skřítek Jiljí

Úterý v 20:22 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Je načase se opět navrátit k již dlouho rozpracovanému tématu čtrnácti →svatých skřítků pomocníčků. Dnes nás čeká Jiljí známý též jako Aegidius či Giles. Pohybujeme se kolem roku 700 po Ježkovi a náš munchkin se zrovna narodil kdesi v Aténách (po pracném googlení jsem zjistil, že je to v Řecku). Jak už to u svatých bývá, byl synem bohatých a významných rodičů (páč obrácený chuďas nikoho nezajímá, pokud není →dekapitován či jinak zlikvidován.

Jiljí prý už jako děcko projevoval náznaky →mentální poruchy, která jej nutila rozdávat svoje hračky a kapesné. Když jeho rodiče náhle zaklepali bačkorami. rozdal hrdina všechno, co měl zdědit (a to ještě předtím, než mu notář potvrdil závěť). Rozhodl se totiž sloužit →Velké trojce a věnovat se KatoLARPu na full-time. Zvažoval postup na →jáhna, takže odjel do Galie, kde u tamního →biskupa podstoupil výuku základních →pravidel. Nepatřil zrovna ke studijnímu typu a výuka lore jej nebavila, takže nakonec se rozhodl pro cestu →druidismu.

Druid Giles sesílá healing spell na laň, která dostala ranged damage.

Žil v lesíku v jeskyni, ochočil si laň a žil z jejího mléka (ještěže neměl alergii na laktózu). Když tehdejší vizigótský král na lovu zabloudil až k jeho jeskyni málem mu milou laň zastřelil lukem. Naštěstí ale trefil jen Jiljího, který zrovna laň dojil. Králík se cítil provinile, že milého druida zmrzačil, a tak na místě nechal postavit klášter, jako kdyby to Jiljímu mělo nějak pomoci.

Aegidius byl po určitých machinacích dosazen jako opat, aby vedl tamní →mnichy. Dokonce zajel za tehdejším →pontifuckem, aby jej poprosil o ochranu a finanční pomoc. Když ale dorazil do říma, tak mu poupa řekl, že nemá peníze, a tak vysadil dveře a dal mu je od cesty. Jiljí zklamán a rozhořčen vhodil tyto dveře do řeky Tibery, aby se s nimi nemusel táhnout. Když pak došel až do svého kláštera našel ony dveře, jak se válely vyplavené kus od kláštera, Jiljí se nakrkl a nechal dveře zlikvidovat na podpal.

Jiljí čumí na Ježicha Krystruse, který rozesílá →apoštoly a kope démony do řitě.

Na svatého Jiljího čekal dost nezvyklý osud, spokojeně dožil jako opat svého kláštera. Po smrti jej postihly běžné procedury svatého, byl pohřben, vyhrabán a rozkouskován na →relikvie.

Páč si ochočil laň na mléko, tak je patronem kojících matek. Chytré, co? Páč byl střelenej (a nejen lukem), tak je patronem postižených a má na starosti dohlížet na žebráky. Spolu s →Hubertem chrání lesy a navíc i kováře (v dnešní době dost oblíbená profese). Z neznámých důvodů si oblíbil skotské město Edimburgr. V ikonografii KatoLARPu je zobrazován s laní a šípem. Bývá zaměňován s již zmíněným Hubertem a skřítkem Eustacem o kterém se v budoucnu ještě pobavíme.
 

Velikonoce

16. dubna 2017 v 21:52 | Sammael |  Pravidla
Nejdůležitější event liturgického roku je tady. Během Velikonoc katolarpeři oslavují sebevraždu našeho Šéfa a Sprasitele, Ježicha Krystruse, který se podle starověkého mýtu popsaného v →Bibli nechal přibouchat na tyčku, aby tím ze svých →oveček sňal tíhu →hříchu a mohl je citově vydírat až do konce věků. Redakce KatoLARPu vám proto přináší poslední díl svého speciálu o →magických rituálech →svatého týdne, v němž se podíváme za horizont a přiblížíme si nadcházející dobu velikonoční.

Během dnešních obřadů se toho už totiž moc zajímavého neděje. Rituál je krapet pompéznější než obvykle, na nebohé laiky dýmá kadidlo a alelujuje se až do alejuja, ale to je asi tak všechno. →Mše probíhá ve svém klasicky nudném tempu, →velebníček předčítá pastýřský list vyššího →orga →biskupa, takže nesmysly, které si cucá z prstu večer předtím jeden demagog nahradí nesmysly, které si z prstu večer předtím cucá druhý demagog.

"To čumíš, co? Ale opatrně s tím bodcem na štítě, děravej už jsem dost."

Doba velikonoční je do jisté míry stejně úmorná jako →půst. Nenutí vás sice držet dietu, zato ale svým nestravitelným optimismem a juchání při odrhovačkách →soundtracku rychle začne lézt na nervy. Trvá přitom déle než půst, což dvakrát nepotěší. Průměrný katolarper se tedy přinejmenším od poloviny začíná těšit na mezidobí, kdy je povětšinou klid a vyšší ranky toho po člověku moc nechtějí.

