, ale obrázek si podle něj udělat můžete.

Podobně je to se svícemi, které nesou další ministranti pro případ, že by vypadly pojistky, nebo kdyby se ďábel rozhodl sabotovat bohoslužbu odstávkou proudu. Mezi nimi může také další ministrant nést kříž. Celý průvod nakráčí před oltář a svatostánek a provede pokleknutí kombinované s následnou úklonou. Ti ministranti, kteří nesou výše zmíněné předměty, jsou nicméně počátečního tělocviku zproštěni.

Ministrant v trochu netradičním kostýmu nese jedenapůlruční svíci.

Potom se příchozí rozejdou ke svým místům. Je-li k dispozici kadidlo, vezme si jej kněz od ministrantů a za vydatného dýmení obkrouží oltář. Jednak se tím trochu dostane do nálady vlivem omamných pachů linoucích se ze zbraně, navíc tímto způsobem dezinfikuje prostor a vyhání z něj pavouky, šváby a další havěť, která se v něm mohla usídlit. Kněz také nezapomene vlepit oltáři pořádného hubana na přivítanou.

Během celé výše popsané operace shromáždění věřící stojí v lavicích a nezakazují-li jim to ženevské konvence, pějí předem oznámené písně. Vstupní průvod má navíc několik dalších možných variací, například v něm bývá občas nesena knížka, z níž se později budou číst evangelia (= storky z Ježichova života sepsané ranými fanoušky).

Luxusní ceremoniální kadidlo. Jako zbraň už moc neposlouží, ale přidává svému nositeli bonus k váženosti.

Když jsou všichni zase hezky v klidu a kněz stojí připraven před svou seslí, zavelí: "Ve jménu Ocka i Syna i Pucha Svatého!" a přitom si před ksichtem mává rukou, jakoby odháněl mouchu. Jeho gesto přítomní hráči v reálném čase napodobují. Následně kněz popřeje přítomným Ježkovu milost a pokoj, popřípadě pozdraví familiárním: "Šéf s vámi!" Vyšší šarže typu biskupa můžou využít i jinou formuli, zdvořilá odpověď je nicméně vždy stejná: "I s tebou."

Celebrant (= ten, kdo organizuje bohoslužebnou akci) následně navnadí hráče na bonusy, které jim mše přinese. Připomene zpravidla nějakého →svatého, ztratí pár slov o tom jak je Bůh cool nebo se třeba omluví, že kvůli zácpě zase dorazil pozdě. Nakonec ale vždycky stočí řeč na to, jaké jsme všichni →lemry a jak moc potřebujeme pokání.

Kněz promlouvá k ostatním hráčům během mše.

Následuje →modlitba, při níž vyznávají všichni hráči společně Bohu i všem ostatním, že jsou strašné svině a že je to jejich vina. Potom prosí Šéfovu Máti o slitování, lobbují u →andělů a svatých o přímluvu a obrátí se s touto žádostí i na okolní věřící. Většinou přitom myslí na něco úplně jiného, důležité však je bít se během celého proslovu ostentativně v prsa. Sebemrskačskou minutku zakončí pár povzdechů prosících o smilování Pánbožka.

Další připomínání hříchů již nenásleduje, žebrání o slitovnost ale také konec ještě není. Tentokrát nabere zpívanou podobu. Módní je originální latinská verze (Kyryje Elejsón), používá se ale i ta česká, a to hned v několika variantách.

Následuje chvalozpěv Gloryja, v němž přítomní mastí ego všem členům →Svaté trojky. Někdy se zpívá na dva chóry, někdy taky latinsky. Jakmile se libé pění chýlí ke konci, přispěchá honem ministrant s misálem (= knihou mešních pravidel) a otevře knězi tlustopis na příslušné straně. Ten následně zavelí: "Modleme se!" Potom přečte hráčům aktuální modlitbu a ti potvrdí příjem hlasitým: "Amen!" Během modlitby kněz drží ruce rozpřaženy, aby si vylepšil rovnováhu.