Velikonoce jsou na druhou stranu ideální čas ke sbírání bonusů běžnými prostředky typu →modlitby. V takzvaném velikonočním oktávu, tedy prvních osmi svátečních dnech, získáte mnohem vyšší množství bodů než obvykle. Navíc existují tematické eventy u příležitosti významných dní typu →neděle Božího milosrdenství, kdy můžete lézt Pánbíčkovi do zadku, aby vás neposlal po smrti do →peklíčka.

Svatý Zajo zatím není v KatoLARPu na rozdíl od →svatého čokla univerzálně uznáván.
Něco jako →Satan Klaus.

Tradicí se na některých místech stal herní pseudopozdrav: "Ježich vstal z mrtvých!" na který se odpovídá: "Skutečně vstal, tvl!". Tímto kreativním způsobem si katolarpeři udržují v hlavě iracionální koncept přežití →duše po smrti těla, který by normálně jejich zcela materiální, snadno zničitelný mozek odsoudil jako naprostou pitominu. Pozdrav pochází z prostředí východních →schizmatiků, takže ho používejte na vlastní nebezpečí.

Velebníček chodí během Velikonoc v bílém kostýmu, aby na něj šlo pěkně vidět i ze zadních lavic, kde doposud mnozí pochrupovali. Období končí svátek sesrání Pucha svatého, kdy je oslavován nejméně oblíbený člen →Velké trojky. V těchto dnech jsou ke katolickým nesmyslům tolerantnější i normální lidé a na Wikipedii spekulují, kdyže to Ježek vlastně zaklepal bačkorama a kdy už byl zase čiperný jako rybička.

Ježichova opuštěná →tyčka čeká na další křižování napřesrok.

Bílá sobota

15. dubna 2017 v 21:36 | Kryštov Psohlavý |  Magie
Blíží se největší herní event liturgického roku, Velikonoce. Během nich katolarpeři oslavují sebevraždu našeho Šéfa a Sprasitele, Ježicha Krista, který se podle starověkého mýtu popsaného v Bibli nechal přibouchat na tyčku, aby tím ze svých oveček sňal tíhu →hříchu a mohl je citově vydírat až do konce věků. Redakce KatoLARPu vám proto přináší předposlední díl svého speciálu o →magických rituálech svatého týdne.

Co se lore týče, je tento den docela easy, Ježek leží v hrobečku a spinká. Na druhou stranu nastávají pro katolarpery doslova žně achievementů a herních bonusů. Pokud jste jen casual hráč, co si do herních prostor kostela dojde pro bonusy sem tam, a zúčastníte se celého tridua →mší, získáváte achievement "Marnotratný syn". V sobotu je možné dobrovolně hlídat symbolický hrob, ve kterém jakože spinká Ježek.

Ježich si dává dvacet.

→Kostelíček je přes den otevřený a hráči si tam chodí pro hení bonusy, takže je třeba, aby byl v kostele dozor. Co kdyby chtěl někdo pokrást kostelní harampádí? V průběhu dne docházejí hráči a praktikují kouzlo →modlitby u božího hrobu což přináší značný boost do síly magie. Tito hlídači za svou službu u hrobu získávají achievement "Římský legionář". Já sám jsem jeho držitelem. →Laici, kteří jsou momentálně pouze katechumeni, čili čekatelé na přijetí do hry, mají dnes speciální slezinu s padrem, kde se připravují na svůj →křest.

Úžasnou zprávou pro všechny hráče je to, že tímto dnem končí zlořečená postní doba, která započala →popeleční středou.

Jakmile zajde sluníčko, Začíná nám epická velikonoční vigilie. V kostele je tma, zvony odlétly do Říma už ve čtvrtek a →soundtrack je ochuzen o varhany. Už při příchodu do kostela vám podržtaškové →ministranti rozdají svíčičky.

Vigilie se dá rozdělit na čtyři části: modloslužbu světla, →modloslužbu slova, křestní modloslužba a →eucharistii. Celý tento spektákl začíná venku před kostelem, aby i nehráči viděli, jaký je KatoLARP super koníček.

KRYŠTOVŮV PRO TIP: Upřímně doporučuji naběhnout hned dovnitř a zabrat si šikovné místo u uličky. Úvodní rituály jsou nudné a ve většině kostelů je díky moderní technologii slyšet co se děje venku, tak proč se mučit stáním na větru a zimě.

Páter sešle kouzlo →požehnání na ohniště, které před tím kostelní personál připravil. Táborák se sice nekoná a buřty taky nebudou, ale je třeba z této šaškárny vytřískat řádné bonusy. Modloslužba světla pokračuje žehnáním kombinovaného měřiče proudu a odporu a následnou aktivací. Velebníček si pak razí cestu do kostela, několikrát se cestou zastaví a zvolá: "světlo Kristovo" na což přítomní odpovídají: "Sláva tobě Pánbožko".

Kombinovaný měřič ukazuje odpor 2007 ohmů.

U oltáře v temném nočním kostele se zastaví, jediným zdrojem světla je světelný indikátor na vrcholu měřícího zařízení. Od něj si ministranti připálí a postupně rozšíří tyto plamínky skrz celý kostel. Páter se nyní usadí na místo a vyšle podržtašku →jáhna, nebo někoho z ministrantů, případně sám sebe, aby odzpíval takzvaný exsultet. Zpěv je nechutně dlouhý (o v odkazu je jen ukázka), monotónní a nudný, koneckonců jako většina herního soundtracku.

I modloslužba slova se táhne jako sopel, oproti běžným dvěma čtením je jich devět a všechny stejně nezáživné. Navíc se ještě prodlužuje vřískáním žalmů. Při přechodu ze Starého do Nového záhona (pro nevzdělance, jedná se o části →Bible) se rozežhnou v kostele světla a zvony domigrují zpět z Říma.

Ježich je zpátky! Yayyy...

Poslední z otravných čtení máte za sebou a nyní vás čeká křestní modloslužba. Někdy se křtí nový hráč, jindy se jen vyrábí →svěcená voda a občas jsou jen magicky upgradovány stávající zásoby. Během této části vigilie se také zpívají táhlé →litanie ke všem →svatým.

Eucharistie (bufer) již proběhne jak je zvykem a získáte za ni achievement "Světlo Kristovo", speciální bonus za přečkání vší té koncentrované nudy. Mše je u konce a jde se domů, kde se pokusíme dopřát si trochu spánku, než budeme muset vstát na ranní pokračování.
 


Velký pátek

14. dubna 2017 v 9:52 | Sammael |  Magie
Blíží se největší herní event liturgického roku, Velikonoce. Během nich katolarpeři oslavují sebevraždu našeho Šéfa a Sprasitele, Ježicha Krista, který se podle starověkého mýtu popsaného v →Bibli nechal přibouchat na tyčku, aby tím ze svých →oveček sňal tíhu →hříchu a mohl je citově vydírat až do konce věků. Redakce KatoLARPu vám proto přináší již třetí díl svého speciálu o →magických rituálech →svatého týdne.

Po docela nutném →Zeleném čtvrtku, kdy se v podstatě jenom →biskup a jeho →kněží poplácávali po zádech a sesílali →požehnání na olej, začíná konečně ta pravá legrace. Jak nezapomíná zdůraznit žádný zarytý katolarper, v tento den se neslaví magický rituál →mše svaté. Náhradní pánbíčkoslužba ale strukturu klasického obřadu připomíná natolik, že běžný →fanoušek možná ani nepozná rozdíl.

"Hle, Ježek!" Ponciflus Pirát představuje Šéfa fanouškům křižování.
Povšimněte si, že Ježich už má na hlavě bodliny.

Veškerá →kostelní legrace Velkého pátku započíná epickým nástupem velebníčka a →ministrantů, kteří se tváří strašně vážně a v naprostém tichu se shromáždí před oltářem, kde je přepadne záchvat spánku a na chvíli si dáchnou na vymrzlé kamenné podlaze. Kněz následně potahá své →ovečky za srdíčko, když z knihy kouzel odrecituje krátkou depresivní →modlitbu o tom, jak je Pánbíčkova sebevražda strašně cool.

Ve stejném duchu pokračuje i čtení ze Starého záhona, o které se postará vhodný věřící, nadaný dostatečně plačtivým hlasem. V podobném duchu se pokračuje i zbytkem →bohoslužby slova, která je ale vzhledem k důležitosti Velkého pátku patřičně natažena. Následuje totiž všem již dobře známá dramatice Ježichova skonu ve formě rozhlasové hry. Když Šéf konečně na →krucifixu vypustí →pucha, všichni věřící dojatě pokleknou.

Velebný pán následně pronese krátkou →homilii, načež následují přímluvy z dob prehistorie KatoLARPu, kde se prosí za zdraví císaře a ochranu před šavlozubými tygry a dinosaury. Také žádají Pánbožka o to, aby přilákal do řad hráčů pomýlené ateisty, kteří nechtějí mít s LARPy nic společného.

Kouzelník se psychicky připravuje na své vrcholné číslo.

Následně je do středu herních prostor přinesena atrapa Ježkova mučícího nástroje, rozsvítí se okolo ní svíčky, aby všichni dobře viděli (případné elektrické světlo snižuje získané bonusy) a katolarpeři pak přicházejí modloslužebničit. Zpravidla si vystačí s jednoduchým pokleknutím, někteří však mají potřebu dřevo rovnou ocucávat. V následných chvalozpěvech se připomíná nejničivější →Pánbíčkova magie, jakož i genocidy, které byly spáchány.

Následně se přinesou →proměněné oplatky ze špajzu, kam je velebný pán uložil už koncem Zeleného čtvrtku. Kněz nad nimi pronese posledních několik zaklínadel a pak je rozdává ostatním hráčům, jak bývá obvyklé →během klasické mše. Co se nesní, putuje zase zpátky do špajzu. Během přenášení jídla všichni věřící zpívají hladové skladby ze →soundtracku a mlsně koukají.

Velebníček následně naposledy shromážděným požehná a všichni se rozejdou. Už tak strávili v kostele dost dlouhou dobu a zítra je čeká ještě delší rituál, který se nezřídka protáhne přes tři hodiny. Ale o tom zase až v dalším díle speciálu, který pro vás připravil můj kolega Kryštov Psohlavý -- dnešní článek zakončíme stručným shrnutím události z →dějin spásy, která se připomíná.

A hotovo! Teda pardon, dokonáno.
Někteří magoři z Filipín tuhle švandu napodobují i dnes.