Starý model misálu z dob, kdy ještě Britové nepodlehli špinavé anglikánské herezi.

Tím úvodní obřady končí a uzavírá se i dnešní kapitola KatoLARPu.


Pěst Ježíšova

4. října 2016 v 17:49 | Sammael |  Fanoušci
Oficiální plakát. (web projektu)

Dnes bych rád vyzdvihl další klenot fanouškovské tvorby inspirované KatoLARPem, který mi doporučil redakční kolega Kryštov psohlavý. Jedná se o fanfilm založený na mírně alternativní interpretaci Nového zákona -- proto jej prosím nepovažujte za kanonické dílo, v němž se věrohodně odráží lore akce.

Vypráví příběh našeho Šéfa a Sprasitele, →Ježíše Krista. Ten zjistí, že jeho přítel Lazar onemocněl a zemřel. Proto se vydává do Betánie, kde má v úmyslu vdechnout zesnulému nový život. Jelikož ale svou →magii dosud neovládá na patřičné úrovni, kouzlo vzkříšení jej zklame. I přesto se Lazar nakonec probudí. Povstane z hrobu jako zombie, zahryzne se do těla nejbližší pozůstalé a počne šířit dílo zkázy.

Ježek se svým nejvěrnějším učedníkem Jedášem mezitím prchá do bezpečí, kde začíná přemýšlet, jak se z problémů dostat. Nakonec nezbývá, než se nemrtvým farizeům, Římanům a kovbojům postavit. Ježich nemá žádnou zbraň, apoštol mu nicméně včas duchapřítomně podá rybu, s jejiž pomocí Vykopatel dokáže pravé divy.

Kompletní film je k dispozici zdarma, aleluja!

Snímek obsahuje hektolitry krve a kupy vyhřezlých vnitřností, pročež si jej stejně jako stylově podobné Umučení Krista Mela Gibsona vychutnají nejlépe nezletilí diváci. Neobsahuje žádné násilí na zvířatech, všechny ryby jsou nahrazeny mimořádně věrohodnými replikami. Kostýmy zachycují mimořádně věrně dobové reálie, od autenticky římských uniforem po oblečení a revolvery kovbojů.

Bonusová scéna.

Českého katolarpera zamrzí snad jen absence dabingu či titulků v rodném jazyce. Film však neobsahuje obzvláštní přemíru dialogů a berete-li LARP patřičně vážně, jistě poznáte věrně vyobrazené momenty z přesvatých evangelií. Konečný verdikt našeho fanouškovského webu proto vyznívá velice pozitivně: Fist of Jesus vám vřele doporučujeme k promeditování a osvěžení pokladu vaší víry.

→Modleme se: Šéfe Ježichu Kriste, zapudil jsi nemrtvé od synů své církve. I od nás na přímluvu svatého Jiří Drakobijce odvrať všechno zlo. Nechť nás vede ruka Fotrova a nikoli ďábelské mámení Jeho nepřátel, abychom došli ke skutečnému vzkříšení. Neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Hřích

1. října 2016 v 20:21 | Sammael |  Pravidla
Za hřích je v KatoLARPu považováno porušení herních pravidel, pouze však tehdy, je-li toto porušení vědomé. Hned pro začátek musíme podotknout, že hřích nemá nic společného s morálním statusem vašich činů. Mezi hříchy patří skutky dobré (například pokud nemystifikujete své okolí a po pravdě mu sdělíte, že je KatoLARP pouze hra), skutky neutrální (jako masturbace nebo sledování porna) a také samozřejmě skutky zlé.

Přestoupením pravidel může být dokonce i neskutek! Pokud neuděláte něco, co byste v souladu s herními mechanikami učinit měli, máte ho na krku cobydup.

Utrpení, které čeká každého narušitele herního pořádku.

Pro Pánaboha je sice hřích jako hřích, my lidé je ale dělíme na dva základní druhy.