Pánbožko totiž sám sebe vyslal na sebevražednou misi, odsoudil se a nechal se zavraždit, čímž jaksi nepochopitelně prokázal lidem velkou službu. Navíc se z toho docela rychle oklepal a už za tři dny byl zase jako rybička, ale nebudeme spoilovat. Ježek každopádně absolvoval během Velkého pátku svou →křížovou cestu na vrchol pahorku za Jeruzalémem, aby se mohl po zbytek dějin vyčítavě koukat na lidi přitlučený ke stěně.

Za celou tuhle srandu od nás nežádá nic víc, než abychom ho přijali do pumpy, která nám žilami prohání krev, dávali si pozor, co provádíme s našimi pohlavními orgány, nesnažili se moc rýt do logiky →pravidel a hlavně, abychom sypali →orgům prachy. Jak tyhle všechny mírně dementní požadavky souvisí s přibitím na tyčku, zůstává záhadou, ale KatoLARP je koneckonců jenom hra, kterou snad nikdo nebere vážně, tak mu to můžeme odpustit.

Zelený čtvrtek

13. dubna 2017 v 17:35 | Sammael |  Magie
Blíží se největší herní event liturgického roku, Velikonoce. Během nich katolarpeři oslavují sebevraždu našeho Šéfa a Sprasitele, Ježicha Krista, který se podle starověkého mýtu popsaného v →Bibli nechal přibouchat na tyčku, aby tím ze svých →oveček sňal tíhu →hříchu a mohl je citově vydírat až do konce věků. Redakce KatoLARPu vám proto přináší již druhý díl svého speciálu o →magických rituálech →svatého týdne.

Během Zeleného čtvrtku se mohou konat hned dva speciální druhy nejdůležitějšího katolického obřadu, totiž →mše svaté. Takzvaná missa chrismatis probíhá v katedrálách, kam si →biskup pozve na kobereček →velebníčky z celé své diecéze. Podle mytologického příběhu zaznamenaného v evangeliích totiž Ježich právě ve čtvrtek poprvé →proměnil sušenky ve své tkáně a tím založil →organizátorský tým KatoLARPu.

Ježich provádí svůj vcholný kousek.

Missa chrismatis je opulentní rituál, který zpravidla začíná nástupem →ministrantů s →krucifixem, obouruční válečnou kadidelnicí a dalším →kostelním harampádím. Za nimi kráčí kněží z jednotlivých farností a poslední jde sám biskup a jeho sidekickové typu →jáhnů. Jakmile proběhne →kázání, všichni velebníčci svému potentátovi slavnostně znovu přísahají věrnost, jak žádají →pravidla hry.

Biskup za to poskytne prostým hráčům gesto své přízně, když sešle zaklínadlo →požehnání na připravené oleje. Ti, kteří se řádně namažou, získají imaginární bonusy proti nemocem. Připraveny jsou ale i speciální příchutě vhodné k použití při kouzlech →křtu a →biřmování.

Po návratu domů slouží kněží ve svých →kostelích druhou mši, která už má daleko tradičnější podobu. Jediným jejím unikátem je mírně připitomělá hra na to, že během chvalozpěvu Sláva na výsostech Pánbožkovi zvony opustí věže a odletí do Říma. Migrace těchto důležitých činitelů herního →soundtracku totiž nebyla nikdy v praxi pozorována, věřící s nimi ale stejně třískají, jako by je měli slyšet naposledy v životě.

Svatý olej křižmo.

Místo zvonů se pak ve zbytku magických rituálů až do samotných Velikonoc používají vrčící řehtačky a dřevěné klapače. Dávají mnohem nižší bonusy než zvonění, zase ale snižují hodnotu pobožné arogance na snesitelnější úroveň. Kněz si může odepsat ještě nějaké ty body navíc, pokud provede rituál omývání nohou, ke kterému vybere spolehlivé farníky - třeba typu →kostelníka.

Zelený čtvrtek má, jak už bylo řečeno, připomínat poslední Ježichovu pozemskou večeři, při které Šéf prováděl různé čachry machry s chlebem a vínem a orgům KatoLARPu se to zalíbilo natolik, že kouzelnické hokuspokusy zařadili do pravidel.

Květná neděle

12. dubna 2017 v 21:14 | Sammael |  Magie
Blíží se největší herní event liturgického roku, Velikonoce. Během nich katolarpeři oslavují sebevraždu našeho Šéfa a Sprasitele, Ježicha Krista, který se podle starověkého mýtu popsaného v →Bibli nechal přibouchat na tyčku, aby tím ze svých →oveček sňal tíhu →hříchu a mohl je citově vydírat až do konce věků. Protože se však kolega Kryštov ve zpracovávání →dějin spásy k Ježkově době dosud nedostal, představíme si v nadcházejících dnech →magii spojenou s velikonočním obdobím ve speciálních článcích.

Jak už asi víte, v KatoLARPu existuje vedle →svatých, kteří nikdy nežili, →svatých bez hlavy a →svatých psů i takzvaný svatý týden. Ten otevírá →neděle nazývaná Květná. Vyznačuje se pozměněnou formou →mše svaté, která má upomínat na Ježichův příjezd do Jeruzaléma, který budoucí nemrtvý provedl na hřbetě oslíka. Pánbíček má totiž pro voly, osly a ovce obzvláštní slabost a v jeho příbězích hrají důležité role v jednom kuse.

Událost obohatila herní →soundtrack o chvalozpěv Hosana.

Podle evangelní storky se všechno odehrálo asi takto: Ježek poslal svou věrnou →dvanáctku učedníků na speciální misi. Chtěl, aby mu apoštolové ilegálně splašili dopravní prostředek a jeho původnímu majiteli to vysvětlili tím, že ho Šéf potřebuje. Neznámý Žid, jemuž osel původně patřil, se Ježichova nemytého gangu samozřejmě patřičně zalekl a během krádeže nekladl žádný odpor.

Pánbíčkův nezvedený synátor se následně vyhoupl na šedý hřbet a vyrazil na cestu. Vypustil něco ze své magie, takže se mu lidé z nějakého důvodu nesmáli, ale mávali na něj větvemi a házeli pod kopyta osla svoje hadry. Ježich si celý ten brainwashing neskutečně užíval a náležitě pyšní byli i jeho učedníci. Celé roky poslouchali všechny ty žvásty o marnotratných synech a rozsévačích, kteří vyšli rozsévat a teď to konečně vypadalo, že celý ten nesmysl konečně něco hodí.

I z toho důvodu se k oslavám připojuje i jediná pravá, →svatá Církev katolická. V týdnu předcházejícím Velikonocům se zvyšuje návštěvnost magických rituálů, takže je zapotřebí náležitě potřásat kasičkami. Hříšníci také musejí být nahnáni ke →zpovědi, pokud možno →generální, aby se v nich znovu probudil tak důležitý pocit viny. Čtyřicetidenní →půst otupil věřícím i poslední atrofované zbytky kritického myšlení, takže jsou v ideální kondici.

Průvody pořádají dokonce i pomýlení východní →schizmatici.

Mše Květné neděle začíná hezky na čerstvém vzdoušku. Zpravidla mimo →kostel jsou →velebníčkem →posvěceny vrbové větvičky, které dodávají hráčům bonusy k ostentativní zbožnosti, zároveň ale snižují v nedávné aktualizaci →pravidel přidaný Zelený koeficient →pontifucka Franty. Puch svatý totiž údajně nerad vidí ničení porostu, pravděpodobně proto, že pak chudák nemá kde hnízdit.

Zbytek pánbíčkoslužby se odvíjí víceméně klasicky, výjimkou je její →druhá část. Zatímco běžně přečte vybraná osoba nějaký ten kec z Bible, ostatní to prospí a je vymalováno, Květná neděle nabízí hráčům propracovanější kulturní zážitek a nabízí dramatizaci Ježichovy sebevraždy formou ne nepodobnou rozhlasové hře. Kněz se chopí role samotného Šéfa, →kostelník či jiný zodpovědný hráč čte repliky ostatních osob a babička z poslední lavice hraje vypravěče.

Bžunda to bývá náramná, tleskat se ale nesmí. Místo toho musíte pokleknout, když vypravěč dojde k pasáži, v níž Ježek na →krucifixu vypustí →pucha. Tím zvláštnosti obřadů květné neděle víceméně končí.

Kubula Kubikula

9. dubna 2017 v 20:15 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
Již zde byl zmíněn jeden →svatý munchkin, který se znal se samotným Ježkem a dokonce získal achievement "Apoštol", což je v současnosti nedosažitelné (ano →pontifuck sice používá označení apoštolská stolice, ale upřímně to je úplné hovno ve srovnání s apoštolem). Seznamte se s Kubou Kubikulou, známým též jako Kuba Zebedekula, apoštolem a učedníkem a flákačem božím (apoštol je ve své podstatě synonymum hipíka).

Takže Kubík (apoštol, ne jogurtový nápoj) se narodil kdesi v Palestině do rodiny rybářů Zebedekuly a Salome. Pocházel z pohledu LARPu z docela významné rodiny, jeho brácha sepsal jedno →evangelium a máti zas natírala Ježka olejem po jeho nepodařeném pokusu o sebevraždu na →krucifixu. To natírání si vyložte, jak chcete. Jednoho dne spolu se svým fotrem a bratrem látal sítě (moc mu to nešlo, měl je samou díru). Když šel kolem Ježek, tak na ně houkl, na to oba bratři opustili otce a nechali ho samotného na lodi. Tak to chodí, když Ježek zavelí.

Kuba ve svém kostýmu z pozdní fáze života.

Bráši si brzy začali říkat synové hromu (zamlčeli tím svého tátu Zebedekulu, nu což). Ježek si Kubu vybral, aby dosvědčil sem tam nějaký ten projev →magie nebo pokročilých kouzel na úrovni vzkříšení. Jakožto rybářský synek neuměl psát, takže za něj kdosi napsal list Kubikulův, který je dodnes součástí Bible. Po tom, co Ježek spáchal na Golgotě sebevraždu a pak jej unesli mimozemšťani, odjel Kuba do Španělska hlásat radostnou zvěst o sebevraždě Ježkově.