Lehká varianta zahrnuje skutky, které nemají na chod hry nijak zvlášť zásadní dopad a pouze narušují ostatním jejich zážitek. Z toho důvodu bývá tolerován jako přirozená slabost člověka a může být odpuštěn během →kouzelného rituálu zpovědi, aniž byste jej museli explicitně uvádět. Musíme si uvědomit, že pravidla KatoLARPu s takovými hříchy počítají a do jisté míry je i vyžaduje plynulý chod hry - jinak by se kněží od svých →oveček nedozvěděli spoustu šťavnatých drbů.

Jste-li munchkinem (→svatým), doporučujeme nicméně podobné skutky přesto veřejně nevykonávat.

Těžký neboli smrtelný hřích už znamená průšvih. Znemožní vám například pojídat oplatky rozdávané během mší, čímž přijdete o jediné bezplatné občerstvení. Proto jej vřele doporučujeme urychleně vyznat ve zpovědi a splnit boční quest uloženého pokání (obvykle několik →modliteb, →půst či jiný ostentativně pobožný skutek).

Smrtelný hřích se samozřejmě týká jen samých smrtelně důležitých zločinů, jako když se v neděli ráno vykašlete na mši, budete si dělat srandu s magických rituálů nebo rozjedete vlastní LARP a budete katolíkům přetahovat hráče. Spousta přísných zákazů se týká sexu, aby v něm hráči a hráčky nenašli přílišné zalíbené a věnovali raději pozornost hře.

Mezi další hrůzostrašné prohřešky patří praktikování KatoLARPem neschválené magie (dříve šlo například o popíjení vína k oplatkům, kterým se vyznačovali husité). Poněkud úsměvná se může zdát klasifikace sebevraždy coby těžkého hříchu, neboť mrtvá osoba již samozřejmě dál hrát nemůže - v dřívějších časech ale →orgové takovým lidem často odpírali larpový pohřeb, který byl naneštěstí mnohdy jedinou dostupnou variantou a nebohé mrtvoly tak končily zakopány za hřbitovní zdí.

Ne technologické obtíže, ale hřích nám brání v mezihvězdném cestování pomocí žebříku.

Hříchy můžeme samozřejmě rozdělovat i do jiných škatulek. Známe třeba tzv. hříchy do nebe volající, hříchy proti →Puchu Svatému (ty často zamezují obrácení toho, kdo je páše, tudíž jde o hříchy par excellence) nebo taky hříchy, na nichž jsou účastny další osoby (tzv. gruppenhřích).

Úplně speciálním, avšak zároveň naprosto běžným druhem je pak prvotní hřích. Ten získává ve hře úplně každý účastník do začátku, aniž by se tomu mohl jakkoli vyhnout. Souvisí totiž z poměrně důležitých částí herního lore, o které si povíme později. A ne, žádná spravedlnost v něm není.

Co dělat, když se holt někdy zadaří a vy máte černý puntík na kontě? Již zmíněným řešením je zpověď, hodí se však také odpustky, o nichž si povíme zase příště. Pár šrámů jste si ještě ve středověku mohli smáznout třeba porcováním muslimů, pohanů a dalších nevěřících krys (v dobovém žargonu, se kterým se samozřejmě v žádném případě neztotožňujeme!).

Typická fronta na zpověď v prostředí KatoLARPu.

Pokud jste se nekáli včas nebo jste do toho nevložili dostatek hereckého talentu, může vás stihnout také církevní trest. Obvykle se jedná o vyloučení ze hry (exkomunikace), zákaz přijímání svátostí (interdikt), v případě vyšších ranků jako jsou kněží či biskupové může dojít i k suspendování dané osoby (nemůže vykonávat většinu herních činností), ale také k laicizaci. Takto postižená osoba degraduje na laika.

Na závěr uvedu čistě pro zajímavost papežovu speciální schopnost, díky které dokáže zrušit manželství mezi hráčem a nehráčem KatoLARPu. Nebo si to o sobě aspoň myslí.