Podle sofistikované storky, kterou nám připravili →orgové, do Španělska došel pěšky. Pokud víme, tak po vodě dokázal špacírovat jen Ježek, takže to Kubula musel obejít přes Turecko a Rusko, tomu říkám tůrista. Jeho →misijní činnost se na Pyrenejském poloostrově setkala s neúspěchem, získal tam pouze osm učedníků. Když už to chtěl zabalit a vrátit se domů, naletěli na něj →andělé s Mařkou a kusem šutru. Mařka na něj zařvala, co že si dovoluje házet flintu do žita a ať jí tam postaví kostel a provede kouzlo →modlitby za obrácení Španělů a ona pak sešle kouzlo →požehnání.

Kubikulův misonářský outfit.

Kuba to udělal a pak se vrátil do Palestiny, kde mu nechali ufiknou šišku. Když ho vedli na popraviště, tak mu jakýsi farizej dal špagát kolem krku, jenom tak z legrace. Cestou Kuba vyhealoval několik nemocných, až se z toho farizej obrátil. Na popravišti potom přišel ke Kubulovi a vlepil mu homohubana (něco pro →Jedáše) za což mu byla jeho kebule ufiknuta též (jak bývá zvykem na tomto webu, vždy když přijde na řadu dekapitace světce, tak si vzpomeneme na svatého →Diviše).

Je více verzí co se stalo s jeho mrtvolko,u tak vám je zde ve stručnosti představíme. Dle jedné z nich, když se na Středním východě začala šířit konkurenční akce IsLARPu a mnoho hráčů přecházelo k poněkud atraktivnějšímu hernímu pozadí nového a poněkud svěžího herního světa, tak tři →mniši vyhrabali Kubíkovu mrtvolku a převezli ji nejdříve do města Zaragoza. Když pak i toto město dobyli islarpeři při svém mírovém tažení, tak jej odvezli až do Španěl, kde byl uložen až do své →recyklace.

I na vlastní popravu se musíte vyparádit.
A nezapomenout hůlku.

Další a dle mého věrohodnější verzí je, že jeho mrtvolku sebrali jeho žáci hned po popravě a pak ji poslali na loďce po moři, aby jej uchránili zneuctění (nechat mrtvolu rozkládat se na mořském slunci vystavenou živlům je skutečně projevem úcty). Velká trojka však seslala své andělíčky v čele s →Metatronem, aby jeho loďku došoupali do Španělska, tak o ni zakopl jeden z jeho osmi španělských učedníků a zajistil její recyklaci dle tradice KatoLARPu (další projev úcty viďte). Nutno podotknout, že některé z těchto relikvií se nacházejí i na našem území.

Není zcela jasné, která z těchto verzí je pravdivá, avšak s jistotou víme, že když vrcholil ve španělsku velký mírový konflikt mezi IsLARPem a KatoLARPem, který historici nazývají reconquista, tak se tam párkrát Kubík zjevil na bílém koni, máchal mečem a hulákal cosi o lásce k muslimům nebo tak něco.

Mimo to, že je považován za patrona Španělska, stal se také patronem poutníků, bojovníků, dělníků, horníků, kloboučníků, lékárníků a je vzýván za dobré počasí i na ochranu před revmatismem.

Hubert

3. dubna 2017 v 21:44 | Sammael |  Svatí
Hubert se narodil v temných staletích po pádu Západořímské říše v dnešním francouzském Toulouse. Měl to štěstí, že vyrůstal jako prvorozený syn akvitánského vévody. Přestože byl náležitě →pokřtěn, na →modlení moc nedal a KatoLARPu se věnoval výhradně rekreačně. →Oženil se a zplodil dokonce syna Floriberta, aniž by nějak zvlášť řešil →pravidla nebo herní →magii. To se ale mělo změnit.

Manželka totiž při Floribertově porodu zemřela a Hubert našel útěchu v pravidelném lovu. Vybíjel si hněv a smutek ježděním po lese a zabíjením všeho, co se hýbalo. Kdyby ho takhle viděli druidové KatoLARPu typu →svatého Jiljí nebo Františka, kamaráda zvířátek, asi by jim →přeskočilo. Každopádně se Hubertovo chování nelíbilo ani Pánbíčkovi v →Nebeském Jeruzalémě, a právě ten se nakonec rozhodl situaci rázně vyřešit.

Hubert s historicky věrnou kuší zdraví procházející zvíře.

Přišel Velký pátek (kterého se dočkáme již brzy i my, jen co se klatá →doba postní konečně vyhladoví k závěru) a Hubert se místo do →kostela vydal do lesa. Ježicha strašně urazilo, že šlechtic odmítá unyle poplakávat nad →krucifixem a seslal na něj proto halucinace. Hubertovi se do cesty postavil jelen, zažehl neonový křížek mezi parohy a →Metatronovým hlasem vyzval →hříšníka k obrácení.

Samozřejmě použil jediný →argument, který hráči skutečně mají: "Pokud hnedka nezačneš sekat dobrotu, skončíš v →peklíčku." Hubert se samozřejmě Pánbíčkem vydírat nechal a dle pokynů →anděla vyrazil k zasloužilému munchkinovi Lambertovi, aby u něj obnovil svůj herní zápal. Šlechtický titul a následnictví přenechal mladšímu bráchovi, stejně jako synka Floriberta, prachy dal chudým a brzy postoupil v hodnostech KatoLARPu na →kněze.

Zhulená vize lovce Huberta.

Potom se vydal do Říma za →pontifuckem, aby obdržel speciální bonusy za →pouť. Během jeho nepřítomnosti byl učitel Lambert zavražděn a Hubert ho po návratu nahradil na →biskupské sesli. Svého předchůdce v úřadu dal také recyklovat na →relikvie, aby jeho diecéze získala →požehnání. Ve vysoké funkci lokálního →organizátora akce Hubert nakonec i zemřel, a to netypicky přirozenou smrtí.

Proč je pro nás tento zdánlivě nezajímavý světec atraktivní? Jednak je tvůrcem unikátního magického předmětu, takzvaného Hubertova klíče. Tento kouzelný amulet měl údajně léčit vzteklinu, ale jeho účinky jsou samozřejmě jen duchovní, tedy zcela iluzorní.

Biskupské svěcení Huberta z rukou pontifucka.
Při něm jak vidno obdržel i bojovou hůl.

Především se ale Hubert věnoval šíření →evangelia mezi pohanolarpery a ve své →misijní činnosti byl velmi úspěšný. Zřejmě proto, že uměl střílet z luku i vládnout obouruční bojovou kadidelnicí, takže si dokázal poradit s nebezpečnými vlkodlaky, před nimiž jeho přímluva chrání.

Poutě a posvícení

30. března 2017 v 21:56 | Sammael |  Magie
Většinu profláklých katolických kouzelných obřadů už jsme si na KatoLARPu popsali, naposledy →transsubstanciaci oplatku do Ježichových tkání. Vynechat nesmíme ale ani ty méně časté, neboť právě během speciálních eventů můžete nejsnáze získat tolik potřebné bonusy. Jednou za rok se při →kostele v každé farnosti koná takzvaná pouť. Při ní se hráči intenzivně →modlí k místnímu →svatému patronovi a vůbec mu různě lezou do zadku.

Patronovo →požehnání má totiž obří plošný efekt a zasahuje všechny herní i neherní prostory do určité vzdálenosti. Na něm poskytuje všem hráčům výrazné imaginární bonusy. Je-li svatým ve vaší farnosti třeba Antonín, bude se vám snáze hledat ztracené →kostelní harampádí. Svatý Florián zase posílí schopnost →ministrantů zhasit po →mši svíčky, aniž by zapálili koberec nebo jej pokapali voskem. Samozřejmě jenom na papíře, přece nemůžete od →orgů chtít, aby ty jejich →pindy skutečně fungovaly.

Vesničané se radují, že jim konečně skončila mše.

Plošné požehnání je nutné jednou ročně obnovit při takzvané pouti. Aby to šlo snáz, pozve občas →velebníček do své vesničky →biskupa nebo jiný důležitý herní rank. Prostí →laikové napečou občerstvení, →kostelník pořádně vypucuje všechno nádobí a v ideálním případě se pozve i profesionální pěvecký sbor, aby pozdvihl nevalnou kvalitu →soundtracku. Nachystá se taky dostatek květinové výzdoby. Po mši svaté zpravidla následuje →adorace, při níž mohou zaznít též →litanie.

Tomuto typu pouti se říká též posvícení, hody nebo zkrátka výroční pouť. V KatoLARPu ale existuje i tradičnější typ pouti spočívající v tom, že se jednoduše seberete a jdete do prdele. Nejjednodušší bývá zaskočit si třeba do vedlejší vesnice, když mají zrovna hody, protože se při té příležitosti nadlábnete, a navíc můžete parazitovat na →magických bonusech. Ty jsou ale vzhledem ke krátkosti pouti pouze velmi dočasného charakteru.

Poutnice kráčí do háje.

Ti fakt nejhustější kabrňáci se proto vydávají třeba do Říma, ideálně rovnou na audienci s →pontifuckem. Cestou si mohou v Tuříně prohlédnout tamní →hadr na podlahu, který nějaký vandal ve středověku →počáral Ježichovým xichtem. Jiní borci dokonce váží cestu do Jeruzaléma, Nazareta či Betléma, míst tak známých ze všemi oblíbených →Starých židovských pohádek.

Vydat se ale můžete třeba i do Španělska za svatým Kubou Kubikulou (jeden z →Dvanáctky). Co je na něm tak zajímavého, nemám šajn, ale lidi na to letí už stovky let. Spoustu míst se zvýšeným výskytem herní magie ale máme i v tuzemsku, jako například Velehrad. Když byl naposledy v Česku předchozí poupa Benda XVI, skočil si jako správný munchkin do Staré Boleslavi, kde zemřel patron celé naší země →Venca.

Španělské poutní místo →Santa Jaga jde Kompostovač.

Narůstající přízni →fanoušků se v poslední době těší místa, kde se údajně →zjevila Mařka, Šéfova máti. Ta si posmrtnou turistikou nejspíš kompenzuje, že celý pozemský život trčela v chajdě kdesi na Předním východě. Patření na Pánbíčka v →Nebeském Jeruzalémě, údajně supr činnost, k níž by měl směřovat každý člověk, se už každopádně Mařce nejspíš zprotivil. Není divu: žít v jedné domácnosti se svým Fotrem, manželem, Synátorem a šíleným holubem v jedné osobě (nebo ve →třech? Kdo se v tom má vyznat…) je asi dost na budku.

S poutěmi se pojí ještě jedna zajímavost: čím delší a náročnější bude vaše cesta, tím vyšší magický bonus nakonec obdržíte. Nejlepší je vydat se proto pěšourem a brát to přes každý křák. Tolik dnešní pro tip od skutečného hráče a zatím se mějte spánbožkem.

Don Bosco

24. března 2017 v 22:08 | Kryštov Psohlavý |  Svatí
V dnešním článku vám představíme snad nejvíc profláknutého →svatého munchkina, jakého svět kdy spatřil. Projednou se nejedná o fiktivní historku, zato o historku řádně →orgy přikrášlenu a zkreslenou. Pojďte si s námi poslechnout →lži o Donu Boscovi.

Giovanni Melchiorre Bosco, v herním světě znám pod přezdívkou Jan, se narodil 16. srpna, roku po našem Šéfovi Ježkovi 1815 (on sám lhal, že se narodil už 15tého, kdy je zas jakýsi herní event) kdesi v Itálii (v současnosti to místo pojmenovali po něm, to je tak, když má místo trapné jméno). Vyrůstal v rodině rolníků a měl dva starší bráchance.

Donův rodný dům.

Všichni byli bez vyjimky hráči (čili →pokřtění), takže jeho indoktrinace propagandou KatoLARPu byla docela jednoduchá. Jako většina dětí katolarperů školu dost flákal a chodil do ní jen v zimě. Po menším experimentu s houbičkami měl halušky, ve kterých se mu zjevil ježek s Mařkou (a k tomu ještě i kopa zvířátek, tomu říkám trip). Ti mu zadali sidequest, že se má starat o malé chlapce (doslova Mařka řekla: "Vidíš ty malá děcka? Postarej se o ně, ale postarej se tak, ať to vypadá jako nehoda.").

Giovanni se proto začal motat kolem kluků z ulice a vykládal jim →hovadiny. Při této →misijní aktivitě jej oslovil jistý Don Caloso. Bosco jej oslnil svými znalostmi lore a →pravidel. Don se proto rozhodl, že mu z peněz vydělaných protiprávní činností zaplatí vzdělání a vezme jej pod křídla. V průběhu studií si kolem sebe Giovanni utvořil gang, který se zabýval především herní →magií a →modlitbou. Po úderu do hlavy se nakonec rozhodl, že se stane →knězem a vstoupil do semináře.

Don v herním kostýmu. Má pro vás nabídku, která se neodmítá.
Zvolíte si krychli Nebeského Jeruzaléma, nebo věčný oheň pekla?

V průběhu studií jej Don Cafaso seznamuje s vězeňským prostředím a učí ho základním mafiánským technikám. Po studijích a →vysvěcení získává Giovanni do svého nově vzniklého gangu první kriminálníky. Začal také hledat vhodné místo, kde by si založil ústředí. To po konzultaci s tehdejším →pontifuckem Piem IX. pojmenoval Oratoř svatého Františka Saleského.

Činnost novopečeného Dona poutala pozornost vládních úřadů a určitou dobu byla oratoř pod dohledem policie. Pak za záhadných okolností zemřel tehdejší městský markýz Cavour a hlídky byly odvolány. Nyní nestálo Donovi v cestě nic. Založil ženskou odnož své organizace, a když přišel jakýsi mor do Tuřína, s radostí poskytl mladistvé ze svého gangu, aby odklízeli mrtvé, i když je tím vystavil riziku nákazy. Dětský život je předci postradatelný, aspoň dříve dojdou k Pánbožkovi.

Navzdory ztrátám na životech Donova organizace roste a překrečuje hranice a takzvaní saleziáni se stávají globální konglomerací. Don se ale jejího největšího úspěchu nedožil, za záhadných okolností zemřel v den, kdy z Tuřína vyrazila první misijní výprava (nejspíše byl nahrazen mladším konkurentem).

Protřelý Dominik Savio se nikdy neváhal přiživit na aureole svého kápa.

Za života disponoval docela zajímavou herní magií. V prvé řadě dovedl herně věštit. Většinou věštil smrt členům konkurenčních kartelů. Dále zvládal docela obstojné triky s kartama, což není úplně snadné. U svých stoupenců dokázal vyvolat pocit, že je na dvou místech zaráz, tak mu to orgové rovnou připsali na konto zázraků. Dokonce byl nadaný telepatií, což neumí ani sám Pánbožko (proto je nutné vyznávat své hříchy u →zpovědi). Dokonce zvládal i základní léčivá kouzla a navíc ke konci života trpěl halucinacemi, což mu orgové přepsali na božské vize.

Jak už to tak bývá, ke svatému se záhy přifařili další týpci, kteří se chtěli na Donově popularitě přiživit. Některým se to i povedlo, nejzajímavějším případem je Dominik Savio. Tento chlapec vstoupil do Donova kartelu a účastnil se mnoha operací, včetně těch mimo oratoř. Aspiroval na kněze, dokud se nerozhodl Dona udat, aby vzápetí zemřel na "nemoc". Orgové však plivli Donovi do tváře a tak mladičký Dominik také získal herní achievement "svatý"

Kam dál